Příběhy slavných: Egon Erwin Kisch
První investigativní novinář na světě a jeden ze zakladatelů moderní literární reportáže. Kolegové ho často označovali za „zuřivého reportéra“, protože tvořit reportáž pro něj vždy znamenalo být u toho. Vše chtěl sám vyzkoušet a vyprávět jen to, co viděl na vlastní oči nebo zažil na vlastní kůži. A přitom vždy zůstal nestranný. Napsal ale i množství fejetonů, reportáží, povídek, divadelních her a románů. Pseudonym Erwin použil Kisch (29. 4. 1885–31. 3. 1948) už na škole.
„Reportér nemá tendence, nemá co ospravedlňovat a nemá stanoviska!“ To bylo jeho krédo. Nebál se riskovat. A tak třeba v muslimském převleku podnikl pouť do Mekky
Po celý svůj život se snažil překonávat jazykové, národnostní i ideologické bariéry. Ty pro něj vlastně neexistovaly. Jako mladý, začínající novinář se setkával s vyhrocenými pohledy okolí na židovskou kulturu a její tradice. Sám se ale tehdy zajímal hlavně o konkrétní židovské reálie města, ve kterém žil.
Prager Tagblatt nebo Lidové noviny
Před 1. světovou válkou přispíval do pražských listů Prager Tagblatt a Bohemie. Do března 1919 psal pro noviny Rudých gard. Z Berlína, kam se přestěhoval, pak například do Lidových novin.
Po uchopení moci nacisty byl v roce 1933 zatčen jako jeden z prvních. Velmi brzy byl ale na svobodě. Intervenovaly za něj tehdejší československé úřady. Už v červnu 1919 se totiž stal členem Komunistické strany Rakouska.
Světoběžník každým coulem
Střídal pak život v Praze s Paříží. V prosinci 1939 odešel do USA a pak do Mexika. Do Prahy se vrátil až v březnu 1946. To už byl ale těžce nemocný. Plánovanou knihu o poválečném Československu nedopsal.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
