Přepis: Jak to vidí Vladimíra Dvořáková – 21. září 2022

Jan BURDA, moderátor
Už tento pátek 23. září začnou volby do zastupitelstev obcí a také do třetiny Senátu. Ve vysílání Českého rozhlasu pravidelně připomínáme, jak vše funguje ve volební místnosti, co si s sebou vzít, na co před volbami nezapomenout. V dnešním Jak to vidí, které právě začíná, se ale zaměříme na volební systém. Specifika volby do horní komory parlamentu i důležitost místních voleb nebo také na zajímavosti. U mikrofonu vítám Vladimíru Dvořákovou, politoložku a ředitelku Masarykova ústavu vyšších studií Českého vysokého učení technického. Dobrý den.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, ředitelka Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT
Dobrý den.

Jan BURDA, moderátor
K poslechu zve také Jan Burda. Začněme u těch místních voleb do místních zastupitelstev. Slyšel jsem názor, že komunální volby jsou z pohledu všedního života člověka vlastně možná nejdůležitější, protože tím svým hlasem ten volič rozhoduje o svém bezprostředním okolí. Souhlasíte s tím, paní profesorko?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, ředitelka Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT
Já si myslím, že bych docela souhlasila, byť politologové tyto volby označují za volby druhého řádu, jako že nejsou tak podstatné ve smyslu, že neurčují politiku státu, ale pro každého člověka je to samozřejmě velmi důležité, kdo bude vlastně řídit tu oblast, ve které žije. A zároveň je to možná trochu pochopitelnější pro občany. Oni dokáží si představit, co to znamená, jestli se opraví most, nebo neopraví most. Jestli tam bude zrenovovaná školka, jestli bude fungovat někde zdravotnické zařízení a tak dále. To jsou věci, které ten komunál v nějaké podobě může ovlivňovat a je to prostě srozumitelné. Kdežto velká politika, když se nyní třeba hovoří o rozpočtu a schodcích rozpočtu a někde lítají miliardy, tak to je velice často na to vůbec rozlišovací schopnost běžného člověka, protože s takovými penězi jako nepočítáte. Takže ano určitě je to důležité. A řekněme u nás ta účast v těch volbách komunálních nebývá tak špatná. Bývá kolem těch pod těsně pod 50 %, což není není špatný výsledek na rozdíl od voleb do Senátu.

Jan BURDA, moderátor
V čem jsou tedy podle vás ty místní volby především jiné, jaká mají specifika?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, ředitelka Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT
Těch specifik je hodně moc a právě záleží, jak se to promítá do různého druhu obcí. Máme malé obce, kde ve své podstatě někdy je jenom jedna kandidátka, bohužel někdy taky ani, ani jedna. Takže se to potom nějakým způsobem musí, musí řešit dodatečnými volbami, a to, že to přebírá to řízení nikdo jiný. Ale na těch malých obcích většinou je vám úplně jedno, kdo je v jaké straně, jaký má názory, ho znáte, protože máme vedle vás zahrádku a měníte se s ním jako prostě některé plodiny. Víte, jaký ten člověk je, prostě máte určitou představu a ta volba je málokdy nějakým způsobem stranická. Ono jako, když se pak se sečítají celkové výsledky, tak všichni koukají na to, že vítězí nezávislost. Samozřejmě je to logické, protože většinou to nejsou ani stranické kandidátky. Potom máme střední města, kde už je to trochu složitější anebo části třeba v Praze čtvrti, kde už je to trochu složitější. Tam lidé kombinují malinko i stranický přístup a řekněme, vyjadřují do určité míry tu svojí spokojenost. Ale pořád třeba v těch středních oblastech vidíte. Jako tady se dělo něco podivnýho. Tohle to prostě se chlubí něčím, co vlastně jako není pravda nebo naopak tohle se jim fakt podařilo a to ta obec se velmi zlepšila. No a pak máme velká města, kde si myslím, že je vůbec obrovská chyba, že se volí podle toho stejného systému, jako je třeba Praha, kde volíte 65 zastupitelů, si myslím, že do hlavního města Prahy. A ta logika lidi volí hodně stranicky. Tam už ty kandidáty ani neznáte. Praha má miliardové rozpočty. Takže to jsou, to jsou velké peníze, které jsou ve hře. A tam ta logika je zase úplně jiná i to, jak se volič rozhoduje.

Jan BURDA, moderátor
Tam do toho tedy vstupuje v Praze ale určitě můžeme mluvit o Brně, Olomouci, Ostravě.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, ředitelka Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT
Přesně hlavní města všech a velká města, celkově se dá říct.

Jan BURDA, moderátor
Protože primátor Prahy nebo primátor Ostravy, tak to je v podstatě persona na úrovni ministra.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, ředitelka Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT
Můžeme to říci tímhle tím způsobem, jako možná v některých věcech s větší zodpovědností ještě než, než má ministr, který to, řekněme, je člen vlády a zodpovídá za ten, za ten rezort víceméně, ale ta postava primátora je opravdu velmi výrazná.

Jan BURDA, moderátor
Sestavují tedy politické strany hnutí kandidátky do komunálních voleb jinak než při volbách do sněmovny nebo do krajských zastupitelstev? A zase tedy se můžeme zastavit u těch menších měst nebo obcí a u těch velkých měst.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, ředitelka Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT
U těch malých obcí bych řekla, že tam ty politické strany příliš jako do toho ani nezasahují, protože tam třeba někdo je příslušník nějaké strany, ale moc to lidi vlastně nezajímá. U těch středních obcí je takový zvláštní fenomén, který bych nazvala, že tam velmi přežívají jako takové si vztahy, které byly tady ještě na konci období komunistického nebo v těch devadesátých letech, kdy ta určitá skupina potřebuje mít podporu v té vyšší skupině. Někdy, někde oni jsou straničtí, protože vědí, že třeba na kraji nebo na městě, v němž, že prostě jsou ty jejich přátelé dokonce, které strany se tím chlubí, říkal, budeme mít přímý kontakt na magistrát. A to mě vždycky trochu vyděsí, protože magistrát, když hovoří, přiděluje dotace a podobně, tak by to nemělo být o to, že přiděluje dotace těm, kteří jsou se mnou stranicky spřízněný na nižší úrovni, ale mělo by to být naprosto objektivní. Přesto jak se ukazuje, to běžně lidé vnímají, hele to je dobrý, protože on má tam někoho, se kterým může to, to dojednávat a má větší šanci, že prostě protlačí nějaké projekty a získá peníze. A nejzajímavější na tom, že to vlastně všem připadá normální. A mně to, já si vzpomínám na seriál Sanitka, takový ten první díl, kde někde se řešil nějaký problém a říkal, zavolám na město, většinou městský výbor strany. A toto je něco, co strašně dlouho přežívá. A myslím si, že, že prostě to funguje i tímhle tím způsobem, že řada sdružení, kteří se hlásí k nějaké politické straně. Počítají s tím, že budou mít v tom nadřazené skupině tam, kde se mohou obracet na dotace. Takže budou mít někoho spřízněného a to trochu svědčí o politické kultuře u nás.

Jan BURDA, moderátor
Je logické tedy, aby do budoucna měla třeba, byť vím, že změnit volební systém, to není vůbec jednoduché, ale měla by mít ta velká města, řekněme, trochu jiný volební model než malé obce, kde se například opravdu sestaví jedna jediná kandidátka. Ti lidé se znají, vědí, co to místo kde žijí, potřebují a, řekněme, ten stranický rozměr anebo ten rozměr toho mám na někoho telefon, tam není tak důležitý.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, ředitelka Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT
Já si osobně myslím, že ta statutární města by měla mít stejný volební systém a možná volit stejně jako, jako do krajů. Je to, mělo by to tuto logiku, mělo by to i ten způsob uvažování voličů, by asi jako odpovídal. Ono totiž někteří lidé mají velice rádi a možná iluze o tom panašování takzvaném jako to, co něco vytváří pestrost. Jako, že si můžou vybírat napříč kandidátkami a jakoby sestavovat svoje zastupitelstvo. V tomhle směru velice silně to třeba vždycky prosazoval pan prezident Zeman. Ale ono je to trochu jinak. Tady by v momentě, kdy dáte, pokud nechcete volit různé dvě různé strany si říct, nemůžu se rozhodnout, půlku hlasu dám sem a půlku tam. Tak, když dáte pro jednu stranu a volíte si z těch dalších stran, tak vlastně ubíráte hlasité původní strany. A šance, že ten, koho vy si dáte, že přeskočí vlastně kandidáta a dostane se dopředu, je, nebo dostane se na první místo třeba, tak je hodně malá. O těch tam je 10 % z průměru hlasů odevzdaných pro stranu a ve své podstatě nevíme, jestli se to na úrovni velkých měst vůbec někde stalo. Myslím, že v Praze je to skoro nemožné, aby něco takového prošlo a byla krásná historická vzpomínka, kdo si vybaví, kdysi byla taková zajímavá figura pana starosty Jančíka na Praze 5. A on byl velmi nepopulární a lidé, kteří volili jeho stranu ODS tenkrát, tak chtěli dát hlas ODS a dělali to tak, že kroužkovali všechny kromě pana Jančíka, který byl na prvním místě kandidátky. On dostal z 45 hlasů, tuším byla, teda z 45 těch kandidátů byl druhý nejhorší. Za ním byla ještě jedna, přesto dostal mandát jako na prvním místě, protože se nepodařilo, aby to přeskočil. Takže je to velice složité i tímhle způsobem, že někoho se chci zbavit, říkám, chci tuhle stranu a tenhle člověk se mi nelíbí, zakroužkuju všechny nebo teda zaškrtám, zakřížkuju v tomto případě, tak se to moc jako nedaří. Ta iluze samozřejmě na těch menších městech to může být, tam to, tam to fungovat nějakým způsobem může, ale ve velkých městech vlastně je to velká iluze, že si vytvářím jako vlastní zastupitelstvo, tříštím hlasy. To je jediná věc, kterou prostě tímhle tím dělám.

Jan BURDA, moderátor
Domnívá se Vladimíra Dvořáková, politoložka a ředitelka Masarykova ústavu vyšších studií Českého vysokého učení technického. Paní profesorko, jsou radnice, v uvozovkách, myšleno a řečeno líhní budoucích kvalitních politiků na celostátní úrovni nebo by měly být, anebo je to jenom další předsudek a takové zbožné přání, v kterém se často mluví, že kvalitní politik nebo politička vyroste v tom místním prostředí. Naučí se jednat s lidmi, naučí se hospodařit a následně hvězda stoupá vzhůru.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, ředitelka Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT
Já si myslím, za prvé bych chtěl říct, že lidé, kteří jsou v komunální politice, zejména na té nižší úrovni, tak mají můj obrovský obdiv. Je to velká práce, velká zodpovědnost, velice často i malá podpora z toho, aby, aby opravdu, když se rozhodují o některých věcech, aby se nedostali laicky řečeno, do maléru. Je to, je to oběť pro společnost. Zase na této úrovni si myslím, že na té nejnižší úrovni těch obcích a menších měst ty lidé se často obětují opravdu pro to okolí a jsou to lidé, kteří prostě chtějí něco udělat pro ty, pro ty ostatní. A opravdu mají mojí velkou úctu. Pak je samozřejmě běžné, že lidé chtějí, uvažují o politické kariéře. Ta místní úroveň nebo komunální úroveň pro ně může být tím, co je něco naučí. Co jim dá, ty zkušenosti zůstanou v nich, řekněme, i pochopení pro ten běžný život, protože když někdo je od počátku ve velké politice celý život ve velké politice, tak myslím, že hodně ztrácí vlastně ponětí té reality a toho, jak vlastně ten život běží. Takže může to být. Tady zase záleží na tom, jak fungují ty politické strany, my jsme to viděli u některých stran, že vlastně přes tu důvěru těch lidí, kteří byli k těm místním zastupitelům, tak se pak najednou ukázalo, že některé vztahy, které nebyly úplně ideální, se pak přenášely z těch regionálního nebo z těch komunálních oblastí jako do velké politiky. Takže je to, je to různorodé. Osobně si myslím, že by politik měl tou komunální politikou procházet, že by měl získat ty zkušenosti. Měl by vědět, jak se rozhoduje, měl by komunikovat s lidma a hlavně by měl tušit, co je to za problémy, že prostě ty obce i třeba v té současné chvíli v této v momentě těch, těch různých krizí, tak oni najednou musí řešit spoustu věcí a často se cítí takový jako bezmocní, že jim nikdo moc jako nepomůže ani je to otázka samozřejmě taky rozpočtu a financí a tak dále. Takže já si myslím, že ta zkušenost může být dobrá a ten politik by měl mít tuto zkušenost. Nemyslím si, že vždycky je tak kariéra takto dobře nastavená a že možná některé věci, které se, řekněme, také střední úrovně přenáší pak do vysoké politiky, mohou být problém.

Jan BURDA, moderátor
Když jste zmínila tu nejistotu, například ohledně dodávek a cen energie v příštím roce, to je časté téma, protože města a obce jsou zřizovateli základních škol nebo mateřských škol a dalších institucí. Takže starostové často a starostky řeší, kde seženou energie a zda-li bude ve škole teplo a podobně. Na kolik se může ta současná nejistota kolem cen energií, například inflace výrazněji promítnout do rozhodování voličů. Teď myslím na celospolečenský problém, zda-li se nějakým způsobem může propsat do a odrazit v tom rozhodování, koho budu volit na radnici nebo na obecní úřad.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, ředitelka Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT
No, když se podíváte na volební kampaň, leckteré volební plakáty, tak najednou zjišťujete, že teda když zvolíte někoho do obce, tak vám vyřeší všechny problémy, které, které zde jsou. Zase je nutné si uvědomit, jako co jsou ty sliby a jestli vůbec je v pravomocích těch, té instituce, aby tyto věci řešila. Samozřejmě, že bude muset zastupitelstvo řešil otázku jako tepla a školy fungování, získání elektřiny. Ale to za jakou cenu ji budou získávat, to víceméně závisí na velké politice a oni to dost těžko mohou ovlivnit. Takže voličům bych doporučovala zejména v těch malých a středních obcích. To znamená středních městech třeba, tak aby, aby si zvažovali, jaký program je reálný a nehlasovali podle toho, jak někdo se staví k celospolečenským otázkám a jak, jak se staví prostě k řešení krize, na níž vlastně nemá pravomoci je řešit. To je, myslím si, že jako velice důležité.

Jan BURDA, moderátor
Říká Vladimíra Dvořáková, politoložka a ředitelka Masarykova ústavu vyšších studií Českého vysokého učení technického. Volby do zastupitelstev v obcích po celé České republice ty proběhnou tedy v pátek a v sobotu, ale zároveň budou lidé na některých místech vybírat také nové senátory zhruba třetina země. Proč jsou volby do horní komory parlamentu nastaveny takto?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, ředitelka Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT
To je otázka celého nastavení vlastně Senátu. Ona první otázka vůbec byla, jako proč mít Senát, mít Senát, nebo nemít Senát. To se řešilo v mnoha zemích i historicky i ve Spojených státech, když po revoluci vznikla prvně ústava, tak jako si říkali, k čemu máme mít senát a objevovaly se také názory, jakože třeba tam bude ta přirozená aristokracie. Teď ti lidé ty nejmoudřejší, nejchytřejší, jenom nebylo jasné, kdo teda určí, že ten je zrovna nejmoudřejší a nejchytřejší. Ale pak se rozhodli, že to bude tedy zastupovat, že bude Senát zastupovat jednotlivé státy. Tím se vyrovná poměr malých a velkých států, aby ty velké nemohly uzurpovat ty malé. Senáty nebo horní komory většinou reprezentují třeba etnické menšiny, pokud ta země, což není náš tedy případ, tak tam mají zastoupení různé skupiny nebo jednotlivé státy, když je to federace. Takže tam ten smysl to rozhodně má. V našem případě to moc není, říkalo se, že budou tedy zastupovat regiony, ale je to, je to problematické. Na druhou stranu na rozdíl od toho, co si asi myslí většina, většina lidí, demokracie je systém, který je vlastně komplikovaný a který chce zabránit tomu, aby jedna jasná většina mohla změnit ten systém a využít jako momentální vítězství, protože kdysi se říkalo, bude neúroda. Teď máme energetickou krizi, tak aby se nemohlo dojít k tomu, že dojde ke změně systému. Proto ten Senát je volen jindy, než jsou volby do parlamentu. To znamená, je jiná atmosféra. Za druhé je volen jiným způsobem. To znamená, je snaha vytvořit trochu jinou většinu. A volí se po těch třetinách, aby byla jistá kontinuita, aby nemohlo v radikalizovaných situaci dojít totálně ke změně a zejména jde o to, aby nemohlo dojít ke změně systému, to znamená k výrazné změně ústavy, na níž by nebyla celospolečenská shoda. To je asi největší význam Senátu. My můžeme souhlasit s některými rozhodnutími, můžeme kritizovat některá rozhodnutí. Ale ta stabilizace by měla být to podstatné. To znamená, aby nenastalo to, že někdo přijde k moci a rychle změní ten politický systém ve prospěch té momentální většiny. Takže to je taková ta pojistka demokracie. Často ono se to říká jako, že ten Senát pak rozhoduje bůh ví jak skvěle jako pojistka demokracie, to vůbec nemusí být, to může mít různé složení. Ale to, že zabrání jako určité radikální změně, která by mohla změnit ten systém, to je ta hlavní funkce Senátu v tuto chvíli.

Jan BURDA, moderátor
První kolo senátních voleb se bude konat společně s těmi komunálními, jak už jsme řekli, 23. a 24. září. No a druhé kolo 30. září a 1. října. Jaký význam mají ty dvoukolové volby do Senátu?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, ředitelka Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT
Ono ten význam v té podobě, že jsou dvě kola na rozdíl od jednoho kola, které jsou třeba do parlamentu v Británii do dolní komory samozřejmě. Tak je v tom, že se předpokládá, že lidé ve druhém kole budou volit někoho, kdo je pro všeobecně přijatelnější. Zatímco, když máte jenom jednokolový systém, kde kdo získá nejvíce hlasů vítězí, tak může zvítězit někdo, kdo získá 30 % hlasů, protože je radikál a všechno chce zničit nebo velmi konzervativní. Toto už je jedno, ale jí může být velmi jakoby polarizující tu společnost. A těch 30 % se dá získat, a to těch 30 % bývá pro tuhle tu radikálnější skupiny, to bývá jako docela přirozené. Ale, když je třeba 10 kandidátů, tak jeden získá 30 %, druhý získá 29. Jde ten s těmi 30 procenty a všechny ostatní hlasy se ztrácejí. V tom druhém kole, když to víme, že když nezíská zpět 50 % hlasů voličů, tak přejde do druhého kola. Tam už jdou jenom 2 kandidáti. A mělo by to mít tu logiku, že si lidi řeknou, hele no tak můj kandidát neprošel. Tenhle je moc z mého pohledu divoký a já budu volit někoho jiného, že to máme z té spíše takovému konsenzu a větší legitimitě. Jenomže zase ta logika funguje, pokud máte 60-70 %. Tak je to třeba ve Francii do dolní, do dolní komory pro nás /souzvuk zvuků/ u nás, když máte ve druhém kole 18 %, tak už to pak vypadá, že tam jdou pouze ty příznivci těch dvou kandidátů. Proto můj apel by byl, aby lidé, i když jim neprojde jejich kandidát do Senátu, tak aby šli do druhého kola a volili toho, kdo je pro ně přijatelnější, protože tato logika by zde měla zaznít.

Jan BURDA, moderátor
Mluvíme obecně, proto položíme o volebním systému teď o volbách do Senátu, proto položím tu otázku a není to tedy, není ta hlavní zpráva od voličů, že ta dvoukolová volba je vlastně nezajímá, že o nějaké ty dny později, o týden později nepůjdou volit, už vybírat mezi těmi dvěma kandidáty, kteří, kteří postoupili, nejde to udělat jinak,

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, ředitelka Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT
Já myslím, že by to šlo udělat jinak, jenom by musela být asi politická vůle a politická shoda. Ono samozřejmě, když se o tom jedná v parlamentě, tak jako si vždycky všichni spočítá, jestli by se jim to hodilo nebo ne a podle toho hledají argumenty. Ty argumenty se dají najít nejrůznější. Byl zde návrh a zazníval od odborníků /nesrozumitelné/ návrh takzvaného australského systému. Nechci, nechci jít do nějakých detailů, ale kde vlastně člověk už v prvním kole dává svoje preference. Dává si ty, to pořadí. A ono se to potom jako počítá, jestli teda má 50, pak se počítají ty, co jsou na druhém místě, na třetím místě. A vygeneruje se, za to jedno kolo se dokáže vygenerovat vlastně ten kandidát, který je nejlépe hodnocený většinou voličů, i když nemusí být vůbec jako pro většinu na prvním místě. Takže ten systém se dá nastavit takto. V době, kdy my vidíme styl volebních kampaní, které vlastně jsou polarizující. Máme málokdy volební kampaně, které by byly milé a říkaly, tohle to jenom uděláme, ale jsou velmi polarizující, emotivní. Snaží se vyvolat spíše negativní reakce v mnohých případech. Tak to samozřejmě těm politickým stranám nevyhovuje, protože tento systém je proti té nebo zmírňuje takovouhle polarizaci a vede spíše k tomu, že teda se dostávají do, do politiky lidé, kteří jsou konsenzuálnější.

Jan BURDA, moderátor
Volby do obecních zastupitelstev a také do třetiny senátu začínají v pátek a pokračují v sobotu v obvyklých časech. Volit 1 nebo 2 dny, kdybychom to porovnali s jinými třeba evropskými zeměmi s jejich tradicí?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, ředitelka Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT
Já bych byla rozhodně proto volit v jeden den. Samozřejmě ten druhý den dává člověku trochu možnost si vybrat. Teď jsem hodně dlouho v práci, ale tam je to, prostě pokud člověk chce volit, možná že by došlo k malému poklesu voličů třeba těch parlamentních voleb, ale pokud chce volit, tak tam prostě si ten čas většinou najde. Řekněme, může být trochu vyšší procento nebo pár procent lidí, kteří to nezvládnou. Ono totiž je to taky hodně nákladné. Já sice finance na volby považuji za dobře investované peníze, ale na druhou stranu vy musíte zabezpečit nejenom ty volební komise, ale vy musíte zabezpečit ty místnosti, kde jsou volební urny. Je to otázka bezpečnosti těch voleb a lidé musí věřit, že s tou urnou přes noc se nic nestane. A to je velice důležité, takže pro mě by první volby, jako jednodenní volby, včetně toho, že já bych se nebála ani elektronických voleb, nebála bych se korespondenčního hlasování. Jenom to musí být opravdu dobře nastaveno a kontrolováno. Probíhá to v mnoha zemích a nebrala bych si úplně příklad ze Spojených států amerických, kde vždycky tam jak to má každý stát trošku jinak, tak tak je vždycky mnoho otazníků nad tím, jak to proběhlo. Ale je řada evropských zemí, kde tyto možnosti jsou, je možné se poučit, je možné vytvářet, jako vytváříme volební komise ze všech zástupců politických stran. Tak je možné samozřejmě i kontrolovat třeba to elektronické, to hlasování je možné kontrolovat i to korespondenční hlasování. Takže jeden den vyšlo by to rozhodně levněji a rozšířit tyto možnosti hlasování by umožnilo lidem, kteří se prostě k tomu nedostanou, protože musí být teďko v práci během toho jednoho dne, mají službu třeba. Tak, aby se účastnil toho hlasování aspoň tímto způsobem. Myslím si, že by, že je načase, aby se o tom vážně diskutovalo a zároveň je nutné samozřejmě hlídat bezpečnostní věci, protože lidé musí věřit, že ty volby jsou férové, že to, že to prostě běží, živý hlas se neztratil.

Jan BURDA, moderátor
Domnívá se prof. Vladimíra Dvořáková, politoložka a ředitelka Masarykova ústavu vyšších studií Českého Vysokého učení technického. Díky za vaši účast v dnešním pořadu Jak to vidí.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, ředitelka Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT
Já děkuju za pozvání, prosím, všechny, ať jdou k volbám.

Jan BURDA, moderátor
Za pozornost děkuje také Jan Burda.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.