Přepis pořadu Jak to vidí - 29.12.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný dobrý den přeje Zita Senková a Český rozhlas 2 Praha. Začíná pravidelný pořad Jak to vidí a dnes je naším milým hostem rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Iva Ritschelová. Dobrý den, vítejte.

Iva RITSCHELOVÁ, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
--------------------
Dobrý den. Hezké dobré ráno všem posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní Ritschelová, vy jste si připravila celou řadu témat, kterých bychom se rádi v dnešním vysílání dotkly, začněme u jednoho odkazu, který je platný dodnes, a je to odkaz slavného českého spisovatele, myslitele, filozofa, novináře Karla Čapka. My jsme si před pár dny připomenuli sedmdesáté výročí jeho úmrtí. Myslím, že můžeme klidně říct, že vlastně ten jeho odkaz je platný do dnešních dnů. Co poví Karel Čapek současným lidem?

Iva RITSCHELOVÁ, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
--------------------
Takhle, já bych řekla, že v naší zemi asi není nikdo, kdo by neznal nějaké dílo Karla Čapka, ať už četl nějakou knihu nebo viděl v televizi Bílou nemoc, Krakatit, Továrna na absolutno, Povídky z jedné kapsy, z druhé kapsy, anebo kdo z nás asi nečetl, nebo alespoň si neprohlížel jednu z nejprodávanějších fotografických publikací, vlastně období první republiky Dášenka čili Život štěněte. A všestrannost Karla Čapka je přímo obdivuhodná, vlastně byl novinářem, spisovatelem, intelektuálem, který se vyslovoval dost kriticky k politickým poměrům v Československu a hájil demokracii, což zejména v těch třicátých letech po nástupu německého fašismu bylo trnem v oku jaksi mnoha lidem a byl to důvod k útokům na Čapka zejména ze strany politické pravice, ale to, co asi možná řada lidí neví, tak byl i autorem odborných prací z oboru filozofie, estetiky, výtvarného umění. A když říkáte a zmínila jste, v čem je jeho odkaz platný dodnes, jsem si jistá, že celá řada posluchačů zná jeho úvahy a jeho glosy, které byly publikovány třeba v knize Místo pro Jonatána, kde on se vyjadřuje na jedné straně vážně, ale někdy i vtipně k otázkám vzdělávání, k otázkám literatury, k otázkám politickým, i k postavení jaksi intelektuálu ve společnosti. A já se přiznám, že některé jeho postřehy, které se týkají třeba reformy, reformy školství, nebo které se týkají peněz monetární politiky, já používám ve výuce právě jako důkaz jeho ohromné nadčasovosti, když třeba v oblasti vysokoškolského vzdělávání on počátkem třicátých let píše, že jak je nebezpečné realizovat úsporné škrty v oblasti vysokého školství a zamýšlí se nad tím, jak je možné, že vlastně veřejnost na tyto záměry reaguje velmi, velmi vlažně, tak je to vlastně záležitost, která je platná v dnešní době, když hovoříme o rozpočtu pro vysoké školy na rok 2009, nebo když na druhé straně vidí i ty nedostatky, které ve vysokém školství jsou a ty nedostatky jsou v podstatě stejné, jako jsou nedostatky dneska. Malá provázanost vědeckých aktivit s praxí, nebo málo srdečný vztah absolventů k Alma mater, anebo konstatuje i fakt, že na vysokých školách působí akademičtí pracovníci, kteří nejsou ani dobrými vědeckými pracovníky a ani dobrými pedagogickými pracovníky. Takže, když vlastně čtete Karla Čapka, tak z toho celého jeho díla je možné vycítit tu jeho starost o člověka, o jednotlivce, o společnost jako celek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak mě napadá, Karel Čapek by se v dnešní době, upřímně řečeno, asi upsal, že těch témat, o kterých on často ta témata i předvídal, jak jste řekla a pořád jsou platná, mají tu nadčasovost, jak jste o ní hovořila. Mě třeba, když čtu Karla Čapka, čtu ho ráda, musím, přiznám se, tak vlastně, jak mě fascinuje, jak věřil v to dobro člověka i přes veškeré katastrofy a špatné zprávy a špatné chování, věřil, že ta, věřil v toho dobrého člověka.

Iva RITSCHELOVÁ, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
--------------------
Tak to máte jistě, to máte jistě pravdu, on nejenom, že věřil v dobro člověka, ale samozřejmě, když viděl, řekněme, ty špatné věci, které se ve společnosti dějí, tak se snažil o to, aby tyto špatné věci nebo pokoušel se o to, aby tyto špatné věci napravoval.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Posloucháte pořad Jak to vidí, dnes s rektorkou Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Ivou Ritschelovou. Připomínám, že pořad Jak to vidí vysíláme od pondělí do pátku od půl deváté v premiéře a po třiadvacáté hodině reprízu. Přepis pořadu i jeho zvukovou podobou najdete na webu Českého rozhlasu 2 Praha na adrese www.rozhlas.cz/praha. A my pokračujeme v dnešním povídání s Ivou Ritschelovou. Hovořily jsme o výročí Karla Čapka, sedmdesát let uplynulo od jeho úmrtí. Posuňme se k trošku jiné problematice, a to je genetika. My jsme vlastně před Vánocemi dostali takový dárek, dalo by se říct, od genetických laboratoří, proběhl dosud nejpodrobnější výzkum DNA třiadvaceti různých evropských populací. A ten ukázal, že obyvatelé starého kontinentu k sobě mají mnohem blíže, než by se většina z nich domnívala, lidově řečeno, vlastně Češi, Slováci, Maďaři, Němci, Rakušané, my všichni jsme velmi blízcí příbuzní. Co vy na to, paní docentko?

Iva RITSCHELOVÁ, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
--------------------
Tak já musím přiznat, že nejsem odborník v dané oblasti, ale skutečnost, to, o čem jste tady hovořila, že vlastně obyvatelé starého kontinentu, že k sobě mají velmi blízko, tak ta samozřejmě zaujala nejenom mě, ale předpokládám, i řadu posluchačů. Skutečnost, že vlastně jsme téměř shodni a že se lišíme v několika málo genech, které ovlivňují barvu kůže, barvu vlasů, tak ta je zcela jistě zajímavá. Nicméně z mého pohledu je na těchto výzkumech asi nejzajímavější skutečnost, že výsledky těchto výzkumů vlastně narušují zažité představy o národní příslušnosti a o národním charakteru a vlastně nás nutí, abychom se zamysleli nad tím, že vlastně všichni jsme příbuzní. A vlastně ten skepticismus k těm definicím národního charakteru, jaký charakter mají Němci, jaký charakter mají Češi, tak velmi pěkně vyjádřil pan prezident Tomáš Garrigue Masaryk ve svých hovorech s již zmíněným vlastně Karlem Čapkem, kdy hovořil o tom, že on je velmi skeptický k běžným definicím toho národního charakteru, pokládá tam otázky, jestli vlastně pravým Čechem byl Žižka, anebo Hus, Chelčický, anebo Komenský. Hovoří tam o tom, že jsou stížnosti na to, že Češi jsou národ nesvorný, respektive, že je to vlastně vlastnost, která je charakteristická nejen pro Čechy, ale vlastně pro všechny Slovany. A na druhé straně vlastně na tuto samou vlastnost si stěžují Němci, že jí mají, takže on vlastně z toho dělal závěr, že od nejstarších dob vlastně dodnes, že docházelo k míšení národů a že to je takzvané, a teď to vemte jako v uvozovkách, čisté krve, že vlastně není, alespoň teda ne v Evropě. Takže když bychom pak se ještě podívali i třeba na samotného, ještě jednou se vrátím ke Karlovi Čapkovi, který v těchto názorech byl ještě radikálnější, který hovořil o tom, že se mluví o národě, jako kdyby to bylo něco přesně definovaného, něco přesně ohraničeného, něco hmotného, ale říká, ale kdybych já se zeptal nacionalistů, jak kdo z nich definuje nárok, tak v podstatě by hovořili o tom, že nárok je definován jazykem nebo dějinami, tradicí, kulturním poznáním a vlastně tady z těchto definic plyne skutečnost, že to není fakt hmotný, ale ideový a kulturní. A pro mne vlastně z toho všeho plyne takové, řekněme, ponaučení, když jsme jeden Čech a druhý jsme Němec a třetí Ital nebo Španěl, všichni máme jedno společné, jsme vlastně lidé a měli bychom se jako lidé k sobě vzájemně chovat s úctou, s porozuměním, s respektem člověka k člověku bez ohledu na to, jaké jsme národnosti a řekla bych, chovejme se k sobě jako, jak jste řekla, jako příbuzný k příbuznému, ale teď to myslím v tom pozitivním slova smyslu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Společnost vám dělá Český rozhlas 2 Praha pořad Jak to vidí a Iva Ritschelová, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. My jsme na konci letošního roku, osudového roku s osudovými osmičkami, konec roku tradičně je období bilancování, úspěchy, neúspěchy, v soukromí, v práci. Jak hodnotíte, paní docentko, rok, jaký byl rok 2008 pro Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Splnil očekávání?

Iva RITSCHELOVÁ, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
--------------------
Tak já bych řekla, že z velké části očekávání splnil, že to byl rok pro univerzitu relativně velmi úspěšný, protože takovým největším úspěchem je výsledek celouniverzitní evaluace, celouniverzitního hodnocení Akreditační komisí Vlády České republiky, kde naše ústecká Alma mater velmi dobře obstála a získala akreditace pro vlastně všechny bakalářské a navazující magisterské studijní programy na šest let, dosáhli jsme řady úspěchu jak v oblasti zahraničních vztahů, kdy zájem o univerzitu ze strany zahraničních studentů roste, stejně tak jako zájem našich studentů vyjíždět a studovat v zahraničí. Pokud se týká investiční činnosti, tak tam jsme také dosáhli úspěchu, dokončili jsme vlastně rekonstrukci revitalizace celého severovýchodního křídla našeho univerzitního kampusu, ale to jsou pozitiva. Samozřejmě, že vždycky na druhé straně stojí negativa, respektive neúspěchy a tím takovým největším neúspěchem, respektive to není neúspěch, ale dlouhodobý problém, který nás provází, je stále nízký počet docentů a profesorů na univerzitě. Víte, před padesáti lety se do severních Čech chodilo na umístěnky, respektive vysokoškoláci chodili na umístěnky. Před třiceti lety vlastně byla snaha ty vysokoškoláky motivovat stipendii, aby v regionu zůstali. Takže z toho je vidět, že vždycky v celé té historii bylo obtížné vysokoškoláky buď udržet, anebo do severních Čech přivést. A bohužel tenhle ten problém zůstává i nadále. Zkuste přesvědčit docenta nebo profesora v produktivním věku, aby se třeba z Prahy přestěhoval do Ústí nad Labem, to je věc velmi obtížná a já bych řekla, že to je přímo sisyfovský úkol. Takže zůstává v podstatě faktem, že to renomé toho našeho průmyslového koutu není nejlepší a že se mění jen jaksi pomalu. No, a tím druhým prozatímním neúspěchem, že za tím nám nebyli přislíbeny další finanční prostředky na další etapu revitalizace toho našeho Brownfieldu uprostřed krajského města na druhou etapu výstavby toho našeho univerzitního kampusu. Nicméně já pořád věřím, že čelní představitelé tohoto státu, že si uvědomí, že rozvoj a zvyšování vzdělanosti v tom regionu, v tom našem severočeském regionu je v podstatě takovou podmínkou, buď, anebo jeho dalšího rozvoje. A myslím si, že pokud naši politici chtějí pro společnost něco udělat a pro region něco udělat a zanechat po sobě takovou "pozitivní" stopu, takže udělají vše pro to, aby se ty potřebné finanční prostředky na vzdělání našeho národa našly.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je vlastně i vaše přání, že, do nového roku 2009 přilákat více profesorů na Ústecko?

Iva RITSCHELOVÁ, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
--------------------
Přesně tak. Máte pravdu. Nicméně ten rok 2009, stejně tak jako rok 2008, který byl ve znamení celé řady výročí, tak i ten rok 2009, budeme tam mít celou řadu výročí, když jenom zmíním, v příštím roce uplyne dvě stě let od vlastně vynálezu slepeckého, slepeckého písma, takže asi my vidící tento vynález nedokážeme docenit, ale ti, kteří to štěstí neměli, tak pro ně to bylo určitě přelomová záležitost, uplyne sto let vlastně od doby, kdy se narodil pan herec Karel Höger a bude v roce 2009 další ještě velké výročí, alespoň pro nás, kdy si připomene sto čtyřicáté výročí úmrtí našeho patrona Jana Evangelisty Purkyně. Takže v rámci těchto oslav, tohoto výročí univerzita připravuje vydání monografie o Janu Evangelistu Purkyně, její autoři, paní docentka Englová a pan magistr Tomíček z Filozofické fakulty se pokusili najít zcela nové informace, které ještě publikovány nebyly. Já jsem měl možnost vidět tu první pracovní verzi a myslím si, že se mají jaksi posluchači na co těšit. A další akcí, kterou připravujeme ve spolupráci s Purkyňovou nadací a paní baronkou Janou ze zámku Blatná, kde také Jan Evangelista Purkyně působil a s libochovickým zámkem, tak připravujeme nové expozice věnované této, této osobnosti. Kromě dalšího se ještě v příštím roce připomeneme i padesáté páté výročí vysokoškolského vzdělávání v Ústeckém kraji a tady jenom bych řekla, je to možná taková zajímavost, ale zajímavost v uvozovkách, vlastně jeden z nejprůmyslovějších regionů a po celou dobu, až do roku 91 vlastně vysokoškolské vzdělání bylo zaměřeno pouze tedy na pedagogické vzdělání, přes veškeré snahy se nepodařilo tam vybudovat vysokou školu technicky zaměřenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, když jste, paní docentko, hovořila o Janu Evangelistu Purkyně, tak jsem vyčetla, že vlastně přednášel až do svých osmdesáti let, byl velmi čilý. A když chtěl odejít na odpočinek v roce 1865, tak mu posluchači lékařství napsali takový dopis, kde ho žádali o setrvání v učitelském úřadě, tak snad se podaří přilákat dostatek profesorů a dalších učitelů na vaši univerzitu, aby tam setrvali až do takhle pozdního věku.

Iva RITSCHELOVÁ, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
--------------------
No, máte, máte naprostou pravdu, že Evangelista Purkyně byl, to byla výjimečná osobnost a je neuvěřitelné vlastně, jakým množstvím vědeckých disciplín se tento severočeský rodák zabýval a vlastně kolik těch jeho poznatků a ta většina prací je vlastně platná, je platná dodnes a já musím říct, že je mi trošku líto, že když se podívám do školních osnov v zahraničí a vidím, jaká pozornost je studio jaksi života a díla Jana Evangelisty Purkyně věnována v zahraničí, tak je mi trochu líto, že tomu tak není u nás.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Třeba bude příležitost hovořit o panu Purkyněm jak u nás, tak i v zahraničí právě příští rok. Za tři dny, 1. 1. 2009 začne první pololetí, teda pololetí, ve kterém Česká republika bude předsedat Evropské unii, ten příští rok bude z tohoto hlediska mimořádně důležitý pro Českou republiku, pro naši pověst. Jak na vás, jak vy vnímáte nadcházející předsednictví České republiky v Evropské unii, osladíme to Evropě?

Iva RITSCHELOVÁ, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
--------------------
Tak já bych asi nejprve řekla, že Česká republika má taková dvě základní motta. To první motto, to, které jste tady řekla, Evropě to osladíme, tak to je pro informační kampaň, pro předsednictví. A řeknu upřímně, že nevím, co autoři motta pro tady tu informační kampaň měli namysli. Zda toto motto bylo míněno v pozitivním, jako že naše předsednictví bude nebo v průběhu našeho předsednictví bude realizováno tolik pozitivních změn, že Unie bude maximálně spokojena, anebo jestli bylo míněno ve smyslu, který je pro tento výraz jaksi, v uvozovkách někomu to osladíme častější, já jsem však optimista, věřím, že bychom měli zůstat u toho prvního vysvětlení a že se ukážeme vůči Evropské unii v dobrém světle a že do EU přineseme nové poznatky a nové vynálezy, které Evropanům jaksi osladí život. A to druhé motto, to je vlastně hlavním mottem pro předsednictví České republiky, a to je Evropa bez bariér a vlastně na toto motto navazují i priority, které Česká republika si do svého předsednictví dala do vínku, kde zejména by Česká republika chtěla přispět k odstranění překážek v oblasti volného pohybu pracovníků, zboží, služeb, služeb a kapitálu, stejně tak by se chtěla zaměřit na financování některých společných politik, pevně věřím, že bude pokračovat v aktivitách Francie v oblasti udržitelného rozvoje, snižování emise skleníkových plynů a tak dále. Já si teď nejsem úplně jista, ale mám dojem, že definitivní podoba priorit, že by měla být teprve ministry schválena, nicméně myslím si, že tak, jak jsme tady o nich teď hovořili, takže příliš změn nedoznají. V každém případě pro Českou republiku to bude zkušenost první a víme všichni, že když je něco poprvé, takže je obtížné se připravit na všechny možnosti vývoje situace, takže popřejme České republice, ale zejména našim politikům, aby se nenaplnily obavy, které má z našeho předsednictví Francie, ale naopak, aby se Česká republika zhostila toho svého úkolu se ctí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to jsou krásná slova na závěr dnešního povídání pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha. Autorem byla Iva Ritschelová, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Děkuji moc, že jste si našla čas a přišla k nám. Přeji šťastný nový rok a opět někdy na vlnách Českého rozhlasu 2 Praha. Na slyšenou.

Iva RITSCHELOVÁ, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
--------------------
Takže i já bych chtěla všem posluchačům i vám, paní redaktorka, popřát hodně zdraví, hodně štěstí, hodně úspěchu do roku 2009 a jestli mohu ještě vyslovit jedno takové neskromné přání, myslím si, že by naší společnosti prospělo, kdyby se začala více znovu prosazovat dobrá vůle, dobrá vůle intelektuální, která spočívá ve větší toleranci, úsilí a snaze porozumět druhému a naslouchat argumentů a aby slova chvály a úcty k vykonané práci nebyla stále častěji nahrazována povrchní, ale o to hlasitěji vyslovovanou nekonstruktivní kritikou. Takže přeji všem prožití spokojeného a úspěšného roku 2009 a mysleme na to, že jsme vlastně všichni jedna rodina, že jsme všichni příbuzní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Iva Ritschelová, rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. A já ještě připomenu, že pořad Jak to vidí, také to dnešní vydání, můžete slyšet od pondělí do pátku v době od půl deváté v premiéře a po zprávách ve třiadvacet hodin reprízu. Přepis pořadu i zvukovou podobu najdete na webu Českého rozhlasu 2 Praha na adrese www.rozhlas.cz/praha.