První panelák v Praze. Bydlení lákalo na luxus, realita byla často jiná
„Hlavním znakem panelových domů je lehkost, výška a vkusný interiér. Nechybí výtvarné prvky,“ lákala reklama na bydlení v budovách z prefabrikovaných betonových dílů. V panelácích v roce sametové revoluce bydlely více než 3 miliony obyvatel Československa. Nejstarší panelové domy u nás se stavěly v Baťově Zlíně a první pražský panelák stojí ve čtvrti Ďáblice. Má tři patra, ve kterých se nachází 12 bytů 3+1. Svých nájemníků se dočkal 1. července roku 1955.
Myšlenka vměstnat hodně bytů a tedy i lidí na malý prostor v krátkém čase se zrodila v Nizozemsku, kde se panelové domy začaly stavět po první světové válce. Následovalo Německo, Francie, Švédsko nebo Finsko. V západních zemích ale paneláky nikdy nevznikaly v tak masovém měřítku jako ve východním bloku. A zatímco západní Evropa od jejich výstavby upustila už v 70. letech, v té východní se staví dodnes.
Ukázalo se, že paneláky jsou takřka nesmrtelné
Za socialismu pak u nás proběhl panelákový boom. Životnost paneláků byla původně stanovena přibližně na 40 let. Časem se ale ukázalo, že jsou takřka nesmrtelné. A to navzdory faktu, že jejich rychlá a levná výstavba šla na úkor kvality. Nejčastějším problémem panelových domů byla nedostatečná tepelná izolace, umakartová bytová jádra měla omezenou životnost, nevýhodou byla také vysoká schopnost betonu vést zvuk…
Nicméně, když natěšený nájemník před rokem 1989 konečně dostal nový byt v paneláku, měl k tomu rovnou i wellness. Když zapršelo, mohl se vykoupat v louži, nebo si dopřát bahenní lázeň v haldě hlíny, kterými byla nová sídliště doslova poseta.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
