Pro Antonína Gondolána je mnohem důležitější láska nežli úspěch

Už ve 14 letech začínal s Gustavem Bromem jako kontrabasista. Mezi jeho obecně nejznámější životní etapy lze řadit spolupráci s divadlem Semafor nebo působení s rodinnou kapelou, ve které účinkoval společně se svými sourozenci. Bohužel právě tuto spolupráci ocenili kritici především v zahraničí, kam se také na přelomu roku 1981 vystěhoval. Antonínu Gondolánovi se podařilo se svou sestrou proslavit nejen v Německu, ale např. i ve vzdálené Austrálii. Přesto se po roce 1989 vrátil zpět do rodné vlasti, a to prý pouze z čisté lásky k ní.

Vystupovat s Frankem Sinatrou? Ne, děkuji

Nabídky, které se neodmítají, odmítl A. Gondolán nespočetněkrát. Kolika Čechům se kdy podařilo střídat na pódiu Franka Sinatru? Dokonce zvažovat spolupráci s ním? „Víte, já jsem byl vychován rodiči v upřímné lásce. Ne, že bych odmítal nabídky z nějaké namyšlenosti, ale stál jsem vždy nohama pevně na zemi. Zjistil jsem, že svět o to mnohdy nestojí, ale s přibývajícím věkem jsem si uvědomil, že to je dobrá vlastnost. Nejen pro umělce. Občas jeden žasne, kdo všechno se za umělce v dnešní době považuje.“ Podle slov A. Gondolána jsou v životě nejdůležitější zkušenosti. Právě ty se snaží předávat prostřednictvím hudebních pamětí, které vydal společně se spisovatelkou Marií Formánkovou. Publikaci by prý doporučil všem začínajícím hudebníkům.

Hudebník každým coulem

Antonín Gondolán|foto: Jan Sklenář

Velký hudební talent má A. Gondolán přímo v krvi. Vystudoval hudební konzervatoř, ale rómské předky ve své tvorbě zapřít nemůže: „Víte, jestli mě něco trápí, je to zejména postoj médií vůči romské komunitě. Moji rodiče jsou Rómové, přesto se cítím být plnohodnotným členem společnosti. Nelze soudit skupinu podle jednotlivce.“ Ve své profesní dráze by ovšem hudebník nic nemělnil. Nelituje prý ani odmítnuté nabídky studovat na prestižní Berklee College of Music.

Pod patronátem Gustava Broma

Přes těžký životní úděl, kdy odešel z domova ve čtrnácti letech, jej cesty štěstěny svedly dohromady s G. Bromem, který nad talentovaným hudebníkem přejal opatrovnictví: „On mě tehdy odvedl z koncertu přímo k sobě domů a ujal se mě. Vyrůstal jsem s jeho dětmi a byl to právě on, kdo mě přihlásil na konzervatoř.“ Pouze láska k hudbě a vrozené nadání dokázalo udržet A. Gondolána v komplexním tělese, kterým Orchestr G. Broma nepochybně je: „Když jsem s nimi tehdy začínal, neuměl jsem noty. Všechno jsem se učil k velkému údivu ostatních muzikantů podle sluchu a nazpaměť. Přesto jsem to vždy zvládl a mohl vystupovat.“

Více si poslechněte v záznamu rozhovoru na začátku článku…