První profesionální reportér – Josef Cincibus
Mezi nepřehlédnutelné osobnosti Československého rozhlasu v období 30. a 40. let patřil Ing. Josef Cincibus (1906-1980). V rozhlase působil od roku 1935 zpočátku jako hlasatel, později tajemník slovesného programu a občasný reportér.
V letech 1938-40 byl Josef Cincibus vedoucím oddělení reportáží (natočil například reportáž z korunovace anglického krále Jiřího VI., ze slavnostního předání hrobu J. A. Komenského v Naardenu, spolupodílel se na reportáži z pohřbu prezidenta Masaryka). V letech 1941-45 byl vedoucím tzv. „oddělení časovostí“, neboli aktualit. Z titulu této funkce zastával v roce 1942 ošidnou úlohu zástupce říšského vedoucího programu Horsta Pabela. A z téhož důvodu to byl právě Josef Cincibus, který musel v úloze komentátora popisovat značné množství velmi nepříjemných a choulostivých situací a událostí. Jednou z nich byl například pohřeb Reinharda Heydricha.
Kromě toho byl Josef Cincibus vyslán v říjnu 1944 na Slovensko, aby natočil reportáž, který by vypovídala proti slovenským povstalcům. Cincibus se tohoto úkolu zhostil tak, že Němci označili reportáže nejprve za propagandu ve prospěch partyzánů, posléze ji zčásti odvysílali až po radikálním sestříhání. Josef Cincibus si od Němců na sklonku války vysloužil zatčení (v březnu 1945), přičemž byl gestapem za svou slovenskou reportáž obviněn ze sabotáže.
Po válce vystoupil Josef Cincibus – spolu se všemi svými kolegy hlasateli – před posluchače, aby vysvětlili své počínání a pocity, které zažívali během let okupace.
Josef Cincibus byl autorem četných statí a teoretických úvah o rozhlasové reportáži. Z jeho myšlenek ocitujme například tuto: „Reportér musí voliti svůj způsob komentáře tak, aby nejen učinil posluchače svědkem události, ale aby mu také zprostředkoval příležitost dokreslit slyšený obraz vlastní představou, kterou reportér podněcuje a rozehrává.“
V letech 1945-50 pokračoval J. Cincibus v práci reportéra ve zpravodajském oddělení Československého rozhlasu . Stejně jako všichni jeho kolegové-hlasatelé byl však po prověrkách, jež proběhly po roce 1948, z rozhlasu vyhozen. Stalo se to 30. září 1950.