První dětský inkubátor. Jak anděl v bílém plášti zachránil tisíce dětí
Těžko dnes najdete porodnici, kde nejsou inkubátory. V 19. století ale jejich používání budilo velké vášně a část odborné veřejnosti proti nim hlasitě protestovala. Jejich zastánci proto museli sahat k velmi neobvyklým metodám. V nemocnici pro imigranty v New Yorku se 7. září 1888 objevila Edith Eleanor MacLeanová. Její matka původem ze Skotska ji přivedla na svět už v sedmém měsíci, takže dítě podle tehdejšího vědeckého názoru nemělo velkou šanci na přežití.
Dítě podle tehdejšího vědeckého názoru nemělo velkou šanci na přežití. Lékaři se přesto pokusili nedonošenou holčičku zachránit a umístili ji jako první dítě v Americe do inkubátoru. Malá Edith jim dělala radost. Přibývala na váze a po necelých třech měsících mohla nemocnici opustit. Newyorské noviny udělaly z příběhu senzaci a triumf lékařské vědy. Přesto trvalo ještě dlouho, než se inkubátory staly běžnou součástí porodnic. Spousta odborníků totiž požadovala jejich zákaz.
Tehdy se těšila značné popularitě eugenika, myšlenkový směr usilující o zlepšení kvality lidské populace. Jenže vznešená idea v sobě nesla temný podtón. Desítky tisíc osob s mentálním postižením, psychiatrickou diagnózou nebo členové různých menšin musely podstoupit nucenou sterilizaci.
Inkubátory v zábavních parcích za poplatek
Není divu, že se stoupencům eugeniky nelíbily ani inkubátory. Tvrdili, že zachráněné nedonošené děti předají své „nedostatky, deformace a neřesti“ další generaci. Hněv se snášel také na hlavu amerického porodníka Martina Couneyho, který je dnes vnímán jako jeden z hlavních průkopníků inkubátorů. Na přelomu 19. a 20. století totiž našel svérázný, ale účinný způsob, jak veřejnost upozornit na jejich užitečnost a zároveň vydělat dostatek peněz na jejich provoz a další vývoj.
V zábavních parcích zřizoval takzvaná infantoria, v nichž si návštěvníci mohli prohlédnout miminka v inkubátorech. Samozřejmě za poplatek. Byl to velmi zvláštní, až bizarní mix zdravotnického zařízení a pouťové atrakce. Dnes by něco takového bylo jen těžko možné, ale tehdy šlo o správnou cestu. Couney provozoval infantoria téměř čtyřicet let a vysloužil si přezdívku „anděl v bílém plášti“. Během kariéry pečoval odhadem o osm tisíc kojenců, a šest a půl tisíce z nich zachránil.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.