Přepis pořadu Jak to vidí - 15.1.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemné dopoledne přeje Dita Senková ze studia Českého rozhlasu 2 Praha. Začíná pořad Jak to vidí, dnes je naším hostem profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické. Srdečně vás vítám, dobrý den.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Hezký den, dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane profesore, my to dnešní povídání Jak to vidí začneme takovým ohlédnutím. Včera večer přišla smutná zpráva. Ve věku 71 let zemřel v Praze světoznámý architekt Jan Kaplický, autor návrhů Národní knihovny pro českou metropoli. Jak vzpomínáte na tohoto muže?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Ta zpráva mě skutečně ohromila, vlastně to byla první zpráva, která se mi dneska dostala do uší asi v půl sedmé, když jsem vstával. Ten člověk mi připadl při plných silách a entuziasmu, to asi je velmi nepříjemná záležitost. My jsme se nikdy nepotkali, přece jenom ta disciplína jeho je pro mě poměrně hodně vzdálená, ale já jsem nikdy, myslím, že jsem to řekl i v této budově už do nějakého vysílání, neskrýval svůj pozitivní vztah k tomu, co na Letné vytvořil nebo navrhl na Letné. Ono to pak všechno mělo jiný vývoj trošku, ale mně se zdá, že určitá, určitá odvaha v umění je dobrým znakem kvalitního umělce a to, že se lidé neshodnou v názoru na určité umělecké dílo, to je celkem přirozené. Určitě nejsou všichni milovníci Mozarta nebo všichni nejsou milovníci Beethovena, nemusí být všichni milovníci toho blobu, ale mně se ta stavba líbila a tak to v životě chodí. Někdo má rád Queeny a někdo Eltona Johna, tak to v životě chodí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické, host dnešního vydání pořadu Jak to vidí. Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v pořadu Jak to vidí. Pane profesore, pojďme se podívat na téma další aktuální a to je finanční krize, dopady, to skloňujeme už hodně dlouho ve všech pádech a ještě to tak nějakou chvíli potrvá. Vlastně noviny píší: průmysl spadl do recese, prožil nejhorší období v historii České republiky. Myslíte si, že ty pocity manažerů vlastně, kteří to už tak jaksi předvídali, se teď promítají do těch čísel, která máme k dispozici?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já myslím, že ano, že ti lidé, kteří vlastně v podnicích pracují a kteří zodpovídají za jejich chod, tak oni samozřejmě ty informace mají, abych tak řekl, z první ruky. Existuje v celém světě nebo v celém vyspělém světě systém, který, kterému se říká konjunkturní průzkumy nebo průzkumy očekávání. To jsou průzkumy názorů, vlastně, mezi manažery, mezi vedoucími pracovníky podniků v různých odvětvích i mezi spotřebitelskou veřejností, jsou to jakési indikátory důvěry. Možná by neškodilo říct pár slov o tom, že se tato myšlenka objevila už během druhé světové války ve Spojených státech, později, myslím že, počátkem 50. let 1954 se stala tato zjišťování součástí oficiální americké statistiky, od roku 62 Institut Für Ekonomie v Mnichově IFO, přišel s podobnými myšlenkami i v Evropě, i zde ty myšlenky nebo ty postupy zdomácněly. No a u nás počátkem, nebo v první polovině 90. let se také začalo s těmito průzkumy, dnes už je to standardní součást ekonomického života a manažeři z nich vyslovují svoje názory na stav ekonomiky, na stav svého podniku, na stav svého odvětví, na dostupnost finančních zdrojů, na odbytové možnosti, na svoje plány a projekty v oblasti investic, produkce, dodavatelských vztahů. No a z toho se počítají potom taková takzvaná konjunkturní salda, no a ty vyjadřují něco o názorech manažerů a někdy se tomu říká také, mně se ten název teda úplně nelíbí, říká se mu také indikátory ekonomického sentimentu, tam se mi přece jen to slovo sentiment zdá trošku příliš.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak sentimentálních je teď hodně lidí.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Ale jelikož ekonomika má ale i dobré dny, tak možná to slovo sentimentální mi tam přijde až příliš, příliš expresivní, ale spíše se tomu říká indikátory důvěry a ty už v tom posledním čtvrtletí nebo v těch posledních měsících roku 2008 signalizovaly, že v podvědomí manažerů se uhnízdilo něco, co prostě se v ekonomice nedaří tak dobře jako v těch předchozích měsících a letech, no a ty výsledky, které jste teď citovala z průmyslu, pokles stavební produkce, pokles stavební výroby, průmyslové výroby, zhoršená očekávání ve veřejnosti, to je prostě důsledek té situace jaká je. Na druhé straně, samozřejmě ona ta nálada, tady možná to slovo sentiment je trošku zase, bych řekl, patřičnější, tak ty nálady ve veřejnosti samozřejmě také se nějakým způsobem šíří. My to dobře známe z burzy, kde je ta reakce mnohem okamžitější, mnohem bezprostřednější, tak ty nálady se nějak šíří a samozřejmě se přenáší i do názorů manažerů, ale oni mají velmi pečlivé informace z finančních analýz v podnicích, z peněžních toků, z účetnictví ve firmě, z jakýchsi strategických koncepcí, informace z konkurenčních podniků, tak samozřejmě ty jejich názory jsou, jsou v tomhle tom ohledu poměrně relevantní a vznikly když to začalo u nás někdy v polovině 90. let, tak vznikly takové studie na kolik se dá vlastně vysledovat určitá, řekněme, ekonomická závislost mezi těmito náladami nebo těmi konjunkturními saldy a potom tím číselným vyjádřením vývoje ekonomiky, jak jste ho tady před chvilinkou citovala, a ukázalo se, že tam je ta vazba. Ty pokusy byly i v českém výzkumu ekonomickém, ta vazba tam je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je moc zajímavé, to mi připadá takový, že to má celá situace, řekla bych, matematicko psychologický rozměr.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já tomu s oblibou říkám umění podívat se člověku za lebeční kost a to je samozřejmě vždycky těžké a to je možná takový ten hlavní smysl průzkumů a teď možná nejenom průzkumů konjunkturních, ale i průzkumů třeba spotřebitelských postojů, možná i sledovanosti nebo oblíbenosti pořadů, třeba i rozhlasových nebo televizních nebo čtenosti deníků. Těch průzkumů probíhá celá řada, my jsme vlastně do roku 90 na ně nebyli zvyklí, ale teď už jsme si zvykli, možná už je nebereme ani tolik vážně, jako se brali ze začátku, už nás tolik nepřekvapí, ale potom taková ta snaha nějak vidět, tedy jestli to ještě jednou mohu použít, za tu lebeční kost a i se to pokusit nějakým způsobem kvantifikovat, čili možná tu psychologii přelít do matematiky nebo do statistiky, to tady je a ukazuje se, že ne úplně, že by to úplně nefungovalo. Jsou ty výsledky svým způsobem docela překvapivé. Ukázalo se to v těch 90. letech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem podle jednoho z posledních průzkumů se lidé v České republice v souvislosti z finanční krizí ani tak nebojí o úspory v bankách, jako spíše o snížený blahobyt.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, to je zajímavé. Já teď v současné době ještě se svými kolegy na katedře připravujeme jednu významnou učebnici, která se týká národního účetnictví, a která je věnována i, věnována i problematice měření jakéhosi ekonomického vývoje a ve vztahu tohoto ekonomického vývoje k blahobytu. Kapitolu, kterou napsala moje kolegyně, paní profesorka Hronová jsem zrovna včera po ní četl a jeden z těch nadpisů je HDP, hrubý domácí produkt a blahobyt, tak jste mi to teď připomněla, že jsem večer nad tím trávil chvíli času u počítače a ono to je dost obtížné, tohle to. Protože hrubý domácí produkt je jakýsi ukazatel ekonomické výkonnosti, ukazatel ekonomické činnosti, nebo velmi agregovaný. On není jeden, ona je to vlastně celá soustava ukazatelů, která vyústí do hrubého domácího produktu, ale tím blahobytem, já vůbec nevím, jestli dokážeme definovat. Vy budete cítit blahobyt trošku jinak než já. Pro vás budou jiné priority v životě než pro mě, pro mladého člověka budou zase jiné než pro staršího, pro muže budou jiné než pro ženu a tady je to dost sporná věc, jestli se dá vlastně tohle to úplně propojit. Už jsem tady také jednou říkal, teď existuje, v době kdy Francie byla předsednickou zemí a Nikola Sarkozy vstupoval do té role toho evropského šéfa, což bylo loni v červnu nebo červenci, tak on přišel s takovou myšlenkou, která zazněla v Paříži, zkusit jakoby zlidštit trošku ty ukazatele, ty agrégáty v národním účetnictví a dokázat je nějakým způsobem vměstnat i do těch pocitů, které máme my za tou lebeční kostí. Vznikla taková pracovní skupina, kterou vede nobelista, nositel Nobelovy ceny profesor Kolumbijské univerzity na Manhattanu v New Yorku Joseph Stiglitz, a ta by měla během tohoto jara 2009 se pokusit o jakousi takovou synopsi, o jakousi takovou skicu toho, jak by se dalo vlastně z těch ukazatelů ekonomického výkonu, což je hrubý domácí produkt, třeba nejenom on, trošku odměřit, co to pro vás a pro mě znamená. Jsem sám zvědav na to, jak to dopadne, ale jsem si vzpomněl, že jsem včera četl kapitolku HDP a blahobyt.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak dopadne česká ekonomika. Jaké jsou vyhlídky ekonomiky ve stínu té...?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já v tomhle nejsem pesimista, já se spíš sám řadím mezi ekonomické optimisty. V první řadě si myslím, že o tom rozhodnou ty velké země. Oni teď pumpují do ekonomiky a jestli zachraňují automobilky, anebo posilují finanční bankovní sektor nebo se snaží uklidnit veřejnost. Německo včera nebo předevčírem pustilo padesát miliard, dalších padesát miliard eur, Spojené státy, už si ani ta čísla nepamatuju, když to všechno začalo, sedm set miliard dolarů ta první injekce, která byla někdy před půl rokem už a další následovaly. Já si myslím, že rozhodnou tyto velké země. My jsme přeci jenom velmi otevřená ekonomika závislá hodně na Německu a už i dneska na celém Evropském prostředí ekonomickém. Jsme velmi, bych řekl, zapojenou ekonomikou, mám-li to říct takto a pokud se především v těchto zemích ukáže, že se podařilo zvrátit ten vývoj, tak si myslím, že to bude mít dobré, rychlé dobré dopady i u nás a já osobně teda očekávám, že už v druhém pololetí tohoto roku se ty určité obraty projeví. Zahlédl jsem někde v monitorech, že i ve Spojených státech už začínají existovat první náznaky oživení poptávky především v domácnostech, čili spotřebitelské poptávky v domácnostech, což by mohl být pozitivní signál pro vývoj ekonomické recese ve Spojených státech a následně zřejmě i v Evropě, takže spíš si myslím, že se to podaří zažehnat. Dneska už ten vliv státu a ta snaha integrovaně tomu pomoci je tak mohutná, byť to něco stojí samozřejmě, že si myslím, že ten vývoj už se nějakým způsobem v tomto roce začne otáčet.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak doufejme, že Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické, host dnešního Jak to vidí nám dal teď dobré a správné vyhlídky. Posloucháte půl hodinku vyhrazenou pro názory a přemýšlení našich hostů, pořad Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha, který vysíláme denně od pondělí do pátku v premiéře od půl deváté ráno a v repríze po zprávách ve třiadvacet hodin. Textový přepis pořadu najdete na našich webových stránkách www.rozhlas.cz/praha, kde si ostatně také dnešní Jak to vidí můžete poslechnout po odvysílání v rádiu na přání. A my se s profesorem Richardem Hindlsem dostáváme k dalšímu tématu v Jak to vidí. Pane profesore vás zaujaly otázky postavení žen v politice a ve společnosti v České republice. Záměrně jsem neřekla rovné postavení, protože ono pořád takové není.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Není a ono asi ani úplně nikdy nebude a ono by to asi nemělo ani úplnou logiku, kdybychom ve všem byli si rovni, nicméně určité symptomy a určité vazby se vysledovat dají. Někdy na podzim roku 2008 proběhl první česko-slovenský, první Česko-slovenské fórum podnikatelek a manažerek, které zaštiťovaly obě první dámy, paní Klausová a paní Gašparovičová, česko-slovenské fórum. I naše univerzita tam měla velmi významné zastoupení a tam se diskutovalo vlastně trošku na toto téma a já jsem si potom s přispěním paní profesorky Hronové, která se toho zúčastnila, obstaral pár údajů a z toho se ukazuje, že ne úplně všechno je v jisté rovnováze, možná že se dostaneme i k několika číslům v rámci Evropy, že je vidět že to v těch různých zemích je vnímáno různě. Ukazují se některé takové tendence. Ta mladší generace, to znamená studenti, studentky, ženy nad osmnáct, řekněme do třiceti, do pětatřiceti let a muži mezi tímto věkem, tam se ukazuje, že se ty podmínky už trošku vyrovnávají. My třeba dneska máme, pokud se týká třeba osob s vysokoškolským vzděláním ve věku do třiceti čtyř let, tak tam už je vyšší podíl žen než mužů. Naopak od toho třicátého pátého roku se situace obrací a čím se ten věk blíží více k věku mému, anebo prostě k věku vyššímu, tak tím se ten rozpor zvětšuje, protože třeba ve věkové kategorii šedesát pět let a více už je výrazná převaha mužů s vysokoškolským vzděláním než žen. To je vidět, že ta, řekněme teď tedy, moje generace nebo i ta těsně za mnou vlastně vytvářela tu nerovnováhu daleko výraznějším způsobem než u těch dnes mladých lidí, kde se ten poměr začal měnit. Stejně tak je třeba velmi zajímavé, že na středních odborných školách, na gymnáziích a už i na vysokých školách začínají v současné době, vysoké školy jsou mně blízké, začínají převažovat dívky nad chlapci, studentky nad studenty. Takže je vidět, že se v tomto něco mění, zejména tedy v oblasti té nastupující generace a v oblasti jejího vzdělávání. Pokud se týká o, nebo pokud budeme hovořit o zařazení těchto lidí potom do práce a jejich možnosti zaměstnání, jejich mzdy, platy a teď u té nejstarší generace i důchody, tam ta situace není už tak příznivá ve prospěch žen. Ukazuje se třebas, že ženy dominují především u důchodců, kteří mají plat nebo mzdu nebo důchod do sedmi tisíc korun, zatímco nad sedm tisíc korun už potom výrazně začínají převažovat muži. To znamená, že v té nejnižší důchodové kategorii je výrazná převaha žen. Ty ženy zřejmě neměly ty možnosti a to je zase důsledek toho, co jsem řekl předtím. Neměly tu možnost vlastně vydělávat takové peníze, jako vydělávali muži a dnes se to přeneslo do jejich důchodů. Podobná situace je trošku i v oblasti zaměstnanosti ať už ve státní správě nebo vůbec v zaměstnaneckém poměru, anebo v podnikatelském sektoru u těch starších osob. Třeba ve věku na padesát let je pouze dvacet sedm procent podnikatelek ženského pohlaví a tak dále, čili vidíme, že ty nerovnováhy jsou. Na druhé straně, asi že by se všude vytvořila naprostá rovnost je zcela iluzorní, protože pochopitelně ženy dominují v takových oborech jako je sociální péče, služby, zdravotnictví, muži zase spíše v technických oborech, na tom není vůbec nic divného. Pokud se týká o obory mně blízké, to je věda a výzkum, tak tam dominují v těch odborných kategoriích výrazně muži, zatímco v těch takzvaných kategoriích ostatních pracovníků, to jsou různí asistenti třeba ve vědě a výzkumu nebo personál obslužný, tam už zase dominují ženy, takže ono to, ono to je velmi různé. Já jsem si pár těch údajů obstaral a není úplně nezajímavé se do toho začíst.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale vyvíjí se to.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Zdá se, že se to vyvíjí, že ale jak jsem říkal na začátku, že v té nejmladší generaci už se ten poměr trošku mění a že, že prostě dneska, samozřejmě má to i svoje negativní důsledky: odklady sňatků, odklady prvorodičovství. Víme, že se dnes děti rodí spíše starším, starším mladým lidem tedy, že se odkládá manželství a tak dále, že máme velmi vysoký podíl vlastně dětí narozených mimo manželství, ten se odhaduje zhruba na třetinu a v Praze dokonce ještě o něco více. Myslím, že přes čtyřicet procent dětí je narozeno mimo manželský, oficiální manželský vztah. Čili vidíme, že prostě ta generace se mění, ale zase si uvědomme kde žijeme, v jaké jsme době a prostě mladí lidé mají obrovské možnosti, které já jsem třeba, nebo moje generace, ne já, ale moje generace neměla, tak jisté logické prvky v tom asi každý musí vidět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické, dnešní host pořadu Jak to vidí. Jste ve společnosti Českého rozhlasu 2 Praha, ve společnosti pořadu Jak to vidí a ve společnosti rektora Vysoké školy ekonomické Richarda Hindlse, se kterým otevřeme třetí, poslední téma dnešního Jak to vidí. My už tři týdny všichni, celý svět sledujeme přímo v přímém přenosu jsme svědky izraelské ofenzívy v pásmu Gazy. Jak na vás tato situace působí? Není to poprvé a nejspíš ani ne naposled kdy vlastně Blízký východ je jeden opravdu kotel, kde to vře.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Je to bohužel tak, jak jste řekla. Ta situace je tam permanentně vlastně velmi výbušná s určitými obdobími jako jsou teď, kdy se ta výbušnost zvýší, pak se zdá, že se možná něco zklidní, pak se zase ukáže, že ne. Má to samozřejmě důsledky i do ekonomické oblasti. Já jsem měl shodou okolností tu možnost Blízký východ navštívit už šestnáctkrát ve svém životě, takže jsem strávil poměrně dlouhou dobu na těchto územích a i když si netroufám hodnotit jaksi mentalitu a atmosféru těch lidí, protože třeba neumím ten jazyk tam a nejsem zase, ta doba není zase tak dlouhá po kterou jsem tam byl, abych mohl hodnotit, ale víte, tam se vlastně na tom Blízkém východě dlouhodobě prostě podepsaly celé generace politiků. Vzpomeňme vlastně jak už složitá situace byla kolem první světové války, kdy vlastně teprve Balfourova deklarace nějakým způsobem odblokovala vlastně příchod lidí do této oblasti. Vzpomeňme si, jak se ta situace šíleným způsobem vyvíjela po druhé světové válce, kdy třeba my jsme v jednu chvíli podporovali takzvané Hagany, to byly vlastně armádní organizace, které se cvičily v Izraeli nebo tehdy ještě židovského, neexistujícího židovského státu, ale Židů, kteří žili v té oblasti a kteří se cvičili na našem území. Jeden z izraelským prezidentů v počátku 90. let pan Wiezman byl dokonce pilotem v Českých Budějovicích, který se to tam učil. Potom jsme otočili úplně kormidlem celý východní blok o sto osmdesát stupňů a vlastně jsme byli velmi, bych řekl, velmi nepřátelsky nakloněni Izraeli. Potom zase se ta situace začala obracet, ale tam žijí lidé a ti lidé v těch podmínkách velmi trpí. Já jsem měl možnost v době, kdy jsem v Izraeli byl, vidět bezprostředně v televizi důsledky atentátu na ulicích, které byly v tu chvíli staré několik desítek minut. Teď zase vidíme situaci, která je v Gaze, je to opravdu šílená věc. Nám se to tady ani možná nezdá. My žijeme v klidných podmínkách, ale já bych opravdu v kůži těch lidí ať na té nebo na oné straně opravdu nechtěl být a protože jsem měl možnost to vidět doslova z blízka, tak musím říct, že mě to velice trápí jaká ta situace tam je. Ono to má bohužel i své ekonomické důsledky. Vzpomeňme Jom Kippurovu válku v roce 1973, která ze dne na den v říjnu 1973, která ze dne na den zvedla ceny ropy o sto procent. To samozřejmě už, s tím se svět už nikdy nevyrovnal a tu ropu, kterou dneska máme už nikdy nebudeme mít za těch podmínek, které jsme měli před Jom Kippurovou válkou. Pak následovaly válka Irák - Írán a další prudké zvýšení ropy o sto dvacet procent koncem 70. let. Čili nemluvíme dokonce jenom o Blízkém Východě, jenom o Palestině, Izraeli, ale mluvíme i o dalších zemích a opravdu ten region je velmi výbušný a já se vždycky snažím ze všech těch zpráv co sem chodí vidět především ty obyčejné lidi, kteří tam jsou a to si myslím, že je to nejhorší zjištění, které je, že vlastně ti lidé trpí a samozřejmě každý tam bude mít svoji pravdu. Samozřejmě nikdo si také nenechá líbit úplně všechno od toho souseda, ale prostě když to vezmeme jenom z toho lidského hlediska, budeme abstrahovat od ekonomie, od politiky, od historie, která se tam stala, tak to je prostě špatně. To je věc, která nezdá se mně, jestli to můžu říct jako možná i malý pokus o prognózu, mně se nezdá, že se to vyřeší v nějaké dohledné době. To je latentní spor, dlouhodobý spor, který se mi v tuhle chvíli nejeví jako úplně beze zbytku řešitelný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
My se pokusíme také v dnešním celodenním vysílání, je to naše téma izraelsko-palestinský konflikt, podívat se na to také z různých úhlů pohledu také třeba v odpolední kávě o čtvrté. Ale já pro tuto chvíli děkuji moc za zajímavé postřehy a prognózy rektoru Vysoké školy ekonomické, panu Richardu Hindlsovi. Děkuji za vaši návštěvu a přeji hezký den a opět někdy v Českém rozhlasu 2 Praha, na slyšenou.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já také děkuji za vlídné přijetí a přeji hezký den.