Přepis pořadu Jak to vidí - 5.9.

Jak to vidí biskup Václav Malý

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Začíná pořad Jak to vidí, dnes biskup Václav Malý, dobrý den.

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Dobrý den.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Témata pro to naše dnešní páteční setkání, je to samozřejmě téma dne. Hluk sekaček, motorových kos a různých rafinovaných motorových vysavačů. Dále Rusko, Gruzie, Kosovo, Albánie a samozřejmě také blížící se výročí svatého Václava a svaté Ludmily. Je toho dost a začněme právě tím tématem dne. My tady už rok v rozhlasu žijeme se sbíječkami za oknem, ale to je taková nutná nepříjemnost, která potom vyústí do krásné rozhlasové budovy. Přeci jenom třeba v neděli nebo v sobotu ráno v sedm hodin si člověk myslí, že si pospí, nepospí. Někdo začne sekat. Jsou obce, které na to jdou vyloženě vyhláškou, čili nějaký papír s úředním razítkem, který říká to a to dělat nesmíte, protože to někoho obtěžuje. Co vy si o tom myslíte?

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Ono to má hlubší kořeny. Já se o tom přesvědčuji, protože velkou část sobot a nedělí trávím v terénu. Jezdím do různých farností na různá setkání a hlavně tedy v neděli ráno mně to tak jako vadí, když člověk zastaví v nějaké vesnici a slyšíte, že jo ten hluk, kdy se vůbec nerozlišuje mezi svátkem a mezi všedním dnem, kdy lidé se snaží dohonit to, co nestačí přes týden a je to takové zglajšaltování, zevšednění a zároveň je to taková obrovská bezohlednost, bych řekl, také vůči těm, kdo si chtějí odpočinout v klidu, nejen se vyspat, ale také strávit tedy chvíle spolu s těmi, na které třeba přes týden nemají čas. Bohužel tenhle ten trend je stále tedy sílící a myslím si, že ti, kteří to používají a je třeba přirozeně udržovat ty zahrady, záhony, že jo v pořádku, proti tomu není námitka, tak aby vždycky začali pracovat tehdy, kdy budou vědět, že to nejméně bude rušit jejich sousedy, ale právě taková ta jistá někdy i bezohlednost, tohle je moje království, tady já mám právo si dělat, co chci a nebrat ohled na to, že také žiji v určité pospolitosti, že mám nějaké sousedy, tak tohle vědomí je velmi oslabené.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Koneckonců už za půl hodinky v Hostu do domu uslyšíme anketku, kde jeden respondent říká: "Ano křesťané to mají přímo napsané, že v neděli se nepracuje." Takže bychom se toho měli držet.

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Já myslím, že to má hluboký význam. Ať už se člověk hlásí ke křesťanství, nebo ne, že přece jako člověk není jenom tahoun, jenom někdo, kdo je určen pro práci, ale také někdo, kdo má rozvíjet své vztahy. Je třeba také odpočívat. Ono je umění dobře pracovat, využít čas, ale je také umění odpočívat a umět se odreagovat od všeho toho shonu, a to, myslím, že dneska mnoha lidem dělá potíže a zároveň se také bojí ticha. Protože v tichu najednou člověk může být také sám a najednou ho mohou napadnout různé záležitosti, najednou si třeba uvědomí to nebo ono. A hodně lidí právě utíká. Já myslím, že ten hluk, že dneska se stává kulisou, do které lidé se utíkají, aby nemuseli především být sami se sebou. To je další tedy moment, o kterém stojí zato trochu popřemýšlet. Samozřejmě já souhlasím s tím, že jsou vyhlášky v některých obcích, že se v neděli tedy by nemělo tam pracovat tímto způsobem, protože opravdu je třeba rozlišovat mezi svátkem a mezi pátkem a zároveň si tak jako uvědomit, že člověk není jenom určen k tomu, aby stále makal, ale že člověk především žije proto, aby rozvíjel vztahy vůči těm druhým, to teprve dělá plnosti člověka člověkem.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
A ne makati dobře. Makati správně. Děkuji vám za vaše slova. Děkuji vám za vaše vyjádření k tématu dne a míříme teď o něco dál, někam, do jedné oblasti, která se zatím našich posekaných zahrádek netýká, zatím. Nebo možná netýká, kdo ví. Rusko a Gruzie, tady je asi řada úhlů pohledu jak na to nahlížet. Něco už naznačil komentátor Ivan Hoffman v tomto čase v úterý. Byl to pohled dosti pragmatický. Jak byste, pane Malý, navrhoval, nebo jak vy se na to díváte? Jsou tady úhly pohledu mezinárodní právo, územní celistvost, na kterém, na kterémžto území si mohu dělat jakožto prezident, řekněme, co chci. Pak právo morální, do si začal, pak hledisko čistě pragmatické ropovody, energetika a zájmy velmocí. Jak vy se na to díváte?

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Je to otázka složitá. Já samozřejmě nejsem politolog, ale pokud to sleduji a sleduji to velmi bedlivě, tak jistě, že ten zásah gruzínského prezidenta nebyl zrovna dobrý. Na druhé straně si je třeba uvědomit, že Gruzínci byli provokováni stále z Osetie a byli také provokování i z Abcházie. To je jedna věc. Druhá věc je, bohužel, se mi tak jeví, že tam jde především o ekonomické zájmy obou stran. Protože přes Gruzii vede významný ropovod od Kaspického moře do Turecka a odtud teda ropa jde dále do Evropy a samozřejmě je to strategické místo, kde se snaží Západ udržet si svůj vliv, že jo, aby tam tedy byl přísun ropy bez nějakého ruského vliv. A to se Rusku nelíbí. Takže já bych neřekl, že prvotní otázkou je demokracie, ale prvotní otázkou jsou tyto ekonomické zájmy. Ale na druhé straně je třeba říci, že v posledních letech Gruzie přece učinila pokroky nejen v ekonomice, ale právě i v té demokracii, i když její prezident se také ukázal částečně jako diktátor, ale rozhodně nelze opravňovat své ekonomické zájmy tím, že vstoupím se svým vojskem na svrchované území. Rusko stále mluví tedy o takzvaném blízkém zahraničí, to znamená, že si dělá nárok na vliv ve státech, které jsou jeho sousedy. A tohle je základní rozdíl oproti Kosovu, protože dneska hodně je komentářů v českých sdělovacích prostředcích. Jo, když bylo Kosovo, tak jsme museli počítat s tím, že také tedy Rusové se s tím nespokojí a bude Gruzie. Ale v Kosovu není bezprostřední soused z těch velmocí, které by řekly, ano, jsou to naši sousedi, tak tady ta sféra vlivu je naše. Zadruhé nikdo nedával Kosovanům pasy Evropské unie. Zatímco v jižní Osetii i v Abcházii většina těch obyvatel má pasy, ruské pasy. Takže je to taková enkláva a dá se říci, že někdy i pátá kolona v těchto velmocenských ruských zájmů. Rozhodně tedy ruská vojska by měla odejít a mělo by se začít jednat o statutu, jak Jižní Osetie, tak Abcházie, které tedy teď vyhlásily nezávislost. Dále jaksi se také pomíjí to, že z Abcházie bylo vyhnáno dvě stě padesát tisíc Gruzínců, kteří už se tam nevrátili začátkem devadesátých let. To je taky jako vážná záležitost, a potom je třeba si uvědomit, že Jižní Osetie není schopná fungovat jako samostatný stát, vždyť má pouze asi sedmdesát tisíc obyvatel a celý ten aparát, který je třeba k fungování státu, to přece není možno najít k tomu zdroje z tak malého počtu obyvatel. Abcházie má asi tedy půl milionu obyvatel a zase tam žije také velká část Rusů a velmi, velmi malá menšina Gruzínců. Je to pozůstatek jistě také rozhodnutí komunistů po velké říjnové revoluci, protože už začátkem dvacátých let Jižní Osetie i Abcházie se staly součástí Gruzie. No, a to už tedy trvá hodně a hodně desetiletí, tudíž je třeba opravdu respektovat územní integritu a nelze tedy rozkličovat dodatečně po tolika mnoha desetiletích, že jo, tu nespravedlnost, která se stala, protože dobře víme, jak komunisté v tehdejším Sovětském Svazu v těchto otázkách jednali, viz. třeba otázka Krymu, že jo. Chruščov potom nepřiřknul Krym Ukrajině, přesto Krym vždycky byl vnímán Rusy, že jo, jako jejich součást a podobně. Takže tohle všechno hraje tedy určitou roli a opravdu by měla podle mého názoru být zachována územní celistvost Gruzie jistě s dosti třeba velkou autonomií, ale Jižní Osetinci nebo Abcházci by se neměli stávat rukojmími velmocenských zájmů Ruska.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Zeptám se vás teď o roli Ruska, myslím v tomto konfliktu málokdo pochybuje o skutečné roli, ale zeptám se vás teď nejen jako katolického biskupa, ale také jako člověka, který v roce 1989 stál na Letné. Děláme jako Západ skutečně dobře, že tak nekriticky podporujeme prezidenta, který deklaruje nějakou touhu směřovat k demokracii v Gruzii, mám teď na mysli Michaila Saakašviliho, který pošle na svou opozici na náměstí policisty s obušky a v noci napadne jednu svou vzpurnou provincii raketomety, děláme dobře, že jsme tak nekriticky ho hladili po hlavičce?

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Já myslím, že je třeba opravdu rozlišovat a že je třeba tyto záležitosti pojmenovat tak, jak jsou. Aspoň podle zpráv, které se ke mě dostaly v minulých letech, skutečně jeho zásahy proti opozici byly porušováním lidských práv. Ovšem tam je otázka, kým zase ta opozice nebo jestli nebyla také podněcována zase některými zájmovými skupinami. To je dost těžko rozpoznat, ale rozhodně tedy používat násilí proti opozici, to nepatří k demokracii, ale znova říkám, bohužel, to je podobně jako v Iráku, i v té Gruzii jde především o ekonomické zájmy. To jsem o tom přesvědčen. Ten ropovod, který je důležitý, tak je tím středobodem, okolo kterého se točí a nabaluje to ostatní.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Osm hodin čtyřicet jedna minuta. Je s vámi Český rozhlas 2 Praha ranní páteční Jak to vidí s biskupem Václavem Malým. Albánie, záhadná to země, kdesi na Balkánském poloostrově, možná jí vnímáme jako temnou, neznámou, nebezpečnou. Ovšem u nás bylo v roce 2006 na sto tisíc obyvatel spácháno dvě celé tři desetiny vraždy, v Albánii dvě vraždy. Osmdesát pět procent Albánců považuje korupci za zcela běžnou, to je hodně, u nás ovšem padesát šest procent obyvatel považuje korupci za zcela běžnou. To je také hodně. Proč o tom mluvím? Protože Václav Malý během léta v Albánii byl. Co jste tam viděl? Co jste si přivezl?

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Část své letošní letní dovolené jsem strávil v Albánii. Tato země už mě lákala velmi dlouho, dokonce kdysi komunistickému diktátorovi Enveru Hodžovi jsem psal dopis na obranu lidských práv a tato země mě lákala tím, že byla hermeticky uzavřena, že informace o ní se v podstatě vůbec nedostávaly do světa. Rozhodně to není země, kde se člověk musí obávat vyjít na ulici. Je to země nádherná, s nádhernou přírodou, ale samozřejmě dosud tedy země velmi chudá, s Moldávií nejchudší země v Evropě, ale nesmírně tedy zajímavá a s velmi bohatou historií. Tam najdete památky, které pocházejí z doby, kdy Albánii ovládali Římané. Takže to se člověku zatají dech, když tam vidíte amfiteátr z přelomu prvního a druhého století našeho letopočtu nebo když se ocitnete na půdě města, které bylo založeno už v sedmém století před narozením Ježíše, před naším letopočtem. Bohužel, Albánci zatím ještě nevytvořili dostatečnou propagaci těchto památek. Mnoho jich také bylo zničeno za komunistického režimu, ale doufejme, že tohle se zlepší a že ty památky potom vyniknou tak, jak si zaslouží. V Albánii je veliký problém ten, že to je země obrovsky chudá a po roce 1991, kdy konečně byl komunistický režim svržen, tak tam pronikl takový ten velmi tvrdý, agresivní kapitalismus a pro ty lidi, především pro starší generaci, to musí být obrovský jako šok, už jenom třeba tím, že dneska albánské silnice jsou plny aut, zatímco za komunistického režimu v celé Albánii bylo jenom několik stovek aut, které mohli užívat a využívat jenom tehdejší komunističtí funkcionáři. Zároveň je tam veliký rozdíl mezi těmi, kteří zbohatli a mezi chudými. Lidé utíkají z venkova do měst. Venkov se vylidňuje. Je tam velká nezaměstnanost a albánskou ekonomiku v podstatě drží ti, kteří pracují v zahraničí.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Tak to jste teď právě popsal všechny rizikové faktory, které by mohly vést ke zvyšování kriminality.

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Ale na druhé straně je třeba říci, že se snaží vláda opravdu prohlubovat parlamentní demokracii, že jsou tam přijímány dobré zákony, ale tam je jako jeden velký problém, který je pro nás trochu neznámý, protože naše společnost už dávno nebyla založena na nějaké kmenové sounáležitosti, zatímco v Albánii ta vazba na rod, ta je obrovsky silná a samozřejmě tato struktura se postupně rozmělňuje, rozbíjí a to přináší přirozeně i negativní jevy. Velkým problémem opět je například krevní msta, bohužel, především tedy v území, které je katolické. Za Envera Hodži krevní msta byla potírána a teď, bohužel, s příchodem tedy svobody zase se obnovila. Takže katoličtí kněží, kteří působí v tamtom kraji, tak mají veliké tedy problémy s tím, smiřovat ty rody. Zrovna když jsem tam byl a mluvil jsem tam s jedním biskupem, tak mi říkal, že se podařilo zrovna sjednat smír mezi dvěma rody, ale zdaleka to není každodenní záležitost a ty úspěchy v tomto smyslu jsou poměrně nízké. Také je vůbec jako otázka, když tam teď je povoleno, aby se tam mohli projevovat ti, kteří vyznávají různé náboženské tradice, je to spojeno hodně s pověrama, ale je třeba říci, že po té duchovní stránce, že zatím ten soužití muslimů, pravoslavných katolíků je velmi dobré, že tam nejsou spory a že Albánie by se mohla stát zemí, kde lze žít, můžeme říct, vedle sebe aniž si budeme konkurovat. I když například v té muslimské, sunnitské komunitě je určitý problém, protože mladí hoši jsou zváni do Saúdské Arábie, kde vystudují tedy muslimské školy a vracejí se jako radikálové. Takže tam ta sunnitská komunita je určitým způsobem na křižovatce, jestli se přeci jako ten vahabismus neujme i v té sunnitské komunitě, ale zatím jako to vypadá, že ne. Já jsem se tam také sešel s představitelem Bektaši, což je šíitská mystická sekta, velmi tedy zajímavá a musím říci, že jsem tam měl dva nejzřetelnější zážitky. Jednak katolický biskup mi ukazoval kříž, kde bylo rozlomené tělo Ježíše a on říká, to byl dal jedné rodiny, která tento kříž uchovávala po celá desetiletí skrytý někde, protože jakákoliv známka křesťanství byla trestána tvrdým vězením za doby komunismu, za vlády Envera Hodži a tak když vidíte, tak i ten kříž, který byl tak polámaný, oprýskaný, tak skutečně to působí jako silným dojmem. A pak právě ten představitel Bektaši, jsem se setkal opravdu se svatým mužem. S mužem, který vyzařuje takový obrovský klid. Víte, dneska se pořád mluví o Dalajlámovi, což je jistě úctyhodná postava. Tento muž zdaleka nedosáhne té publicity, ale setkal jsem se s někým, kdo je opravdu hluboce nějak tak jako zakotven duchovně. To byl druhý takový veliký zážitek. Tento člověk strávil deset let tvrdého kriminálu, kdy byl mučen, a potom dvacet let kopal kanály. Víte, a o těchhle lidech se vlastně skoro nemluví, tak to je také tvář dnešní Albánie. Jistě bude otázka, jestli Albánci opravdu ten přechod od té rodové společnosti k opravdu demokratické společnosti, jestli ustojí, protože to se nedá nařídit. Zákony jsou dobré, ale problém právě je třeba i ve státní správě nebo v policii, protože ten zaměstnanec nebo policista cítí především vazbu na ten rod a co rozhodne tedy otec rodu, to je důležité, a potom se můžou i v jeho činnosti nějak tak tříštit a křížit zájmy tedy jako státního úředníka a jeho zájem jako člena určitého rodu.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Ale stát je daleko. Je to příliš abstraktní.

Václav MALÝ, biskup
--------------------
A je to příliš abstraktní.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Takový přechod, kolik desetiletí může trvat změna myšlení, přechod myšlení z rodového na, na ten francouzský racionalistický spád? To by mě zajímalo.

Václav MALÝ, biskup
--------------------
To určitě bude ještě celá desetiletí.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Výročí svatého Václava a svaté Ludmily se blíží. Další téma pro hosta dnešního Jak to vidí pana biskupa Václava Malého. Je už to tak dávno, je ještě v tom jejich příběhu něco, co můžeme objevit? Je tam něco, co si můžeme dnes v tomto období roku připomenout a najít tam něco nového? Nebylo už to každý rok během těch stovek let připomenuto?

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Já myslím, že je dobré to připomínat každý rok, protože svatá Ludmila a svatý Václav oslava jejich památky patří neodlučitelně k září. Svatá Ludmila byla kultivovaná žena, žena prvního křesťanského knížete českého Bořivoje a myslím si, že je symbolem zodpovědné výchovy a zároveň kultivace prostředí, ve kterém žila, protože to bylo kruté prostředí. Tam se opravdu bojovalo na život a na smrt. Byly tam různé zájmy velmožů. Kvetl obchod s otroctvím a podobně. Zároveň je také symbolem jisté mezigenerační solidarity, a to je velmi vážný problém a velmi vážný otazník současné doby, protože tempo se zrychluje a ty generace si přestávají rozumět a tady myslím, že je stále důležité si říci, je třeba brát i ty starší vážně, protože mají určité zkušenosti a nelze jenom jako odepisovat a zároveň zase ty starší by měli vnímat, ano, vývoj jde rychle, ale pořád se nás to také jako týká, tak tyhle ty momenty já vidím důležité na té postavě svaté Ludmily. O jejím životě toho jako moc nevíme, ale ono není tak jako důležité, jestli víme přesně to nebo ono, ale čím se jako symbolicky ta postava stala a podobně je to tedy i se svatým Václavem, protože to byl odpovědný kníže a zároveň kníže, který nechápal svou svěřenou moc jako nějaké vlastnictví, jako něco s čím může nakládat bez ohledu na prostředí, ve kterém se pohyboval, ale zodpovědnost nejen tedy vůči úsudku těch podřízených, poddaných, ale zodpovědnost i vůči té základní duchovní veličině, že jo, kterou nazýváme Bohem. A to myslím, že je jako důležité i pro současné vládce, když je jim svěřena moc, aby jí chápali jakožto něco opravdu svěřeného, s čímž mají nakládat velmi zodpovědně ku prospěchu těch, v jejichž čele stojí a zároveň svatý Václav byl na svou dobu dosti vzdělaným, to nebylo zdaleka tak jako samozřejmé a zase dneska je doba, kdy jsme zahlceni mnoha informacemi, ale řekl bych, že doba, která trošičku úpí na vzdělanost, protože vzdělanost není jenom souhrn informací, ale je to především schopnost umět synteticky propojovat si věci, zároveň kultivovat těmi vědomostmi i své postoje i své názory. Hlouběji pronikat do tajemství stvoření a podobně. Takže to myslím, zase symbolicky ten svatý Václav tohle to ztělesňuje, že vzdělanost není jenom momentálně informace, kterou okamžitě mohu využít pro svůj život. Tak to já tedy vidím tyto postavy. Samozřejmě člověk by mohl hovořit ještě více, ale tohle myslím, že může být sdělné i pro lidi, kteří třeba s křesťanskou tradicí nemají nic společného a k té křesťanské tradici se nehlásejí. Tak se přimlouvám za to, aby tyto postavy byly více připomínány právě v tomto smyslu a že to není jenom nějaké nostalgické vzpomínání nebo že to není jenom záležitost nějaké pobožnosti, ale že je to jeho výzva, která se životně dotýká našeho dalšího směřování. Proto tedy ve Staré Boleslavy že jo teď každý rok v posledních letech je taková veliká Svatováclavská pouť, která má zase tedy připomenout, že jo, že ta svatováclavská tradice se vine po celé naše dějiny, i když samozřejmě byla potom v mnoha okamžicích našich dějin překryta tou husitskou tradicí, ale prostě nikdy se nevytratila a je dobré a můžeme být hrdi na to, že můžeme na tuto tradici v tomto smyslu navazovat i dnes.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Tak dálnice D5 už má svou modlitebnu. Místo, kde mohou unavení řidiči rozjímat a zastavit se. Ještě parlament, kdyby tak měl své rozjímátko s oltářem svatého Václava. Říkal jste, že Ludmila je, může být také vzorem mezigeneračního soužití nebo vzájemného chápání. O co se, o co se toto opírá?

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Ona byla babičkou a v podstatě převzala výchovu svého vnuka svatého Václava. Bylo to za doby,kdy se vlády ujala matka Václava Drahomíra, která potom tedy nechala svatou Ludmilu zavraždit. Jo, takže tady jde o tu propojenost mezigenerační, že ta starší generace může dobře jako oslovit i tu novou generaci, že by neměla být jako odepisována a zajímat se o tu opravdu novou generaci a zároveň ta nová generace zase mít určitou úctu a respekt vůči těm, kteří už mají životní zkušenosti. V tomto smyslu si myslím, že lze jaksi chápat i tu postavu svaté Ludmily.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Možná že to současné neporozumění, na které upozorňujete, je dáno spíše tím, že se soustředíme na příliš mnoho maličkostí, které mají jinou podobu nebo se jinak jmenují. Je to třeba Ipot nebo podobné nesmyslíčky a uniká nám ten zásadní kontakt. Tak mě to teď napadá.

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Jo, dá se taky jako i o tomhle hovořit v tomto smyslu, ano.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Osm hodin a padesát šest minut. Hostem Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha byl dnes v pátek 5. září biskup Václav Malý. Díky, že jste tu byl a přeji vám hezký den. Na slyšenou.

Václav MALÝ, biskup
--------------------
Děkuji. Já přeji hezký den také vám a i všem posluchačům ať si užijou klidný a pěkný víkend.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.