Přepis: Jak to vidí Vladimíra Dvořáková – 28. ledna 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. V pořadu ‚Jak to vidí‘ vítám politoložku profesorku Vladimíru Dvořákovou. Dobrý den.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
S profesorkou Vysoké školy ekonomické dnes probereme například otázky ovlivňování justice, zdali by se třeba soudci měli scházet s politiky. Kdo by měl mít či nemít bezpečnostní prověrku? A o co vlastně jde ve Venezuele? Dobrý poslech. – Bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa tvrdí, že mu prezident Miloš Zeman nabízel vedení Ústavního soudu výměnou za verdikt ve věci jmenování profesorů. Uvedl to před sněmovním podvýborem pro justici minulý týden. Pan Baxa přirovnal vyjádření prezidenta k výměnnému obchodu. Před poslanci justičního podvýboru vypovídal také místopředseda Ústavního soudu Vojtěch Šimíček. Ten popsal, jak ho hradní kancléř Vratislav Mynář kontaktoval kvůli služebnímu zákonu, kdy se prezident domáhal jeho zrušení. Prezident Zeman opakovaně odmítl, že by soudci Baxovi nabízel funkci výměnou za rozsudek. Podle něj se pan Baxa mstí za to, že jmenoval novým předsedou Nejvyššího správního soudu pana Mazance. Cituji slova hlavy státu: „Ať už to nazveme mstou, možná bych spíše mluvil o frustraci či zklamání, tak jsem nevyhověl jeho přání a on je mrzutý.“ Tolik ke kauze pana prezidenta. Jak ji vidíte vy, paní profesorko?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Já ji vidím poměrně jednoznačně. V demokracii platí, že politik, tj. určitá instituce, může dělat jenom to, co mu zákon povoluje, občan může dělat cokoliv, co mu zákon nezakazuje. Je zajímavé, že zákon dokonce zakazuje občanům, aby chodili za soudcem, nemůžu přijít za soudcem, který řeší moji kauzu nebo jakoukoliv jinou kauzu, která mě zajímá, a říkat mu rozhodněte tak nebo onak. U politiků je to vlastně ještě výraznější, protože právě ta nezávislost moci soudní znamená, že by neměli politici se snažit ovlivnit rozhodování těchto soudů, neměli by se snažit komunikovat o živých kauzách se soudci, kterým to přísluší nebo jejichž soudu to přísluší. Takže tady je to naprosto jasné. A takové jednání je nepřípustné. Já samozřejmě nemohu vědět, co přesně řekl pan prezident v rozhovoru s panem Baxou. Na druhou stranu v rozhovoru s panem Šimíčkem pan Mynář hovořil zcela bezprostředně a vypadalo to, že s tím nemá nejmenší problém, jaksi že opravdu nějaký názor nebo stanovisko pana prezidenta soudci říkal. A to je věc, která by vůbec neměla být. Samozřejmě pan prezident vstupuje do toho procesu, protože jeho se to týká. Týká se to toho, že on nejmenoval profesory, takže se řeší jeho problém. Ten jeho názor je v zásadě znám, protože je dán na základě podkladů, ale aby dával jakýmkoliv způsobem najevo, jak si přeje rozhodnout nebo o tom hovořil, tak to je zcela nepřípustné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nesmí se tedy soudci scházet s politiky a obráceně?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Soudce se nesmí vlastně scházet s nikým, takže ani s občany, jejichž kauzu řeší. Takže oni opravdu se nemohou scházet, aby diskutovali konkrétní kauzy. Je naprosto běžné, že se sejde předseda Ústavního soudu, Nejvyššího soudu, Nejvyšší správního soudu s prezidentem republiky, který může mít řadu dotazů týkajících se fungování toho soudu jakožto instituce, jako třeba potřebnosti nejmenovat některé nové soudce... Víme, že za prezidenta Václava Klause se Ústavní soud dostal do situace, kdy už měl opravdu problémy ty kauzy řešit, protože řada soudců chyběla a nebyla jmenována. Tak je normální, že prezident se zeptá, když se třeba doplňují soudci Ústavního soudu, jaký typ soudce by mohl být vhodný. Třeba, že je tam potřeba někdo na správní právo nebo na finanční právo a tak dále, protože nemůže být ten Ústavní soud složen jenom ze soudců, kteří všichni mají stejnou specializaci. Takže tato komunikace může nastat a taky nastává i při různých oficiálních akcích, kde jsou tito činitelé, ale rozhodně to nesmí být spjato s kauzami nebo jakkoliv vázáno ke kauzám, které se řeší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Podle ministra spravedlnosti pana Kněžínka soudci vlastně obstáli, protože spory, v nichž figuroval ať už pan prezident, nebo Hrad, nerozhodly v jejich prospěch, nicméně ho mrzí, že pan Baxa se svým tvrzením nepřišel bezprostředně poté, co se schůzka s prezidentem Zemanem uskutečnila.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Já si myslím, že ani moc nemohl. Ono by to bylo velmi složité, aby toto dělal v době, kdy byl ve funkci toho předsedy Nejvyššího správního soudu, anebo to udělal bezprostředně poté, co ta kauza měla teprve být řešena. To je, myslím, věc, která by byla hodně problematická, protože pak by říkali, ano, oni takto rozhodli, protože se před tím pohádali s panem prezidentem a snažili se o něco. Takže soud rozhodl a o těchto věcech pan Baxa informoval až poté, co z té pozice odešel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Snahy o ovlivňování justice v té obecné rovině tady zřejmě vždy byly a asi i budou. Lze je vůbec nějakým způsobem eliminovat? Co by třeba pomohlo? Píše se nebo se navrhuje větší izolace soudců a podobně? Co by bylo reálné z vašeho pohledu?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Ten zákon prostě nedovoluje hovořit o těch živých kauzách. Jde o to, že pokud se bavíte s nějakým významným politickým činitelem a bavíte se o věcech, které s žádnou kauzou nesouvisí, a nejednou tam zazní něco takového, tak je hodně složité pro ty soudce říct, pane prezidente, dále s vámi nehovořím. Ale možná je to teď doporučení Ústavního soudu pro své vlastní aktivity, které říká, že to prostě nelze, a tak možná dává těm soudcům takovou, byť to nešlo ani předtím, větší šanci na to upozornit, že v momentě, kdy rozhovor sklouzne někam, kam oni nechtějí, prostě ten rozhovor ukončit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nezávislost dvou soudců pražského Městského soudu i objektivitu Nejvyššího správního soudu zpochybnil prezidentův kancléř Vratislav Mynář. V pátek totiž stáhl žalobu, kterou podal na Národní bezpečnostní úřad kvůli neudělení bezpečnostní prověrky. Svůj krok Vratislav Mynář zdůvodnil pochybnostmi, že by o jeho věci bylo řádné rozhodnuto.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Pan kancléř Mynář, když to zdůvodňoval, tak skutečně hovořil o podjatosti, ale on podjatost nenapadl, což je jedna z možností, která je, že pokud by měl pocit, že ti soudci jsou podjatí, tak může napadnout podjatost těchto soudců. Ale po pravdě řečeno, když budu přemýšlet trochu s nadsázkou, tak on by byl problém, kdyby se to dostalo k jiným soudcům, kteří by mohli být potom napadáni také z jakési podjatosti... Prostě pokud by to nedostalo k nějakému soudci, u kterého by pan Mynář považoval, že stojí na jeho straně. Takže já bych z toho měla docela obavy. Každopádně podjatost nedal, neuvedl ji oficiálně, to říkal pouze v nějakých zdůvodněních, a rovnou tu žalobu stáhl, to znamená, nechtěl mít tu možnost, že by se to svým způsobem mohlo dostat třeba k jiným soudcům, pokud opravdu nevěří těm soudcům, u kterých to mělo být.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Hrad sdělil, že pan Mynář zůstane i nadále ve své funkci hradního kancléře, protože pro její výkon plně postačuje současná prověrka na stupeň vyhrazené. Jenom připomenu, že jeho prověrka je tématem už od jeho jmenování v roce 2013. Zákon povinnost prověrky pro hradního kancléře neřeší, byť tady byl pokus poslanců STAN změnit to. Jak tedy dál postupovat? Měl by mít prezidentův kancléř bezpečnostní prověrku?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Já si dost dobře nedokážu představit, že by ji neměl mít. Ono záleží na tom, co kancléř vykonává, jakou funkci. Ta bezpečnostní prověrka není dána tak, že si řekneme, tyto lidi si prověříme nějakým způsobem, ale jde o to, k jakým materiálům se dostává při výkonu své funkce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nebo nedostává, pokud ji nemá...

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
A pokud má být kancléř a plnit funkci kancléře, tam by možná bylo dobré si zjistit přesně popis pracovních povinností, jaké má kancléř pana prezidenta, tak pokud prostě má vykonávat tuto funkci, tak je vysoká míra pravděpodobnosti, že se pan kancléř dostává k materiálům, ke kterým se dostává pan prezident, a ze zákona pan prezident jakožto volený činitel nemusí mít prověrku, to se vztahuje na pět lidí, kteří mají možnost přístupu k těm nejtajnějším informacím, ale v tom případě mi není jasné, jakým způsobem se třeba připravují ty poklady, jakým způsobem se to utajuje, aby k tomu nemohl přistoupit kancléř, a jde třeba i o takové drobnosti, jako jsou bezpečnostní opatření na Pražském hradě. Kdyby se cokoli stalo, kdyby hrozilo jakékoliv bezpečnostní riziko, tak jsou samozřejmě místa, kam se některé věci dávají, kam se případně některé osoby schovávají. A podle mě je to všechno také otázka, která podléhá utajení. A v tom případě kancléř prezidenta republiky by o těchto věcech neměl mít vůbec žádné informace. A to mně pro funkci kancléře připadá hodně zvláštní...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:  
Proč tedy neřeší tuto povinnost zákon? Měl by se změnit, novelizovat?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Podle mě tohle to není úplně čistě zákonná věc. Tam je podmínka, že pokud má člověk přicházet do kontaktu s utajenými skutečnostmi, musí dostat certifikát od Národního bezpečnostního úřadu. Musí být takto prověřen. Takže tam je otázkou, jestli kancléř prezidenta republiky může přijít do kontaktu s utajovanými skutečnostmi a jestli v tomto případě může plnit odpovědně tu svou funkci kancléře. Je to dáno poměrně dost logicky. A já si nemyslím, že by všechny funkce musely být zákonem vypisovány. Tam je tato logika: Pokud pro svou funkci a správný výkon té funkce mám, a musím mít, přístup k některým informacím, které jsou tajné nebo přísně tajné, musím projít bezpečnostní prověrkou. Takže přemýšlejme o tom, k čemu máme kancléře a jak dalece plní svou funkci kancléře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Čtyři státy EU Španělsko, Francie, Německo a Británie jsou připraveny uznat lídra venezuelské opozice a předsedu parlamentu Juana Guaidóa prezidentem, pokud dosavadní vláda Nicoláse Madura do osmi dnů nevyhlásí nové prezidentské volby. Juan Guaidó se minulý týden ve středu prohlásil prozatímním prezidentem 30milionové latinskoamerické země a americký prezident Donald Trump ho vzápětí dekretem uznal. Jak vy, paní profesorko, rozumíte situaci ve Venezuele? O co jde? Juan Guaidó prohlásil prezidenta Madura za uzurpátora a dodal, že je připraven naplnit ústavu a dočasně se chopit moci...

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Ona je otázka, jak dalece to naplňuje tu ústavu. Tam je opravdu problém, jestli se může takto prozatímně chopit moci. Na druhou stranu ta situace ve Venezuele je skutečně katastrofální. Problémem je nejenom obrovská inflace, kdy se ztratila hodnota peněz, také se vytvářely ty vlastní peníze el petro. Měly trochu tu otázku řešit... Každopádně ta situace sociálněekonomická, humanitární je velmi složitá. Zároveň jak nám ukazují i venezuelské dějiny, že otázka jakýchsi prozatímních prezidentů nebo lidí, kteří přicházejí k moci, aby vystřídali něco, s čím je národ nespokojen, příliš moc nefunguje. Po dlouhé diktatuře v r. 1958 hlavní politické strany (byly to především dvě; nejdřív tři, pak dvě) uzavřely něco jako opoziční smlouvu. A to tam fungovalo v takové podivné demokracii, kdy si rozdělili přístupy a kontrolu nad různými zdroji a víceméně se střídali u moci, a už tehdy velmi výrazně posílili roli prezidenta, který mohl vstupovat do mnoha otázek. Ale ten problém se nedá řešit, protože ty strany, jak si rozdělily tu moc a střídaly se u moci, vlastně nemohly reagovat na problémy společnosti jako obrovská chudoba a sociální napětí. A tam přichází Chávez – nejdříve v r. 1992 s pokusem o vojenský převrat, který byl neúspěšný, ale v r. 1998 byl zvolen prezidentem. A znova měnil ústavu a upravoval to s tou jeho vizí posilování role prezidenta. A mimochodem určité varování pro naše politiky: On tam měl dokonce možnost odvolání prezidenta (říkal – věřím lidu) a ta možnost odvolání toho prezidenta (nikdy k tomu nedošlo) neustále mobilizovala a vytvářela násilí, napětí ve venezuelské společnosti. Takže tento, řekněme, určitým způsobem charismatický lídr, který měl takovou neurčitou vizi budování socialismu 21. století, což nikdo moc netušil, co bude, se opíral o ty zbídačelé vrstvy venezuelského obyvatelstva. Byl jeden pokus ho sesadit, a to v r. 2002, který skončil neúspěšně. A po jeho smrti na rakovinu to převzal současný prezident Maduro, který už samozřejmě nemá ani takové charisma, jako kdysi míval Chávez. A ta situace u země, která má naftu, a je tedy velmi strategicky významná, ale zároveň má možnost získávat tyto prostředky, je skutečně velmi komplikovaná, i s tím, že opozice po celou tu dobu, si myslím, nehrála úplně strategicky dobrou roli. Tu se vzdávali účasti na volbách, tu kritizovali... A to napětí a ta polarizace společnosti jsou opravdu veliké. Takže samozřejmě nové volby by mohly být jakýmsi řešením. V této chvíli pořád ještě, pravděpodobně, za Madurem stojí armáda, i když se ukazují výrazné trhliny. Takže nevíme, jak dalece tam ta armáda vydrží... Ale to riziko, že ta země skončí s obrovským násilím... Ani volby ten problém nevyřeší, protože Venezuela vždycky končila rozdělením na vítěze a poražené.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nakolik by bylo podle vás pravděpodobné, že by Nicolás Maduro ty volby opět vyhrál?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Pravděpodobnost by asi nebyla moc vysoká. Už v r. 2013 vyhrával velmi těsně... Ale je pravda, že ta společnost je obrovsky polarizovaná. Je tam i otázka manipulací. Byl tam samozřejmě vidět i vliv médií. Za Cháveze se postupně dostávala i veřejná média pod kontrolu. Mám obavy, že je tam spíše riziko vypuknutí nějaké občanské války nebo velkého násilí, které v té zemi bude, protože ten stát Venezuela nikdy nebyl budován jako stát. On byl vždycky vnímán jako majetek těch, co se dostali k moci. A to je obrovská tragédie. Zároveň se to, řekněme, velké sociální napětí ještě zvyšuje, protože do té propasti, kdy je nedostatek potravin a léků, peníze ztrácejí jakoukoliv hodnotu, se dostaly i střední vrstvy, které teď skutečně mají problém i s tím základním přežitím. Takže ta situace je skutečně velmi vážná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A proč se v tom angažují Evropa a Spojené státy?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Já si úplně nejsem jistá... Tady se ukazuje, že jakékoliv konflikty se, řekněme, promítají do pozice zahraniční politiky. Pro Spojené státy tradičně venezuelská ropa představuje strategickou záležitost, a to velmi silně, takže tam si myslím, že je toto hlavní důvod. Vždycky tam ta angažovanost Spojených států byla. Na druhou stranu v momentě, kdy se přímo angažují Spojené státy, tak z hlediska latinoamerické politické kultury je to spíš takový polibek smrti. To znamená, že mnoho těch režimů, které byly skutečně založeny na populistickém apelu, se drželo díky protiamerické rétorice. Takže podpora prezidenta Trumpa si příliš neposiluje opozici jako takovou ve smyslu získávání lidové podpory. Na druhou stranu Evropa... Možná je to také reakce na to, že Rusko dalo najevo, že stojí za Madurem, dal to najevo i turecký prezident Erdogan... Takže jsou tam velmi zajímavé věci z hlediska toho, jak jeden konflikt v zemi (kde si myslím, že ten největší problém je obrovská korupce, je tam obrovský problém přerozdělování, nepřerozdělování zdrojů, čistě mocenské pozice, které se drží na armádě) se pak nakonec stane mezinárodním problémem. A je otázka, jak dalece opozice, pokud se dostane k moci, bude schopna vytvářet skutečně principy demokratického právního státu. Tam moc iluze nemám...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak řekl ostatně ruský velvyslanec při OSN, Venezuela se stala srdcem rostoucího geopolitického duelu...

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Je mi Venezuely v tomto okamžiku velice líto, protože ty problémy jsou jiné, byť víme, že třeba Chávez dlouho podporoval Fidela Castra, byla tam velmi silná blízkost, a on dokonce jakoby přebíral prapor revoluce pro Latinskou Ameriku... Ale byl to spíš takový, řekněme, ideologický obrázek, který o sobě dělal, než že by tam byla výraznější, řekněme, shoda v programech, nebo než že by tam byl ucelenější program. U populistických vůdců vždycky bývá jakási vize, která je málo konkrétní, aby ji mohl ten vůdce koneckonců dlouhou dobu realizovat...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Americký prezident Donald Trump na tři týdny uvolnil peníze pro ochromené vládní úřady. De facto ustoupil opozičním demokratům, kteří diskuzi o posílení ostrahy hranic s Mexikem podmiňovali otevřením vládních účtů nejméně do 8. února. Lze říct, že vyhlášení stavu nouze je zažehnáno? Nebo ne? Co myslíte?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Myslím si, že úplně zažehnáno není. Je tam lhůta tří týdnů, která alespoň umožní, aby asi osm set tisíc federálních zaměstnanců vůbec dostalo výplaty... To si myslím, že je věc, která je hodně důležitá... Na druhou stranu to financování je velmi omezené a za ty tři týdny se bude muset znovu řešit, jestli budou v rámci rozpočtu peníze i na tu krásnou zeď na hranicích s Mexikem, jak ji sliboval prezident Trump v době, kdy dělal volební kampaň... Ovšem on tenkrát sliboval, že to bude krásná zeď, kterou zaplatí Mexičané. A to se nepodařilo. Mexičané zásadně netuší, proč by měli platit za krásnou zeď... A ty peníze z rozpočtu... Tím, že republikánská strana nemá kontrolu Sněmovny reprezentantů, tak se to Donaldu Trumpovi nedaří prosadit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Donald Trump se nechal slyšet, že zdi po celém světě fungují na 99,9 %, kamkoliv se podíváte. Paní profesorko, čím je nebo byl specifický tento shutdown, který vlastně dočasně skončil? Protože nebyl první a zřejmě ani poslední...

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Nebyl ani první... Byl nejdelší. Trval celých 35 dní, což je hodně. To znamená, že skutečně došlo k tomu, že federální zaměstnanci nedostali dvoje výplaty. Předtím byl shutdown několikrát – v nějaké omezené podobě několik dní za Baracka Obamy a asi ten nejdelší a nejslavnější byl v r. 1995 – 1996, prosinec a leden, který trval, myslím, 21 dní, a nakonec v něm ustoupil prezident Clinton. Amerika na tom byla tehdy ekonomicky velmi dobře. Prezident Clinton chtěl být znovu zvolen a žádal o takový příjemný rozpočet, který by mohl ukázat, jak má skvělé výsledky. Tehdy Kongres kontrolovali republikáni, takže ta situace byla opačná, a ti mu rozhodně nechtěli dát finanční prostředky, které by také „použil“ na volební kampaň nebo které by udělaly lepší obrázek jeho vládnutí. Tam byl takový docela zajímavý moment. Jak federální úředníci nechodí do práce, tak nechodili ani do Bílého domu. A jediný, kdo se tam takto objevoval, byla stážistka, která nebyla placena z federálních peněz, Monika Lewinská, pan prezident Clinton tehdy také neměl moc co na práci, takže z toho vznikl potom ten obrovský skandál, obrovský problém, který byl tedy spjat s tím shutdownem v letech 1995 až 1996 (prosinec, leden). V tuto chvíli to ukazuje prezidentu Trumpovi, že ten systém dělby moci, vyvažování mocí, to znamená tu nutnost dohodnout se u některých otázek s Kongresem, je věc, kterou musí brát v nějaké podobě v úvahu. Je samozřejmě otázka, co to udělá s americkým obyvatelstvem/s americkým voličem, protože už se pomalu začíná přemýšlet o příštích volbách... Zatím se ukazuje, že je vina kladena více spíše Donaldu Trumpovi. Je zajímavé, že u toho Billa Clintona tehdy více viny bylo vnímáno z hlediska obyvatelstva u republikánů.  

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Lze třeba odhadnout (nechci, abyste nějak věštila) ten další vývoj? Dojde k té dohodě s opozičními demokraty?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Myslím si, že nakonec ta dohoda skončí nějakým kompromisem, protože ani řada lidí z Republikánské strany nemá zájem na vyhrocení té situace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Prof. Vladimíra Dvořáková a její názory. Děkuji za to. Na slyšenou.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka:
Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.