Přepis: Jak to vidí Vladimíra Dvořáková – 29. června 2020

Hostem byla politoložka Vladimíra Dvořáková.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný den přeje Zita Senková. Pozvání přijala politoložka, profesorka Vladimíra Dvořáková. Já Vás zdravím, dobrý den.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak a kde vzniká prostor pro korupci? Čím je typická korupce v Česku? A jak ji vnímáme? Nejenom o tom bude následující rozhovor. Přeji nerušený poslech. Od popravy Milady Horákové uplynulo v sobotu 70 let. Byl to největší vykonstruovaný politický proces své doby. Na jeho konci stály čtyři rozsudky smrti. Jaká je, paní profesorko, jejich reflexe v současné společnosti, i politické garnituře? Co jsme se o nás, jako společnost, dozvěděli?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Tak ono je to hodně široká otázka, dá se říci, že připomenutí smrti Milady Horákové bylo nesmírně důležité, je to velmi silný příběh a přináší i mnoho varování, mnoho poučení, a v tomto případě, myslím si, že musíme se na to dívat tímto způsobem, ono jde o situaci, kdy skutečně byly vykonstruované procesy, které měly za cíl vlastně zastrašit obyvatelstvo, nešlo jenom o ty jednotlivé osobnosti, ale šlo o to vyvolat pocit strachu, vyvolat pocit, že nepřítel může být kdekoliv, a zároveň tím vlastně mobilizovat značnou část obyvatel. A právě ta mobilizace, ta vytvářená nenávist je další věc, kterou si myslím, že bychom měli mít na paměti, protože v posledním období velice často my vidíme, nejenom u nás, ale i v jiných zemích, takovou polarizaci společnosti, takovou tu neochotu k jakékoli toleranci jiných názorů, nepřátelství, vyvolávání nenávisti, a to si myslím, že z tohoto bychom se měli především poučit. Jinak, samozřejmě, politici tuto příležitost na jednu stranu připomněli, a to si myslím, že je důležité připomínat, protože to byla velmi závažná věc, a je nutné, aby zůstala v paměti národa, na druhou stranu, my vidíme, že velice často ta historie je účelově jakoby chápána pro získání určitých politických bodů, že vlastně nejde o to, co z toho bychom si měli přinést jako varování, ale je snaha získávat bezprostřední politické body, a v některých momentech se mi třeba i ty připomínky nezdály příliš důstojné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co myslíte?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
No já si nemohu pomoci, ale pokud jedu metrem, tak prostě když člověk vystupuje, nastupuje a mezitím dveře se zavírají, člověk slyší nějaké přenosy vlastně z toho procesu, který sám o sobě byl velmi silný. Já jsem se kdysi dívala na ten dokument, který k tomu vznikl, a musím říct, že to byla jedna z nejlepších věcí. Neříkám, že nejpozitivnějších pro to vnímání pro člověka jako takového, ale kde to bylo nesmírně působivé, ale v momentě, kdy člověk nastupuje a vystupuje z metra, mě to připadá spíš nedůstojné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co by jste volila, jinou formu, jakou volnější? Podle Vašeho názoru.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Já si myslím, že těch forem tady zaznělo hodně, já vím, že univerzity se přidávaly, měly vzpomínkové akce, byly tady další aktivity různých občanských sdružení, a samozřejmě, byly ty oficiální připomínky, tam nemám  nic proti tomu, když politici prostě kladou květiny, pronesou nějaký projev, to je věc, která je naprosto adekvátní, a která naprosto s tímto souvisí, a byla na místě. Říkám, nezdálo se mi to v některých případech, i třeba to vysílání v místním rozhlase, kdy člověk pomalu také neslyšel a nerozuměl jedinému slovu, tak to mě přišlo, že by mohli možná lidé více zvažovat, kde je ta určitá pieta, kde je a s čím jít jako varování pro budoucnost, a možná trochu více právě té analýzy společnosti, protože u vlastně toho procesu s Miladou Horákovou, byly jasně, a i s dalšími lidmi, byly jasně vidět ty pocity nenávisti, ty organizované protesty, organizované petice za trest smrti, a to je něco, co mě vždycky naprosto vyděsí, protože si člověk uvědomí, jak ta společnost se může vlastně najednou posunout a chovat se zcela jinak, než bychom předpokládali v normálním životě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč tedy vznikly podpůrné petice lidu, které žádaly o co nejpřísnější trest?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Tak částečně to možná bylo i strachem, protože ty procesy měly za cíl vlastně tu společnost rozbít, zastrašit jednotlivce, vyvolat nedůvěru mezi lidmi, to je takový ten vedlejší efekt, kdy vlastně vy nevíte, jestli můžete otevřeně hovořit před sousedem nebo před svými příbuznými. Takže to je jedna věc, a lidé vlastně, tím se vytvářela atmosféra, že tím, že se nepřipojí k tomu, tak že mohou být potenciálně těmi nepřáteli, ale přesto, věřím, že mnoho lidí to skutečně bralo jakoby vážně, že tady je potřeba zlikvidovat třídního nepřítele, který brání prostě budování krásné budoucnosti. A toto, prostě ten moment té nenávisti mezi lidmi, si myslím, že to je jedno z největších varování, které bychom si měli pamatovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Po popravě Milady Horákové následovaly více než tři desítky procesů, ve kterých bylo odsouzeno 639 osob. Proč se právě Milada Horáková stala hlavní aktérkou toho procesu?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
To asi bychom museli hledat, i spíš otázka pro historika, který se tím zabývá, byla to jediná žena, která byla popravena. Bylo zajímavé, že ona tam vlastně vystupuje, hlásí se k odkazu, se kterým měl ten komunistický režim dost velký problém, odkazu Masaryka, a vlastně odkazu Beneše. To znamená k odkazu humanitnímu, a tam bylo potřeba vlastně jakoby ty hodnoty zeslabit, jako odkaz na tyto hodnoty vlastně nebyl v té době příliš žádaný, naopak, vyžadovala se taková ta mobilizovaná společnost, která bude některé věci podporovat, a která bude bezvýhradně věřit, to bylo také to důležité. Tam vlastně se odmítala kritická reflexe nějakého vývoje společnosti, a nahrazovala víra, víra bez jakýchkoliv pochyb, a to je velice typické pro jakékoliv totalitní režimy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vracím se ještě k tomu promítání, mimo jiné, také portrétu Milady Horákové na veřejných budovách, v metropoli, objevil se také její portrét na sídle Komunistické strany Čech a Moravy, v ulici politických vězňů v Praze, což se předsedovi strany, Vojtěchu Filipovi, příliš nelíbilo. Řekl, že celou akci nechápe, a cituji: "Komunistická strana Čech a Moravy existuje od března 1990, a je to pravděpodobně nedostatek znalostí, že obviňují KSČM z něčeho, co nemohla nikdy spáchat. Tolik jeho slova, hovořil o rozdmýchávání nenávisti.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Tak samozřejmě, že KSČM vzniká až později, ovšem je tam jistá právní návaznost na předchozí stranu, a ten režim byl komunistický, takže tím pádem se samozřejmě jako nabízí vystupovat nebo dělat aktivity proti komunistické straně jako takové. Na druhou stranu, takový jakoby radikální antikomunismus, a tady bych řekla, je to prostě občanské sdružení, které vyjadřuje svůj názor a svůj postoj. V tomhle směru je to v pořádku. Na druhou stranu, také ten radikální antikomunismus mnohdy u nás probíhal především vždycky před volbami, a zastiňoval jiné problémy, se kterými jsme se měli potýkat, a se kterými jsme se nemohli potýkat, protože ten diskurz byl udělán úplně jinak. Mimochodem, já bych chtěla upozornit, že vyšel docela hezký článek Václava Žáka, disidenta, člověka, který podepsal Chartu 77, teď v listech, a říká, musíme přijmout odpovědnost za tu minulost, ale musíme skutečně i vnímat, kde jsou ty kořeny, kde jsou ty problémy, jakým způsobem se mohly některé věci řešit, a také upozorňuje na tu sílící nenávist ve společnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A přijali jsme, nebo přijala KSČM nějakou tu politickou zodpovědnost? Je tady, ve společnosti, i v politice, sebereflexe?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Já si myslím, že ta sebereflexe je velmi malá, že je malá analýza toho vlastně, co k tomu vedlo, jakým způsobem se to prosadilo, jakým způsobem vlastně se umožnilo, aby takovéhle procesy probíhaly. A tohle je ta důležitá reflexe. A ta některá gesta příliš k té reflexi nevedou. Znovu říkám, připomenutí, a úcta k těm lidem, kteří byli popraveni, kteří procházeli tímto, je naprosto nutná a naprosto nezbytná. Ale taková ta laciná interpretace, která vlastně odsouvá pozornost společnosti někam jinam, 30 let po pádu komunismu, mi připadá, že je skutečně spíš zavádějící.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A na co bychom tedy měli, podle Vašeho názoru, zaměřit maximum pozornosti?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
My bychom měli zaměřit pozornost za prvé na tu určitou sociální solidaritu, která by ve společnosti vždycky měla být. Měli bychom pěstovat v lidech toleranci. Toleranci k názoru jiných, toleranci k lidem, kteří přemýšlejí a ne jenom absolutně přijímají jakési pravdy, které někdo někde říká, to znamená učit kritické myšlení, učit i ty dějiny, učit je, jak s uchováním určité paměti, nebo uchování toho, co se dělo, a znalost těchto příběhů, tak zároveň hledání kořenů, protože ty režimy vznikly v důsledků něčeho, nějakým způsobem se vyvíjela ta společnost. Někde se vytvářely ty podmínky pro to. Nejenom mezinárodní, což samozřejmě hrálo nesporně také roli, ale vnitřní podmínky. A toto by mělo přinést poučení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje politoložka Vladimíra Dvořáková. Česko loni nejhůře, ze 42 hodnocených zemí plnilo doporučení protikorupční skupiny Rady Evropy. Vyplývá to z výroční zprávy skupiny zvané Greco, která vychází z loňských údajů. Podívejme se na tuto problematiku komplexněji, jak závažný problém vůbec představuje korupce, paní Dvořáková?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
No korupce patří skutečně k největším problémům současných zemí, zejména těch, které procházely nedávnou transformací. Nebo nedávnou, těch 30 let transformací, samozřejmě ji najdeme i v některých dalších zemích jako poměrně rozvinou, které už jakoby dlouhodobě patří mezi demokracie. Ale ona totiž znamená ztrátu nejenom ekonomickou, protože pokud je korupční prostředí, tak se prostě nesoutěží podle nějakých pravidel, někdo je zvýhodněný, a vlastně veřejné prostředky, pokud hovoříme o korupci v tom veřejném prostoru, veřejné prostředky prostě někam mizí. A to je jeden velký problém. To znamená vlastně podkopává to ekonomický vývoj. Druhý moment, ještě možná závažnější je ten, že to vyvolává v lidech právě nedůvěru v politiku, nedůvěru ve férové jednání, nedůvěru ve spravedlnost, a takové to jakoby jednání, které vždycky jenom zvýhodňuje určité skupinky, ty, co k sobě patří, a ty, co k sobě nepatří, a nakonec v tom nejvyšším stádiu korupce začne ovlivňovat celý i politický systém, to znamená politická rozhodování nejsou vedena jakýmsi volebním programem, nebo tím, co by mělo společnosti prospět, ale vysloveně už jsou dělána tak, aby z toho bylo možné odněkud někam vyvézt nějaké finanční prostředky, a to je možná asi ten nejvyšší stupeň, protože to pak deformuje celou politiku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A kde vzniká ten prostor? Co dělá ty příležitosti pro korupci?


Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Ten prostor vzniká v různých místech, já jsem se tím zabývala, teď v knize, která vyšla asi před týdnem. Ono je to nastavením celého velmi komplikovaného systému, který brání vlastně fungování běžných kontrolních mechanismů, jsou to věci, na které kolikrát právě upozorňuje i to Greco, kdy mnohé věci jsou vlastně možné, nejsou trestně postižitelné, ale vlastně ani je společnost nevnímá jako problematické. Jedna z věcí třeba, která je tam dlouhodobě vytýkána, a kterou já jsem i zmiňovala v té knize, je otázka třeba, že není regulován zde lobbing. Lobbing sám o sobě nemusí být nic špatného, politici by samozřejmě měli slyšet názory různých skupin, pokud přijímají nějaká rozhodnutí, ale vždy je nutné vědět, kdo s kým mluvil, o čem s ním mluvil, jaká stanoviska kdo prosazoval, a i lobbisté by měli být prostě známo, že toto jest lobbista, který bude chodit a bude říkat, že třeba energetická politika, úplně nejlepší bude ta, a ta, a ta. Ale poté musí být prostě jasné, s kým hovořil a především nesmí z toho být nějaké úplatky. Etický kodex. Něco, co u nás vlastně lidé pořád považují za zbytečné, protože říkají etický kodex je právně nevymahatelný, jenom když se pak podíváme na řadu zákonů, které byly přijaty, a zjistíme, že ono je to mnohdy také právně nevymahatelné, protože jsou třeba naformulovány už takovým způsobem, že dokázat třeba korupční jednání, je nakonec velmi obtížné, a je to nepostižitelné. To se musí objevit třeba v jednacím řádu parlamentu, který nedávno se tady upravoval, po dlouhou dobu umožňoval dávat přílepky a dávat pozměňovací návrhy, těsně před pojednáváním ve třetím čtení, kdy skoro celá Sněmovna nevěděla, o čem vlastně hlasuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je tedy důležitá nebo klíčová legislativa?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Já si myslím, že klíčovým nastavením celý systém kontrolních mechanismů, který musí nějakým způsobem fungovat. Je tam velmi důležité nezávislost soudů, to je základní věc, fungování státních zastupitelství, policie, do níž nezasahují politici a která funguje také profesionálně. To jsou jedny z věcí, které jsou nutné, protože pokud to tu nefunguje, pokud se nám tady někde objevuje problém, tak dochází k tzv. imunizaci korupce, to znamená nepostižitelnosti té korupce. Pak záleží na legislativě, a záleží, jak dalece ta legislativa skutečně je i pod kontrolou veřejnosti, jak dalece ten proces legislativní probíhá, a jak dalece jsou politici ochotni vlastně přijmout ta opatření, která by mohla ten prostor pro tu korupci snížit, to je třeba ten etický kodex, který doporučovalo Greco, a které u nás Sněmovna nepřijala. A je tu celá řada dalších věcí, jsou to kontrolní instituce, které mají vlastně, třeba Nejvyšší kontrolní úřad, které mají kontrolovat nakládání s veřejnými prostředky, které mají kontrolovat i jejich efektivnost, hospodárnost a takovéto věci. Těch kontrolních institucí je celá řada zde, a většinou jsou velmi slabé nebo zpolitizované, fakticky třeba to jmenování těch vrcholních činitelů, je velice často politizováno, to znamená nesleduje se, kdo je jaký odborník, ale sleduje se především tedy kdo kam patří a jestli bude dělat problémy nebo nebude dělat problémy. Takže je to komplex toho celého systému, který prostě někdy záleží na detailech, ale který brání tomu rozvoji toho prostoru. Může ho zúžit. Korupci nikdy asi neporazíme úplně, ale tady jde o to, aby ta korupce se nám nepromítala do těch nejvyšších pater, to znamená aby ta politika nebyla vlastně ovlivňována tím korupčním prostředím, zájmy jednotlivců, kteří prostě se nestarají o to, jaký je zájem celku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak vnímáme korupci v České republice?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Nutno říci, že podle všech průzkumů, co byly dělány, tak jako většinou česká společnost tu korupci považuje za velký problém, považuje většinou mezi třemi nejdůležitějšími problémy, pokud budu jmenovat třeba občané tři nejdůležitější problémy, tak se tam korupce vždycky objevovala. Je zajímavé, že když to srovnáme, ty typy korupce jsou různé, u nás, v České společnosti, ne mnoho lidí je jakoby přesvědčeno, že tady je vysoká míra korupce na té nejnižší úrovni.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je systémová? Nahodilá?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Ano, jako to co, ještě si hodně pamatujeme, vybírání pokud policistů, v jednu dobu to bylo hodně rozšířené, úplatky u menších nižších úředníků. Toto se ukazuje, že na rozdíl od třeba jiných zemí, třeba Bulharska, Rumunska, není v České republice vnímáno jako takový problém. Že přeci jenom se podařilo některé věci asi řešit, ne, že by to nebylo vůbec, ale jako není to takový problém, ale ten problém vidíme ve velké politice. To, že někdo prosazuje svůj zájem, na úkor společnosti. To je základní definice korupce vlastně, že někdo hájí osobní zájem proti zájmům, které by měl, jako politik, hájit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A je to, paní Dvořáková, nový fenomén, úplně nový fenomén, nebo je to nějaký důsledek, nebo pozůstatek předchozí doby?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Je to ve své podstatě se to nějakým způsobem vyvíjelo od počátku transformace, někdy se navazovalo i na ten předchozí režim, zejména tady, ono je to takové trošku složitější, ale vlastně nedošlo ke skutečné transformaci státu, aby stát fungoval jako něco autonomního, kdy vlastně ten stát má určité kompetence, které vlastně má plnit. Takže vychází to z toho, a postupně se dá říci, že ta původně možná spíše nahodilá korupce, se pak měnila v tu sektorovou, kdy jsme viděli celá ministerstva, která byla výrazně pod vlivem korupčního rozhodování, samozřejmě můžeme hledat nějaké důkazy, ale dodnes, každý si asi klade otázku, jak je možné, že kolik u nás stál kilometr dálnic, a jak je možné, že prostě na rozdíl od Polska, tady se ty dálnice skoro nevybudovaly, za ty finanční prostředky. Takže pak to šlo do těch jednotlivých sektorů, a zároveň je to i ten moment, kdy jsme byli svědky, kdy vysloveně některé reformy byly motivovány jenom tím, že bylo vidět, že tam je možné z toho vyvézt peníze.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Podle předběžných výsledků zvítězila v prvním kole polských prezidentských voleb dosavadní hlava státu, Andrzej Duda. Na úplnou většinu však nedosáhl, získal téměř 43 % hlasů. Jeho hlavní vyzyvatel, starosta Varšavy, Rafal Trzaskowski, kandidát nejsilnější opoziční strany Občanské platformy, má zatím bezmála 30 % hlasů. To sčítání se blíží ke konci, Státní volební komise oznámí oficiální definitivní výsledky do středečního večera. Co lze, paní profesor Dvořáková, vyčíst z toho prvního kola? Asi kromě toho, že se potvrdily průzkumy z těch posledních týdnů.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Průzkumy se určitě potvrdily, i když řekněme u Andrzeje Dudy došlo k jistému poklesu, oni původně ty polské volby měly probíhat v jiném termínu a byly posunuty, pokud by probíhaly v tom prvním termínu, tak se docela i předpokládalo, že by bylo možné, že by Andrzej Duda vyhrál již v prvním kole. Občanská platforma, vlastně tím, jak se volby posunuly, tak nakonec se rozhodla dát jiného kandidáta, kandidátka, která tam byla předtím, paní Kidawová, tak ta opravdu měla velmi nízkou podporu, ukázalo se, že Rafal Trzaskowski je schopen získat velkou část voličů, ale popravdě řečeno, před tím druhým kolem, osobně si myslím, že pokud nedojde k nějakému nevelkému problému, tak je vysoká míra pravděpodobnosti, že vítězem bude Andrzej Duda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co to bude znamenat dál pro polskou politiku? Pro vládní stranu Právo a spravedlnost? A i pro opozici.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Tak samozřejmě volby jsou rozhodnutím lidí, ta podpora Právo a spravedlnosti zůstává stále velká. Andrzejovi Dudovi zřejmě pomohla i návštěva teda u Donalda Trumpa. Část té konzervativní americké společnosti je výrazně proamerická, takže to zvýšilo, řekněme, i jeho prestiž. Pro to Polsko to může znamenat ovšem určitý problém, i ve vztahu k Evropské unii, a to je zejména otevřená snaha dostávat pod kontrolu právě soudnictví, jsou to věci, o kterých jsme hovořili, nezávislé soudy jsou něčím, co je nesmírně důležité, tam už byla celá řada kritik ze strany Evropské unie, k tomu, jak Polsko se snažilo najmenovat vlastní soudce, kteří by byli vlastně blízcí Právu a spravedlnosti, a vyměnit teda ty soudce, kteří by takto blízcí nebyli. Takže tam byl tento posun už hodně dlouhý, a tím, že vlastně Polsko je pořád ještě parlamentní systém, i když s relativně silným prezidentem, zejména v zahraničně politických otázkách, tak tím, že Andrzej Duda patří k tomu Právu a spravedlnosti, tak se nedá očekávat, že by nějakým výraznějším způsobem mohl bránit této tendenci, která se jednoznačně u Práva a spravedlnosti objevovala, to znamená dostat pod kontrolu jak teda ten soudní systém, hodně se hovoří o velmi výrazném vlivu na média, na veřejnoprávní média, kde ta kritika byla teda poměrně dosti silná, tam se to i přirovnávalo, že teda takovou podporu ve veřejnoprávních médiích, nebo v médiích, že snad to má jen Lukašenko v Bělorusku, takto bezchybnou podporu, těžko úplně posoudit, ale každopádně ten posun od těch principů liberálních je tam poměrně dosti jasný, a od těch principů liberální demokracie, která právě vychází z toho, že jsou tam jasně nezávislé moci, že se moc vyvažuje, že moc je omezená, to jsou ty základní principy, které má liberální demokracie, tak je tam vidět ten jasný posun, a Andrzej Duda rozhodně nebude někdo, kdo by tomu bránil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem, co se týče té jeho návštěvy v Bílém domě u Donalda Trumpa, tak se spekuluje i o tom, kdo koho více potřebuje, nebo více zabodoval, jestli to byl Donald Trump nebo Andrzej Duda?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Je to určitě, protože polská komunita je poměrně silná ve Spojených státech, a patří k té konzervativní komunitě, takže tam se dá očekávat, že on chtěl vlastně podpořit tuto komunitu, aby ho volila.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co je vůbec typické pro polskou politiku? Politickou scénu?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Typických věcí je samozřejmě celá řada. Polsko se také různě vyrovnává se svojí minulostí, je to vztah, jak k Rusku, tak k Německu, který vždycky představoval velký problém. Dalo by se říct, že kulturně se Polsko částečně měnilo, ještě 19. století, a počátek 20. století byl velmi výrazný vliv Francie na Polsko. Dokonce v tom 19. století, když dělali Francouzi revoluci, tak ji dělali i Poláci. To bylo skoro souběžně. Postupem doby, zejména po druhé světové válce, je mnohem větší orientace na Spojené státy americké, což samozřejmě vyvolává takovou tu pozici, kdy Spojené státy také vnímají, že zde mají někoho z těch členů Evropské unie, která není úplně jakoby 100% proevropská, což může být pro ně výhodou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Politoložka Vladimíra Dvořáková a její pohled na svět. Děkuji za to. Mějte se hezky, na slyšenou.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mým zítřejším hostem bude zahraničně politický analytik Břetislav Tureček. Příjemný den s Dvojkou přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.