Přepis pořadu Jak to vidí - 9.4.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Hostem té první dopolední půlhodinky ve čtvrtek 9 dubna je dnes rektor Vysoké školy ekonomické, pan profesor Richard Hindls. Buďte vítán, dobrý den.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Dobré ráno.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Dnes ve 14 hodin odpoledne prezident Václav Klaus jmenuje novým premiérem, předsedou vlády inženýra Jana Fischera, předsedu statistického úřadu, Českého statistického úřadu. Pane profesore, nevím jestli začít otázkou o statistice a jejím významu v životě republiky, nebo jestli připomenout to, že jste byli spolužáci.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, my jsme spolužáci, tak teď snad můžu říct s Honzou Fischerem, my jsme byli spolužáci, známe se asi od 71. roku, takže prakticky 40 let. My jsme spolu byli zaměstnáni krátkou dobu a já si myslím, že to je opravdu hodně dobrá volba pro tu situaci, která nastala.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Určitě se zpopularizuje statistika jako taková, o čemž se hodně zasloužil také vlastně dnes nově jmenovaný premiér, inženýr Jan Fischer, protože jeho jméno, jeho postava je hodně známá hlavně z komentářů třeba výsledků voleb. Ale to by asi bylo málo, kdybychom řekli, že statistika je pouze tohle.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Jan Fischer je ze staré statistické rodiny, jeho otec byl doktor Oto Fischer, to byl významný český statistik, Jan Fischer má dnes i syna, který je ve svém velmi nízkém věku, Jakub Fischer, už docentem. Je to taková rodina, která vlastně se táhla českou statistikou. To, že Honza Fischer skončil v čele statistického úřadu, má naprostou logiku a on se opravdu pro tuto práci hodí a obětoval se pro ni. Teď bude mít roli jinou. Lidé ho možná nejvíc asi znají z prezentace nejrůznějších výsledků, ale statistický úřad je velmi široký úřad, který se zabývá celou řadou ostatních činností, které možná častěji oslovují odborníky, i tady často mluvíme o hrubém domácím produktu, o nezaměstnanosti, o dluhu, o inflaci a o spoustě dalších věcí. A to samozřejmě vnímají velmi citlivě firmy, vnímají to velmi citlivě banky, vnímá to centrální banka, vnímá to vláda. Ale za tím vším také stojí statistický úřad a také Jan Fischer nebo jeho kolegové, takže on ten statistický úřad samozřejmě ty volby bych řekl možná z hlediska toho, že naštěstí ty volby nejsou u nás tak často, byť se ukazuje, že někdy častěji, než by musely být, tak přece jenom ty volby jsou spíš takovou věcí technickou, kde statistický úřad zajišťuje přenos dat a zajišťuje hladký průběh těch voleb. Ale není to vlastně smyslem, nebo hlavní náplní jeho činnosti. U těch ostatních charakteristik musím říct, že Český statistický úřad dosáhl velice dobré úrovně, že česká statistika se může směle porovnávat s tou statistikou evropskou, že je to věc, kde se musíte rychle přizpůsobovat metodikám. Mohu také říci, že při těch přístupových jednáních, která probíhala v 90. letech, než jsme se stali členy Evropské unie, tak statistická vyjednávání, jestli mně paměť dobře slouží, tak byla snad úplně první uzavřená kapitola ve vztahu k Evropské unii. I to o něčem svědčí. Dnes se špičky Českého statistického úřadu běžně objevují na evropských, světových konferencích. Ti lidé jezdí od nás, teď připravujeme ... Jan Fischer je osoba, která je velmi, bych řekl, sečtělá v tom evropském kontextu a dokonce připravujeme společně se Zdeňkem Tůmou, guvernérem banky, a předsedou Českého statistického úřadu a tedy naše alma mater připravujeme v září takovou velkou statistickou konferenci. Tak já věřím, že Honza Fischer i když bude v té době předsedou vlády, že zvládne i to, co jsme si někdy před Vánoci řekli, jak to všechno bude.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Čímž vlastně nenápadně připomínáte, že pokud dostane vláda inženýra Jana Fischera později tedy důvěru v Poslanecké sněmovně, bude vlastně od toho května, jak je plánováno, všechno jsou to jenom věci ve výhledu, ještě měsíc v té pozici předsednictví Evropské unii. A tím tedy říkáte, že inženýr Jan Fischer se vlastně v Bruselu pohybuje skoro víc než doma.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak on se pohybuje nejenom v Bruselu, pohybuje se v Lucemburku, pohybuje se v Eurostatu. My sami dva spolu jsme v jednom z takových výborů, kde on má velmi významné postavení. Jeho je možno potkat i na jednotlivých pracovištích v jednotlivých zemích, není to jenom Brusel, není to jenom Lucemburk. Je skvěle vybaven angličtinou, takže já myslím, že ... a je to člověk, který zná prostředí, umí se pohybovat v tomto prostředí. Takže si myslím, že navázat kontakt s těmi, kteří dnes v Evropě rozhodují, tak si nemyslím, že by to pro něj měl být nějaký větší problém.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
A ještě ke statistice jako takové. Známá písnička jedné české televizní pohádky - statistika nuda je, má však cenné údaje. Řekl byste, že to je nudná věda, pane profesore?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Ono ta říkanka má dvě půlky. Statistika možná opravdu někdy trošku nuda je, to je pravda, že vlastně se díváte na čísla a jimi se snažíte pochopit život a všechno, co kolem nás je. Ale ta druhá půlka - má cenné údaje. A tady bych si dovolil připomenout slavný výrok slavného britského statistika Carla Piersona, který ... statistika minulého století, který je opravdu slavným statistikem a který řekl, že statistika není k tomu, aby řídila svět, ale aby ukazovala, jak my ho řídíme, jak ho ti ostatní řídí. A ta druhá půlka toho vašeho bonmotu - má cenné údaje, o tom je. Ona má opravdu cenné údaje a bez nich se nemůžete někdy pohnout z místa. A to, že nejvíc asi veřejnost možná, možná vnímá Jana Fischera jako člověka, který prezentuje výsledky voleb, tak já si myslím, že nezaměstnanost, inflace, systém ukazatelů v národním účetnictví a mnoho dalších a dalších věcí nám pomáhá řídit tento svět, nebo aspoň ten český svět. A nejenom český, protože ony dneska ty metody jsou tak podobné, že ...

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Teď mě napadá. Pokud skutečně vláda inženýra Jana Fischera dovede tuhle republiku k předčasným volbám, tak to budou první volby, které bude komentovat z úplně jiného úhlu pohledu než jako předseda statistického úřadu.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, tam bude takový ten vlastně zvláštní moment, že ten jeho úřad, kam on stále patří a i kdyby se stal, já nevím čím, tak on prostě duší zůstane statistikem, jak ho znám za těch téměř 40 roků, tak musím říci, že vlastně nastane taková zvláštní situace, že jeho úřad bude připravovat volby, zatímco on bude vlastně stát v čele té úřednické, nebo té odborné vlády. Tak ... ale takový život někdy vytváří. A vidíte, že i statistika umí vytvářet různé kombinace a různé situace.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Připomíná v dnešním Jak to vidí profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze. Jen připomínám, že dnešní Jak to vidí reprízujeme večer od 23 hodin a 5 minut a všechny pořady z tohoto cyklu najdete jak ve zvukové podobě v našem Rádiu na přání, tak si je můžete přečíst coby needitovaný text na našich webových stránkách.
Státní dluh České republiky se během 1. čtvrtletí letošního roku dostal nad bilion korun, taková je jenom letmá informace. Co to pro nás znamená, pane profesore? A hlavně i v té souvislosti když se řekne státní dluh a veřejný dluh, to jsou asi 2 různé věci, viďte.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, tak nejsou úplně různé, já to za chvilinku povím. Ony se od sebe o něco liší, ale nejsou to úplně různé věci. Ten bilion korun může vypadat hrůzostrašně, protože si ho asi nikdo z nás neumí moc představit, možná ...

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Na každého Čecha připadá dluh 95 tisíc korun.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Ano. Protože když to vydělíme 10 miliony, tak jsme někde na 100 tisíci korunách. Ale tak to už samozřejmě také jsou obrovské peníze. Nicméně ten dluh se vždy posuzuje k tomu, co se ve společnosti vytvoří. Měří se to takovým poměrně velmi významným, skoro si troufám říci klíčovým ukazatelem, ve kterém se tento dluh porovná s hrubým domácím produktem, který je dnes u nás, řekněme, 3 až 3,5, nebo možná spíše 3,5 bilionu korun. Když podělíte toto číslo, 1 bilion korun, číslem 3,5 bilionu korun, tak se dostáváme někam zhruba k jedné třetině, čili někam k 30, 35 % podílu tohoto dluhu na vytvořených zdrojích, na nově vytvořených zdrojích ve společnosti v daném roce. No a abych teďko jaksi posluchačům vlil trošku lepší náladu před blížícími se Velikonoci, tak musím říci, že existuje takový ukazatel, který v rámci Evropské unie, v rámci toho, jestli chcete mít euro nebo nechcete mít euro, tak říká, že pokud ho chcete mít, tak byste tento ukazatel, kde jsem teď hovořil o nějakých 30, 35 %, tak byste tento ukazatel neměl mít vyšší než 60 %. Takže vidíte, že nám do těch 60 % naštěstí ještě docela dost chybí. To znamená, že ten stav toho dluhu, jak je dnes, jak bylo včera nebo předevčírem zveřejněno a jak na každého z nás připadá 100 tisíc korun, v porovnání s tím, co Evropská unie připouští, je v podstatě poloviční. Tím neříkám, že je to příjemná věc dlužit někomu 100 tisíc korun. Státní dluh vzniká obvykle těmi schodky, které jsou ve státním rozpočtu. A ten druhý pojem, který jste tady jmenoval, veřejný dluh, ten je navýšen vlastně ještě o dluhy obecních rozpočtů, nebo těch rozpočtů o obcích, případně o dluhy třeba ve zdravotních pojišťovnách a podobně, takže on je to vlastně takový, jako bych řekl, taková posloupnost těch 2 dluhů. Ale co je podstatná zpráva, teď se vracím na ten začátek, že to není s námi tak úplně špatné v tomto ohledu. Existuje ještě jedno kritérium z těch maastrichtských kritérií, které nám vystaví nějaké vysvědčení, až se rozhodneme pro vstup do eurozóny, to je dluh, nebo deficit, který vzniká ve státním rozpočtu. Tam se asi teďko také, kdo si občas přečte ekonomické stránky deníků nebo zaposlouchá se do ekonomického vysílání Českého rozhlasu nebo České televize, tak slyší, že samozřejmě s tím, jak možná nám teďko trošku ekonomika možná i poklesne, že se dostaneme do záporného tempa růstu, tak se vlastně může doslechnout, že ten dluh, který vzniká ve státním rozpočtu, to znamená vlastně rozdíl mezi příjmy státního rozpočtu tvorbou zdrojů státního rozpočtu a tím, co vydáme ze státního rozpočtu, čili tento dluh by neměl přesáhnout 3 % toho hrubého domácího produktu. Čili odlišujme od sebe deficit rozpočtu a odlišujme od sebe ten kumulovaný dluh, který má stát. Ten stát ten dluh nějakým způsobem řeší, řeší ho pomocí dluhopisů, půjčuje si třeba od Evropské investiční banky. To už teď tady nechci tím zatěžovat. Ale snad aby lidé neměli zkaženou náladu, tak je potřeba říci, že ty naše údaje v tomto ohledu nepatří mezi úplně ty špatné, že spíše se držíme na takovém solidním průměru. Protože jiné země jsou zadlužené a mají podobné charakteristiky.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
A ještě jeden pohled na světlo v tunelu možná. Názor Světové banky na Čínu. Tak jak jste o něm hovořil krátce před vysíláním. To je docela pozitivní informace.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Zas přišlo takové ... ano, světélko v tunelu. Světová banka říká, že by mohlo dojít v průběhu letošního roku k oživení čínské ekonomiky. Uvědomíme-li si, že čínská ekonomika je za prvé ekonomikou země, která má miliardu a 250 nebo 300 milionů obyvatel. Je to obrovský exportní gigant. Tak uvědomíme-li si, že tam pokud by došlo k určitému oživení, je to velký signál. Protože samozřejmě my řešíme naši krizi, řeší všechny ostatní země, ale to rozhodující přijde z těch velkých zemí. Pokud dojde k obratu ve Spojených státech, kde už také přichází první signály, prudké oživení třeba stavební produkce v únoru ve Spojených státech, pokud se oživí ekonomika v Německu, ve Francii, v Číně, v Japonsku, tak samozřejmě to se velmi rychle potom prolije celým světem. A ta Čína signalizuje, že by mohla mít v letošním roce růst, zase jsme u toho hrubého domácího produktu, že by mohla mít růst někde mezi 6, 7 %. To nám musí znít jako píseň. Jako sen, protože my se teď bavíme o mínus 1, možná mínus 2 %. Ta Čína hovoří o 6, 6,5 ... nebo Světová banka hovoří o 6, 6,5, 7 %.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Z čeho se ty odhady dělají, že jsou takhle výrazně pozitivní?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Ten hrubý domácí produkt nějak vzniká. On má 2 stránky, při tom propočtu má stránku zdrojovou, tam vlastně sčítáte, nebo odhadujete vývoj přidaných hodnot, to, co nově vytvoříte v tom roce, čili je to přímý odraz toho, co jste schopen vy, já svýma rukama, prodejem, tvorbou hodnot vytvořit v tom roce. A má druhou stránku, to je stránka užití,co zase spotřebujeme v investicích, v domácnostech a podobně. Oni musejí potom k sobě jaksi pasovat tyto 2 stránky. Ale když se podržíme té první, tak vlastně to říká, kolik toho nového vytvoříte. A jestliže vytvoříte, bude-li odhad Světové banky správný, v letošním roce v Číně o 6,5 % více, než jste vytvořil loni, tak to určitý signál je. Nicméně loni to bylo 9 % a předtím ta čísla byla dokonce dvouciferná. Čína je skutečně drak v posledních letech z hlediska dynamiky ekonomiky. Ale je to signál. Na druhé straně Čína se trošku trápí s vývozem, protože Čína je exportní země. Podívejme se kolem sebe, stačí vyjít možná před rozhlas a určitě narazíte na nějaký čínský krámek. Takže Čína je exportní země a ta snížená poptávka v západní Evropě, ve Spojených státech samozřejmě Čínu podvázala trošku. Čín teď pumpuje peníze, hovoří se asi o 11 bilionech korun, které by měla napumpovat do podpory domácí ekonomiky, především veřejných prací Čína. A tam se Světové bance zdá, že by to mohlo mít efekt. Nicméně dneska píšeme 9. dubna, tak počkejme, nakolik ten odhad ... dovíme se to zhruba za třičtvrtě roku.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
K těm domácím protikrizovým balíčkům. Je už asi jasné, že z dohody 2 nejsilnějších politických stran vyjde vítězně i šrotovné. Proč si myslíte, víme, co se děje na Slovensku, pane profesore, víme, co se děje v Německu a jinde, proč si myslíte, že to šrotovné je takovou alfou omegou, o které se tolik mluví? Jenom bych připomněl třeba názor jednoho ze čtenářů Lidových novin z včerejších Lidovek, který říká - moje úvaha je taková. Určité procento starších aut se ve velmi krátké době díky tomuto příspěvku státu nahradí novými, krize ustoupí, ale za nějaký čas tak jako tak o auta bude menší zájem. Nepřijde potom druhá vlna krize automobilového průmyslu a nebudeme my daňoví poplatníci znovu podporovat ty, kteří už jednou brali v krizi?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Auto je ... automobil je předmět dlouhodobé spotřeby a samozřejmě ten impuls, a já teď každému přeju tu jeho 105 nebo 120, přijde-li ten impuls vyměnit toto auto s nějakou podporou státu formou šrotovného za vůz lepší a třeba ne až tak drahý, tak to samozřejmě oživení přinese. Na automobilový průmysl se váže spoustu dalších výrobců, od nejrůznějších technologií až po drobné komponenty, který každý na automobilu máme. Tak toto oživení by samozřejmě přijít mohlo. Na druhé straně je pravda, že nebudete kupovat každý další rok nový automobil a že ten impuls může být relativně krátkodobý. Zkušenosti z Německa a z okolních zemí ukazují, že ten impuls je poměrně silný. Navíc jsou jarní měsíce a je známo, že se automobily kupují mnohem více, řekněme, v březnu nebo v dubnu než v listopadu nebo v prosinci. Tak to samozřejmě také spolu nějakým způsobem souvisí. Víme, že naše automobilky opět oživily výrobu, že zavádějí delší pracovní týden a podobně, to všechno proběhlo někde tiskem. Ta krátkodobost opatření tady samozřejmě je a je otázkou, jak se dokážeme připravit na tu ... takovou tu ... následný možná určitý pokles poptávky za rok nebo za 2. Ale pozor. V současné době se v hospodářské krizi nenachází pouze automobilky. A to, že se odbřemení, že se odleví té ekonomice třeba tím, že se trošku teďko ten automobilový průmysl postrčí dopředu, může mít pozitivní význam v tom, že až za ten rok, 2 se tento krátkodobý impuls už vlastně vytratí, že ty ostatní složky ekonomiky na tom budou relativně dobře a nebudeme tolik pociťovat ten výpadek třeba v automobilovém průmyslu. Protože opravdu na automobily je navázáno mnoho, mnoho dodavatelů.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické, je dnes hostem pořadu Jak to vidí ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha.
A ještě jedna zpráva ze včerejšího servisu České tiskové kanceláře. Odstupující ministr pro místní rozvoj Cyril Svoboda chce prosadit 20% až 30% strop pro úroky ze všech typů úvěrů. Protože český právní řád neřeší problém lichvy dostatečně. Přestože je nezákonná, přesně nestanoví, jaká konkrétní výše půjčky a úroků může už být za lichvu označena. Prokázat ji potom u soudu je tedy téměř nemožné. Ono to samo o sobě samozřejmě tahle informace je důležitá, ale má další souvislosti, viďte, pane profesore.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já teď přemýšlím, vlastně před pár minutami jsme se bavili o tom dluhu, který dlužíme jakoby ve vztahu ke státu. Ale ten nevidíme, tam těch 100 tisíc korun nebo 95,5 tisíc korun je takový ten dluh, co nevidíme. Daleko horší asi pro nás a pro naše spoluobčany je takový ten dluh, který váš šimrá v peněžence, který prostě skutečně někomu, ať už bance nebo hypotečnímu ústavu nebo, tak jak jste říkal, někomu, kdo ... levná půjčka a tak dále. To je dluh, který vás trápí opravdu, bych řekl, ráno když vstáváte a večer když uléháte. A teď je otázka, jestli trápí úplně všechny stejně. Já také vím, že lidé velmi snadno podlehnou takovému tomu 50 tisíc za 700 korun a tak dále. Ono to ve skutečnosti je mnohem víc než 50 tisíc korun. Lidé by si měli opravdu vždycky dobře spočítat vlastně, co zaplatí tomu, kdo jim půjčil, a kolik toho navíc přinese. Pokud se ovšem podíváme, jaké dluhy dnes domácnosti u nás mají, oni přibývají řádově asi někde mezi 8, 9 miliardami korun měsíčně, tak ta dluhová ... nechtěl bych zatím říci ještě past, u nás není tak veliká. Zase stejně jako předtím těch nepříjemných 100 tisíc korun toho dluhu jaksi ve vztahu k státu a obyvatel, tak tady ten ... ta zadluženost domácností také není ještě na takové úrovni, kde by nás to nějakým způsobem ohrožovalo, kde bysme hráli ve světě prim, ale je tam ten nepříjemný prvek samozřejmě, že někteří lidé si třeba půjčí na to, aby si mohli půjčit, že se u nás, pokud mě teď informace nemýlí, tak se za lichvu považuje, myslím, až 60% úrok nebo tak nějak. Teď pan ministr Cyril Svoboda hovoří o zhruba poloviční hodnotě toho, kdy by se mělo jednat o lichvu, o snaze legislativním procesem tedy zastavit někde na hranici 20, 30 % to půjčování úroku, dluhové služby. Tak tohle všechno si myslím, že si lidé musejí především uvědomit sami.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Hypotéka je také vlastně jistý druh dluhu. Myslíte si ale, že ta současná situace třeba u konce fixace hypotečního úvěru, částky splátky, nahrává těm, kdo hypotéku mají, že vlastně mohou diskutovat ... jednak vstupovat do jednání s jinými bankami a v podstatě hledat ve společném dialogu cestu k nějakému dalšímu úroku, jeho výšce?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
S těmi byty je to taková zvláštní situace. Já jsem už samozřejmě starší generace, za nás byty nebyly a když jsem já chtěl byt, tak to nebylo vůbec jednoduché. Dnešní mladí lidé mají situaci obrácenou, stačí projet jakoukoliv silnici a zjistíte, nebo po Praze nebo za Prahou nebo za jiným městem zjistíte, co je kde volných bytů, ale co ty byty stojí. Co se chce za metr čtvereční. A zajímavé je, že přestože trošku developeři mají potíže a možná dokonce nemalé potíže, tak nemám ten pocit, že by ty ceny bytů šly nějak výrazně dolů.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Spíš vám nabídnou auto, než by zlevnili.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Ano. Než by dali tu cenu trošku dolu. A vy hovoříte, pane Tamchyno, o hypotékách a to s tím samozřejmě bezprostředně souvisí, protože vy si půjčujete na nějakou konečnou částku. No a mně se zatím nezdá, že by v těch developerských sférách se nějakým způsobem ty ceny bytů dostávaly dolů. Víme, že ty byty jsou často prázdné, že jezdíme okolo baráků, ve kterých bydlí třeba jenom 50 % ... je tam 50 % svítících oken, když to řeknu takhle, večer. Já si myslím, že prostě bude muset ta cena těch bytů jít dolů. A ona už možná trošku začla, ale začla tak strukturovaně, paneláky nebo takové ty byty, které jsou přece jen cenově dostupnější. Vím, že třeba ve Spojených státech je teď veliký stavební boom, to už jsem tady říkal před pár minutami, a přitom ty problémy s těmi hypotékami jistým způsobem tam jsou také. A ne úplně každý v tuhle chvíli ví, jak vlastně ten finanční trh vypadá. Tam si myslím, že ještě budeme se muset trošku tím více zabývat.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Paradoxně se to vlastně obrací k nájemnímu bydlení, teďko se to vrací. S tím, že ti lidé nechtějí do hypoték, ale spíš hledají rozumnou míru nájmu.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Pak jsem u deregulace, regulace. Víme, že to je problém, který se u nás řeší trošku více politicky možná než čistě z hlediska zájmů lidí, nebo ty skupiny se nedohodly zatím na tom, jak by to mělo vypadat. Je to také nějaká součást současné koncepce řešení krize. No, něco o těch bytech pořád není asi úplně v pořádku.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Závěr dnešního Jak to vidí patří celodennímu tématu Českého rozhlasu 2 Praha. Kupujete biopotraviny? A teď nevím, jestli se třeba chystáte na nákup biopotravin právě před Velikonocemi.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Nekupuju. Abych vám řekl pravdu, nekupuju. Všimnu si třeba v Bille, že tam, nebo v jiných řetězcích, že tam prostě ten stánek nebo ten regálek s těmi biopotravinami je. Víte, ono je to takové ... já nejsem vegetarián, vůbec nejsem vegan, budou Velikonoce, tak vegani nebudou snad, jestli to dobře znám, tak nebudou jíst ani vajíčka. Mně se zdá, že člověk by měl žít střídmě, uměřeně, ale takové ty extrémy, já nikomu samozřejmě neberu, jestli je vegetarián nebo jestli jí jenom vepřové, to je samozřejmě věc každého, ale já si myslím, že strava by měla být vyvážená, že tam patří maso, zelenina, že tam patří nápoje, možná i dobré víno, proč ne.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Zákulisí vzniku vlastně biopotravin, taková ta čistota, byť je samozřejmě dražší, to vás nezajímá, pane profesore?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
On je na to dokonce zákon. Je to zákon 242 z roku 2000, který vlastně říká, co všechno nesmí nebo smí být v biopotravinách, jaká úprava těch bioproduktů může následovat, že je nesmíte ozařovat, že je nesmíte zpracovávat v mikrovlnných troubách, že nesmíte používat určité druhy hnojiv a tak podobně. No, já vím, že člověk by asi měl pečovat o svoji životosprávu, ale zase taková ta přehnaná úzkostlivost se mi zdá ... já si myslím, že je to věc každého, ale že by měla opravdu v té potravě najít nějaká vyváženost a že by si člověk měl taky pochutnat občas.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Dobrá. Když končíme u jídla, víte, co říkal Mark Twain ohledně jídla a statistiky?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak to ...

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Krásný bonmot. Když jste statistikem, tak tím můžeme dnes skočit. On říkal - statistika je vynikající věda, když vy nemáte k večeři nic a soused má kuře, tak vám řekne, že jste každý měli půlku. Děkuju za návštěvu a přeju hezké Velikonoce. Naším hostem byl dnes rektor Vysoké školy ekonomické, profesor Richard Hindls. Díky.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já děkuju za pozvání a přeji také hezké svátky.