Přivítejte svět u sebe doma. Našel by u vás na rok zázemí středoškolský zahraniční student?

Do studia za námi přišli český student Pavel Ott, španělská studentka Mária a Sebastián, student z Dominikánské republiky. Mají jedno společné - jsou součástí AFS programu. Česká rodina se přihlásí a na rok potom dostane středoškolského zahraničního studenta, kterému musí zajistit zázemí.

Pavle, vy byste mohl nejlépe asi přiblížit program AFS, protože s tím máte velké zkušenosti.
Ano, určitě. AFS je nezisková, nestátní organizace, která zprostředkovává výměnné pobyty zahraničním studentům, jak studentům, kteří vyjíždějí z České republiky, tak i studentům, kteří přijíždějí. Jako jsou tito studenti.

Slyšel jsem, že to jsou středoškolští studenti. Je tam nějak omezený věk?
Ano, je tam omezený věk od 15 do 18 let. Pokud studentovi už bylo 18, tak je s tím problém. Je tam rozdílný systém středních škol v zahraničích. Tedy vyjíždí se hlavně v 15 a 18 a potom už je to komplikovanější. Protože ostatní země to nemají jako u nás v České republice.

Vy pracujete i jako dobrovolník. To znamená, že se tady o zahraniční studenty staráte, děláte jim program, provázíte je tady. Sebastian bydlí v současné době u vás. Je to váš první zahraniční student?
Není, měli jsme před dvěma lety studenta z Turecka, Bertana.

Pavel, Mária a Sebastián spolu s Janou Kudyvejsovou ve studiu|foto: Milan Baják

A kdo to u vás v rodině vymyslel, že do toho půjdete?
Vymyslela to mamka. Ona byla před 3 lety nezaměstnaná, tak měla hodně času. Hledala na internetu a našla si AFS. Na jejich stránkách zjistila, že její spolužačka z gymnázia také jednoho studenta hostila, tak ji navštívila a byla tím nadšená. A pak s tím naši rodinu seznámila jako s hotovou věcí. Bylo to pro nás hodně nové, i třeba můj brácha nechtěl, ale určitě toho nelitujeme, že jsme do toho šli.

Takže jste doma dva bráchové.
Tři, ještě mám staršího. Jsme tři kluci a ještě nějakého přijmeme. 

Sebastiane, jak jste tu už dlouho?
7 měsíců.

Přes půl roku, jak se vám líbí u Pavla doma?
Jako doma. Jako doma.

Mário, vy bydlíte také tady v Hradci Králové u někoho?
Ano, bydlím v Hradci.

A také se vám tady líbí?
Jo, je to tady super.

Všechno v pořádku, spokojenost?
Ano.

Fotka z maturitního plesu Sebastiána|foto: Pavel Ott

Vy jste tady oba stejně dlouhou dobu, to znamená 7 měsíců. Jak zvládáte Češtinu? Jak se to daří?
Je to těžký, no. Hodně těžký.

Jak mluvíte, Pavle, doma. Asi by se mělo mluvit hlavně naším jazykem, aby se studenti naučili, ale člověka to možná svádí použít angličtinu, ne?
Určitě nejlepší je, když ta rodina neumí ani slovo anglicky. Je to lepší proto, aby se ten zahraniční student naučil víc česky. U nás v rodině taťka neumí skoro vůbec anglicky. A mamka také řekla, že po Vánocích bude mluvit se Sebastianem jen česky. My, bráchové, s nimi ze začátku mluvíme anglicky, abychom se procvičili, tak používáme jen pár slov v češtině.

Co všechno musí hostitelská rodina zajistit? Také se často lidé asi ptají, když o tom přemýšlejí, jestli je to nějakým způsobem placené?
Určitě jsme dobrovolníci, takže to placené není. A potřebujete postel pro studenta a zajistit jídlo ve školní jídelně a doma. To jsou vlastně jediné podmínky, které pro to jsou. A pak je tam ještě trestní bezúhonost.

Ale zapojit zahraničného studenta do běžného chodu rodiny, to znamená, že prostě děláte společně vše, jako kdyby to byl další brácha.
Určitě. Tohle jsou jen ty podmínky. Ale pak už je nadstavba, kterou určitě každá rodina splňuje.

Pavel, Mária a Sebastián spolu s Janou Kudyvejsovou ve studiu|foto: Milan Baják

Vy bydlíte v domě, takže tam asi s místem nebyl problém.
V naší rodině máme asi půl hektaru velkou zahradu a velký rodinný domek. Takže s místem určitě problém určitě nebyl.

Mária, také bydlíte u někoho v domě, nebo v bytě?
Ne, v domě.

Sebastiane, je to rozdíl oproti tomu, jak bydlíte u vás doma?
Pro mě ne, protože já mám dva bratry doma, takže vím, jak to funguje.

Takže sourozenecké vztahy, tam jsou. Překvapilo vás něčím bydlení tady u nás v Čechách? Domky, kde bydlíte, se vám líbí?
Jo. Jsou super, ano.

Měli jste z toho z počátku třeba trošku strach, u koho budete bydlet? Jací budou ti lidé?
Ano, určitě.

A rozplynuly se ty obavy hned, jak jste se viděli?
Asi určitě tam ty předsudky jsou. Je to přesun do úplně cizí země. Ale AFS se to snaží tímhle bořit.

Pavel, Mária a Sebastián ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

Ona i ta hostitelská rodina má jistě očekávání, kdo přijede.
I tam je hodně velký problém s tím, že hostitelské rodiny čekají víc. A pak přijede student a je to prostě jen člověk. Takže se to občas nenaplní a jsou zklámaní. Ale pak když už hostí ta rodina někoho častěji, tak už s tímto počítá.

Říkali jsme, že se snažíte mluvit česky v rodinách, i když k angličtině to občas sklouzne. Proč jste si vybrali ke studiu zrovna Českou republiku? Mário?
Pro mě bylo jen toto stipendium, tak jsem to nevybrala, ale tak.

Tak to znamená, Pavle, že tam bylo pro Márii v nabídce jen studium v Česká republice?
Asi jedna z nabídek byla zrovna Česká republika. A byl tam omezený výběr pro to stipendium, samozřejmě.

Sebastian si vybíral cíleně Českou republiku?
Česká republika, jak má jiný systém, tak sem mohou vyjet i studenti, kteří dostudovali střední školu v té cizí zemi. V 18 letech už jste v Dominikánské republice vystudovaný. Tak to jde takto. Máte už volný rok a jedete do České republiky.

Čtěte takéBuď součástí AFS!

Čeština není úplně jednoduchá. Myslíte si, že v ní budete pokračovat až přijedete domů? Mário?
Já nevím, ale myslím, že jo. Protože ještě s rodičema mluvíme a tak.

Ještě jsme neřekli, na jaké školy tady chodíte? Mário.
Já na Gymnázium J. K. Tyla.

A Sebastián?
Já na Gymnázium v Jaroměři.

Pavle, vy studujete úplně jinde, tak kdo doprovází do školy Sebastiana, když bydlí u vás v rodině?
Já chodím na Střední veterinární školu v Hradci Králové a Sebastiána do školy doprovází můj mladší brácha Tonda. Ale určitě je samostatný. V tohle někteří studenti ani nemají takovou podporu. Není to podle mě až tak důležité. Oni si poradí.

Spolužáci se vás také ujali dobře? Našli jste si tady už nějaké kamarády?
Určitě, ale nejlepší je, jakože studenti, nejen český kamarádi máme. I další výměnní studenti, kteří jsou z ostatních cizích zemí. Je jednodušší pro nás být kamarádi.

Jak se vám líbí Hradec Králové a Jaroměř?
Hodně.

Vypozorovali jste tady něco hodně jiného než u vás doma? Ať už ve škole nebo v rodinách? Nějaké zvyky.
Ve škole asi ne, všechno je stejné. Ale například v Čechách jsou lidé studení, například. To na začátku bylo těžký.

Asi nejsme tak temperamentní jako třeba Španělé, to je asi opravdu velký rozdíl. A co v těch rodinách? Máte i nějaké povinnosti? Musíte se zapojit třeba do uklízení nebo do vaření?
To určitě, protože jsme ještě jako děti. Jsme součástí rodiny.

Musíte se snažit. Jsou na vás přísní? Nebo Pavle, jsou na Sebastiana stejně přísní jako na vás?
Určitě, snaží se. Občas to nejde, ale snaží se. Má stejné povinnosti.

Mezikulturní program AFS|foto: Pavel Ott

A hádáte se někdy?
Problémy určitě někdy nastanou, ale pokaždé se to nějak vyřeší. Ale to pozitivní vždycky převažuje.

Stýská se vám po domově? Přece jenom už přes půl roku v cizí zemi, v cizí rodině.
Jenom na Vánoce, já jsem byla trošičku smutná, ale už pohoda, už super.

A Sebastian?
Taky.

Až skončí váš pobyt u nás, co bude dál? Co budete chtít dělat? Budete chtít dál cestovat?
Já jsem chtěla studovat tady v Čechách universita, ale nevím. Protože to musí být v češtině, neumím ještě tak dobře česky.

Ale ještě máte skoro půl roku na to to vypilovat a vylepšit.
Ale ano, chtěla bych.

A Sebastian by se taky nebránil dalšímu studiu u nás nebo se už těší domů?
Já taky chtěl studovat tady, ale už ne. Taky je to těžké pro mě.

Moc vám děkujeme, že jste nás přišli navštívit do Českého rozhlasu Hradec Králové. Že jste nám přiblížili, jak se žije cizincům u nás v českých rodinách. I naopak jak se česká rodina musí postarat o zahraniční studenty. A přejeme vám, ať se vám tady ještě minimálně toho půl roku líbí.