Protektorát a válka? Jazz! Ondřej Havelka jako režisér chce nabídnout politicky neangažovaný pohled na Československo 30. let
Úplně nový muzikál V rytmu swingu buší srdce mé má dnes svou premiéru. Mapuje přelom Československa 30. let minulého století z pohledu člověka, který nebyl vůbec politicky angažovaný a staral se jen o svůj jazz, tedy Jiřího Traxlera.
Zenit kariéry Jiřího Traxlera se odehrál na pozadí protektorátu, pak pár svobodných, poválečných let, včetně hrůzného roku 1948. „Ten úhel pohledu je ale opravdu trochu jiný,“ říká hudební dramaturg a režisér revue V rytmu swingu buší srdce mé Ondřej Havelka.
Měl prý velké štěstí, že se s Traxlerem dobře znal. „Byl to senzační člověk. Poznal jsem se s ním, sice až v jeho pokročilém věku, ale strašně si toho přátelství vážím. Byl to muž mnoha talentů a taky vzdělaný a vtipný vypravěč.“ Jeho písně prý dodnes nezestárly.
Sport jako metafora
Ondřej Havelka má rád výzvy. Důkazem je inscenace sportu na jevišti, kterou se snaží propašovat do téměř každé režijní realizace. „Ono dostat sport na jeviště vlastně nejde, ale musíte vždy najít metaforu. A to je inspirující,“ myslí si.
Je velkým sportovním fanouškem, hlavně hokeje. Taky proto vznikla tolik diskutovaná opera Nagano. Hokejový puk tam znázorňovala tanečnice. V nejnovějším muzikálu pak bude lyžování, které Jiří Traxler vášnivě miloval.
Opera pro normální lidi
Operu nejméně polovina našeho národa zrovna nemusí. „Těm náhodně příchozím se vždy snažím vysvětlit, že i opera může mít hezký příběh,“ říká s úsměvem. Pustil se tak i do Lišky bystroušky nebo do Prodané nevěsty. Vždy se prý snaží lidem říkat pravdu, ale přitom nenudit.
„A pravda sama o sobě nudná je, kdežto lež je často velmi zábavná.“ Stejně tak se pokouší vyvracet léta zažitou myšlenku, podle které se Janáčově hudbě prostě nedá rozumět. „To je přece nesmysl. Janáčkovi se sice nedá rozumět racionálně, ale srdcem ano.“
Inspiruje se samotnými herci
Každý nový nápad vždy hodně dlouho nosí jen v hlavě. Hodně taky sází na samotné interprety, kterými se nechává inspirovat. „Nechci se jen fixovat na to, co jsem sám vymyslel u stolu, ale chci vyjít z nich. Je to vlastně velké dobrodružství.“
V režiích se prý snaží skloubit několik věci: to, co chce sdělit, respektovat autora a ještě vyjít vstříc lidem. „Snažím se vždy vybalancovat tak, aby výsledek nebyl podbízivý, ale přitom to lidi bavilo. Nesmí to přestoupit míru dobrého vkusu.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
