Přepis pořadu Jak to vidí - 3.10.

Jak to vidí katolický biskup Václavem Malý

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný den, příjemný pátek. Ve studiu už sedí katolický biskup Václav Malý, hezký den i vám.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Taky vám hezký den.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Budeme probírat témata různá. Od Gruzie se dostaneme ke svatému Františkovi. Budeme mluvit i o tom, jak je těžké anebo snadné pro někoho odejít ze slávy, odejít ze scény a dostaneme se i do divadla na Ptákovinu Milana Kundery, to až v závěru. Příjemný poslech přeje Daniela Brůhová. My jsme se, pane biskupe, viděli spolu asi před týdnem při předávání cen pro dárce VIA Bona. Vy jste jednu z cen předával a dárci a dárcovství, to svědčí o tom, že žijeme v bohaté společnosti, která má přebytky a někdo si ty přebytky uvědomuje, a dokonce je chce darovat někomu dalšímu, rozdělit se o ně. A tím já mířím k dnešnímu celodennímu tématu. Budeme se ptát na to, jestli si myslíte, že se máme až moc dobře a proč. Je to o tom, že se nám zdá, že Evropa vymírá, tloustne, degeneruje kvůli blahobytu. Zajímá nás, jestli to signalizuje zánik vyspělé civilizace.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
To bych si nedovolil říci. Hezky jste to moc uvedla, ale je pravda, že bychom si měli uvědomit, že žijeme v bohaté společnosti. Teď se omlouvám všem těm, kteří jsou v sociálních potížích, protože dobře o nich vím, když jezdím do farností, tak se vždycky také ptám na sociální situaci, na míru nezaměstnanosti, dostupnosti dopravních prostředků, lékařské péče a podobně. A velmi bedlivě sleduji například tu situaci ve sklárnách v Poděbradech a ve Světlé nad Sázavou. Takže to není tak, že bych viděl jenom ty úspěšné nebo ty movité, ale celkově lze říci, že opravdu žijeme hodně nad světovým průměrem. Já jsem měl příležitost přece navštívit už trošku část světa a když jsem byl v San Salvadoru loni nebo když jsem byl před lety na Kubě, tak jsem viděl opravdovou chudobu. Například v tom Salvadoru jsem viděl lidi, kteří žili, promiňte mi opravdu, s prasaty, kteří žili v bahně. Byly to jenom takové chatrče. Naštěstí je to subtropické pásmo. Takže tam nemrznou, ale v podstatě se živí jenom tím, co jim ty stromy dají, jaké plody. Tak vyhublé psy jsem nikde na světě neviděl jako tam. Takže doslova je to naprosto nedůstojné pro ty lidi, že žijou sice v přírodě, ale za nesmírně nedůstojných podmínek, ale co mě překvapilo, nejsou to lidé agresivní, lidé smutní, a to mě třeba zaujalo na Kubě, kde je opravdová chudoba, ale byl jsem tam také třeba večer v jedné kavárně, kde se zpívalo. A tito chudí lidé, kteří doslova nemají nic než jenom pár jednoduchých ošacení na sobě, tak zpívali s takovou razancí, tak jako vesele, že tohle tady v Čechách já jsem už dlouhá léta nezažil. Takže ono to přímo tak jako nesouvisí, že když je chudý, že musí být smutný, ale tím vůbec nechci podceňovat tu tíži, kterou tito lidé na svých bedrech nesou. Ale jenom chci jako říci, že blahobyt ne vždy znamená štěstí nebo pocit štěstí nebo spokojenost, ale opravdu, když člověk srovná tedy průměr životní úrovně u nás a tu životní úroveň v těchto opravdu chudých částech světa, tak žijeme hodně a hodně na dluh.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Žijeme na dluh. Znamená to, že žijeme v blahobytu. Neuvědomujeme si mnohá nebezpečí. Signalizuje to konec civilizace?

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
...prosím vás...

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Té naší?

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
...nechtěl moralizovat a už vůbec jako nikoho soudit, ale je pravda, jestli takto budeme dál pokračovat, tak že opravdu budeme stát před otázkou, jak dál, co dál a jestli vůbec tedy dál. Nakonec, a o tom nechci teda dnes hovořit, vidíme tu propojenost finanční krize v jednom státě a otřásá se celá světová ekonomika. A to myslím, že je jako vážné varování, protože na jedné straně ti nenasytní bohatí, kteří mají soukromá letadla, já to neříkám ze závisti, kteří už nevědí, jaký luxus si pořídit, na druhé straně stamiliony tedy chudých, kteří nemají doslova tedy co do úst a tahle ta nerovnost, ta musí tedy přinést jistou také nerovnováhu vůbec života na naší planetě. Takže opravdu tady je třeba apelovat na zodpovědnost těch movitých, aby si uvědomili, že přece člověk k životu nepotřebuje pořád více a více, že to není tedy smyslem života. A přinejmenším umět se tedy dělit, jak jsme to zažili při tom předávání cen minulý týden na americkém velvyslanectví.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Umět se dělit. Já bych ráda se posunula dál. Vy jste mi říkal, že máte nové zprávy z Gruzie. Tahle země je chudá, bohatá? My o ní víme jenom z televizního zpravodajství. Málokdo tam byl.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Já už jsem tady minule hovořil o tom politickém pozadí konfliktu v Gruzii, tomu bych se dnes vyhnul, ale mluvil jsem teď v posledních dnech s jedním pracovníkem České katolické charity, který navštívil Gruzii. A ty zprávy jsou tedy úděsné, protože o tom se tolik jako nepsalo, že když ruská vojska reagovala na útok gruzínských vojsk v Jižní Osetii, tak samozřejmě nepůsobila jenom pro vyčištění od gruzínských vojsk na území Jižní Osetie, ale právě bombardovala takřka celou Gruzii i předměstí města Tbilisi a zároveň tedy ruská vojska ničila veškerou úrodu. Bylo to v době, kdy se rodilo ovoce, především jablka, broskve, což představuje živobytí pro velkou část Gruzínců a úmyslně, záměrně, plánovitě ruská vojska nejen tedy bombardovala, ale ničila ta pole těch jablek, broskví, pšeničná a kukuřičná pole. A to má ten důsledek, že mnoho tedy obyvatel Gruzie opustilo své, svá teritoria, své zemědělské usedlosti. Týká se to asi celkem sto padesáti sedmi tisíc lidí, a o tom se tedy tolik nemluví. A jsou zničena ta zemědělská stavení, zvířata byla odnesena, ukradena doslova ruskými vojsky a milicemi Jižní Osetie. Takže to je člověk, který byl na místě a který viděl tu spoušť, ale o tom se také příliš u nás nepíše. Ruská vojska tedy nejen hlídají Abcházii a Jižní Osetii, ale vytvořily takzvanou nárazníkovou zónu, což je území padesát kilometrů ze všech stran od území Jižní Osetie a Abcházie. Do tohoto území nesmí takřka jako nikdo vstoupit a tam plundrují ruská vojska všecko, co jim přijde do cesty. Takže to je opravdu veliká hrůza. Část tedy těch lidí teď v posledních týdnech se mohla navrátit, nicméně přes zimu bude mimo své domovy ještě asi padesát čtyři tisíc lidí, a tak jsem rád, že Česká katolická charita také na to reaguje a že chce pomoci humanitárně, aby tito lidé přežili zimu. Je to tedy země chudá a teď ještě tedy byla nejen zbombardovaná, poničeny tedy budovy, infrastruktura, dopravní spojnice a podobně, ale samozřejmě také přišla tedy o svou úrodu, která vytváří základnu vůbec pro živobytí velké části tamního obyvatelstva. O tom by se mělo vědět a skutečně Evropská unie by měla důsledně reagovat na to, co tam Rusové nebo lépe řečeno ruská vojska, ruští generálové provedli. Protože to pořád jako svědčí o tom, jak je to ruské vojsko nekultivované, jak ti generálové dávají jakoby za odměnu dobytých území možnost plundrovat. Američtí vojáci také nejsou vždycky tak jako jemní, nejednají v rukavičkách, ale přece jako jsou drženi na uzdě, aby k tomuhle nedocházelo a k tomu dochází na začátku jednadvacátého století, doslova tedy na hranicích Evropy, a to je třeba si uvědomit a k tomu není možno mlčet.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Bude například Česká biskupská konference psát Evropské unii nebo nějakým způsobem jí atakovat, aby v tomto něco dělala?

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Já nemohu mluvit za Českou biskupskou konferenci, ale já jakožto předseda Rady Spravedlnost a mír při České biskupské konferenci už jsem určitým způsobem také reagoval. Samozřejmě je to jeden hlas mezi mnohými, ale on hlas k hlasu a ono to přeci jako potom vytváří trošičku změněnou atmosféru, v níž se ti rozhodující mocní tohoto světa pohybují.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To jsou postřehy katolického biskupa Václava Malého. Já připomínám, že všechny pořady Jak to vidí od začátku září najdete ve zvukové i v písemné podobě, v písemné podobě hned následující den si můžete přečíst needitovaný text, vše na našich webových stránkách www.rozhlas.cz/praha.
Katolický biskup Václav Malý se dělí s posluchači Českého rozhlasu 2 Praha o své myšlenky a postřehy. Neměli bychom zapomenout na zítřejší svátek svatého Františka, krásného muže z Assisi, který miloval svět, zvířata a chudobu, o které jsme mluvili na začátku.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Právě si myslím, že se to k tomu tématu dnešnímu hodí. Je to úžasná postava, která překračuje hranice katolické církve, protože je to postava, kterou respektují i křesťané jiných křesťanských tradic, ale dokonce tedy i lidé, kteří vycházejí z nekřesťanských náboženských tradic. Je to oslovující postava i pro hinduisty, budhisty i muslimy. A to myslím, že je pěkné, že vedle Gándhího, vedle třeba Matky Terezy existoval i tento muž, který sice žil v dávné minulosti, ale jeho poselství a životní styl je velmi aktuální i pro dnešek. Byl to člověk, který vyrostl v přepychu a dovedl se toho vzdát a dovedl zvolit naprostou tedy chudobu. Ne nouzi nebo žebráctví, ale chudobu. To myslím, že je jako rozdíl, protože chudoba přináší také v tom dobrém slova smyslu jisté osvobození. Protože člověk, když hromadí, tak samozřejmě musí spravovat to, co vyzíská, zmnožovat, a to stojí často mnoho duševních sil a často to narušuje potom tedy rovnováhu. Tím já jako nemluvím proti úspěšným, proti bohatým, ale František jako pochopil, že ten, kdo chce žít v opravdové svobodě, takže k tomu může pomoci chudoba. Samozřejmě to není pravidlo. Jde o to, jak člověk tu chudobu zvolí a jakým způsobem jí také tedy žije, a to myslím, že je velmi oslovující i pro dnešní svět, a potom tedy ten jeho úžas nad stvořenou přírodou. To nebyl člověk, který byl sice velmi osobně zbožný, který by se pohyboval někde ve vzduchu, ale ten žil plnohodnotný život a dovedl se dívat okolo sebe. A napsal ty krásné hymny na přírodu, že jo, na bratra Slunce a to zase je takový moment, který může otevírat oči i dnešnímu člověku, ať už se hlásí k té nebo oné náboženské tradici. A zároveň to byl muž, který žil z ideálů. A já bych řekl, že dneska žijeme trošku jako v době bez ideálů, že žijeme v době, kdy se díváme jenom na ty momentální možnosti, abychom jich dosáhli. Ale člověk, který žije tedy z ideálů, z poznané pravdy, tak vidí v takové dlouhodobější perspektivě a volí takovou cestu, aby zůstal na cestě k tomu cíli. A to myslím, že František dovedl, že žil opravdu z těch ideálů a zároveň nikoho k ničemu nenutil, a dokonce se objevil před sultánem a tenkrát, když bojovali křesťané proti muslimům, to byly kruté války, a on se dostal k sultánovi a tam mu svědčil tedy o evangeliu, o Ježíši Kristu. A sultán si ho velmi tedy oblíbil a velmi pozorně naslouchal a zase ho tedy propustil, protože za jiných okolností by mu asi setnul hlavu. Takže to musí, znamená, že ten člověk měl obrovské charisma a že sultán poznal, že on to, co hlásá, že tím žije, že se ztotožnil s tou poznanou pravdou, aniž se stal tedy fanatikem nebo aniž se přestal dívat okolo sebe. To jsou všechno takové záležitosti, které se mi zdají na jeho postavě oslovující a povzbuzující i pro náš život. A byl to člověk také poznamenán ranami a nesl na sobě nepříjemné tělesné rány, takzvaná stigmata, to znamená tedy boláky na rukou, na nohou, podle tradice tedy tam, kde Ježíš byl zraněn při svém ukřižování a zase nesl i toto utrpění s určitou noblesou, nestěžoval si, neobtěžoval své okolí a také každý z nás něčím jako trpí a někdy můžeme mít takový pocit veliké nespravedlnosti a porovnáváme se s těmi druhými. I tenhle ten moment já bych jako vypíchl na jeho postavě. A byla to postava, která přinesla pokoj, která přinášela smír, která přinášela takový autentický styl života, a proto tedy oslovuje, dá se říci, všechny lidi dobré vůle, ať už tedy pocházejí z té nebo oné náboženské tradice. Jsem rád, že mohu tuto postavu tady připomenout, svatého Františka z Assisi a je to pro mě jedna z takových nejoblíbenějších postav duchovních dějin lidstva.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
My bychom měli připomenout, že svatý František je svým způsobem vynálezce Betlému.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Ano, on měl takovou představivost a skutečně podle tradice on přišel na ten nápad, že při Vánocích, kdy si připomínáme narození Ježíše, takže si ho také znázorňujeme právě stavbou a vytvořením jesliček.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
O svatém Františku mluví katolický biskup Václav Malý. Teď bychom se mohli posunout k jiné postavě, také svým způsobem velmi charismatické, charismatickému herci Paulu Newmanovi, který zemřel před několika dny. Proč jste si ho vybral jako člověka, o kterém byste se chtěl také zmínit?

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Je to asi překvapující, že katolický biskup zrovna si vybral tuto hollywoodskou hvězdu, ale myslím si, že Paul Newman si to zaslouží. Byl nejen vynikajícím hercem, nejen tedy krásným mužem, který okouzloval, že jo, davy žen, ale byl to muž, který se dovedl dělit o své bohatství. Velmi zručný podnikatel a dovedl dávat na charitu, a to, myslím, že je tedy opravdu krásné. A zároveň muž, který byl obklopován a obletován, tak dovedl být tak stranou vší té slávy a dovedl být věrné své ženě, věrný své ženě padesát let. To je tedy další moment, který je možná překvapující, protože, když slyšíme o těch takzvaných celebritách, tak dobře víme, že to je trošku jako složitější. A především tedy byl to také muž, který dovedl odejít, který se dovedl vyrovnat se svojí nemocí, který nevzdával život, ale zároveň si nestěžoval, proč zrovna mě toto potkalo. A dovedl se stáhnout do ústraní. A dneska tak jako vidím mnoho lidí, kteří se nedovedou stáhnout do ústraní a neplatí to jenom o těch postavách veřejného společenského života. Některé už by opravdu tedy měly odejít, ale nebudu to tady konkretizovat, ale třeba sportovci anebo teď v poslední době jsem se dočetl, že zase pan Gorbačov, člověk teda, který má zásluhy, který vstoupil do dějin a najednou zase má tedy potřebu zakládat nějakou stranu a zase jako být více viděn, což mě docela tedy mrzí. Já myslím opravdu, že velikost člověka je, že dovede v plné slávě odejít a že dovede si říci, ano, dost, co jsem vykonal, vykonal jsem a pak už se jaksi věnuje opravdu takovým svým záležitostem nebo záležitostem, které nejsou tak jako příliš viditelné. A ono to odcházení souvisí tedy vůbec s odcházením z života jako takového. Mluvili jsme tady už v minulosti o hospicích, o zařízeních, že jo, kde jsou lidé, kteří mají už jenom malou dobu svého života před sebou, kde je o ně pečováno a samozřejmě ne každý se s tím jako dobře vyrovnává. A já už jsem to tady několikrát zdůraznil, jak jsem vždycky úžasně osloven tedy lidmi, když přicházím do nemocnic nebo do domovů důchodců, do těch eldéenek a když vidím člověka, který ví, že už nemá před sebou mnoho dní svého života, a přesto dovede toto přijmout a vyrovnat se s tím.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Příští týden o víkendu si hospicové hnutí bude připomínat svůj den. Bude připomínat to, že tady je, působí a pomáhá. Mnozí z nás to nechceme slyšet, protože se smrtí se nám těžko vyrovnává a těžko si přiznáváme, že každý z nás je smrtelný.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Ano, ono si to připustit na kůži není zrovna jako příjemné, nemusí se člověk jako zrovna těšit, ale měl by opravdu žít svůj život tak, jako by ten den, který prožívá, byl poslední den v jeho životě. Já před každým usnutím si tak právě říkám, Pane Bože, jestli se ráno probudím, budu rád a odpusť mi, čeho jsem se jaksi dosud dopustil a dej mi příležitost ještě, pokud budeš chtít, abych mohl napravit všechno to špatné, co jsem v životě vykonal.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Jste ve společnosti Českého rozhlasu 2 - Praha, pořadu Jak to vidí. Teď se s Václavem Malým katolickým biskupem dostaneme do divadla. Posluchači, kteří poslouchají pravidelně vaše povídání, tak ví, že vy navštěvujete kulturní akce, koncerty, divadla, takže nebudou překvapeni. Na co nás vezmete dnes?

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Dneska bych trochu více rád pohovořil o představení v pražském Činoherním klubu Ptákovina. Autorem je Milan Kundera. A musím říci, že jsem byl mile překvapen. Já přirozeně dílo Milana Kundery, ne, celé, ale znám. Četl jsem ho i v samizdatu a překvapilo mě, jak tato inscenace je velmi aktuální. Byla napsána koncem šedesátých let, a tak jsem měl trošku strach, když jsem na toto představení šel, že to bude představení, které bude příliš jaksi jenom narážkou na tehdejší poměry, čemuž mladá generace už nemůže rozumět. Já samozřejmě bych tomu rozuměl, protože na vlastní kůži jsem tu takzvanou normalizaci zažil velmi intenzivně, ale právě vynikající divadelní režisér pan Smoček, a klobou dolů před ním, dovedl vystihnout přesah té hry. Je to hra docela jako syrová. Samozřejmě nejedná se tam v rukavičkách, ale pod tím textem, který na první pohled se zdá takový jako nepřehledný, kdy je tam změť mezilidských vztahů, tak jsou takové hlubší roviny, a to se podařilo podle mého tedy v tom představení vystihnout. Ty kritiky byly různé, ale mě to představení tedy oslovilo a jsem rád, že se hraje, protože tam jsou takové jako momenty, které jsou aktuální i dneska, které se netýkají tedy jenom doby takzvané normalizace. Například chování určité části lidí, kteří chtějí mít to své, kteří chtějí mít to určité zajištění životní i za cenu nesvobody a zároveň lidé, v nichž je nenávist vůči tomu, kdo je nad nimi, ale zároveň strach, ale vnějšně poslouchají. No, a když si tak jako vezmeme ty různé dnešní manažery, kteří jednají často jaksi tak docela i nelidsky, jenom mají na mysli ten výkon a okamžitý tedy zisk a nikoliv tak jako příliš mezilidské vztahy, i když často jsou tak jako školeni, to je dneska móda, že jo, školit v komunikaci a v mezilidských vztazích, ale v kom to není, tak si myslím, že sebelepší školení mu to nemůže a samozřejmě ten člověk může mít pocit obrovské jako moci, vlády nad lidmi a zároveň si možná ani neuvědomuje, že pod tou pokličkou té poslušnosti je nenávist. A nenávist potom plodí samozřejmě i další nekalé postoje. A přesto v té hře je zároveň jako ukázáno, že i v této změti těch mezilidských vztahů, že je možno probudit cit, ale který bohužel nemá potom šanci, aby se plně rozvinul. Je tam také téma vydírání, kdy člověk tedy z nenávisti se dopustí nějakého činu, a potom za něj je tedy vydíratelný a v podstatě nemůže rozvinout ten svůj autentický cit a vztah vůči osobě, kterou má opravdu rád a s kterou chce spolužít. Na druhé straně je tam zase také takový moment jisté ziskuchtivosti vzít si mocného, kdy ten mocný zároveň obklopen všemi možnostmi je člověk slaboduchý, člověk, který se nedovede rozhodovat, který si chce vynutit lásku toho druhého a ten druhý ho nemá rád, ale protože má strach, tak v podstatě se s ním vydá na celoživotní cestu. Já úmyslně o tom mluvím tak jako zeširoka, protože mě samotného to překvapilo, co pod touto hrou je všechno jako skryto, i když znova říkám, ta hra je poměrně syrová a i ty texty, i když ve srovnání s dnešní takzvanou cool dramatikou jsou jako ještě velmi jemné, tak přece jako jsou někdy velmi tvrdé. Tak musím, jako říci, že jsem velmi rád, že jsem toto představení navštívil a doporučuji ho, protože člověk, který chce opravdu trošku zase vidět dál, tak opravdu na tomto představení tu příležitost má. Chtěl bych také poděkovat i za velmi dobré herecké výkony především těch dominujících protagonistů Ondřeje Vetchého a Jaromíra Dulavy.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Hra, která je stará čtyřicet let, byla oprášena, dá se říci, ve zcela novém hávu a stojí zato, Ptákovina Milana, Milana Kundery.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Ano, já tu hru v těch šedesátých letech neviděl. Takže pro mě to bylo něco nového. A ještě z té kultury bych chtěl nějak tak vyjádřit své potěšení, že šéfdirigentem teď FOK a Symfonického orchestru hlavního Města Prahy je pan Jiří Kout. To je člověk noblesní, člověk, který dá určitý směr tomu orchestru a já se těším, že úroveň tohoto orchestru pod jeho vedením půjde nahoru. Slyšel jsem koncert, kde hráli čtvrtou symfonii Stravinského a čtvrtou symfonii Gustava Mahlera, a opravdu musím říci, že Jiří Kout je člověk nejen noblesní, ale člověk, který se dovede vnořit do hudby.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Kulturní postřehy katolického biskupa Václava Malého končí dnešní Jak to vidí. Děkuji za váš čas, za to, že jste přišel a posluchači mohou tento pořad najít na našich webových stránkách jak ve zvukové, tak i v písemné podobě, ten text dnešního pořadu hned následující den. Dnes je ovšem pátek, takže v pondělí najdete na adrese www.rozhlas.cz/praha. Hezký den přeji i Daniela Brůhová.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Já přeju také hezký den i víkend všem posluchačům, na shledanou.