Přepis pořadu Jak to vidí - 8.9.

Jak to vidí rektorka Iva Ritschelová

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A dnes vítám po 8:30 nového člena týmu našich jaktovidičů, tedy odborníka, který bude pravidelně přicházet do pořadu Jak to vidí mezi půl devátou a devátou, a tím je paní docentka Iva Ritschelová, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Dobrý den přeji.

Iva RITSCHELOVÁ, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
--------------------
Dobrý den, paní redaktorko. A dobrý den, dobré ráno všem našim posluchačům.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Budete pravidelně dojíždět z Ústí sem do Prahy, anebo dnešní dobrodružná cesta vás od toho trochu odradí a budete sedět v Ústí nad Labem a radiomostem si budeme povídat?

Iva RITSCHELOVÁ, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
--------------------
Tak vzhledem k tomu, že mám ráda dobrodružství, tak určitě budu jezdit do Prahy, ale musím říct, že mě dnešní ráno skutečně znovu potvrdilo, že je lepší bydlet na vesnici.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak zácpa ale nakonec byla překonána, paní docentka dorazila včas a můžeme si tedy povídat o tom, co vás nejvíce zajímá, což bude ekonomika životního prostředí, ale k tomu se dostaneme za chvíli, ale protože jste rektorkou vysoké školy, tak jste se minulý týden zúčastnila konference rektorů a na ní bylo jedno z nejzajímavějších a nejčastěji probíraných témat, a to je financování vysokých škol. Jak toto téma vnímáte ze svého pohledu?

Iva RITSCHELOVÁ, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
--------------------
No, já musím říct, že je to téma nejen zajímavé, ale pro nás veřejné vysoké školy i téma velmi palčivé a já, kdybyste dovolila, tak já bych uvedla tuto tematiku takovým krásným citátem řeckého filozofa Epikteta. "Prokážete největší službu národu a státu, když pozdvihnete nikoliv střechy domů, ale duše občanů, neboť je lépe, aby velké duše přebývaly v malých domech, než aby nízké duše číhaly v příbytcích velkých." A já si myslím, že z této myšlenky, respektive z faktu, že vlastně velikost národa je dána nejen rozsahem majetku, ale je dána hlavně velikostí ducha a úrovní vzdělanosti, takže z tadyhle toho vychází právě i diskuse zástupců vysokých škol o tom, že financování pro rok 2009 veřejných vysokých škol je velmi, velmi nedostatečné.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, jo, ale nedostatek peněz je v různých oborech. Kde ty peníze brát?

Iva RITSCHELOVÁ, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
--------------------
To je velmi, to je velmi dobrá otázka. Víte, pan ministr dostal nebo panu ministru bylo doporučeno, aby tyto peníze vlastně našel někde ve svém resortu a já osobně se domnívám, resort ministerstva školství vlastně má ve svém rozpočtu finance pro všechny stupně vzdělávání a jestliže by bylo rozhodnuto, že vysoké školy dostanou přidáno z resortu, tak by to znamenalo, že se musí vzít resortům nebo stupňům vzdělávání jiným, a to si rozhodně nemyslím, že by bylo správné.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Protože vzdělání je potřeba budovat od začátku úplně od těch nejnižších stupňů, takže někde jinde mimo resort školství vzít peníze?

Iva RITSCHELOVÁ, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
--------------------
No, určitě celá řada lidí a celá řada odborníků bude říkat, proč vlastně ty veřejné vysoké školy chtějí ještě další peníze, když mohou získávat peníze z evropských fondů, z operačních programů. Nás se týkají zejména operační program Výzkum vývoje pro inovace a operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Ale tyto evropské programy, ty jsou určeny jednak pro infrastrukturu, jednak jsou určeny pro podporu vzdělávací činnosti, ale nikoliv, když bych řekla v uvozovkách, pro čistě vzdělávací činnost. Navíc peníze z těchto operačních programů budou přidělovány na bázi soutěže, to znamená nedostane se na všechny veřejné vysoké školy. Takže asi toto ten pravý zdroj nebude. Nicméně to, z jakého zdroje by peníze měly být získány, já jsem přesvědčena, já věřím a já jsem velký optimista, že čelní představitelé tady toho státu si uvědomí, že rozvoj a kvalita našeho školství je podmínkou /nesrozumitelné/, což je podmínka být či nebýt nejen pro další vývoj samotného vzdělávacího systému, ale hlavně pro rozvoj společnosti. A kdo to s naší společností myslí skutečně upřímně, tak udělá všechno proto, aby se ty potřebné finanční prostředky na vzdělání našeho národa našly.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě jednou se s paní docentkou Ivou Ritschelovou, rektorkou Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem vrátíme k financím, nedostatek peněz ve vysokém školství. Proč si myslíte, že je tato oblast tolik podfinancována?

Iva RITSCHELOVÁ, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
--------------------
Když vlastně jsme hovořili s rektory na České konferenci rektorů, stejně tak, když Česká konference rektorů posílala své připomínky k návrhu rozpočtu na rok 2009, tak ty naše argumenty byly velmi pragmatické a velmi jednoznačné. Počet vysokoškolských studentů v České republice roste a to, že jejich počet roste, je určitě velmi dobře a vlastně veřejné vysoké školy plnily požadavek nebo požadavky všech předešlých vlád zvyšovat počty studentů. Takže v roce 2008 nám studuje na veřejných vysokých školách téměř tři sta tisíc studentů. V příštím roce to bude ještě o deset tisíc víc, to znamená, naroste nám počet financovaných studentů o čtyři procenta. Na straně druhé máme rozpočet, kde se nám vlastně nominální částka, která připadá na jednoho studenta, opět snižuje. Je to pokles o čtyři procenta proti roku 2008 a o šest procent proti roku 2006. Já jsem řekla nominální částka. Ta nominální částka znamená, že vlastně nezahrnuje ani v sobě míru inflace, takže kdybychom hovořili o reálné částce, tak ten pokles, ten propad bude ještě nižší. A to, že se nám snižuje vlastně částka na jednoho studenta, tak to je trend, který, když se podíváme do zahraničí, mají země jako je Slovensko, Portugalsko, nicméně ve většině vyspělých zemích tam se částka na jednoho studenta zvyšuje. Když nebudeme moci tu částku navyšovat, zachovejme se alespoň jako Švédsko, kde rozpočty rostou úměrně zvyšujícímu se počtu studentů.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co to v praxi znamená ten nedostatek financí? Že studenti třeba jsou nacpáni takzvaně lidově řečeno do menších prostor, aby tedy ta výuka mohla probíhat, že není ten individuální přístup, nebo kde se to nejvíce projevuje?

Iva RITSCHELOVÁ, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
--------------------
Tak projeví se to samozřejmě v kvalitě výuky. Otázkou je, jak kvalitu výuky budeme nebo kvalitu vzdělávání budeme definovat, ale každý rektor vám potvrdí, jestliže nemá peníze, nemůže zaplatit takové odborníky, které by rád třeba i ze zahraničí na univerzitu dostal. Víme a je to dlouhodobý problém a musím říct, že už za dob, kdy moje babička i můj dědeček byli učitelé, tak se hovořilo o tom, že učitelé jsou podfinancováni, že jejich průměrné mzdy jsou velmi nízké, tak tato situace se nezlepšila, naopak. Ta situace, ten rozdíl v průměrném mzdě vysokoškolského pedagoga a řekněme řídícího pracovníka nebo pracovníků v bankovním sektoru a tak dále se stále zvyšuje. A bohužel, jestliže my ty peníze nebudeme mít, tak nemůžeme tady tomu negativnímu trendu zabránit. Stejně tak nebudeme moci studentům nabídnout takové přístrojové vybavení, které pro výuku, pro kvalitní výuku by bylo potřeba, nebudeme moci vybavit laboratoře tím, čím by vybaveny být měly.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme se podívat do dalšího oboru, kde je nedostatek financí také velmi zřetelný, ale my se na ten obor podíváme z vašeho úhlu pohledu, protože to je odbornost, kterou vy studentům předáváte, jak už jsem se o tom zmínila na začátku, je to ekonomika životního prostředí. Zní to trochu jako zaklínadlo. Co si pod tím my, laici, máme představit?

Iva RITSCHELOVÁ, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
--------------------
Ekonomika životního prostředí je velmi široký obor. A když bych měla některé, některá základní témata, kterými se zabýváme, vyjmenovat, tak je to například systém nástrojů, které v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí bychom měli používat nebo by stát měl používat proto, aby motivoval jednotlivce k ekologičtějšímu chování, aby motivoval podniky k tomu, aby se chovaly, chovaly ekologičtěji. Další věc je, že se snažíme hodnotit, oceňovat škody na životním prostředí, což je problematika velmi složitá, dále se zabýváme otázkami jako je, jak například opatření v oblasti sociální práce, v oblasti snižování či zvyšování daní ať už přímých nebo nepřímých, jak vlastně ovlivní nebo může ovlivnit životní prostředí a potažmo návazně i růst či pokles hrubého domácího produktu nebo míru inflace nebo i zaměstnanost či nezaměstnanost v oblasti životního prostředí.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme se u některých těch témat zastavit podrobněji. Vy jste se zmínila o nástrojích politiky životního prostředí. Co si pod tím máme představit a které ty nástroje vy vnímáte jako účinné a smysluplné?

Iva RITSCHELOVÁ, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
--------------------
Tak těch nástrojů je celá řada a je to vlastně celý systém. Když bych teď nehovořila o nástrojích asi, řekněme, nejrozšířenějších a nejznámějších, což je legislativa, což je právo, tak asi stojí za zmínku, že v České republice nejvíc jsou používány poplatky, systém poplatků a je to systém, který má poměrně velmi dlouhou tradici. Že třeba možná bude pro někoho zajímavé, že například poplatky za vypouštění znečišťujících látek do ovzduší tady jsou už od roku 1967, nebo poplatky za vypouštění znečišťujících vod, znečištěných vod do povrchových vod jsou tady od roku 1966, poplatky za uložení odpadu na skládkách od roku 1992 a vlastně ten poplatek k čemu má sloužit? Má sloužit k tomu, aby někdo, odborníci, aby vyčíslili, jaké škody jsou danou znečišťující látkou způsobovány na životním prostředí a aby výše těchto škod byla zakomponována do poplatků tak, aby když ten poplatek je zaplacen, aby ta škoda mohla býti napravena, mohl by být ať už třeba ten les nebo voda uvedena do původního stavu. Tady asi ten základní problém, který je a který asi napadne posluchače, když toto poslouchá, ale jak tu škodu vyčíslit, jakým způsobem. Tak na to odpověď velmi jednoduchá - velmi obtížně, velmi obtížně, ...

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Velmi jasná odpověď.

Iva RITSCHELOVÁ, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
--------------------
... protože každý se na tu škodu dívá z jiného úhlu a každý by zvolil jinou jaksi metodu toho ocenění, takže to je jedna věc problém s oceněním vlastně výše té škody. A druhý problém, který je, tak vezměte si, že škoda je vyčíslená velmi vysoká, tudíž i poplatek měl být velmi vysoký, ale vy se potom musíte začít hned ptát: "Dobře, ale neovlivní to konkurenceschopnost těch podniků? Tím, že tak vysoký poplatek já zavedu, nedojde k tomu, že budou některé podniky třeba zavřeny a neztratí lidé práci?" Takže tohle všechno, když se rozhoduje o tom, jaký poplatek, v jaké výši bude zaveden, tak všechny tyhle otázky musí být předem velmi důkladně proanalyzovány, prozkoumány, i se dělají různé modely, jakým způsobem by změna poplatků na ekonomiku podniků dopadla a následně samozřejmě ne na ekonomiku podniků, ale na celou společnost.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když o tom přemýšlím selským rozumem, v mnoha oborech se říká, že lepší prevence, než hasit potom následky. Myslíte, že ty poplatky mohou přimět i podniky k zamyšlení o tom, jak své produkty vyrábějí, jestli by to nešlo nějakým způsobem ekologičtěji. Fungují tyto poplatky také tak, anebo je to skutečně jenom ta náhrada škody, kterou způsobují?

Iva RITSCHELOVÁ, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
--------------------
Z hlediska, on ten poplatek vlastně by měl působit v určité míře preventivně. My vlastně tím poplatkem říkáme: "Milý podnikateli, když nebudeš produkovat toto znečištění, tak nezaplatíš určitý objem finančních prostředků, ušetříš je a můžeš nakoupit třeba nové ekologičtější technologie." Ale ..., takže v tomhle tom smyslu máte naprostou pravdu. Otázkou je, a znovu se vrátím k tomu, co jsem řekla, jestli ty poplatky jsou skutečně nastaveny na takové úrovni, aby tento motivační efekt měly. A já se velmi obávám, že tak, jak poplatky jsou nastaveny, takže tu motivační funkci neplní tak úplně, jak by plnit měly.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
To znamená, že jsou nízké podle vašeho názoru ty poplatky a že by se měly zvýšit?

Iva RITSCHELOVÁ, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
--------------------
Jsou ..., já se vrátím do minulosti. V počátku devadesátých let jsme ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí dělali určitou analýzu, vlastně jakým podílem, jakým procentem, jaké procento tvoří poplatky na nákladu podniků a vlastně došli jsme k závěru, že jenom devět procent podniků a mezi tady ty podniky patřily samozřejmě i energetické závody, takže jenom těch devět procent má poplatky vyšší, nebo objem těch poplatků je vyšší než jedno procento z celkových nákladů, což asi všichni uznají, že není mnoho. Takže tady rozhodně o té stimulační funkci příliš hovořit nemůžeme. Nyní se ministerstvo životního prostředí rozhodlo, že by mohlo začít uvažovat o navýšení některých druhů poplatků. Já nebudu ještě hovořit o tom, o konkrétních částkách, protože si myslím, že ministerstvo životního prostředí má před sebou ještě dlouhou cestu, kdy budou probíhat ještě další analýzy a další modelování té situace, jak by to vypadalo, nicméně předběžná analýza a předběžné modelování, které jsme zkusili udělat na téměř devíti tisíc podniků, což není vzorek malý, tak nám v podstatě ukázalo, že i když ty poplatky navýšíme, tak podíl poplatků například na tržbách u devadesáti čtyř procent podniků by byl nižší než půl procenta i potom navýšení. Stejně tak, když bychom vzali podíl na výkonové spotřebě, tak tam se to bude pohybovat také přes devadesát procent těch podniků z těch osmi, téměř devíti tisíc tento podíl mělo nižší než půl procenta. Na druhou stranu je třeba říct, že ne každého odvětví se to samozřejmě dotkne stejně. Já jsem hovořila o průměru, o statistickém průměru, ale nejvíc se to navýšení by se dotklo samozřejmě energetiky, výrobě a rozvodu elektřiny plynu, dál stavebnictví, stejně tak chemického průmyslu, těžebního průmyslu, ale i průmyslu jako je třeba výroba základních kovů a hutních výrobků. Přesto, že ten podíl jaksi poplatků na ať už na tržbách a na výkonové spotřeba je o něco vyšší, než býval v těch devadesátých letech, tak se nedomnívám, že by podniky ohrozil konkurenceschopnost podniků a že by skutečně to byl ten hlavní motiv, proč by se podnik rozhodl zavádět nové technologie. Ale samozřejmě to je jaksi obecný pohled. Může se stát, že na některé jednotlivé podniky ten jaksi tvrdší dopad by to mohlo mít.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se s paní docentkou Ivou Ritschelovou vrátíme ještě k dalším nástrojům politiky životního prostředí, tak jste jmenovala ekologické daně. Co to je za daně?

Iva RITSCHELOVÁ, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
--------------------
Ekologické daně vlastně ještě před několika lety široká veřejnost vlastně ani možná nevěděla, co to jsou ekologické daně. Od 1. 1. letošního roku už to víme všichni, protože vlastně byla spuštěna první etapa ekologické daňové reformy a když to řekneme velmi jednoduše, tak ekologické, ekologické daně jsou vlastně speciálním typem spotřebních daní u produktů, které nějakým způsobem negativně ovlivňují životní prostředí. Pokud se týká Evropy a České republiky, tak vlastně v té první etapě, to znamená od toho 1. ledna, tak tam došlo ke zvýšení vlastně daní na plyn, pevná paliva a na elektřinu. Co je vlastně takovým tím hlavním motivem té ekologické daňové reformy? Na jedné straně zdanit ty ekologicky nevhodné výrobky, a tím motivovat, řekněme, výrobce a spotřebitele k tomu, aby se chovali ekologičtěji, ale na druhé straně je tady i podpora zaměstnanosti, to znamená na druhé straně snížení některých daní jako například daní z příjmů nebo z daní ze sociálního pojištění. To znamená ve svém důsledku by státní rozpočet neměl ani vydělat, ani prodělat, na jedné straně mu tam přijdou peníze, na druhé straně o to nižší jaksi výběr bude jiných daní. Ty další etapy ekologické daňové reformy, ty by měly v České republice pokračovat vlastně od roku 2010 dále, kdy se budou ještě měnit další daňové sazby. Uvažuje se i o daních například na CO2 a podobně.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A vy z vašeho osobního pohledu myslíte si, že ty daně a ta daňová reforma, ekologické daně jsou dobře nastavené, nebo byste si to představovala trochu jinak třeba v porovnání s tím, jak je to v zahraničí?

Iva RITSCHELOVÁ, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
--------------------
Tak pokud se týká porovnání se zahraničím, tak Česká republika jde, myslím si, velmi srovnatelnou cestou. Nicméně, pokud se ptáte na můj názor, tak já, abych se přiznala, tak já jsem k takovým těm principům ekologické daňové reformy relativně skeptická, protože já jsem ten typ člověka, který má rád raději jaksi jednoduchá opatření. Chci někoho motivovat, aby se choval ekologičtěji, dobře, zatížím výrobek, zatížím danou činnost nějakými ať už platbami, ať poplatky, anebo, anebo nějakou daní. A pokud chci potom někomu, někoho chci zase zvýhodnit, tak přijmu zase nějaké opatření, kterým ho zvýhodním, kterým ho motivuji zase k jiným aktivitám, ale nevidím příliš důvod, proč tato opatření vzájemně propojovat a kombinovat, proč každé nerealizovat zvlášť. Zdanění vlastně energií se dotýká všech. Pokud se týká daňové zatížení pracovní síly nebo zvýhodnění daňového zatížení pracovní síly, to se týká jenom někoho. Takže proč to spojovat a proč jaksi nerealizovat ta opatření odděleně? Navíc to, že bude stoprocentně ekologická daňová reforma neutrální, tak to tak asi taky nikdy nebude, protože vždycky se musí vycházet z nějakých modelů a chování spotřebitele a chování trhu je velmi obtížné predikovat. Já nemůžu predikovat, jak se například zachováte vy jako spotřebitel.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak já myslím, že těch ekologických témat a otázek jsme v dnešním Jak to vidí otevřely celou řadu, takže se k nim budeme průběžně vracet. Dnes byla na návštěvě paní docentka Iva Ritschelová, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Já vám děkuji za návštěvu a přeji hezký den.

Iva RITSCHELOVÁ, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
--------------------
Takže já také vám děkuji za pozvání a přeji vám i našim posluchačům klidné a úspěšné vykročení do nového týdne.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.