Přitažlivost k jiným je normální. Problém nastává, když začneme budovat paralelní intimitu

„Myslím, že existují dva druhy flirtování. První je možná takové spontánní, že jdeme do kavárny, tam se nám někdo líbí, třeba obsluha, tak prohodíme pár nevinných laškovných slov a potom už do té kavárny nikdy nezavítáme.“

Čtěte také

Přiznat, nebo nepřiznat nevěru? Hlavně nechtějte, aby to za vás rozhodl partner, nabádá terapeut

Jiná situace ale podle psychologa a párového terapeuta Petra Kačeny nastává ve chvíli, kdy se kontakt opakuje – například s kolegou v práci nebo s někým na sociálních sítích.

„Někomu opakovaně reagujeme na jeho posty, posíláme mu srdíčka a budujeme si s ním dlouhodobě paralelní intimitu. To už ale může být problematické a ohrožující pro primární vztah.“

Co by na to řekl partner?

Hranice mezi přátelskou komunikací a nevěrou přitom nemusí být tak zřejmá jako u fyzické nevěry. Kačena proto zmiňuje jednoduchý test. „Když nevím, jestli je to v pořádku, nebo ne, tak je dobré se sám sebe zeptat, jestli kdyby si to přečetl můj partner, jestli by s tím byl ještě v pohodě, nebo ne.“

Čtěte také

Stabilita vztahu stojí především na přátelství. Terapeut Jan Vojtko radí, jak budovat pevný vztah

Samotná skutečnost, že člověka v dlouhodobém vztahu zaujme nebo přitahuje někdo jiný, ale podle Kačeny není ničím neobvyklým.

„To, že nás přitahují jiní lidé, i když jsme ve vztahu, je vlastně úplně normální a přirozené. Naopak by bylo zvláštní, kdyby se nám to už nikdy v životě nestalo. Ale pak je důležité, co s tím uděláme.“

Rozhodující tak podle Kačeny je, jestli přitažlivost necháme pouze být, nebo jí začneme dávat prostor. „Jestli necháme vztah rozvinout, anebo jenom tak s přitažlivostí jsme, užíváme si ji, ale nikam to nevede.“