První dětský inkubátor. Jak anděl v bílém plášti zachránil tisíce dětí

Dítě podle tehdejšího vědeckého názoru nemělo velkou šanci na přežití. Lékaři se přesto pokusili nedonošenou holčičku zachránit a umístili ji jako první dítě v Americe do inkubátoru. Malá Edith jim dělala radost. Přibývala na váze a po necelých třech měsících mohla nemocnici opustit. Newyorské noviny udělaly z příběhu senzaci a triumf lékařské vědy. Přesto trvalo ještě dlouho, než se inkubátory staly běžnou součástí porodnic. Spousta odborníků totiž požadovala jejich zákaz.

Tehdy se těšila značné popularitě eugenika, myšlenkový směr usilující o zlepšení kvality lidské populace. Jenže vznešená idea v sobě nesla temný podtón. Desítky tisíc osob s mentálním postižením, psychiatrickou diagnózou nebo členové různých menšin musely podstoupit nucenou sterilizaci.

Inkubátory v zábavních parcích za poplatek

Není divu, že se stoupencům eugeniky nelíbily ani inkubátory. Tvrdili, že zachráněné nedonošené děti předají své „nedostatky, deformace a neřesti“ další generaci. Hněv se snášel také na hlavu amerického porodníka Martina Couneyho, který je dnes vnímán jako jeden z hlavních průkopníků inkubátorů. Na přelomu 19. a 20. století totiž našel svérázný, ale účinný způsob, jak veřejnost upozornit na jejich užitečnost a zároveň vydělat dostatek peněz na jejich provoz a další vývoj.

V zábavních parcích zřizoval takzvaná infantoria, v nichž si návštěvníci mohli prohlédnout miminka v inkubátorech. Samozřejmě za poplatek. Byl to velmi zvláštní, až bizarní mix zdravotnického zařízení a pouťové atrakce. Dnes by něco takového bylo jen těžko možné, ale tehdy šlo o správnou cestu. Couney provozoval infantoria téměř čtyřicet let a vysloužil si přezdívku „anděl v bílém plášti“. Během kariéry pečoval odhadem o osm tisíc kojenců, a šest a půl tisíce z nich zachránil.