Přetvářka je maska, která nám přináší výhody, ale bere autenticitu. Proč se jí tak těžko vzdáváme?
Přetvářka je maska, kterou si nasazujeme, abychom byli přijati. A i když to není lež, z dlouhodobého hlediska škodí nám i našemu okolí. Psycholožka a psychoterapeutka Ivana Dlouhá vysvětluje, proč hledat kořeny přetvářky už v dětství, i to, jak se s ní vyrovnat.
Přetvářka je postoj, který člověku není vlastní, ale který zaujímá proto, že mu může přinést výhodu nebo zisk. „Není to lež, ale spíše neverbální projev, který neodpovídá skutečným pocitům. Dlouhodobá přetvářka přitom člověku velmi škodí, protože vyžaduje neustálou kontrolu a psychicky vyčerpává,“ vysvětluje psychoterapeutka Ivana Dlouhá.
Kořeny v dětství
Kořeny má přetvářka často už v dětství, kdy jsou děti chválené za to, že se hezky ovládly a byly hodné, i když se tak necítily. „Takové děti se naučí, že když se budou přetvařovat, budou oceňované, a tento vzorec si pak nesou i do dospělosti.“
Přetvářka zatěžuje nejen toho, kdo se k ní uchyluje, ale narušuje i partnerské, pracovní či přátelské vztahy, protože podkopává důvěru a autenticitu. Mluvit s dotyčným o přetvářce ale podle Ivany Dlouhé vyžaduje velkou dávku citlivosti a opatrnosti. „Jinak se to může obrátit proti nám. Někdy se vyplatí situaci neeskalovat, pokud nám přetvářka druhého zas tak neubližuje.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
