Příběh Oty Šika. Jak se vyučený elektromontér stal ekonomickým reformátorem pražského jara

„Jeho život byl plný zvratů a protikladů,“ konstatoval ekonom Jiří Havel. Narodil se v roce 1919 a vyučil se elektromontérem, posléze se zapojil do komunistického studentského hnutí a za války skončil v koncentračním táboře. A tehdy začal jeho, jak sám uváděl „druhý život“. Bylo mu tehdy 26 let a vstoupil do Komunistické strany Československa.

Druhý život

Začal pracovat ve stranických sekretariátech a posléze se věnoval ekonomii, dokonce se stal v roce 1957 profesorem ekonomie na Vysoké škole politické. Do té doby zažil komunistický svět několik otřesů. V roce 1956 to byly události v Maďarsku, sjezd komunistů v Sovětském svazu odhalující praktiky Stalinova kultu osobnosti a narůstající ekonomické problémy.

Tehdy, jak píše Pavel Kosatík, „přišel na myšlenku, kterou lidem předloží a změní tím jejich život. Vycházela z přehodnocení odpovědí na otázku, proč výroba a trh v socialistické společnosti nefungují. Vinni podle Šika nejsou jenom sabotéři, popřípadě lidé, kteří se nedokázali zbavit starých, třídně překonaných pořádků. Za všechno může princip plánovaného hospodářství.“

A Šik se začal inspirovat myšlenkovými proudy tehdejší západní ekonomické teorie. Působil pak v Ekonomickém ústavu Akademie věd a stával se ve svých kruzích stále populárnější osobností. V roce 1963 byl pověřen přípravou ekonomické reformy, a to přímo Antonínem Novotným. Ostatně právě mezi nimi bylo zvláštní pouto už od doby, kdy byli oba v koncentračním táboře.

Z KSČ do emigrace

Ale posléze se Šik stal konkurentem Novotného. Když vystoupil na komunistickém sjezdu v roce 1966, tak na jeho vystoupení delegáti nejen napjatě čekali, ale po jeho projevu celý sál povstal a tleskal a tleskal. Odtud byl už jen krůček k tomu, aby se stal jedním z čelných představitelů reformního proudu.

Čtěte také

Rok 1968: Ota Šik vysvětluje lidem, jak je v socialismu draho

Působil jako místopředseda vlády a po srpnové okupaci roku 1968 bylo zřejmé, že bude patřit k tzv. viníkům. Byl vyloučen z KSČ, zbaven všech funkcí a také občanství a v roce 1969 odešel do emigrace. Působil na univerzitách ve Švýcarsku, pozván byl také do Číny. Ve své vzpomínkové knize k tomu píše:

„Možnost ovlivnit socialistický reformní vývoj svými základními představami a zkušenostmi mi byla dána v roce 1981. Obdržel jsem pozvání od Akademie společenských věd v Číně k měsíčnímu pobytu… Měl jsem dojem, že ekonomové přechod k sociálnímu tržnímu hospodářství – jak jsem o něj usiloval – považují za jediné východisko z velkých hospodářských problémů, které způsobil starý centralistický, administrativní systém.“

Teorie třetí cesty

Postupně se stával kritikem socialistického systému a dopracoval se až k jeho odsouzení. Uznával, že chyby jsou v systému a nikoliv pouze v charakteru jeho vůdců. Jeho teorie třetí cesty zahrnovala základní tři pilíře: trh, podnik jako společenství spolupracovníků a distributivní plánování. Otázkou zůstává, zda je tato teorie třetí cesty životaschopnou a zda by ji sám Šik posléze nepřepracovával.

Hostem pořadu je ekonomka Hana Lipovská|foto: Anna Vavríková, mediální skupina MAFRA, Fotobanka Profimedia

Listopadu 1989 pro něj znamenal možnost návratu do Československa, alespoň v pracovní oblasti. Stal se členem rady konzultantů tehdejšího prezidenta Václava Havla. V této pozici působil tři roky, v roce 2004 ve svých 84 letech umírá ve Švýcarsku.

Zajímavé hodnocení jeho osobnosti přináší host pořadu, ekonomka Hana Lipovská, která je přesvědčena, že „Šik byl především politik a nikoliv ekonom.“