Přes čáru: Škodí ve skutečnosti humanitární organizace?

Charitativní organizace Oxfam po skandálu propustila několik zaměstnanců a padaly hlavy i v managementu, je také možné, že Oxfam už nedostane britskou státní podporu. Skandál výrazně otřásl důvěrou britské veřejnosti v humanitární organizace.

A také spustil lavinu podobných obvinění, haitský prezident Jovenel Moise například tvrdí, že jde o špičku ledovce, a vyšetřováni by měli být například i Lékaři bez hranic. Tato organizace nedávno oznámila, že za různé sexuální delikty propustila minulý rok 19 lidí. „S těmito čísly jsme přišli ještě před skandálem Oxfamu, rozhodně to není reakce na něj, ale spíš známka toho, že se tímto problémem zabýváme a řešíme jej dlouhodobě. Řešíme ho patnáct let,“ říká ředitel české pobočky Lékařů bez hranic Pavel Gruber.

„Někdy o nás naše okolí vytváří takový dojem, že bychom měli být dokonalí. My si to o sobě nemyslíme. Čelíme problémům jako jakýkoliv jiný sektor, ale snažíme se k tomu stavět zodpovědně,“ obhajuje Lékaře bez hranic Gruber.

Najdou se ale i lidé, kteří směrem k humanitárním organizacím nešetří kritikou a považují sexuální skandály jen za vrcholek ledovce a znamení hlubšího problému. Velká spousta detailních studií založených na etnografických výzkumech, jedná se o dlouhodobé terénní výzkumy, říkají jedna vedle druhé, že dlouhodobá rozvojová pomoc přinesla více škody než užitku. Jak to, že slyšíme o humanitárních organizacích jen ty pozitivní zprávy?“ ptá se antropolog Tomáš Ryška.

Podle něj tyto organizace působí v lokalitách, kde nabízí naději místním lidem a jedinou možnou formu zastání, jde třeba o jediného možného zaměstnavatele, takže vzniká prostředí nevyrovnaných mocenských vztahů. „Podobně jako působí firmy v rámci byznysu, soutěží o omezené zdroje, tak přesně tak pracují humanitární organizace,“ kritizuje Ryška.