Při spojení „aktivní stáří“ se vám nemusí otevírat kudla v kapse. „Stačí přemýšlet, kolik toho za den nachodíte,“ říká psycholožka

Paní Dagmar si moc přeje samostatně se pohybovat, třeba v přilehlém parku
Další podcasty, rozhovory a příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Paní Dagmar si moc přeje samostatně se pohybovat, třeba v přilehlém parku

Chůze by měla být spojena s příjemnou aktivitou, která vám navodí duševní pohodu a optimismus. Začněte o tom přemýšlet už kolem 50.

Věková hranice, kdy už se o vás začne mluvit jako o seniorovi, je 65 let. „Podle statistik průměrné délky života vás pak čeká ještě nejméně 10 let seniorského aktivního života,“ říká psycholožka Marta Boučková. Z praxe ale ví, že se spoustě lidí při slovním spojení „aktivní stáří“ otvírá kudla v kapse.

„Představují si něco nedosažitelného. Nemůžou prostě pobrat, že by se i v tom důchodu měli pořád za něčím honit.“ Jenže aktivní stáří neznamená zrovna kolečkové brusle nebo horské kolo. „Znamená to najít si čas a prostor na procházku svižnou chůzí.“

Vhodný pohyb je chůze

Chůze je jednou z prvních věcí, kterou se malé dítě učí. „A když se podíváte na životní cyklus trochu s odstupem, není stáří nepodobné ranému dětství?“ ptá se psycholožka. „Přemýšlet o tom, kolik toho za den nachodíte, byste ale měli už kolem 50.“

Upozorňuje, že chůze je často podstatnější a přirozenější než návštěva fitka nebo jízda na kole. Chůze by měla být spojena s příjemnou aktivitou, která vám navodí duševní pohodu a optimismus.

Pohyb vs. veselá mysl

Podle psycholožky je známo, že s přibývajícím věkem míra optimismu klesá. Tomu se ale musíte bránit. „Ten, kdo má nějakého koníčka, má zájem o nejrůznější aktivity, je na tom 100% líp než kdejaký bručoun, který sedí jen u televize.“