Připomeňte si jeden z posledních rozhovorů Heleny Štáchové. Jaký byl „Život na nitích“?

„Celý život si vlastně mohu hrát a považuji to za životní výhru,“ tvrdila Helena Štáchová. Kdyby datum jejího narození nebylo dohledatelné, nikdo by jí ho nevěřil. A navzdory všem překážkám a ztrátám, které jí ten „hravý život“ uštědřil, se pořád vlídně usmívá a její šarm a noblesa dostávají všemi těmi prožitky nový rozměr. Je toho hodně, čím si tato krásná dáma prošla, a ona s pokorou, nadhledem a láskou přijímá svůj osud jako šťastný.

Život na nitích

Ve své práci i soukromí je obklopena těmi nejbližšími, bez ohledu na to, jestli mají srdce lidské nebo dřevěné. „Život na nitích“, jak ho sama nazývá ve své knize, ji zkrátka stále baví, těší a inspiruje v celé jeho rozmanitosti, o hloubce vztahů ani nemluvě…

Léta k nám promlouvala tenkým hláskem jako Mánička, o něco níž jako paní Kateřina, docela jiným hlasem možná disponuje za ředitelským stolem nebo při psaní nové hry a bůhví jakým zaklínadlem svolává členy rodiny ke stolu jako partnerka a máma dvou dospělých dětí.

Zkrátka a dobře, hlasů, profesí, vztahů a zážitků tak na tři životy, které žije jen jedna jediná křehká žena…