Proč nám něco voní a něco jiného naopak ne? A můžeme se bránit před nepříjemným zápachem?
Čich byl dříve spojený s hledáním potravy a s jejím hodnocením. I dnes je důležitý třeba při hledání partnerů anebo nás varuje, pokud se ocitneme v závadném prostředí.
„Jakýkoli pachový vjem, ať už pozitivní, nebo negativní, je vždy tvořen směsí látek. Uvádí se, že například červené víno může být spojeno s vjemem více než 30 různých chemických individualit, které ovšem vnímáme jako směs,“ přibližuje František Skácel z Vysoké školy chemicko-technologické. Navíc každý máme určité individuální čichové vlohy, takže zatímco někomu víno zavoní, jiný se otřese a řekne, že tohle pít nebude.
„Pachové vnímání látek je tedy velmi subjektivní, proto na jeden a tentýž pach reagují různí lidé různým způsobem. Říká se tomu hédonický efekt nebo hédonický tonus a u většiny lidí zůstává po celou dobu života neměnný,“ dodává.
Čich je arganologická vlastnost, podobně jako chuť. Zprostředkovávají jej řasinky, které máme v nosní dutině a které předávají nervový signál do limbické části mozku. Ta souvisí s paměťovým centrem, proto mají lidé často čichové vjemy spojené s nějakým zážitkem nebo vzpomínkou. Proto i zápach může zafungovat někdy příjemně – jako vzpomínka na něco příjemného, co jsme zrovna prožívali, když jsme ho vnímali.
Pomůže jedině prevence
Ve vnitřním ovzduší často na člověka působí pachové látky, o kterých ani neví, protože už si na ně zvyknul. Proto máme problém se zápachem většinou při pobytu venku. Podle zákona o ovzduší z roku 2012 je zápach jedna z látek, které zlepšují nebo zhoršují kvalitu ovzduší. Prováděcí vyhláška pak vyjmenovává zdroje, u kterých je třeba provádět opatření ke snížení zápachu.
Ta lze ale většinou zajistit jen s předstihem. Ve chvíli, kdy už například nějaký výrobní provoz zapáchá, je boj s provozovatelem nebo snaha o snížení jeho intenzity velice těžká. „Občané mohou samozřejmě stížnost podat na orgánech obcí s rozšířenou působností nebo na krajských úřadech. Anebo se obrátit na Českou inspekci životního prostředí,“ radí odborník.
Zápach = nebezpečí?
„Nedá se jednoznačně říct, že pachové látky jsou nebezpečné lidskému zdraví, ale nelze to ani vyloučit,“ říká František Skácel. „Některé látky vnímáme jako zápach a přitom nemají žádný vliv na fyziologické procesy člověka. Jiné látky ovšem mohou způsobit dráždění sliznice a podobně, třeba glykoly.“
Každý člověk denně ventiluje asi 20 m3 vzduchu. Toto množství se může drobně lišit podle toho, jaké se věnuje aktivitě, jestli leží, spí, pohybuje se nebo jestli těžce pracuje, ale v zásadě projde tento objem vzduchu plícemi každého člověka, ať už chce, nebo nechce.
Zda jsou pachové látky pro člověka nebezpečné, proto nemůžeme poznat pouze z toho, jestli je vnímáme jako nepříjemný zápach. Vždy je nutné požádat o pomoc odborníky, kteří provedou chromatografickou analýzu vzorku a zjistí, jaké látky obsahuje.
Pokud jde o intenzitu zápachu, je už obrana před nepříjemnými vjemy složitější. Na vině je opět subjektivita čichového vnímání. „Co jeden člověk vnímá jako nepříjemný počitek, jiný nevnímá vůbec. Proto pro venkovní ovzduší v České republice žádné limity stanovené nejsou,“ uzavírá docent Skácel.
Související
-
Bez chemie bychom se dnes už neobešli. Platí to i pro chutě a...
Chutě a vůně mají silný vliv na naše vnímání, aniž si to uvědomujeme. Často si je spojujeme s konkrétní situací nebo zážitkem. V pozadí příjemného chuťového nebo či...
-
Čichové receptory byly odhaleny i na úplně jiných místech...
Díky čichovým receptorům se můžeme těšit z vůně rozkvetlé růže a rozeznat ji od vůně konvalinek. Jsme schopni čichem bezpečně rozeznat kouř z ohně nebo varovný zápa...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
