Průhonický park je v UNESCO. Je to závazek a nemůžeme z něj dělat lunapark, říká jeho ředitel

13. červenec 2015

Díky své vědecké práci procestoval bezmála 120 zemí světa a dnes šéfuje slavnému Průhonickému parku. Někteří by si při tom kousali prsty nudou. Miroslav Vosátka je ale hrdý na to, že pomáhá zachovat dílo našich předků a k tomu všemu se věnuje zvláštním houbám.

Průhonický park patří k našim chloubám, které byly zapsány na seznam památek UNESCO. „Park je unikátní, protože si v něm připadáte jako v panenské přírodě, ale je to dílo člověka. Je to obrovské dílo krajinářské architektury.“

Je to prestiž, ale taky obrovská odpovědnost. „Znamená to větší kontrolu ze strany UNESCO. Nemůžeme si z něj dělat lunapark. Je to velký závazek, i když nedostáváme žádné finance.“

Pan hrabě byl vizionář

Dnes lidi sázejí na své zahrady bez ladu a skladu to, co jim padne pod ruku. Nemyslí na to, jak třeba stromy nebo keře za 10 let vyrostou. O to víc je třeba se sklonit před zakladatelem parku, kterým byl hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca.


Je to úžasná kombinace středočeské přírody s exotickými dřevinami. Některé z nich se poprvé v Evropě objevily právě Průhonicích. I to je unikum.

„On měl úžasnou vizi a cit pro krajinu, protože věděl, jak bude vypadat za sto let. Výsledky jeho práce vidíme vlastně teprve dnes.“ Průhonický park působí pěstěným vzhledem, i když nemá geometrické tvary.

Pozvání od Kima

Dnes se veškerá věda odehrává v týmech. Mezi ústavy i státy. Jak říká Miroslav Vosátka, věda je otevřená a nedá se dělat kabinetně. I když u botaniků se prý vyskytují i specialisté.

„Naši vědci pracovali 15 let na flóře Severní Koreje a byli jsme jediní botanici, kteří tam byli opakovaně vpuštěni. Jezdíme do Antarktidy, na Špicberkách máme výzkumnou stanici a v Himálaji pracujeme už 20 let.“

Není houba jako houba

Miroslav Vosátka se zabývá studiem symbiotických hub, které můžou nahradit hnojiva a v málo úrodných oblastech zvýšit produktivitu. Zní to jako sci-fi. Ale podle odborníka je to jednoduché: houby, které sbíráme nebo sušíme, jsou jen špičkou ledovce.

Miroslav Vosátka

„Mykorhizní houby nevidíme a jsou na téměř všech rostlinách, včetně trávy.“ Je jich neuvěřitelné množství. „Stoletý buk má osm kilometrů kořenů a na nich je navázáno 40 000 km sítě. Je to takový půdní internet, který dodává rostlině vodu a živiny.“ Ta na oplátku dává houbám stavební látky. Výhody a možnosti téhle symbiózy jsou právě v hledáčku specialistů.

Na čem pracoval v Africe nebo na Islandu? Kam se rád vrací? Co je mrazová poušť? Více uslyšíte v iRadiu.

autoři: eh , Martina Kociánová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová