Pro Věnu Hrdličkovou byla čínština východiskem z hrůz války

10. září 2012

Naším dnešním (10. září) hostem v pořadu Je jaká je byla Věnceslava, resp. Věna Hrdličková, nositelka řádu japonského císaře, sinoložka, japanoložka a např. také spoluzakladatelka Bonsaj klubu Praha.

Přezdívá se jí první dáma japonských bonsají a zahrad, je také čestnou předsedkyní Česko - japonské společnosti. Jako sinoložka rozumí ale i čínské společnosti. K těmto jazykům a kulturám se dostala už za války. „Ta doba byla hrozná: Němci, válka, svět nám připadal jako černá díra. Hledali jsme východisko. Četli jsme, co nám přišlo do ruky, učili jsme se jazyky. Když jsme přišli na knížečku Zpěvy staré Číny, okouzlila nás. Jednoho dne jsme si řekli, jak čínština asi vypadá, co je to za jazyk. Druhý den Zdeněk (v té době budoucí manžel V. Hrdličkové - pozn. red.) přiběhl na schůzku a řekl mi, že se v Praze jazyk učí. Do takového ponurého činžáku jsme proto vyrazili na kurz, který vedl doktor Jaroslav Průšek.“

Čínština. Ilustrační foto

Překládání

Nositelka Řádu vycházejícího slunce je rovněž podepsána pod řadou českých titulků k čínským a japonským filmům a seriálům. „Titulkování nebo dabing je úžasná věc. Dělala jsem to moc ráda, protože se touto prací dostáváte filmu pod kůži. Když mě nad tím manžel viděl sedět, měl někdy své připomínky,“ říká Věna Hrdličková, která přiznává, že se vždy těšila na překlad filmů režiséra Akira Kurosawy.

Čajové obřady

Zelený čaj, ilustrační foto

S manželem Zdeňkem si z těchto zemí přivezla řadu předmětů. „Byli jsme velkými nadšenci nejen v oblasti umění, ale sbírali jsme i předměty každodenního života.“ Mezi běžnou výbavu domácnosti patří u Číňanů i Japonců čajová konvička. „Japonci si vytvořili, poněvadž jsou esteticky zaměření, čajový obřad. Je to zvláštní disciplína, dalo by se říci přímo umělecká. Číňané mají také čajový obřad, ale není rozvinutý do té míry, jako ten japonský. Oni pijí čaj od rána do večera. Svého času si ve vlaku vozívali termosku s horkou vodou, aby se každý mohl osvěžit zeleným čajem, který je jejich nejmilejším nápojem. Nesladí se a v horkém prostředí na jihu Číny je to velice užitečná věc.“

Jídlo

Číňané prý uvaří téměř všechno. O čínském jídle koluje řada mýtů i překvapivých fakt. Podle Věnceslavy Hrdličkové nad něj ale není a Číňané jsou prý opravdovými gurmány. „Když vás někdo pozve na čínský oběd nebo večeři, tak se nestačíte divit, co všechno probíhá než vyberou to správné menu.“ Přesto se sinoložka setkala s předsudkem českého strávníka, kterého v 50. letech pozvala na čínskou večeři. „Ještě s několika dalšími lidmi jsme ho pozvali ke stolu. Nakonec jsme mu ale museli otevřít vepřovou konzervu. Někteří Češi si tehdy totiž mysleli, že Číňané jedí brouky a žížaly.“

Více už si poslechněte sami ve zvukovém záznamu (viz "Přehrajte si celý příspěvek") rozhovoru Daniely Brůhové se sinoložkou a japanoložkou Věnceslavou Hrdličkovou.

autor: Pavla Kopřivová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.