Pro Jana Kačera je divadlo tak vážná věc, že v něm nikdy nic legračního nezažil

1. říjen 2012
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jan Kačer

Naším dnešním prvoříjnovým hostem v magazínu „Je jaká je“ byl herec a režisér Jan Kačer.

Po svazcích „Jedu k mámě“ a „Mírnou oklikou“ vydal Jan Kačer v nedávné době i knihu s názvem „K přátelům“. A proč se rozhodl psát? „Začal jsem s tím v době, kdy mi bylo velmi špatně, protože se moje režijní tvorba ocitla na mělčině. Najednou jsem měl dojem, že ke mě doba ztrácí citlivost. Ať jsem dělal, co jsem chtěl, byly mé výsledky slabé. V době, kdy jsem ani nemohl spát, se mi hlavou honily různé povídkové náměty a příběhy ze života. Jednou jsem si sedl, sepsal je a zjistil, že se mi tím uleví. Z toho důvodu jsem začal psát knížky.“

„K přátelům“

Poslední hercovo dílo prý posloužilo jako lék na smutek z odchodu blízkých lidí. Spolu s jeho ostatními literárními díly je prý jakousi modlitební knížkou, prostřednictvím které se spojuje s lidmi, kteří tu už nejsou. „Potřeboval jsem je nějakým způsobem zadržet a nechat je mezi těmi, co ještě žijí. Existuje jeden termín, který se mi líbí. Zní: On nezemřel, on se přidal k většině. Většinu přátel mám už „tam“, ale to neznamená, že se jich zříkám. Některé přátele, kteří jsou už dávno pryč, tou velkou dobou a vzdáleností teprve teď pořádně rozeznávám. Když jsem s nimi byl, bylo to takové vlastně všední. Teď, když s nimi být nemohu, jejich velikost a velkorysost obdivuji. Proto jsem si knihu K přátelům napsal.“

Herecký svět

Herci Jan Tříska, Jan Hrušínský a Jan Kačer skvostně nastudovali hru Yasminy Rezy Kumšt, která patří bezesporu mezi nejúspěšnější komedie současnosti.

Většina herců si myslí, že si je lidé představují jako flamendry a komiky. Podle Jana Kačera to ale nebývá vždy pravda. „Znám spoustu herců, kteří jsou velmi vážní a introvertní, ale jakmile se objeví nějaký sdělovací prostředek, něco se v nich ozve a začnou předstírat to, co si myslí, že se od nich čeká: Jak jsou legrační, jak se opíjejí a jak byli vždy hloupí, ačkoliv tomu bylo naopak. Je to taková hra, kterou strašně nesnáším. Bohužel jsem málo populární, protože nepiji a nekouřím. Divadlo je pro mě tak vážná věc, že jsem tam nikdy nic legračního nezažil.“ Za problém mladých herců pak označuje skutečnost, že se snaží podobat představě, kterou o nich publikum má.

Rodina

Nina Divíšková

„Jsme pomalu závodníci s jazykem na vestě. Nevím, jak daleko je ta cílová páska, ale už toho za sebou mámě hodně.“ Říká Jan Kačer o životě s Ninou Divíškovou, s kterou společně kráčí životem už neuvěřitelných 57 let. S herečkou má tři dcery: soudkyni, porodní instruktorku a herečku. „Ta nejstarší je vážná, okázale se tváří, že divadlo nesnáší, protože jí odvádělo rodiče, což docela chápu. Do jisté míry je to ale zakuklený komik. Druhá holčička je velice dobrodějná. Má čtyři děti a povolání, které jí naprosto vyhovuje: radí budoucím maminkám ohledně porodu a všeho, co s ním souvisí. Jako instruktorka je naprosto báječná, srdečná a laskavá. Adélka je herečka, která má takový zvláštní talent. Po mě je zádumčivá a po mámě rošťanda.“ Celkem mají Jan Kačer a Nina Divíšková devět vnoučat a dvě pravnoučata jsou prý na cestě.

Jak vzpomíná Jan Kačer na návrat Jana Třísky z emigrace? A proč se rád vrací do Ruska? Nejen to si poslechněte v záznamu rozhovoru, který s hercem vedla Daniela Brůhová.

autor: Pavla Kopřivová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...