„Přešel jsem sněhové průrvy, rozvodněnou řeku…“ Antarktické dobrodružství Tomáše Halíka

Polární badatel Jaroslav Pavlíček mu navrhl, aby v Antarktidě založil pobočku České křesťanské akademie. „Takový báječný cimrmanovský nápad,“ těšil se Tomáš Halík. Stal se pak i součástí jednoho z Pavlíčkových experimentů o přežití v drsných podmínkách.

„Měl hypotézu, že lidé duchovně zakotvení více vydrží.“ Halík kvůli tomu absolvoval i výcvik: „Vystoupal jsem na štít v Alpách, bivakoval ve výšce 2700 m, přešel sněhové průrvy a rozvodněnou řeku…“ Nakonec se mu v Antarktidě dostalo od Pavlíčka uznání. „Sny se plní. Lidé si mají dávat pozor na to, co si přejí.“

Naše domácnost byla říše knih

Tomáš Halík vyrůstal jako dítě starších rodičů. „Mamince bylo 45, tatínkovi 48, když jsem se narodil.“ Jako dítě naslouchal hovoru starších lidí, a to i velikánů. „Chodili k nám tatínkovi přátelé, o nichž jsem se později učil ve škole. Čapek, Hrubín Seifert, Holan... Naše domácnost byla říše plná knih.“

Přiznává ale taky, že vrstevníci ho vůbec nebavili. „Rok v mateřské školce byl nejstrašnější rok mého života. Ani škola mě tolik nebavila. Já jsem byl jednostranně založený. Zajímal jsem se o historii a literaturu. A v češtině a dějepisu jsem toho asi znal víc než moji učitelé. Nudil jsem se.“

Mezi alkoholiky a narkomany

Šťastný byl prý až na univerzitě. Poprvé mimo intelektuální prostředí se dostal, až když musel univerzitu opustit. Pracoval pak s alkoholiky a narkomany. „Začal jsem si tam vážit lidí, kteří nesou nějakou tragédii života. Musíte jim dát najevo, že jejich lži nepolykáte, a přesto na nich něco lidsky oceňujete.“

Prožil pubertální revoltu proti rodičům? Proč o svém vysvěcení na kněze neřekl rodičům? Poslechněte si ze záznamu.