Převrat v Nigeru se nese na protifrancouzské vlně, čehož šikovně využívá Rusko, vysvětluje odborník

Důležité je i to, že odstavený prezident Bazoum pochází z menšinového arabského klanu, který mimo politiku nemá tak silnou mocenskou základnu. V očích svých odpůrců byl navíc až příliš prozápadní, souhlasil například s posílením francouzských vojenských základen poté, co Francie musela stáhnout své vojáky ze sousedního Mali.

Čtěte také

Ekonomka Švihlíková: Vykořisťovaný Niger? Koloniální dědictví se vrací jako bumerang. Nenávist k Francii dosáhla vrcholu

„Francie je jako bývalá koloniální mocnost velmi nepopulární. Prvotní motiv je osobní, že ti vojáci nechtěli do důchodu, ale puč se nese na protifrancouzské vlně. Nevíme ale, jak velká část nigerské společnosti ten převrat podporuje,“ podotýká redaktor týdeníku Respekt.

V Nigeru žije na 25 milionů lidí na třikrát větším území, než má Německo a Česko dohromady. Veřejné mínění v hlavním městě se pravděpodobně velmi liší od vzdálených provinčních měst. Existuje prý jediný průzkum veřejného mínění, který si nechal zpracovat britský týdeník The Economist, podle něhož většina lidí převrat podporuje a sdílí protifrancouzské nálady, je však omezen na především vzdělanější muže žijící v hlavním městě.

Na demonstracích podporujících převrat se často objevují ruské vlajky, což lze podle Lindnera vysvětlit v duchu rčení „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“. Rusko prý šikovně využívá protifrancouzského sentimentu a prezentuje se jako alternativa.

Jen špatná řešení

Ze sociálních sítí prý mohou obyvatelé Nigeru nabýt dojmu, že v sousedním Mali se po příchodu ruských wagnerovců bezpečnostní situace zlepšila, přestože to vzhledem k počtu obětí džihádistů objektivně není pravda.

Čtěte také

Petr Janyška: Francouzi se stahují z Afriky, vytlačují je ruští Vagnerovi žoldáci

Lindner doplňuje, že vojenská junta vládnoucí v Mali, která mimochodem má přímé vazby na Rusko, ale situaci v zemi popisuje tak, že Francouzi v zemi vedli vojenské operace, o nichž malijská vláda neměla tušení a navíc neměly úspěch. Naproti tomu wagnerovci jen pomáhají malijské armádě.

„Zatím se zdá, že Malijci jsou s ruskou přítomností v zemi spokojeni a nevnímají to tak, že jsou místo Francouzi ovládáni Rusy. Je to změna komunikace, v obou zemích to souvisí s propagandou,“ konstatuje.

Řešení aktuálního problému je podle Lindnera regionální, ovšem zájmy, které v Nigeru mají různé mocnosti, otevírají i globální geopolitickou dimenzi. Připomíná, že Niger je jedním z center amerického boje proti terorismu v Africe a leží na migrační trase do Evropy.

Čtěte také

Tuaregové jsou hrdí a svobodní kočovníci. Jejich vlastní stát by byl nejrozlehlejší na světě

V rámci dohody s Evropskou unií se Niger výměnou za finanční pomoc zavázal zasáhnout proti pašeráckému byznysu na severovýchodě země kolem města Agadez, což je mezi místními obyvateli nepopulární, protože jde o jeden z mála dobrých způsobů obživy.

Příliš mnoho možností, jak by Evropa mohla situaci v zemi ovlivnit, ovšem nevidí. Měla by se proto snažit o navázání dialogu s nigerskou juntou a zabránit nejhoršímu – například oficiálnímu pozvání wagnerovců, aby si v zemi udělali základnu podobně jako v Mali.

Špatným řešením by prý byla i vojenská intervence sousedních zemí. Tvrdý postup proti pučistům prosazuje nigerijský prezident, který ovšem nemá jednoznačnou podporu ani ve vlastní zemi. „Nigerijská armáda se v boji proti domácím islamistům příliš nevyznamenala. Je spousta důvodů být skeptický k vyhlídkám intervence,“ uzavírá.

Tomáš Lindner, novinář (Respekt, HN) |foto:Věra Luptáková, Český rozhlas

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.