Pro zábavu zabíjí delfín, ne žralok ... říká R. Jaroněk
"Žralok je zvíře, které kouše. Je evolučně nastaveno tak, že má zuby a je dravec. Ale rozhodně to není hloupé zvíře, které sežere vše a bez přemýšlení," říká velký obdivovatel a náš největší znalec žraloků, cestovatel a fotograf Richard Jaroněk, který byl hostem dnešního (pondělního) Setkání Hosta do domu ...
Lidé od 1990 vyhubili 90% žraloků! Na Zemi existuje cca 370 druhů, člověku je hypoteticky nebezpečných pouze 12. Přesto je lidé stále a houfně zabíjejí. "V rybářských sítích lovců (pseudohrdinů) pak najdete žraločí mimina, která se ale ve skutečnosti živí pouze planktonem. Rozhodně tedy člověku nemohli být nebezpeční," říká smutně Richard Jaroněk. Člověku se bohužel podařilo vyhubit zvířata, která na planetě žila 400 milionů let. Velkou roli v této bezdůvodné nenávisti přitom sehrál film Čelisti, který vykresluje žraloka jako monstrum. Od té doby lidé žraloka nenávidí a hlavně se jej bojí. Kdyby Steven Spielberg (Pozn. redakce již v roce 1975) natočil film o zabijáckých delfínech, nebyli by tito živočichové dnes téměř před úplným vyhubením.
Podle R. Jaroňka je neskutečně smutné, a on sám to každý den ve vodě vidí, jak žraloků za posledních 10 let ubývá. Je mu prý obzvláště smutno, když se podívá do svého archivu, který je prý největší fotobankou žraloků na světě, a ví, že podobné snímky již nikdy nenafotí. S focením začal kvůli výzkumu chování žraloků. Za tu dobu již dokáže poznat, zda mu hrozí nebezpečí nebo ne. "Žraloci jsou v posledních 2-3 letech ale více agresivní. Po dobu, kdy se jim intenzivně věnuji, se nikomu nic nestalo. To platilo až donedávna. Teď jsme měli hned 3 kousnutí. Je to tím, že žraloci mají hlad. Chybí jim přirozená potrava: tuňák, který je také téměř vyhuben. Ubývá i dalších ryb a tak hledají potravu. Maso člověka jim ale prý doopravdy nechutná. Maximálně udělá tzv. testovací zákus, poté maso vyplivne a uteče. Oni se nás totiž hlavně bojí,“ říká muž, který má za sebou přes 100 ponorů a dodává, že přesto dokáže tvrdit, že lidé znají pouze 8-9% z jejich chování.
To, proč ale žraloci opravdu někdy zaútočí např. na surfaře, vysvětluje R. Jaroněk jako výpadek. Je to podle něj stejné jako u lidí. Také se někdy nestačíme divit, co je jindy klidný člověk schopen udělat. "Prostě mu přeskočí a kousne." Lidé pak neumírají kvůli napadení zvířetem, ale většinou se utopí nebo vykrvácejí. Ale prý se dnes již bát nemusíme. Potkat při potápění žraloka v moři je, bez důkladné přípravy a návnady, téměř zázrak.
Ze slov R. Jaroňka je patrno, že zkoumání života žraloků je jeho životní vášeň. "Dnes vím, že ani nemůžu dělat nic jiného. Žralok mě spolknul. Sežral," dodává s úsměvem na rtech.
Určitě zajímavý rozhovor se Zuzanou Burešovou nabídl ale i další zajímavosti jako je např. vztah delfínů a žraloků. Ač občas žralok delfína uloví, není to jeho hlavní potrava, neloví delfína pravidelně. U žraloka ale vždy jde o jídlo. Jediný mořský tvor, který zabíjí pro zábavu, je delfín. Tyto savce R. Jaroněk opravu tzv. nemiluje. Delfínům chybějí samičky. Samci jsou pak velmi často, řečeno lidskou terminoligií, sexuálními devianty.
Více si již ale poslechněte sami ... Rozhodně se nebudete nudit:-)
Richard Jaroněk
Po otevření hranic jsem se poprvé dostal pod slanou vodu. Bylo to Španělsko a ač se šnorchlem, byl jsem u vytržení. Poté Řecko a Jugoslavie. Opět na a nádech a již mě začaly tlačit neznalosti jako například v určitých metrech bolest v uších. První exotický výlet do karibské oblasti na ostrov Aruba udělal se šnorchlem rázný konec. I když bez licence, ale pod vodou. Nic víc mě tenkrát nezajímalo. Pochopil jsem vyrovnání tlaku a vzhůru ke dnu. Sláva bláznům, mají štěstí a tak jsem vše úspěšně přežil.
Kurz nenechal na sebe dlouho čekat. Vyškolil jsem se na ‚cmasáka‘ a otevření vody se znalostí začátečnické problematiky bylo tady. Tak jako řidič, po dokončení autoškoly svou první jízdu pokřtí razantním sešlápnutím pedálu na možnou nejvyšší rychlost, tak jsem já svůj pátý ponor pokřtil v Chorvatsku ‚čtyřicítkou‘. Vždyť říkám, že blázni mají štěstí. O rok později si dělám další kurz a tentokráte u školy PADI.
Mé touhy po hloubkách jsou uvnitř navždy zakotveny a jak nemám ponor aspoň ke třiceti či čtyřiceti metrům, tak srdíčko není uspokojeno. Nějak mě ta voda ‚vcucla‘. Nitrox začíná být nezbytností a ještě zkusit co znají další školy. Tentokráte I.A.N.T.D. Advanced Nitrox mám za sebou a teď ještě pro ty úžasné hloubky Trimix. Mám tři školy a obávám se, že díky lenivosti jsem ve vývoji strnul a nezbývá mi, než se smířit s postavením Dive Master.
První ‚foťák-nefoťák‘ byl samozřejmě automat na jedno použití. Bylo to na Arubě a moje fotky byly ty nejlepší na světě. Alespoň jsem si to myslel. Poté se mi podařilo koupit profesionální techniku Sea+Sea (tenkrát stála sto tisíc a já myslel, že mě omyjí) a ta mi sloužila více jak čtyři roky. Manuální zrcadlovka v pouzdře, rampa, blesk a výměnné objektivy. Fotky jsem měl vždy dobré (myslel jsem si), ale jen do té doby, než jsem navštívil první menší festival. Ó, jak jsem byl bláhový. Srazit křídla a začít přemýšlet.
Poté další technika, zůstávám věrný značce Sea + Sea a pořizuji si Nikon F 100. Další blesky a další objektivy.
Abych toho od vodou neměl málo rozšiřuji o Nikon D 200 a znovu celá sestava Sea + Sea, žel najednou mít oba foťáky pod vodou nelze mít, proto vždy pečlivě vybírám lokalitu a kterou techniku a jaký objektiv použít. Anebo mít vedle sebe kolegu, který bude zastávat nevlídnou funkci nosiče.
... více na ofic. stránkách našeho hosta ZDE
Nestihli jste minulý týden pořad Setkání Hosta do domu? Přečtěte si text Jana Sklenáře, který shnruje celý týden ve vysílání ale hlavně se věnuje pátečnímu předpolednímu rozhovoru s Danou Zlatohlávkovou. To vše v článku: Na kurzu přežití dojde i na slzy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
