Přepis: Jak to vidí Vladimíra Dvořáková – 20. ledna 2020

Hostem byla politoložka Vladimíra Dvořáková.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den, Zita Senková vás vítá u poslechu Jak to vidí. Dnešní pozvání přijala politoložka, profesorka Vladimíra Dvořáková. Probereme plány ODS na vstup do vlády, našla už recept na to, jak porazit hnutí ANO, kdo by měl dohlížet na práva a důstojnost lidí, a co vede Vladimíra Putina k reformám politického systému. Naše témata. Vítejte u poslechu. Dobrý den, paní profesorko Vladimíro Dvořáková, vítejte ve studiu.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Předseda ODS, Petr Fiala, potřetí obhájil svůj mandát, získal podporu více než 90 % delegátů pražského kongresu. Slíbil ve volbách za dva roky vítězství. Má ho stran ve své DNA? Jak znělo heslo sjezdu ODS?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Tak to DNA bylo docela hezké, bych řekla, ale myslím si, že to nebude tak jednoduché, i když bych řekla, že ten program, ten způsob, ta strategie, kterou tam představil ve vší stručnosti, tak odpovídala asi charakteru té strany, jakým způsobem by se měla pohybovat, pokud chce posílit své pozice, ale samozřejmě objektivně je tam celá řada problémů, a to především jaké voliče může získat zpátky, za vedení pana Fialy ODS tedy, se z toho dna vyhrabala, dostala se řekněme k lepším číslům, protože v tom momentu propadu se pohybovala kolem 7 %, ale najednou to vypadá, že je tam, jak já říkám, takový ten skleněný strop, přes nějž už se hrozně těžko půjde, a je to také tím, že vlastně značná část toho pravicového spektra je vlastně obsazena. Takže tam bude velmi záležet, jakým způsobem budou schopní oslovit, které kategorie voličů, a které teda budou schopné získat potom na svoji podporu, i v konkurenci s ostatními pravostředovými stranami.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A čím chce tedy ODS přilákat voliče? Jenom připomenu, že od pádu Nečasovy vlády letos uplyne sedm let.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Tak možná, že toto je určitá výhoda, protože člověk zjistí, že historická paměť voličů je vždycky taková velmi slabá, takže sedm let už je poměrně dost dlouhá doba, aby si voliči připomínali třeba jenom tu atmosféru té Nečasovy vlády, když já si vzpomenu na ty konflikty, i s Věcmi veřejnými, na takové ty neustálé odposlechy a nakonec ten způsob, jakým ta Nečasova vláda skončila, tak je to něco, co skutečně není úplně dobré dědictví. Pan Fiala, zřejmě jako celá ODS, zvolila optimistický tón, teď je vlastně i PR takové vždycky zaměřené, jako mluvíme pozitivně, všichni se máme dobře, je to skvělé, a jsme strana, která vítězí, a samozřejmě, pan Fiala říkal, že tedy v těch dalších volbách, v roce 2021, bude vlastně strana, by měla být stranou vítěznou, to znamená měla by to být strana, která bude rozdávat ty karty o tom, jak se bude sestavovat vláda. To je samozřejmě ten největší problém, protože i v případě, že by byla nejsilnější politickou stranou, bude záležet vždycky na tom, jestli bude možné vlastně s někým sestavovat vládu a s kým bude sestavovat tu vládu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Například s hnutím ANO?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Právě, i tohle je velmi podstatné, jakým způsobem se bude vymezovat vůči možným spolupracovníkům, protože pro voliče občas hraje roli to, že si řekne fajn, tak ta strana třeba by mě vyhovovala, ale mám tu problém, s kým půjde, a pokud s tímhle půjde, tak já z toho mám strach, a nebo naopak, si říká, tak ať ta strana potom prostě, podle toho, jak dopadnou volby, je schopná sestavit nějakou vládu, mě už nebaví poslouchat pořád jenom, jak se někdo dohaduje, takže já mám pocit, že asi ta strategie bude nakonec, že by i s ANO, konec konců, viděli jsme na Praze 1 teďkom to vlastně nevadilo nikomu, a vytvářeli, při změně teda vládnutí na Praze 1, i s ANO, tam vlastně tu koalici, ale že tam bude asi problém pan Babiš.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč to vlastně, paní profesorko Dvořáková, vadí jaksi nahoře? Na té celostátní úrovni, když třeba ty, ve městech a obcích, funguje ta koalice? Nebo existuje.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Ono je to vždycky o tom, že ta strana nejenom prezentuje svůj program, ale také se vždycky vůči někomu vymezuje. A i to, ta míra toho vymezení, a způsob toho vymezení, je něco, co umožňuje získat nerozhodnuté voliče, a nebo je naopak ztratit. A tady bude pravděpodobně potřeba velmi hluboká analýza, vlastně každá strana to musí udělat, které voliče, z jaké věkové kategorie, v jakých oblastech vlastně, můžete získat, jak se může v určitých regionech získat zpátky, své voliče, uvidíme ty krajské volby, si myslím, že budou poměrně velkým signálem pro všechny politické strany, protože ukáží i jak je to regionálně rozděleno, a z toho se dá potom odvodit, jaké problémy ty strany mohou mít, nebo kde jim ti voliči nějakým způsobem mizí. Mimochodem, pan Fiala taky říkal, já myslím, že budou asi jenom tři pravostředové strany, a my když si uvědomíme, že vlastně ty strany, které by byly blízké, nebo jako koaliční partneři, se kterými ovšem ODS musí zároveň bojovat, aby získala ty hlasy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Které by to byly?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Tak je to TOP 09, na hranici, pod hranicí 5 % je to STAN, na hranici pod hranicí 5 %, a svým způsobem je to KDU-ČSL, které už vlastně také jednou zažilo, že vůbec nepřekročilo 5 % hranici, takže může se stát, že najednou se ztratí velké množství hlasů. Pokud by třeba tyto tři strany získaly 4,5 % hlasů, tak tím okamžitě ztrácíte kolem 12-13 % voličů, kteří by mohli umožnit vytvořit tedy pravostředovou vládu. To samozřejmě platí nejenom pro ODS, pro všechny strany, musí zvažovat i to vymezení a proto takové to volání spojte se, více spolupracujte, je velmi obtížné, protože ty strany zároveň soupeří o přibližně stejný segment voličů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pavel Novotný spolustraníkům na sjezdu vyčetl, že jeho starostu, pražské části Řeporyje, lidé znají, zatímco o nich nikdy nikdo neslyšel a neznají je ani straničtí kolegové na protější židli. I to je problém současné ODS?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Já bych to jako velký problém neviděla, já si nejsem jistá, jestli to, že lidé znají pana Novotného zrovna ODS prospívá nebo neprospívá. Zejména u těch nerozhodnutých voličů, protože je tam potom pocit takový, že všechno je kolem PR a vlastně je jenom snaha se zviditelnit. Na druhou stranu my víme, že v politice taková ta seriózní práce moc často oceňovaná není a že vlastně je potřeba to nějakým způsobem prodat. Tady v tomto smyslu bych řekla, že asi pan Fiala, ten moment, ten tlak na to vítězství, to, že my zvítězíme, uvidíme, jak to dopadne, ale byla asi jako taktika, která byla řekněme potřebná pro tu stranu. Ta strana také, a to je také s otazníkem pro politology, hodně zůstává jakoby zakotvená ideově, my moc ideových stran v tuhle chvíli nemáme, pan Fiala spíše prohloubil to ideové zakotvení, které zase, může to být určitá výhoda v tom smyslu, že myslím si, že lidé často hledají jakousi identifikaci, i hodnotovou, to znamená ten pravostředový nebo konzervativní volič jako chce, aby ta strana takto vystupovala, ovšem na druhou stranu mnoho lidí volí čistě strany pragmatické, které každé čtyři roky mohou přinést úplně jiné zakotvení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Asi největším překvapením 29. sjezdu ODS byla volba prvního místopředsedy, Alexandra Udženija, obhajovala svůj post a neměla ani vyzyvatele. Nicméně neuspěla. Z jakých důvodů?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
No to si myslím, že bude potřeba pro další analýzu, vlastně se stalo, že ODS teď nemá ve vedení žádnou ženu, což nebývalo zvykem. Já nikdy jsem neměla představu, že musí být žena, za každou cenu v tom vedení, ale je, i toto může mít jistý dopad na voliče, já si myslím, že Alexandra Udženija, přestože je spjata s Prahou, a říká, my jsme v Praze vlastně vyhráli, ODS skutečně získala nejvíce hlasů, tak to vítězství nebylo tedy nijak dramatické, bych řekla, a myslím si, že tam byla poměrně špatná volební kampaň která ztratila pro ODS řadu příznivců, protože v liberální Praze oni tu kampaň pojali hodně konzervativně, takový ten strach z těch feťáků a bezdomovců, a podobně, a to si myslím, že prostě v Praze nefunguje, to možná funguje v jiných regionech, ale v té Praze tím voliče ODS, nebo pravicové voliče, nepřilákali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V souvislosti s paní Udženijou se spekuluje o tom, jestli, nebo do jaké míry vadila a přispěla k tomu nezvolení fotografie s majitelem televize Barrandov, Jaromírem Soukupem na jeho oslavě, nebo její návrh nulového zdanění pro mladé lidi do 25 let. Jak si vysvětlujete neúspěch?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Těžko říci, protože já si to vysvětluji vysloveně tím, že není vnímána jako silná osobnost na té Praze, že byť Praha tedy zvítězila, tak Praha se nedostala vlastně, ODS se nedostala do vedení té Prahy, takže jako ten velký úspěch to rozhodně bráno nebylo, v něčem to může být vnímáno i kontroverzně, já osobně si nejsem úplně jistá, jako roli mohl hrát pan Soukup, spíše v tom smyslu, že vliv pana Soukupa klesá, jinak fotografie s různými lidmi měli různí vůdcové strany nebo osobnosti té politické strany, tak by mě to nepřišlo jako že by měl být hlavní důvod, ale myslím si, že to je pro analýzu, a pro hlubší analýzu, povrchně se to dá dost těžko říct, ale něco tam je za problém, já bych to osobně spojovala spíš s tou Prahou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Do vedení ODS se po osmi letech vrací několikanásobný ministr Alexandr Vondra. V čem může být tento politický matador pro stranu prospěšný?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Je to otázka, jak dalece může být prospěšný, za prvé je tedy v Evropském parlamentu, takže to znamená vždycky nižší dopad na tu domácí politickou scénu, na druhou stranu, on se hlásí k Václavu Havlovi, což ODS ne vždycky měla, respektive víme, že třeba Václav Klaus měl velmi negativní vztah k Václavu Havlovi, takže může to být ten moment, že osloví část voličů, kteří řekněme ty hodnoty prezidentství Václava Havla nebo jeho osobnost, berou jako velmi významnou, takže tam může oslovit, na druhou stranu si myslím, že i když on říká, že jsem havloid, tak si myslím, že ta jeho politika nebo ty jeho názory, jsou trochu jinde, než byly názory u Václava Havla, on představuje spíše takový ten radikálnější proud, který bych řekla možná v něčem bližší i Václavu Klausovi mladšímu, v některých otázkách týkající se, já nevím, politické korektnosti, týkající se řešení některých otázek, on je výrazněji, bych řekla, byť evropský poslanec, bych řekla, že není příliš proevropský, on je velmi výrazně orientovaný na Spojené státy, on také působil tedy v zahraniční politice, a myslím si, že je to politik, který je řekněme spíše pozitivně hodnotí třeba Donalda Trumpa.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje v Jak to vidí profesorka Vladimíra Dvořáková. Už druhý prezidentův oficiální kandidát na pozici ombudsmana, má problém vysvětlit svou minulost. Po Heleně Válkové, která se nominace vzdala, je to bývalý zástupce ombudsmanky, Stanislav Křeček. Jak to vidíte Vy, paní profesorko?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Tak já si myslím, že o té minulosti bylo napsáno už, u obou kandidátů, poměrně dost, z mého hlediska je tam ještě spíš jiný problém, a to u obou těch kandidátů, to byli vždycky lidé, kteří byli hodně spojeni s mocí. Ombudsman je vlastně pravý opak, ombudsman je člověk, který má hájit ty bezmocné, pokud použiji tento výraz, lidi, kteří se dostávají do složité situace v momentě, kdy stát nefunguje tím způsobem, jak by mohl fungovat, respektive jsou to třeba lidé, kteří jsou, staří lidé v sociálních zařízeních, mohou to být lidé ve věznicích a podobně, všude tam, kde vlastně ten člověk má malou šanci té vnitřní obrany a obrací se na ombudsmana. Jde o to, kdy třeba jsou práva člověku upírána poměrně zbytečně, protože prostě by mohl jednat jak může, mohou to být i otázky třeba podnikatelů, kteří se dostávají do složité situace, zásahy státu a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jaká kritéria by měl splňovat ombudsman nebo ombudsmanka?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Tak já si myslím, že by to měl být člověk, který požívá důvěry. Proto i ta minulost je dost často brána v potaz, člověk, který tedy požívá určité důvěry, měl by to být člověk, který se orientuje velmi dobře v právu, který nepodléhá momentálním módním vlnám jakýchsi kampaní, protože my víme, že nebezpečí vždycky politici si někde vyberou, a teď kolem toho vlastně získávají svoje vlastní PR, ombudsman by měl fungovat bez ohledu na to, jaká je momentálně atmosféra ve společnosti, vím, že i řada věcí panu Křečkovi se vytýká, i kolem třeba romské problematiky a podobně, takže ombudsman je člověk, který je řekněme na straně těch, kteří mají horší možnosti se bránit, zároveň, já bych chtěla říct, že za poslední léta ten úřad byl velmi dobře vybudován, to není jenom osoba ombudsmana, on tam musí mít opravdu velmi dobré právníky, dobře strukturu udělanou, ombudsman není soudce, on dává pouze doporučení, a je docela zajímavé, že ten úřad ombudsmana, který naši politici nemají rádi, ale mimochodem, ani nemají moc rádi v těch dalších zemích, kde vidíme ten odchod trochu od těch liberálních principů, Maďarsko, Polsko, tak je to, se podařilo prostě ho profesionalizovat, oni nerozhodují, oni dávají doporučení, a mají autoritu. Ta autorita se běžně pohybovala kolem 60 %, teď je tuším 58 %, maximálně snad klesla na 50 % v době, kdy skutečně byla taková ta vlna tu proti migraci, tu proti Romům, a bylo to hodně medializované. Úřad nedělá velké PR, což mě připadá vždycky jako dost pozitivní, protože já mám obavy, že v současné době víc než co se dělá v politice, rozhoduje o tom, jak je to předkládáno, a jak vlastně se rozhoduje veřejné mínění, za tím úřadem je obrovský kus práce, myslím si, že je dobře v zásadě nastaven vnitřně, strukturován, mě osobně spíš připadají vhodný návrhy, které přišly ze Senátu, a tam zejména tedy Alexandr Schorm se jmenuje, který vlastně byl vládním zmocněncem u Evropského soudu pro lidská práva, to znamená je to člověk, který byť zastupoval tam vládu, teď by zastupoval občana, ale je to naprosto profesionální jednání, chování, znalosti problematiky, a upřímně, i znalost trochu toho prostředí, které není příliš ovlivňováno těma našima žabomyšíma válkama, které tady pořád zaznívají a objevují se, takže mě by toto přišel jednoznačně jako kandidát číslo jedna, i když já samozřejmě o tom nerozhoduju, uvidíme, jak bude rozhodovat Poslanecká sněmovna, tam je ještě jeden kandidát v Senátu, Jan Matys, ale upřímně řečeno, z toho veřejného prostoru je to vlastně člověk, kterýho nikdo nezná, takže tam se nedokáži vyjádřit, ale tento rozměr u pana Schorma bych viděla jako pozitivní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co je pro Vás podstatné na kauze kolem někdejší ministryně spravedlnosti, paní Válkové, která tu nominaci na ombudsmanku stáhla? Podle právníka a bývalého novináře, Tomáše Němečka, který opustil právě kvůli Válkové Radu vlády pro lidská práva, mohla paní Válková svoje tehdejší počínání reflektovat z dnešního pohledu, to řekl v rozhovoru pro Respekt. Myslíte, že propásla nějakou sebereflexi?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Vždycky je otázka, jak se má nějakým způsobem na tyto věci reagovat, přiznejme si, že jméno Urbánek je tedy velmi silné jméno, v tom smyslu, že bychom si říkali, že někdo, kdo s ním spolupracoval, by poté vlastně měl dělat ombudsmana, nebo i zástupce v Radě pro lidská práva, nebo zabývat se těmi lidskými právy, na druhou stranu, mě vadilo, že to bylo, ta kauza, hodně jakoby připravená, titulek vedl k něčemu jinému, než byl ten text, nebo vytvářel jiné asociace, nikdy jsme se nedozvěděli přesně obsah toho článku, v nějakých komentářích, o tomhle se nehovořilo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte toho článku z těch 70. let.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Takže mě přišlo, že se točíme kolem jiných věcí, já si osobně myslím, že paní Válková kvůli tomu vztahu k moci by prostě nebyla dobrou ombudsmankou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Lze z toho, na závěr, vyvodit nějaké řekněme obecnější ponaučení?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Obecnější ponaučení asi jediné, že by se měl opravdu vybírat člověk, který není kontroverzní a o němž se ví, že prostě pro něj je tato problematika důležitá a prokázal někdy, bez ohledu na mocenské vztahy, že mu záleží na obyčejných lidech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje politoložka Vladimíra Dvořáková. Dále by mě zajímalo, jak rozumíte dění v Rusku, jak víme, šestnácté poselství o stavu země, během kterého Vladimír Putin navrhl klíčové změny ruské ústavy, vyústilo v rezignaci Medveděvovy vlády, nahradil ho Michael Mišustin, dosavadní šéf Daňové správy, kterého schválila Ruská duma. Co přinese tento technokrat, který ve zkratce řečeno, zjednodušil placení daní?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Tak já si myslím, že ta osoba je poměrně nedůležitá v tomhletom celém směru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Myslím si, že to není, že to je spíš osoba, která bude řekněme profesionálně plnit nějaké úkoly než že by to byl člověk, který by přinášel nějakou vizi té ruské politiky, my uvidíme, jakým způsobem vlastně ty ústavní změny budou, ono tam nebylo to příliš konkrétně řečeno, tady je ten zásadní problém, a to je u všech režimů, které nejsou demokratické, ať už budeme Rusko charakterizovat jako hybridní režim nebo autoritářství.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Z čeho vycházíte?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
To je z té politologické kategorie, tam zejména, kdy je do značné míry omezovaná politická soutěž, kdy nejsou naplněna veškerá lidská práva, kde je třeba komplikované vytváření stran, kontrola médií, a těchto věcí, ale to by bylo opravdu na odbornou přednášku. Každopádně, běžné režimy vycházejí z toho, že prostě jsou volby, a někdo zvolí někoho jiného. U těch režimů, kde tento problém je, a vzpomeňme si ještě na tradici Sovětského svazu, je vždycky změna vůdce je vždycky vnímána jako obrovské riziko, ta otázka nástupnictví je v i tom, že prostě pokud měl přijít nový generální tajemník, tak vždycky se vlastně dělaly i opatření, aby náhodou nemohlo dojít k nějakým změnám. To je problém prostě těch režimů, které jsou založeny na něčem jiném. V případě Putina, Jelzina, my jsme to viděli, tam ta otázka nástupnictví se řešila takovým tím překvapivým, překvapivou rezignací Borise Jelzina, na silvestra 1999. Bylo to půl roku před volbami. A vlastně tím, jak rezignoval, tehdy Putin, jako premiér, nastoupil do funkce prezidenta, ale musel do tří měsíců vypsat prezidentské volby, to znamená všichni se chystali, že volby budou za půl roku, jenom někteří, tedy pan Putin věděl, že budou za čtvrt roku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vladimír Putin navrhl ty změny ruské ústavy, podle kterých má parlament mimo jiné dosáhnout na silnější roli při vytváření vlády, zároveň má ale Rusko zůstat silným prezidentským systémem. Co vůbec Putina vede k reformám politického systému? Spekuluje se různě, třeba, že si prý připravuje půdu pro odchod z prezidentské funkce a tak dále.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
No Putinovi končí, v roce 2024 mu končí mandát, a nemůže být již nově zvolen, jedině, že by se měnila ústava, což já si myslím, že on prostě nechce, protože to působí jakoby nedobře tím, a znova to navazuje na jakousi tradici, takže on hledá cestu, jak si uchovat mocenské postavení, uvědomme si, že nejde jen o něj, ale že to je o navázání celé skupiny lidí, mocenských pozic, ať už jsou v regionu, a zase, má to právě tu tradici, která ukazuje na tu hybriditu toho režimu, v tom smyslu, že on říká, že by se posílila zároveň role státní rady, což je cosi jakoby instituce, která trochu připomíná to paralelní strukturu, protože to Rusko má taky prezidenta, má parlament, má vládu, a pak je ta státní rada, která není jasně definovaná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je nadřazená? Lze říct, prezidentovi a Komorám? Nebo jak ji vnímat?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
No to je právě přesně to, že i on říká, že by se upřesnilo to její postavení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To jsou ty reformy.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
To jsou ty reformy, a znamenalo by to, že vlastně určitá paralelní struktura, by byla ta, která by zjistila rozhodující postavení, a to, jestli se zvýší pravomoci a kontrolní mechanismy parlamentu vůči vládě, a tak dále, tak to není vlastně podstatné, protože u těchto režimů ta mocenská hra se hraje někde jinde, kdybych to hodně zjednodušila, když si vzpomeneme, naše generace, na minulý režim, tak přece bylo úplně jedno, co řekl prezident, co řekl předseda vlády, co udělal parlament. Důležité bylo, jaké bylo rozhodnutí Ústředního výboru, případně politbyra. A to znamená, že tam se, přestože ústava popisovala tyto role, tak tam byla instituce, která rozhodovala vlastně, která byla klíčová pro to rozhodnutí. A ty spekulace jsou, ale nikdo neví, jakým způsobem on chce upravit to postavení Státní rady, mimochodem něco podobného se stalo v Kazachstánu s Nazarbajevem, jakým způsobem to chce upravit a po pravdě řečeno, případně odejít. A je to, ta státní rada, do ní vstupuje hodně lidí z těch regionů, ale ty on, díky centralizaci, získal pod svoji kontrolu, i včetně nějakých jmenování a vlivů, takže nevíme, jak to bude, vypadá to, že vlastně zůstane zachován a možná posílen trochu parlament, který je v zásadě dost slabý, ale to není podstatné, podstatné bude, jakým způsobem bude vypadat ta Státní rada, a vlastně je to orgán, který není, nevychází z voleb, vychází vlastně, nebo odvozeně, v nějaké podobě, takže je to poměrně dosti typické pro právě ty nedemokratické režimy a možná i to, co posluchači asi vědí, jak já pořád hovořím o tom právním státě, že musí být jasné, co dělá tenhle, tenhle, tenhle, tahle instituce, tak to je přesně to ono, v čem se liší ta demokracie od těch řekněme zemí, které tu nenaplňují ten právní stát demokratického charakteru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tak to vidí politoložka Vladimíra Dvořáková. Já Vám děkuji za Vaše názory a přeji Vám hezký den. Na slyšenou.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zítra dostanou prostor názory spisovatele Pavla Kosatíka. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.