Přepis: Jak to vidí Vladimíra Dvořáková – 28. září 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný sváteční den přeje Zita Senková, ani ve státní svátek nebude chybět reflexe aktuálních událostí, glosovat ji přišla politoložka prof. Vladimíra Dvořáková, já vás vítám, dobrý den.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pozornosti neunikne národní světec a svatováclavský kult, ale i fungování státu, role krajských voleb, či zeštíhlení obou parlamentních komor ovšem v Itálii, přeji nerušený poslech. Dnes v Den české státnosti si připomínáme patrona Čech a Moravy svatého Václava, tento nový státní svátek přibyl do našeho kalendáře před 20 lety, kolik toho paní profesorko, vůbec víme nebo ještě stále nevíme o knížeti, hodně čerpáme z legend?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Ano samozřejmě historici dokáží také zkoumat i kroniky, i když je to zaznamenáváno třeba později, ale v různých zemích nacházejí jisté zprávy a je zajímavé, že vlastně dlouhou dobu se nevědělo, v kterém roce vlastně kníže Václav byl zavražděn, dlouho ještě za První republiky se slavil rok 29, 1929 se vnímalo jako stoleté výročí, v současné době si myslím, že většina historiků přijímá to datum 935, že byl svatý Václav zavražděn, je to složité zkoumání a samozřejmě to je doprovázeno řadou, řadou nejrůznějších analýz a argumentů, ale myslím, že nyní je to víceméně shoda, že se jedná o datum 935, je to zajímavé z hlediska i interpretace historie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak se vůbec vyvíjela ta svatováclavská legenda, jak jí různé režimy používaly, jak k ní přistupovaly?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Myslím, že ta právě legenda svatého Václava nebo ten vztah patronu české země svatému Václavovi procházel různými interpretacemi a možná někdy, když si dneska říkáme, jak stavíme a bouráme pomníky a vystavujeme nové a vracíme se k něčemu, tak ten svatý Václav procházel skutečně výraznými proměnami. Je vnímán jako patron české země, jednoznačně Svatováclavská koruna je symbolem vlastně zemí Koruny české. Na druhou stranu právě ten jeho vztah k sousednímu Německu, i když v té době nemůžeme hovořit přímo tedy o Německu, ani o svaté říši římské národa německého, ale ten jeho vztah vždycky vyvolával různé kontroverze a vnímání, jak dalece tedy ta opravdu byl příliš smířlivý, příliš poddajný nebo naopak moudrý vládce, který se snažil udržet mír. Ta interpretace se opravdu lišila, lišila se také i v souvislosti s rozvojem třeba katolické církvi a ta je hodně spjata, samozřejmě je to církevní legenda, je to svatý, takže je to něco co vlastně ošetřuje i ta církev a interpretuje a asi nejsložitější vztah k svatému Václavovi se zažíval v době protektorátu, kdy právě ta svatováclavská legenda byla interpretována jako velmi rozumný vztah knížete, který chápal, že ten český národ musí být pod ochranou toho velkého národa německého a vyvrcholilo to dokonce tím, že v roce 44 u příležitost dvouletého výročí atentátu na Heydricha, KH Frank tenkrát zavedl protektorátní vysoké vyznamenání, a to byla ta takzvaná svatováclavská Orlice, takže tím se to vlastně ještě zkomplikovalo to vnímání v tom českém prostředí, jak tedy toho svatého Václava vlastně interpretovat a pokud hovoříme o české státnosti a je to Den české státnosti, s patronem tedy české země, tak my si musíme uvědomit, že ty dějiny skutečně nebyly černobílé a 28. září 995 vlastně dochází jakoby k procesu, který můžeme vnímat trochu jakoby sjednocování toho českého státu, které bylo doprovázeno vyvraždění Slavníkovců a ze Slavníkovců je jiný patron jiné země a to je svatý Vojtěch, ten přežil, ten nutno říci, ten tam nebyl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jakou symboliku spatřujete v současnosti v osobě jak tedy knížete Václava, taky ve Dni české státnosti, vede se vůbec ještě spor o to, zda se má česká státnost připomínat dnes 28. září nebo 28. října?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Já si myslím, že to je asi odpověď, na kterou si každý musí nalézt, vlastně je to otázka, na kterou si každý musí nalézt nás trochu svoji odpověď, každopádně pro lidi, kteří jsou spjatý s církví nebo silně věřící a ve vztahu k české země tak, patron české země má nesporně velký význam a je to pro ně významný svátek. Pro mnoho dalších lidí je spíše ten 28. říjen, který je vnímán jako vznik první Československé republiky, ale zase republiky, která tedy byla ve spojení tehdy českých zemí Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny, takže opravdu si myslím, že záleží na každém, jistě ta legenda a ten patron české země měl velký význam tom, v tom raném středověku nebo středověku, kdy se vytváří ta česká státnost a vidíme to ve všech jiných zemí, svatoštěpánská koruna a tak dále, kdy se svatý Vít v Srbsku třeba, kdy si vytváří ty země toho svého vlastního patrona a legitimují tehdy tím vlastně tu vznikající státnost a v tomto smyslu historicky určitě mělo svůj význam, tato, že tato legenda byla obecně přijímána.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jakou roli vůbec hrají pro nás symboly?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Symboly hrají vždycky velkou roli, ale je pravda, že velmi často se právě soustřeďujeme spíše na ty symboly, přeme se o ty symboly a mnohem méně interpretujeme ty dějiny z hlediska toho, jaké jsou opravdu pro nás poučení, co přinášejí, v čem jsou podstatné. Říkám ta historie nikdy nebyla černobílá a na druhou stranu vím, že jsem mluvila kdysi s jedním irský historikem a ten ukazoval, jak všechny evropské státy mají stejné legendy ve svý v podstatě, zakladatelský mýtus, něco jako hora Říp, potom mají teda ty velké bitvy, mají toho svého patrona, mají velké zrádce, kteří na to doplácejí, mají dobu temna, dobu zlatou a vlastně ty evropské dějiny hodně jsou v tom základním disku interpretovány takto a není velký rozdíl mezi, mezi jednotlivými národy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Otázka je také, která se vrací, jak interpretovat dějiny?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Já osobně původem jsem historik, tak já jsem spíš proto je nepolitizovat v tom smyslu, že je používám jako čistý nástroj legitimování tý v současnosti, na druhé strany z každé té legendy my si můžeme odnést nebo z každé té historické události my si můžeme odnést určité poučení a záleží trochu na tom, jakou otázku si vlastně klademe, takže já to vidím spíš, že ty dějiny nám ukazují, jak komplikovaný vývoj tam byl a můžeme interpretovat ty, ta různá období, skutečně z nejrůznějších pohledů a možná to souvisí i s naší hodnotovou orientací.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A jak teď si kladu důraz na toto slovíčko, interpretujeme v Česku dějiny, jak k tomu přistupujeme?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Tak je to nejenom v Česku, my třeba vidíme i to, co se momentálně děje třeba ve Spojených státech, tak je velice často snaha, aby ty symboly prostě se změnily a interpretovaly nějaké jiné, jiný pohled a někdy to bývá i spor mezi ideologiemi, mezi hodnotovou orientaci jednotlivých proudů, když se podíváte na jiný významný dějinný úsek, třeba období husitství, tak můžete je čerpat jako skvělé válečníky, kteří prostě dokázali porazit skoro celou Evropu, můžete je interpretovat jako hordu, který, která likvidovala kulturní památky, můžete je interpretovat jako období, kdy docházelo k obrovské vzdělanosti, tehdy se říkalo, že každá žena dokáže mezi Husity tedy číst. Teď můžete mít i interpretaci nejrůznější, ale pak vidíme, že ty tradice si je odebírají různé proudy jinak, komunisté viděli třeba v táboru už počátek toho komunistického hnutí, některé krajně pravicové až fašistické skupiny to viděly právě to vojenství, ta silná, silná vlastně schopnost bojovat a my se musíme podívat, teď vyšla vlastně Černému knížka Jan Žižka, hrozně se na ní těším, ještě jsem ji nečetla a tam taky je to teda ten hrdina, který je bohabojný a který bojuje za, za pravdu nebo i z hlediska toho jeho předchozího vývoje ho můžeme interpretovat jako jinak, ale vždycky musíme přemýšlet o dobových souvislostech a nedávat těm lidem vlastně to, co my teď prožíváme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Posloucháte názory politoložky prof. Vladimíry Dvořákové. Ministr zdravotnictví Roman Prymula včera nastínil epidemiologickou budoucnost, chce například zvýšit kapacitu testování na koronavirus až na 50 000 testů denně, oproti nynějším 23 000. Také omezit účast na volnočasových aktivitách, jak se díváte na jeho kroky a představu, jak šíření nákazy dostat pod kontrolu?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Tak nejsem epidemiolog, abych dokázala říct, které prostě kroky jsou oprávněné, které ne, ale chtěla bych říct jednu věc, vždycky pokud se něco dělá, tak to musí mít ty jistou návaznost. Bude poměrně zbytečné, pokud bude procházet velké množství testů, ale nebude šance zajistit nějaké kontakty nebo respektive udržet, aby ti lidé, u nichž se ukáže, že třeba jsou bez příznaků, je nemocných nebo nakažení tak, aby se opravdu dohlédlo na to, že dodržují tu karanténu, to je prostě druhá věc, aby ti lidé byli testováni, ano, ale dostali velmi rychle ty výsledky. Já zatím vím, co mám zkušenost s lidmi, který byli, řekněme, v mém okolí a pracoviště a podobně, že většina těch lidí se chovala zodpovědně, že v momentě, kdy získali pozitivní testy, tak okamžitě informovali pracoviště, okamžitě informovali své známé, mnohem dříve než-li k tomu přišla hygiena, ale není prostě možné jenom mít ty testy bez toho, že by byly navazující kroky, je nutné taky vnímat, my jsme hrozně dlouho nedostávali, až nyní třeba odpovědi na to, z jakých věkových kategorií, kde se to objevuje, z toho vyplývá, kde se to častěji šíří, takže můžeme odhadnout, jestli, které kroky jsou třeba zbytečné, které jsou naopak naprosto nezbytné, myslím si, že by se měla zlepšit komunikace s většinou obyvatel a prostě ty věci vysvětlovat, protože rozhodnutí ponesou roušky, neponesou roušky, budou mít děti ve škole roušky, nebudou mít děti ve škole roušky, pokud se to diskutuje o tom, jestli je to pro ty děti příjemné nebo nepříjemné, tak ta diskuze nemá smysl, rozhodně to je pro děti nepříjemné, ale musíme vědět, jestli to má a musí se říci lidem, jaký to má dopady, co se tím chce udělat, na jakou dobu přibližně toto může být, teď myslím dobu třeba, do jakého čísla, kdy klesne vlastně počet nakažených nebo, nebo teda to známé číslo reprodukční, které ukazuje, kolik lidí může jednotlivec nakazit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co říkáte vůbec na to, že se Roman Prymula po téměř čtyřech měsících jako jedna z tváří toho jarního boje s nemocí covid-19 vrátil v roli ministra zdravotnictví, poté co Adam Vojtěch rezignoval?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Víte, je to celé trošku takové, řekla bych nešťastné, protože já bych viděla třeba jako velmi dobře pana Prymulu jako epidemiologa mezi epidemiology, který mají významné slovo při rozhodování o politice, i při rozhodování ministerstva zdravotnictví nebo při rozhodování oné nově vzniklé rady vlády pro zdravotní rizika, nově vzniklé o prázdninách, myslím si, že tady se pořád byla snaha nějakým způsobem dávat nové tváře, rozhodnutí, která byla přijímána, nebyla příliš zdůvodňována a do toho vstupoval většinou pak pan premiér jako někdo, kdo ty podmínky zmírní, kdo, kdo řekne, že vlastně lidé nechtějí nosit roušky, tak ať je nenosí. Chyběla mi tu, řekněme, taková ta hlubší, hlubší koncepční práce, která by vycházela skutečně z těch odborných analýz, který já nemohu přesně posoudit, nejsem odborník na tyhle ty otázky, ale předpokládám, že prostě tyto analýzy někde byly z nich se vyvozovaly potom ty kroky, dalo se mnoho věcí předvídat. To, co se dalo čekat na začátku, jako kde myslím, že většina lidí řekla, ano, vláda zareagovala velmi tvrdě, silně v tom prvním období, ale viděli jsme, co se děje v Itálii, viděli jsme v dalších zemí, kde prostě se lidem nedostávala základní pomoc, vlastně při těžkém průběhu, tak se dalo říct a nikdo na to nebyl příliš připraven, tak se dalo říct, ano, byla to jistá reakce, ale dalo se předpokládat, že prostě budou připraveny scénáře pro to, co se udělá, když něco poroste, neporoste, takže to si myslím, že tady docházelo k dosti velkým selháním a ke snaze jakoby nahrazovat nějaké instituce, byl ústřední krizový štáb, ten měl podle statutu okamžitě obsadit ministr vnitra, protože tam jde o distribuci a koordinaci těch záchranných složek, ale obsazoval to pan Prymula, trvalo než-li ho obsadil ministr vnitra, poté vznikla potom ministerstvo zdravotnictví dávalo plošné příkazy, což vlastně právně spíše nemůže aspoň říká se i na rozhodnutí některých soudů, správního soudu a pak vznikla ta rada vlády pro zdravotní rizika, aby mohla vláda rozhazovat, že zase předsedal pan premiér, takže prosazoval vlastně i ty svoje vize nebo měnil ty závěry, které, ke kterým dospěl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A vrátil se nám ústřední krizový štáb?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
No, tak jako já si myslím, že je to dobře, protože tady jde hlavně o jistou míru koordinace těch záchranných složek, jako na to, aby bylo možné rychle reagovat, třeba i jenom na to, když se vyčerpá v některých krajích kapacita nemocnic, když bude potřeba rychle distribuovat, distribuovat pomoc, když bude potřebovat, jako jsme viděli nyní, že třeba vojáci byli v některých ústavech sociální péče, kdy onemocnělo více pracovníků, takže ten ústřední krizový štáb, jehož statut je tuším z roku 2008, vlastně byl od počátku připraven pro takovéto situace, ale ne proto, aby v momentě, kdy ta situace vznikne, se začal měnit jeho statut, což byla jako jistá tendence na počátku, prostě jak funguje stát, se ukáže v těch krizových situacích, jestli to jde podle toho, jak prostě jsou připraveny kroky, aby to nějakým způsobem fungovalo a ne aby se, řekněme, neustále něco měnilo, kdo za co nese odpovědnost a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Změní se tedy teď fungování státu, respektive, co se ukázalo v těch uplynulých měsících právě o tomto?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Já si myslím ukázal, že spíše se hledělo na, řekněme, politickou situaci a politický marketing, já nechci vyčítat ty a říkat, jestli se měly zavést roušky dříve nebo později, uvědomme si, že i proti rouškám byla i opozice, to nebyla jenom otázka vládních, vládních stran, myslím si ale, že mělo opravdu být v momentě, kdy se ta nejhorší krize na jaře zvládla, tak měly být vytvořeny prostě základní kroky, co kdy, za jakých podmínek nastane. Já nejsem moc velkým příznivcem Semaforu, mám-li být upřímná, protože Česká republika 10 000 000 obyvatel, to je strašně málo. To je ten Semafor má význam v těch větších zemí, ale tady, když si řeknete, že nějaký teda městečko kousek dál, tak neuděláme koncert, protože je tam velká míra nakažlivosti a uděláme ho tady na jiném místě, kam ovšem ti lidé z těch míst, kde je ta epidemie větší, přijedou, tak mně prostě toto nepřišlo jako, jako příliš účelné, lépe řečeno, si myslím, že se tomu věnovala větší pozornost, než bylo nezbytně nutné. Mělo být skutečně udělány ty základní přípravné kroky, já řeknu něco z univerzit, univerzity v Praze vlastně nevím, já teď působím na ČVUT. Vím, že se tam hodně diskutovalo o tom, v jakém stupni se přijmou jaká opatření a řešilo se, že třeba přednášky ano, můžou být přes počítač, cvičení a laboratoře do určitého počtu budou kontaktně, udržet kontaktní výuku je v strašně důležitý pro, pro ty studenty a toto se diskutovalo celou dobu, v momentě, v pátek, v pondělí měla začít výuka, v pátek hygienička, aniž by komunikovala vlastně s těmi rektory, tak rozhodla, prostě všechno bude online, a to mně přišlo jako velice zvláštní, protože ty univerzity přistupovaly k tomu z velké části aspoň co vím velmi zodpovědně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Svůj pohled na svět s námi sdílí politoložka Vladimíra Dvořáková, koncem týdne se uskuteční krajské, i volba do třetiny Senátu, to krajské hlasování bude už šesté v pořadí, o co v letošních volbách jde především,

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Tak ty krajské volby a volby do Senátu sice bývají považovány za takzvané volby druhého řádu, to znamená volby, kdy se nevolí sněmovna, která má vztah přímo k vládě, ale mají některá specifika, za prvé v krajských volbách mnohem více než-li v místních volbách, stále se volí podle určité stranické příslušnosti, i když my víme, že tam vznikají nejrůznější strany, hnutí, který jsou třeba pro daný kraj, tak přesto značná část voličů volí spíše stranicky, na rozdíl od třeba místních voleb, pokud neberu teda velká města, tak kde se hodně spíš volí už pro tu místní komunitu. To znamená, že ty krajské volby do jisté míry ukáží, jsou takovým průzkumem veřejného mínění a do určité míry vlastně se to dá brát, že někdy lidé hlasují jakoby protestně, proti, třeba proti vládě, velmi často je to, to bývá tímto způsobem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Proti té celostátní?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Proti té celostátní politice, a přestože hlavním tématem mají být ty krajské otázky, tak velice často se objeví, že jsou celostátní otázky, vezmeme, kdysi to bylo třeba zrušení plateb u lékaře za poplatky, jako byly úplně klíčovým tématem. Zde nesporně to bude koronavirus, nesporně toto bude otázka, která bude hrát velkou roli, to znamená bude se odrážet, jakým způsobem vláda postupovala a bude se odrážet i to, jakým způsobem to má dopady na ten život krajů, jako nejenom na jednotlivý občany, ale také samozřejmě na ten život krajů. V Senátu je to také, i když se volí, je tendence volit určité osobnosti, tak přesto převládá i zase stranická, stranická volba nebo hodnotová orientace levice, pravice.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
K rozdělení republiky na 14 krajů došlo před 20 lety, byl to dobrý smysluplný krok? Osvědčilo se to?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Ten před, předjímala to Ústava, která chtěla to krajské zřízení, víme, že tam předtím bylo teda vlastně něco zrušeno, ono dodnes tady zůstávají jakési pozůstatky, jsem viděly ty okresy teďko v Semaforu, vlastně fakticky jakoby neexistují. Ta decentralizace měla nesporně smysl a mělo to být, obecně se říká, že vlastně lidé mají větší vztah k tý krajský politici, je pro ně mnohem pochopitelnější, než-li třeba ta celostátní politika. Na druhou stranu ta účast bývá hodně malá, takže těch 40 %, který bývá a to jsem tedy zvědavá, jestli tentokrát bude, protože ještě je to komplikovanější, tak zase neukazuje na to, že by lidé s ním byli hodně, hodně spjatý, máme zajímavý dopad těch krajských voleb a i tím, jak do krajů chodily hodně peníze a peníze i z Evropské unie, tak se nám tam vytvořila taková silná skupina krajských politiků, který bez ohledu na stranictví byly mnohdy napojený na takové vlastně podivné financování, práci s projekty a vytvořila se taková jakoby stranická elita v těch hlavních stranách, která vlastně pak nakonec šla v jisté době proti tomu centru, na to doplatilo vlastně Nečasova vláda, Nečas byl slabý premiér a byly tam silné ty elity a totéž Sobotkova vláda, vzpomeňme na Lánský puč, to jsou elity, který přicházejí z těch krajů a chtějí mít větší podíl na centrální politice.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Italští voliči v nedávném celostátním referendu rozhodli o snížení počtu u zákonodárců, aktuálně italských senátorů a poslanců dohromady skoro 1000, samozřejmě Itálie je mnohem větší země, než je Česko, nově budou Italové vybírat asi o 230 poslanců a 115 senátorů méně, tuto změnu dlouhodobě prosazovala vládní Hnutí Pěti hvězd, argumentovalo hlavně finanční úsporou, jak se díváte na vlastně to budoucí zeštíhlení obou parlamentních komor, možná, i když to srovnáme s tou početnosti v Česku u zákonodárců?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Tak samozřejmě to vždycky vyvolává pocit, že na něčem se ušetří a ušetří se tedy na těch elitách, bývá to dosti, dosti časté, ono pak, když se ukáže, jaká je to částka, která se ušetřila, tak se ukáže z hlediska rozpočtu a podobných věcí, jako to nemá skoro žádný dopad, ale chtěl bych říct, že ten počet samozřejmě můžeme přemýšlet o tom, jak je smysluplný ten počet, jaký je postavení těch obou komor, tady totiž nejde jenom o to, jestli budu mít dost práce, aby dělaly, ale zejména tam, kde je to proporční zastoupení, tak ono to ukazuje, aby se mohly vlastně mezi těmi stranami přerozdělit ty mandáty, jestliže snížíte o polovinu, vlastně počet poslanců, tak to znamená, že ta klauzule, kterou máme oficiálně 5 %, nejednou vám vyroste jakoby ta přirozená klausule mnohem větší a menší strany, které třeba přichází s alternativou, začínají novou politiku, budou mít mnohem menší šanci, vůbec tu klauzuli překročit, takže tady jde o to, že ten počet také vychází z toho, aby se reprezentovaly různé proudy, které by se do té politiky dostaly.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem na kolik je saturována česká politická scéna, narážíme na to, že Mikuláš Minář rezignoval na funkci předsedy spolku Milion chvilek a jak řekl serverům Ihned cz a Deník N a chce založit hnutí, se kterým by se v příštím roce zřejmě zúčastnil sněmovních voleb.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Tady jde o to, že vlastně každé hnutí, které zmobilizuje určitou část lidí, má určité příznivce, musí v jistým momentě dojít k tomu co dál, protože ta mobilizační kapacita bez nějakých silnějších výstupů, nemá dlouhodobě význam, to je důležité krátkodobě, dá se najevo, že lidé jsou s něčím nespokojený, můžou vytvářet tlak na existující strany, aby třeba část jejich požadavků si dali do svých programů, ale v jistém momentě musí už se rozhodnout, jestli dál budou dělat to hnutí, vyjdou nebo, nebo jestli vlastně to takhle se jakoby rozplyne. Pamětníci před 20 lety, když si vezmeme Impuls 99, děkujeme odejděte, to bylo přesně stejné dilema, se kterým se potom pokračuje a samozřejmě mnoho lidí říká, my do politiky nechceme, my chceme být jenom tou skupinou, takže uvidíme, jak dalece se to podaří uchytit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje na závěr dnešního vydání Jak to vidí politoložka prof. Vladimíra Dvořáková, děkuji za váš čas a přeji vám i posluchačům příjemný sváteční den.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zita Senková se připojuje, na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.