Přepis: Jak to vidí Zdeněk Susa – 5. července

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vážení a milí, posloucháte pořad Jak to vidí, ve kterém už tradičně o prázdninách cestujeme, a to od pondělí do pátku po celém světě. Dnešním hostem je Zdeněk Susa, lékař, nakladatel, autor knihy Ultra, 75letý penzista a hlavně poutník. Hovořit budeme o cestě do Santiaga, o poutnictví, o tom, jaký význam má v dnešní době. Dobrý poslech přeje Daniela Brůhová. A mým hostem je Zdeněk Susa, dobrý den. Pane doktore, já jsem si dovolila vás představit i jako penzistu. Říkala jsem, že jste poutník. My se dnes vydáme, protože je sváteční den, tak se vydáme i na sváteční poutní cestu, možná duchovní cestu. Když se řekne poutní cesta, je to duchovní cesta?

Zdeněk SUSA, lékař, nakladatel, autor knihy Ultreia, poutník, kazatel Českobratrské církve evangelické
--------------------
Tradice poutí je duchovní tradice. Poutních míst je po Evropě spousta, ale poutě patří k mnoha náboženstvím. Putuje se v Japonsku a putuje se v Indii, takže pouť je jaksi duchovní zážitek po celém světě. A po Evropě je plno poutních cílů různých, ale tři ve středověku byly nejdůležitější, nejhlavnější, no, a to byla Svatá země, Řím a Santiago de Compostela.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tam se, doufám, společně podíváme. Já jsem četla nedávno, že pouť do Santiaga se opět stala velmi moderní a že v létě na té trase bývá velmi husto a velmi plno, že tam poutníci nejsou sami, ale naopak jdou ve velkých houfech.

Čtěte také

Zdeněk SUSA, lékař, nakladatel, autor knihy Ultreia, poutník, kazatel Českobratrské církve evangelické
--------------------
Na takovéhle pouti člověk není nikdy sám, ani já jsem tam nebyl sám před mnoha lety.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdy jste začal putovat?

Zdeněk SUSA, lékař, nakladatel, autor knihy Ultreia, poutník, kazatel Českobratrské církve evangelické
--------------------
Já jsem vyšel v roce 91, v podstatě hned, jak se otevřely hranice a jakmile jsem se dokázal připravit i teoreticky a co všechno s sebou a kudy půjdu. A vyšel jsem tady z Prahy, protože tehdy se mluvilo o návratu Čechů do Evropy a já jsem si to chtěl zkusit vlastníma nohama, takže jsem vyrazil z Prahy a šel jsem ovšem na etapy. Já jsem těch 3 tisíce kilometrů neušel najednou, poněvadž, jak jste říkala, jsem lékař, a mám řadu ještě dalších všelijakých funkcí.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Například jste také kazatelem Českobratrské církve evangelické, bychom měli dodat.

Zdeněk SUSA, lékař, nakladatel, autor knihy Ultreia, poutník, kazatel Českobratrské církve evangelické
--------------------
To ano, ovšem výpomocným, takže jenom, když mě někde pozvou, ale hlavně to lékařství. Já jsem nemohl na půl roku opustit pacienty a zmizet někde na pouti Evropou, takže jsem šel vždycky část dovolené a další rok jsem navázal tam, kde jsem loni skončil, a to má určitou výhodu. Myslím si, že tyhle ty kratší úseky pouti může člověk lépe prožít. Už po týdnu má plnou hlavu zážitků. Ano, a já se mohu jednak na tu pouť, na tu další etapu připravovat, pak si ji prožít a pak po návratu zase si ještě studovat a promýšlet, co jsem vlastně viděl, tak je to takové mnohovrstevné a košaté.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane Suso, chodil jste sám?

Zdeněk SUSA, lékař, nakladatel, autor knihy Ultreia, poutník, kazatel Českobratrské církve evangelické
--------------------
Chodil jsem většinou s někým. První dvě etapy se synem, potom s manželkou čtyři etapy, ale jednu z nich jsem šel sám, jednu jedinou etapu severním Španělskem jsem šel sám.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké to je jít sám?

Zdeněk SUSA, lékař, nakladatel, autor knihy Ultreia, poutník, kazatel Českobratrské církve evangelické
--------------------
No, úplně jiné, než když jdete s někým, protože si povídáte, komentujete to, co prožíváte, ale když je člověk sám, tak je to mnohem intenzivnější, co do toho vnitřního prožitku, protože si vyprávíte dovnitř, anebo si zpíváte. To se mi stalo několikrát, když jsem šel sám, víte, tak do rytmu kroků se připojí melodie. A když jsem šel tou Mesetou, to je taková ta náhorní planina v severním Španělsku, je to velmi obtížný úsek cesty, protože je to nějakých 900 metrů nad mořem a buď tam praží slunce anebo je tam zima, nic mezitím a skoro tam nejsou stromy a je to absolutně rovné a vy jdete tou rovinou a oči se nemají čeho zachytit. Když jdete u nás, tak tu strom, tu kopeček, tu skalka, krajina se odvíjí, tam se neodvíjí, tam jdete pořád stejnou cestou dopředu a jenom nad vámi letí mraky, tak v takovou chvíli vyloženě pomáhá, když se připojí do toho rytmu kroku nějaká píseň. A potom najednou je údolí, tam je vesnička, v ní je noclehárna a přicházejí poutníci a mají všichni vykulené oči z toho větru a z té samoty a začnou si vyprávět - všichni si zpívali.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To je zvláštní, zpívání doprovází i pouť. Mě napadá, že možná je důležité promluvit i o tom, co si poutník bere s sebou na cestu. My jsme zvyklí dnes jako nomádi putovat například Evropou autem, auto naplníme až po okraj různými věcmi, ale když jde člověk sám, chce se mu táhnout těžký baťoh na zádech?

Zdeněk SUSA, lékař, nakladatel, autor knihy Ultreia, poutník, kazatel Českobratrské církve evangelické
--------------------
No, pokud se mu chce, je to jeho problém, ale nemělo by se mu chtít. Já jsem si vypracoval už takový seznam vybavení a při svých posledních poutních etapách můj batoh se vším měl 10 kilo, a, takže, a to jsem tam měl spacák a karimatku a pláštěnku a člověk musí mít několikero prádlo s tím, že bude na cestě přepírat, musí mít nějakou bundu větrovku a určitě musí mít druhé boty.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
A to je zajímavé.

Zdeněk SUSA, lékař, nakladatel, autor knihy Ultreia, poutník, kazatel Českobratrské církve evangelické
--------------------
A to je podle mě nezbytné, poněvadž jsem viděl, jak ostatní poutníky, jaké měli puchýře, jak trpěli. I když máte prošlápnuté dobré boty, tak, když máte jenom ty jedny, tak se otlakům nevyvarujete, tak je dobré střídat dvoje boty a musím říct, že jsem neměl nikdy žádný puchýř, je to téměř zázrak.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To je rada zkušeného poutníka. Dnes cestujeme pěšky s lékařem Zdeňkem Susou, který je nakladatel a také autor knihy Ultreia, 75letý penzista, který je především poutníkem. Vydáváme se na to cestu do Santiaga de Compostela, jednu z nejslavnějších, nejstarších poutních cest, která je i dnes plná poutníků. Vy jste ji, pane Suso, začal pochodovat v roce 1991. Kdy jste ji došel?

Zdeněk SUSA, lékař, nakladatel, autor knihy Ultreia, poutník, kazatel Českobratrské církve evangelické
--------------------
Došel jsem v roce 96. A na některých těch etapách jsem byl skutečně sám nebo jsme tam byli s manželkou sami, zejména v jižní Francii, tam těch poutníků bylo pramálo. Ve Španělsku jich přibývalo a do Santiaga jsme došli ten den se skupinou asi 30 nebo 40 poutníků za celý den, protože v Santiagu je kancelář, kde se poutníci registrují a kde se jim vydává potvrzení, že došli. Ale dneska ta pouť se stala takovou módou, že tam docházejí denně stovky lidí, ano, takže zvláště ten, ta závěrečná část pouti, tam jich je nejvíc, tam je souvislý proud lidí, takže už to není žádná samota, žádné soustředění, ale podobně putovat se může v Praze na Václavském náměstí.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To by si člověk nepřál. Máte pro nás nějakou radu, jak to obejít, dá se to?

Zdeněk SUSA, lékař, nakladatel, autor knihy Ultreia, poutník, kazatel Českobratrské církve evangelické
--------------------
No, může se putovat i jinam, než do Santiaga nebo jindy. Víte, nejpřetíženější je ta pouť do Santiaga o prázdninách a zvláště v červenci a zvláště kolem 25. července, kdy je svátek sv. Jakuba a Santiago je Sant Jago, svatý Jakub, protože podle legend je právě tam apoštol Jakub pohřben, a proto se tam odedávna putovalo, že, tak v tu dobu je největší proud poutníků. Takže, jestliže do Santiaga touhle cestou, tak v jinou dobu než, třeba v zimě, nebo v časném jaře. A pokud chceme jít v létě, tak některou z alternativních cest, protože existuje několik jiných cest do Santiaga. Dneska se stává oblíbenou portugalská cesta, která vede z Lisabonu přes Porto na sever do Santiaga, ale je i několik variant v tom severním Španělsku, může se jít podle pobřeží, tam je značená cesta, ale ta je více namáhavá, než ta cesta vnitrozemím ta původní, protože tam jsou samá příčná údolí a skály a strže, takže tam jako, tam jsem nešel tedy ještě.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Mluvíte o tom, že cesta je značená, ona je tak typicky značená tou svatojakubskou mušlí, která vypadá téměř jako ruka nebo dlaň.

Zdeněk SUSA, lékař, nakladatel, autor knihy Ultreia, poutník, kazatel Českobratrské církve evangelické
--------------------
Ano, no, svatojakubská mušle byl odpradávna suvenýr poutníků, protože právě tam kolem mysu Konec světa, Finisterre, tam žijí tyhle ty mušle a tam se nacházejí a poutníci si to odnášeli a ta mušle se stala tedy symbolem pouti a pouti vůbec. Víte třeba, když někam putuje papež, tak má na plášti našité veliké mušle jako znamení, že je na pouti, takže ta mušle nemá žádný duchovní obsah, ale je to prostě suvenýr z pouti do Santiaga.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Duchovní obsah pouti.

Zdeněk SUSA, lékař, nakladatel, autor knihy Ultreia, poutník, kazatel Českobratrské církve evangelické
--------------------
No, duchovní obsah pouti byl ve středověku jednoznačný, protože na pouť se šlo kvůli očištění od vin, hříchů, ano, a šlo se právě ke hrobu nějakého apoštola, tady Jakuba, nebo do Říma, kde jsou hroby apoštolů Petra a Pavla a nejenom tedy centrum církve nebo do Svaté země, no, to je jasné, že? A protože ta pouť do Santiaga byla nejnamáhavější a tady ze střední a ze severní Evropy vůbec nejdelší, tak se ukládala dokonce jako alternativní trest, tak, lotře, my tě nepopravíme, když budeš putovat do Santiaga. A pak, když se vrátil, když měl to štěstí, že to přežil, tak musel přinést potvrzení, že neležel za humny, ale do Santiaga došel a to potvrzení se dodneška vydává. A představte si, že v některé části Belgie, nevím teďko, jestli ve valonské nebo vlámské se používá pouť do Santiaga dosud jako alternativní trest pro mladistvé delikventy, kteří jdou ve skupině s dozorci, pěkně putují do Santiaga, no a ona ta pouť je přeladí, ona přeladí každého. A u toho mladistvého je to žádoucí, tak v té Belgii na to přišli a dosud to používají.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Já bych se pozastavila u toho slova přeladí, to je velmi zajímavé slovo. Jdeme nějak naladěni na pouť a ona nás přeladí? Kam?

Zdeněk SUSA, lékař, nakladatel, autor knihy Ultreia, poutník, kazatel Českobratrské církve evangelické
--------------------
Ono se říká, že při pouti do Santiaga člověk najde sebe. No, ono je to takový slogan, ale skutečně člověk pozná sebe. Jeden mladý poutník, když se ho ptali, jaký je smysl pouti, tak odpověděl, že pouť je mix mezi sportem a náboženstvím a v tom je hodně pravdy, protože ta tělesná složka pouti, ta se nedá oddiskutovat, ta je tam vždycky, a tam skutečně poznáte sebe, svoje možnosti, protože při tom putování se mnohdy dostanete skutečně až na dno svých sil, tak se poznáte, jaké jsou vaše možnosti a přitom poznáte taky, jakou máte vůli, jak se dokážete donutit pokračovat, i když se tělu už vůbec nechce a když si myslí, že nemůže a ono to jde. Víte, když třeba jsem přišel do města Leonu, to jsem šel sám, a tam byla zavřená noclehárna, protože jsem nešel v sezóně, šel jsem mimo sezónu, nejbližší noclehárna 12 kilometrů, a to už jsem tam byl večer a měl jsem přes 30 kilometrů v nohách, tak jsem se rozešel a došel tam k té noclehárně, po 45 kilometrech denní túry s rancem a ještě tam večer byla ve vesnici Fiesta a tancovalo se kolem ohně, víte, takže člověk dokáže po té tělesné stránce zjistit svoje možnosti, dokáže, pozná, jak si dokáže poručit a přitom je samozřejmě, dneska bych nemluvil o náboženství, dneska byl mluvil o několika vrstvách takového kulturně-historického obsahu té pouti. Já jsem putoval do Santiaga, ale nešlo mi tolik o ostatky sv. Jakuba, šlo mi o tu cestu a ta cesta je promodlená staletími, generacemi poutníků, kteří tam procházeli a kolem cesty je spousta zajímavých kostelů a všelijakých památek, které tam vyrostly právě proto, že to byla ta poutní cesta. Na té cestě poznáte a zúčastníte se takové kontinuity evropské kultury a je jednoznačné, že to je kultura židovsko-křesťanská dneska, někdo to nerad slyší, nechápu proč, protože ono to tak je prostě. Procházíte staletími evropské kultury a stáváte se její uvědomělou součástí, to je pro mě velice podstatné.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak víte, cestujeme pěšky s lékařem Zdeňkem Susou, poutníkem, mužem, který s námi prochází cestu do Santiaga de Compostela, nejstarší a nejznámější poutnickou cestou na světě. Já jsem už připomínala, pane Suso, že vy jste lékařem v penzi, je vám 75, i v tomhle věku se dá vyrazit na pěší pouť?

Zdeněk SUSA, lékař, nakladatel, autor knihy Ultreia, poutník, kazatel Českobratrské církve evangelické
--------------------
No, jistě, zvlášť, když se na to putování vyráží celý život a člověk má to štěstí, že mu fungují klouby, tak ne každý má v takovém stavu pohybový aparát, aby to šlo, ale je potřebí chodit i mezi rokem. Není možné sedět během roku před obrazovkou počítače, a pak vyrazit na pouť. V posledních letech se snažím každý rok ujít alespoň několik set kilometrů, ideálně tisíc všelijakých výletech, nepočítám si chůzi po Praze, ale počítám si skutečně jako túry, a to je způsob, jak se udržovat zdravý.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To je zajímavý typ, to znamená svým způsobem trénovat na pouť.

Zdeněk SUSA, lékař, nakladatel, autor knihy Ultreia, poutník, kazatel Českobratrské církve evangelické
--------------------
Ano, určitě, určitě, mít dobré boty, to už jsem povídal, ale taky dobré nohy do těch bot.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Také možná dobře naladěnou mysl, my už jsme hovořili o tom přelaďování. Nemusí mít člověk obavy, když jde na pouť a naprosto nemá žádné duchovní zázemí, není nijak formován nábožensky?

Zdeněk SUSA, lékař, nakladatel, autor knihy Ultreia, poutník, kazatel Českobratrské církve evangelické
--------------------
No, proč by měl mít obavy? Já myslím, že ho to tam chytne i, jo, ale různě, podle toho, jak je předpřipraven nebo jak je naladěn předtím, ale takovéto prožití si těch staletí evropské kultury, to má snad každý a co zcela určitě pozná, když jde tak dlouhou cestu jako jsem šel já a z Prahy až tam a prochází Čechy a Německo a Švýcarsko a Francii a Španělsko, ošahává si tu Evropu chodidly, to je nejlepší způsob, jak poznat cizí krajiny, ohmatat si ji chodidly, protože jiný způsob cestování vám neumožní, abyste to poznali tak do hloubky, tak poznáte, že tahle ta mnohobarevná a mnohojazyková Evropa je vaše a že do ní patříte a že zase prostě jste po té pouti uvědomělý Západoevropan, protože tam patříme, ať o tom diskutuje kdo chce, jak chce, tak je to takhle.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Komunikují poutníci mezi sebou, potkal jste nějaké zajímavé poutníky?

Zdeněk SUSA, lékař, nakladatel, autor knihy Ultreia, poutník, kazatel Českobratrské církve evangelické
--------------------
Určitě, určitě. Na pouti vznikají i přátelství i vztahy, já jsem šel vždycky s manželkou nebo se synem, takže jsem byl hlídán v tomhle tom směru, ale poutníci komunikují, a tam je teďko problém jazyka, protože ne každý dnes mluví anglicky, to prostě anglicky mluví ta intelektuální vrstva a spíše mladých lidí a poutníci mluví mezi sebou všelijak. Úžasná byla například ve Španělsku polévka, na kterou nás pozval farář, nás poutníky, kteří jsme ten den došli do jeho noclehárny, ano, a tam byl Angličan, Skotka, 2 Němci, Francouz a jeden Španěl a já, jo, a ještě jeden Ind se švédským občanstvím. A mluvili jsme všemi svými jazyky a rozuměli jsme si, protože ta česneková polévka toho faráře nás prostě svedla dohromady, úžasné. Ale s poutníky se tedy domluvíte všelijak, ale s lidmi na cestě je také potřebí komunikovat a také je to nesmírně zajímavé a když jdete francouzským venkovem, no, tak angličtina je nedovolená, to oni nemají rádi, a němčina je nedovolená tuplem, tam prostě musíte aspoň trochu francouzsky, i když vám ten Francouz potom řekne vy máte terrible akcent, příšerný akcent, no, to mám, ale francouzsky se domluvím. A zrovna tak ve Španělsku, venkovani neumějí jinak než španělsky.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Jako poutník je například potřebujete požádat o vodu?

Zdeněk SUSA, lékař, nakladatel, autor knihy Ultreia, poutník, kazatel Českobratrské církve evangelické
--------------------
Ano, já musím vědět, jak se žádá o vodu, musím se umět zeptat na cestu, musím se umět zeptat, kde je noclehárna, kde se dají koupit nějaké potraviny, aspoň tyhle ty základní věty se musím naučit, a také, že jsem poutník z Česka, když se budou divit a kroutit hlavou. Samozřejmě oni většinou nevědí, kde je nějaké Česko, jo, ale tím spíš je dobré jim to říkat.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane Suso, vy jako poutník, kterého to baví, který do poutě dává své srdce, tak, co si z těch poutí odnášíte, co je pro vás největším výtěžkem?

Zdeněk SUSA, lékař, nakladatel, autor knihy Ultreia, poutník, kazatel Českobratrské církve evangelické
--------------------
No, já si myslím, že v podstatě jsem na tohle už odpověděl, to uvědomělé evropanství, nejenom současné, ale i vplynutí do toho proudu té evropské historie a kultury, to je pro mě nejdůležitější, no, a potom i to příslovečné setkání se smrtí, víte, to se říká, že na pouti do Santiaga každý potká svou smrt. Dneska, když těch poutníků je hodně, tak kolem cesty už je hodně křížků, poutníků, kteří zemřeli a nedošli. A dřív to bylo běžné. A o tohle to tolik, myslím, nejde. Ale zvlášť, když já jsem šel na 6 etap 6 let po sobě, tak to Santiago je pořád takový vytoužený cíl kdesi za oblakem a pak tam najednou dojdete a ono je to dosažitelné a pak ještě 3 dni a 2 noci pod širákem a přijdete k Atlantiku a tam je ten mys Konec světa a ono to dál nejde a pouť končí. A o pouti se říká, že je obraz života, takže i na té pouti si člověk uvědomí tu konečnost, že to dál nejde a musím se s tím nějak srovnat, no, a to teď záleží na jeho duchovním zakotvením, jak, zakotvení, jak se s tím srovná, že?

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste napsal knihu například Ultreia.

Zdeněk SUSA, lékař, nakladatel, autor knihy Ultreia, poutník, kazatel Českobratrské církve evangelické
--------------------
Ano a tam tohle to je.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná, že ta kniha může být dobrým průvodcem, pokud bych chtěla vyrazit na pouť do Compostely?

Zdeněk SUSA, lékař, nakladatel, autor knihy Ultreia, poutník, kazatel Českobratrské církve evangelické
--------------------
Pořád je o ni zájem, i když ta kniha je průvodcem v tom smyslu, že jsou tam všechny legendy, všechny zajímavosti těch různých míst, ale jinak je to historický obraz, protože je to dokument o pouti, jak vypadala před lety, když poutníků bylo málo.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak jste říkal, vyrazil jste v roce 1991, od té doby jste ušel už nejen pouť do Santiaga de Compostela, ale putoval jste i po jiných místech. Možná si člověk může udělat i takovou malou drobnou pouť i tady v České republice?

Zdeněk SUSA, lékař, nakladatel, autor knihy Ultreia, poutník, kazatel Českobratrské církve evangelické
--------------------
No, já potom jsem si udělal pouť do Assisi za svatým Františkem a došel jsem při té příležitosti až do Říma, zase na etapy a teď na mnoho malých etap jsem si řekl, že si obejdu Českou republiku, takže jsem šel po hranicích, dá se to dobře ilustrovat heslem jedno pivo u nás, jedno v Německu a skutečně jsem tu republiku celou obešel a je to přes 2 tisíce kilometrů, takže je to opravdu možná nejdelší moje putování.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Nějaký vzkaz poutníkům poslal byste?

Zdeněk SUSA, lékař, nakladatel, autor knihy Ultreia, poutník, kazatel Českobratrské církve evangelické
--------------------
No, vzkaz poutníkům je poutnický pozdrav, a to je ultreia, a to je provensálsky ze středověku už a znamená to dál, dostaň se dál a dostaň se výš.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Takový vzkaz nám posílá Zdeněk Susa, lékař, nakladatel, autor knihy Ultreia, také 75letý penzista a především poutník. Děkujeme za to, že jste nás provázel cestou do Santiaga.

Zdeněk SUSA, lékař, nakladatel, autor knihy Ultreia, poutník, kazatel Českobratrské církve evangelické
--------------------
Děkuju také, že jste mě pozvali.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra, vážení a milí, bude hostem Jak to vidí Bohumír Krampera a podíváme se s ním do Rumunska. Dobrý poslech přeje Daniela Brůhová.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.