Přepis pořadu Jak to vidí - 14.11.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Dobrý den. Příjemné dopoledne, věřím, že to dnešní páteční vysílání je zvlášť milé, no, pravda, snažíme se jako vždycky, to asi není hlavní důvod, ale čeká nás o něco delší víkend a vždycky když máme ten jeden den navíc díky svátku a ty tři dny, tak si říkám - to bude příjemné, stihneme hodně věcí. Ten pátek je najednou nějaký mnohem příjemnější. Dá mi za pravdu profesor Richard Hindls, rektor vysoké školy ekonomické, dobré ráno.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Dá vám, dobré ráno, dám vám hodně za pravdu, já mám pátek taky rád a musím říct, že ho mám nejradši z celého týdne. A do toho konce bez ohledu na to volné pondělí.

moderátor
--------------------
To je pravda, to je ještě pozůstatek ze školních lavic a pak přišla neděle a stíhali jsme úkoly taky, taky nemáte to nedělní odpoledne příliš v oblibě nebo ...

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Já nemám moc rád neděli jako takovou, vlastně o tom byla i písnička docela slavná, je taky pravda, že i ve světě ty neděle bývají takové všelijaké, ne pátek je pátek.

moderátor
--------------------
Ano, ale teď bude neděle příjemná, protože pondělí je také volno a bohužel někdy ty svátky se nám, jak se říká, smrskly jenom do toho dne volna a příliš neslavíme, ale alespoň vzpomeneme, u nás v rozhlase rozhodně ano a slavit budeme, tak ještě jednou vítejte.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Dobré ráno ještě jednou.

moderátor
--------------------
Pořad Jak to vidí začíná, je krátce po půl deváté v tuhle chvíli, čili náš pořad posloucháte v premiéře, no, anebo je před půlnocí a pak posloucháte reprízu, v každém případě vám všem dobrý poslech. Vy jste rektorem vysoké školy ekonomické, finance vám jsou tedy blízké. My se dnes zaměříme na takové jevy, které slýcháme v rozhlase, v televizi, čteme v novinách jako je inflace, úrokové míry, pohyb cen zboží a v té druhé části se malinko vrhneme na sčítání lidu, které se začíná pomalu připravovat a bude mít jistá specifika. Já bych si začal nejprve tou inflací, kterou velmi bedlivě sledujete nejenom vy, kteří učíte o financích, ale hlavně Česká národní banka, jejímž hlavním cílem je péče o cenovou stabilitu, dokonce podle paragrafu dvě zákona o České národní bance a podobně jako většina centrálních bank se soustřeďuje především na stabilitu spotřebitelských cen a to je asi to, co nás posluchače, běžné smrtelníky asi nejvíc zajímá, nikoli ta vysoká politika, ale to, co nás se bezprostředně týká. Jak si stojí inflace v této době?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Tak moc dobře ne a bude se to zlepšovat. My jsem vlastně prošli takovým, bych řekl, trošku dramatickým rokem, já si pamatuju, dnes píšeme zhruba polovinu listopadu, já si pamatuju, že asi téměř přesně na den před rokem a teď už nevím, jestli to bylo, byl jsem v Brně tenkrát na nějaké konferenci, a teď už nevím, jestli to byl telefonní hovor k vám do vysílání nebo do vysílání České televize, ale to je v podstatě jedno, bylo to v době, kdy začínaly velmi rychle růst ceny másla, tenkrát šlo o řády desítek procent, rostla cena obilí v té době a to se výrazně podepsalo na inflaci a vlastně tenkrát se mě pan redaktor ptal, takže, myslím, že to bylo spíše z televize, pan redaktor se mě jasně ptal, co to všechno bude znamenat a jak se to promítne do budoucna, a to je dneska rok a my vlastně ten rok jakoby tak završujeme. Já se k tomu ještě dostanu, jak se inflace měří a vyjadřuje, a to všechno vlastně ukázalo, že ten pohyb tam nějaký nastal a teď spíš máme zase tendenci nebo budeme mít tendenci k oslavování té inflace, ke snižování. Ani Evropa na to, anebo ani svět na tom není nejlépe, protože ty jevy, o kterých jsem hovořil tenkrát, o kterých jsme hovořili tady vy v rozhlase, tak ty postihly prakticky všechny vyspělé země. Naše inflační míra je tak dlouhodobě o něco větší než větší, než je evropský průměr, když jsou taková ta slavná maastrichtská kritéria, která nás přiblíží nebo nepřiblíží k euru, tak tam spíš se trošku potýkáme. Ale možná na začátek, ono to slovo působí možná dost děsivě a je také spojeno s řadou, bych řekl, takových oblíbených omylů ve veřejnosti. Za prvé inflace je spíš teoretický pojem, ono to zkratkovité vyjádření pohybu cen slovem inflace je asi na místě, to je asi v pořádku, ale ten význam znehodnocování peněz vašich úspor, té měny je mnohem širší, má mnohem více jaksi hledisek a to, jak my to děláme, my ekonomové, to je pouze taková schopnost nebo snaha to kvantifikovat. Ono vlastně ta inflace se vyjadřuje takzvaným indexem spotřebitelských cen, což je vlastně jakási míra nebo jakýsi kvantitativní údaj, jak tu inflaci měřit, ale přímo to nevystihuje tu inflaci jako, jako širší pojem. To je taková věc, které, o které se málo ví. Na druhé straně s inflací si řada lidí přestavuje něco děsivého. Já zase musím říct, že tak jako v téhle zemi jsme ušetřeni celé řady dalších otřesů, tak my jsme neprošli nějakým dramatickým vývojem inflací. Já bych tady možná připomněl, teď budeme mít sedmnáctého listopadu vlastně za, za pár dní, za pár hodin, ty změny, které přinesl rok 1989 a v ekonomice potom potažmo rok 1990, 1991, byly třeba provázeny takovou, bych řekl, volnějším pohybem cen a v té době v jednom roce, myslím, že to byl tok 1990, ta inflace byla padesát šest procent, to znamená, že se nám vlastně znehodnotila polovina našich peněz v peněžence, ale to byl poměrně velmi krátkodobý a přechodný jev. A musím říci a vy jste s tím začal, že, že se našim, řekněme, finančním orgánům, bance a nakonec i různým vládám, které se tady vystřídaly, celkem daří držet inflaci pod kontrolou. Já zase třeba jenom řeknu příklad. Argentina před třemi čtyřmi pěti lety se prakticky téměř položila, lidé drancovali na hlavní třídě banky, protože tam měsíční inflace byla sto padesát devět procent, měsíčně. U nás byla v nejhorším případě v roce 1990 byla padesát šest procent, pak už to šlo prudce dolů a dneska jsme za loňský rok někde kolem dvou procent. Letos to vypadá, že to bude něco kolem šesti procent, ale už je tam zase ta tendence k tomu snížení, a teď možná ještě takový druhý oblíbený omyl. Víte, ona, ten způsob měření inflace o průměrnosti, já jsem po jednom z vysílání tady dostal takový hezký dopis od jednoho posluchače za pár dní po tom, který mně celkem hezky napsal, já jsem tady tenkrát řekl, že naše výdaje za bydlení činí asi čtvrtinu našich výdajů a on mi složitě poměrně vysvětloval, že u něj je to mnohem více. To je taková ta věc, která, byl to důchodce, byl to starší pán, ale ten dopis byl velmi mile napsán, teda musím říct, já jsem mu rozuměl tomu dopisu, samozřejmě to je ten problém, že my se snažíme vyjádřit vliv cen ve spotřebě pomocí jakési průměrné domácnosti, pomocí průměrného vývoje cen a ta samozřejmě na vás, na mě nebo na toho milého pána samozřejmě, jehož jméno už jsem zapomněl, může dolehnout různě. A třetí taková oblíbená věc, ve které se lidé mýlí, třetí oblíbený omyl je, že my máme pouze index spotřebitelských cen, to je to, co vy, já, ten milý pán vlastně spotřebujeme a za co utrácíme. Ale on je také index cen v průmyslu, průmyslový výrobci také musí něco nakupovat za nějaké ceny, zemědělci musí nakupovat, stavebníci musí nakupovat, my dovážíme a vyvážíme zboží a služby a tam také za něco nakupujete, tam je také vývoj v těch cenách. On se vám potom může samozřejmě promítnout konkrétně do vaší spotřeby, když budete dovážet, vy jí nespotřebováváte, ale tu ropu nějakým způsobem potom dostáváte vlastně v přetvořené podobě a tohle to všechno je už zase poměrně komplikovaný svět měření vývoje cen, tak je vždycky potřeba být v trošku v tom obezřetný. Ale musím znovu říci, že tak jako na nás příliš nefouká a nemáme tady příliš mnoho přírodních katastrof, tak i v té ekonomii, zaplať pánbůh, tedy nejsme vystaveni zas takovému tlaku jako některé jiné země.

moderátor
--------------------
My samozřejmě máme tendenci k porovnávání všeho možného se světem a asi mi dáte za pravdu, že nejčastěji slyšíte - ano, my neustále ceny sjednocujeme s tou Evropou, ale ty platy nesjednocujeme s Evropou. Máte i k tomu komentář?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Tak to je zase trošku jiná stránka možná stejné věci, ale trošku jiná stránka, samozřejmě jsme dneska dvacet let, řekněme, zhruba dvacet let po změně vlastnických poměrů, po změně politických, politického systému a pochopitelně, že se k té Evropě dotahujeme. Je pravda, že se k ní možná rychleji dotahujeme v cenách, dnes je třeba benzin ...

moderátor
--------------------
Už jsme se dotáhli velmi dobře.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
To jsme to dotáhli velmi dobře.

moderátor
--------------------
Dokonce jsme předběhli /souzvuk hlasů/ ...

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
V benzinu, v benzinu už asi ano, jak jsem měl tak možnost pozorovat, na druhé straně stále jsme ještě relativně, relativně v nižší poloze kolem potravin. Přece jenom potraviny pro nás dnes představují, všude na světě představují takový hlavní zdroj výdajů a tam zase musím říct, že přeci jenom ještě v těch potravinách jsme na tom o něco lépe, ale vaše slovo rychle se dotahujeme platí i tam. V reálné mzdě je to trošku horší, dnes se tak udává, že s takovými zeměmi typu Rakousko, přibližně stejně velká země jako my, Belgie, dejme tomu, Rakousko s velmi podobným způsobem života a velmi podobnými kulturními a historickými tradicemi, tak se udává, že naše kupní síla se pohybuje asi na pětašedesáti procentech Rakouska. Možná dneska už sedmdesáti procentech Rakouska a samozřejmě v porovnání s některými vyspělejšími zeměmi, než je Rakousko, to bude asi složitější. Takové Lucembursko, které vlastně žije v úplně jiné úrovni třeba hrubého domácího produktu na hlavu než my, nebo Rakušané, tam to bude o něco horší. Ale víte co, nebuďme netrpěliví, prostě naší ekonomice se nedaří zase až tak špatně. Přes všechny ty věci, které teď slyšíme ze všech stran, tak víme, že stále třeba růst naší ekonomiky je o něco lepší, než je ten růst evropský, průměrný evropský, no, a snad za nějaký čas budeme i v těch cenách v relaci k reálným mzdám na tom podobně, ale znovu říkám, dvacet let není zase tak dlouhá doba.

moderátor
--------------------
Já jsem právě chtěl položit tuto otázku, v pondělí nás čeká vlastně významný den svátek 17. listopad, Den boje za svobodu demokracii, od té doby ... na začátku přece jenom jsme brali taková to prohlášení - jsme na dně, právě jsme se odrazili. Máte pocit, že ta doba je adekvátně dlouhá, nemáte pocit, že byla doby, kdy jsme se i pod to dno lehce dostali?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Ono je to potřeba brát asi, bych řekl, jako z toho pocitu subjektivního tam samozřejmě dvaceti let, mně je šedesát zhruba, tak samozřejmě je to třetina mého života a musím říct z tohoto pohledu ale ta nejlepší třetina. Protože přece jenom zase ty výhody toho co, co ta změna přinesla, prostě jsou, jsou nepopsatelné. A samozřejmě některé věci musí bolet při těch změnách, to, to samozřejmě tak je z pohledu dlouhodobějšího si zase myslím, že ty, ty kroky, které se udělaly a které se musely udělat v té ekonomice, tak si myslím, že ten dlouhodobý efekt, jakkoli se to teď komukoli třeba tomu milému pánovi může zdát, že on, který je asi starší než já podle toho dopisu, tak s tím může mít teď nějaký problém. Tak z dlouhodobého hlediska to, to prostě přinese efekt, který možná sklidí i ta budoucí generace, ale ten efekt tady bude. A já bych řekl, že zase, když se podíváme po Evropě, tak si uvědomme, že my třeba z těch zemí na východ od nás, tam kde Evropská unie už má dvacet sedm členů a už je tam Bulharsko a je tam Rumunsko a je tam Slovensko, jsme tam my a jsou tam Maďaři, Poláci na východ od těchto zemí nebo na východ od nás prostě ta situace je horší než u nás. Námitka může být byla vždycky. My jsme vždycky patřili i v tom východním bloku jaksi k vyspělejším zemím, ale pořád si myslím, že to spojení s Evropskou unií, snaha dostat sem evropskou měnu euro, já si myslím, že to je správná tendence a že se teprve dlouhodobě pozná, že to rozhodnutí bylo správné a že něco za to zaplatíme. Otázka je, kdyby k těm změnám nedošlo, jestli bysme za to nezaplatili mnohem více.

moderátor
--------------------
Teď mě napadla otázka, já jsem ráno v Dobrém jitru slyšel velmi hezký příspěvek ze Slovenska, které mu zbývají už jenom dny do přijetí eura, rozesílají informace kalkulačky s tím převodníkem měn a tak podobně, přece jenom ne každý asi chápe, proč to Slovensko už může mít euro a proč nás čeká kdo ví kdy a jestli je to dobře, anebo jestli je to špatně?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Já považuji ten slovenský krok, který se připravoval několik let, ono to rozhodnutí samozřejmě zraje, zraje z pohledu toho, co jsme tady před chvíli řekli, maastrichtská kritéria, zraje z pohledu vývoje ekonomiky, zraje z hlediska politické atmosféry v té zemi, tak tam prostě to rozhodnutí padlo. Slováci možná v některých reformách jsou dále než my, nakonec i současná slovenská vláda si počíná, bych řekl, i v těch reformách velice obratně a navázala možná, přestože se jedná o jinou garnituru, navázala na to, co tam bylo. Já to považuji za takový jakýsi lakmusový papírek, slovenská ekonomika samozřejmě nedosahuje naší úrovně, ale zase od ní není tolik vzdálená, ukáže se nakolik tento krok, který mezi těmi zeměmi, které jsem tady před chvíli jmenoval, je poměrně ojedinělý. Poláci třeba dlouho váhali s termínem přijetí eura a teď už se vyjádřili, u nás to váhání ještě trošku přetrvává, ale také si myslím, že už brzy přijde doba, kdy my nějaké datum řekneme a myslím si, že by to bylo dobře. A na kolik se to Slovensko ... myslím, že výsledky zkušenosti ze Slovenska, které už možná od teďka za rok budeme moci nějak moci u tohoto mikrofonu lehce zhodnotit, si myslím, že budou návodem pro nás možná dobrým možná špatným a to se ukáže, ale myslím si, že pro nás to bude zajímavý příklad slovenské ekonomika a její vztah k evropské měně.

moderátor
--------------------
Vypadá to zatím z pohledu slovenského obyvatele, spotřebitele velmi dobře, protože velmi přísně hlídáno, aby euro nebylo důvodem ke zdražení, jako tomu bylo v Rakousku, kde euro dostalo nové jméno toeuro jako drahý peníz, bychom v podstatě mohli říct, čili pro nás by to mohla být velká, velká samozřejmě zkušenost tohle. A já se zase vrátím k nám, kdy Česká národní banka dělá jisté různé drobné i větší zásahy, mám teď na mysli různé změny v úrokové míře.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Banka teď hodně teď snížila úrokovou míru, možná až trošku nezvykle o třičtvrtě procentního bodu. To je snaha vlastně zpřístupnit subjektům, které na ekonomickém poli působí, zjednodušit jim cestu k penězům, když to mám říct takto, to znamená snížit cenu půjček, dosáhnout vyšší dostupnosti peněz v oběhu, umožnit lidem, aby si spíše něco koupili a tím podnítit ekonomický růst. My vidíme, že ten, teď snad mohu použít slovo sešup, který Evropa zažívá u nás vlastně z nějakých šesti sedm procent HDP se teď už hovoří dokonce i pod tři procenta, tak je snaha centrální banky tento sešup v uvozovkách tedy jaksi zastavit a oživit ekonomiku. Napumpovat do ní ... vlastně nechat v ní obíhat jednodušším způsobem peníze. Ostatně, když se podíváme třeba na příklad Spojených států, které třeba finanční krize zasáhla nejvíce, tak tam samozřejmě dostupnost peněz žádná ekonomika na světě nemá, není postavena na takovém syndromu dostupnosti peněz v oběhu jako jsou Spojené státy. Spojené státy jsou především světem finančních trhů. Proto také samozřejmě odtamtud přišla ta nemoc, která se teď šíří a proto i odtamtud přišla snaha podnítit nějak ekonomický růst snižováním úrokových sazeb. Udělala to i naše banka. Když se na začátku bavíme nebo na začátku jsme se bavili o inflaci, tak zase je potřeba říci, že každé snížení úrokových sazeb vlastně jako by vám říká - dobře, pusťme ty peníze do oběhu, protože když budou vysoké ty úrokové sazby, tak pro vás bude možná výhodné si svoje úspory ponechat někde v bance, oni za ně budou dobré úroky, dobré možná pro vás v uvozovkách, ale přece jenom to je nějaký zdroj zvýšení, zvýšení vašich úspor a vy se nebudete příliš snažit, také budou drahé půjčky, tak vy si nebudete moci půjčovat, ale v momentě, kdy banka sníží úrokovou sazbu, tak vlastně vám říká - dobře, pusťme ty peníze, pojďme něco dělat. Otázka je, na kolik to zase potom může vést ke zvýšení inflace, a pokud posluchači nebo my všichni dobře sledovali výrok České národní banky, výrok emisní banky před těma asi čtrnácti dny, tak tam bylo řečeno, že inflace má tendenci ke snižování, což mohu potvrdit, a že vlastně ten, ten ochranný polštář, který momentálně inflace takový krok, kterým bylo snížení úrokových sazeb vytváří, může být dostatečný. Uvidíme. Mně se nula sedmdesát pět procentního bodu zdá docela hodně, ale je-li skutečně potřeba posílit ekonomický růst, pak asi to rozhodnutí bylo na místě a bylo ve správnou chvíli.

moderátor
--------------------
My asi měříme ty věci přes úroky, které nám dá bankovní dům a za to, že si tam uložíme peníze, tak vzpomínám kolik je to let zpátky, kdy i seriózní bankovní domy dávaly sedmnáct procent roční ...

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Třicet.

moderátor
--------------------
A tak to už bylo asi na pováženou, zda-li se na to vrhnout a dnes nula celá tři, když máte jó dobré podmínky tak tři a čtvrt procenta.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Devadesátý sedmý rok, co říkáte devadesátý sedmý rok, kdy vlastně roční úroková míra byla až někde kolem samozřejmě podle typu vkladu a typu toho účtu byla kolem třiceti procent, netrvalo to dlouho. Já si pamatuju, že tenkrát Komerční banky, že lidé tam honem nosili peníze a to je přesně ono. Odkládali peníze. Vlastně tenkrát bylo potřeba přibrzdit inflaci, čili lidé odkládali peníze, za oplátku jim byla teda vysoká úroková míra, dokonce to bylo tak, kde, bych řekl, masovým, že už si pamatuju, už nevím, která z těch bank to udělala, že řekla - pokud tam přinesete méně než, a tuším tenkrát bylo deset tisíc korun, my vám tady účet neotevřeme nebo vám ty peníze nedáme na ten účet. Bylo to poměrně velmi krátké období, bylo to období kolem roku 1997 a já vám řeknu, že v roce 1997 byla inflace osm a půl procenta a v roce 1998 deset celých sedm, čili se vrátila k těm hodnotám z první poloviny devadesátých let. A to byl ten důvod, netrvalo to dlouho, vím, že ovšem řada lidí si myslela, že když tam dám tisícovku, že dostanu tři stovky možná už za týden, ne to byla roční míra, tenkrát se v tom dost, dost chybovalo, ale co je zajímavé, a to snad si dovolím ještě jedno číslo říci, o rok později vlastně jako důsledek těchto opatření už inflace byla dvě celé jedna, čili vidíte, jak to, jak to opatření, kdy vám banka nabídne možnost si u nich uschovat peníze za, a teď já nechci říct úplně dobré podmínky, ale dejme tomu za lepší podmínky, to znamená za vyšší úrokovou míru, tak jaksi vede poměrně velmi rychle ke snížení inflace a tady to bylo o více než osm procentních bodů v roce 1998.

moderátor
--------------------
Mimochodem máte představu, kolik je dnes nejvyšší úrok v seriózní bance?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
No, tak dneska už jsou všechny seriózní, co zůstaly na trhu.

moderátor
--------------------
Já vím tři, tři a půl tuším nejvíc.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
No, víte tři dvacet pět má jeden z těch účtů, já to tady nechci teď jmenovat, abych někomu nedělal reklamu, ale já vím o tři celé dvacet pět. Ale teď jste mě, jak jste řekl tu větu, tak jste mi vehnal jinou myšlenku do hlavy. Jestli se už trošku nemění způsob uvažování nás jako řadových občanů, kam s volnými penězi. Taková ta klasická představa spořitelní knížky už se pomalinku přetavuje, ale opravdu možná pomalinku, a ta finanční krize to teď rozhodně teda neurychlí, ale přetavuje se už do takové, bych řekl, širší nabídky a širší ochoty nás obyčejných lidí vyhledávat třeba nějaké fondy, spíš možná zkusit investovat, ale znova říkám, teď to asi neříkám ve správnou chvíli ve správnou dobu, protože to co finanční trhy nám předvedly, je otázka, jestli to je ten správný krok, ale myslím si, že myšlení lidí se v tomhle trošku mění a že už hledají i jiné produkty, než je v uvozovkách ta klasická spořitelní knížka.

moderátor
--------------------
Dovedl byste odhadnout nebo respektive zhodnotit, jedna, jeden z bankovních domů nabízí, pokud si tam uložíte nějakou částku vyšší nikoli pár tisíc, tak za deset let bude zhodnocena minimální úrokem sto padesát dva procent je to ... jak, jak, jak se k tomuhle stavíte?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Tak v první řadě bychom museli vypočítat desátou odmocninu z tohoto čísla, nikoli dělit deseti, jak se také lidé někdy domnívají. No, tak tu ... vy jste naštěstí fu firmu nejmenoval a já musím říct, že bych si tam asi ty peníze nedal.

moderátor
--------------------
Nedal.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické

--------------------
Ne, nedal.

moderátor
--------------------
Čili nevidíte to jako ...

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Musel bych vědět přesně, co to je za nabídku, co to je za firmu, ale já myslím, že lidé se už pomalu naučili být i obezřetní v těchto věcech, vybírat si na tom trhu. Nedávno jsme měli možnost vidět, že centrální banka, Česká národní banka vlastně jaksi vyhlásila klatbu nad dvěma jakými si švýcarskými fondy nebo tak nějak se to jmenovalo, které nabízely, kdo ví co. Máme za sebou éru kampeliček, kdy řada z nich prostě nepřežila, lidé tam odnášeli svoje úspory. V tomhle lidé musí být opatrní a já myslím, že i taková ta, ono se tomu říká teď finanční gramotnost, ono se to dostává už na střední školy, ono se to dostává do nejrůznějších, bych řekl, jaksi vzdělávacích programů ta finanční gramotnost, finanční sečtělost je poměrně důležitá, protože on se o vaše peníze vlastně nikdo nepostará, za chyby zaplatíte sám. Takže z tohoto pohledu, co jste říkal sto padesát dva procent za deset let při dnešních relacích úrokových mírách, o kterých jsme tady společně hovořili, vývoj inflace, o kterých jsme tady těch čísel tolik neřekli, ale všichni tušíme, kde se to číslo nachází, tak se očekává na příští rok něco kolem tří procent. Tak se mi těch sto padesát dva procent za deset let ... no, nevím, já bych si to rozmyslel.

moderátor
--------------------
Kdyby člověk věděl, viďte, co bude za deset let, třeba se tu za deset let sejdeme a řekneme - škoda, že jsme nevzali, no, nevím teda kde, ale že jsme nevzali deset milionů a neuložili a bylo by to příjemné přilepšení k penzi hodně příjemné. Pane profesore my jsme se nedostali na to sčítání lidu, bylo to zajímavé povídání, ani jsme nezahráli mezi tím, doufám, že se posluchači nebudou zlobit.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Taky se dívám osm padesát čtyři třicet osm.

moderátor
--------------------
Utíká to hodně rychle, necháme to sčítání lidu napříště? Já myslím, že si zaslouží větší prostor a my mu ho dáme. Profesor, rektor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické, peníze má v malíčku a možná i v bance ...

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Možná i málo v peněžence.

moderátor
--------------------
Mějte se hezky, děkuji za návštěvu a těším se na příště.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické
--------------------
Taky děkuju a přeji hezký den.