Přepis: Jak to vidí Vladimíra Dvořáková – 17. února

17. únor 2015

Hostem byla Vladimíra Dvořáková, politoložka.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes je mým hostem politoložka a předsedkyně Akreditační komise Vladimíra Dvořáková, dobré ráno.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, předsedkyně Akreditační komise
--------------------
Dobré ráno.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Obklíčené město Debalceve, jsou nedělní naděje na dodržení příměří z Minsku v úterý ráno už mrtvé? Kdo může mít zájem na válce na východě Ukrajiny? Fungování Nejvyššího kontrolního úřadu je institucí a jak se mu daří plnit své povinnosti a neprodlouží Akreditační komise akreditaci oboru speciální pedagogika na Univerzitě Jana Ámose Komenského? Nejen o tom bude dnes ráno řeč. Paní profesorko, podle serveru Aktuálně.Cz obklíčili separatisté na východě Ukrajiny město Debalceve. Tedy důležitou silniční křižovatku mezi Doněckem a Luhanskem a chtějí jí dobýt za každou cenu. Další zpráva z agentur dnes ráno, že německá kancléřka Angela Markelová, ukrajinský prezident Petro Porošenko vyzvali v telefonické konferenci včera večer ruského prezidenta Vladimira Putina, aby přiměl proruské separatisty respektovat to příměří z Minsku. Každopádně, jak to tak vypadá, tak to, aby bylo dodržováno, bylo velice náročné. Kde vy vidíte hlavní problém té dohody?

Čtěte také

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, předsedkyně Akreditační komise
--------------------
Samozřejmě vždycky dohoda o příměří je pouze dohodou o příměří a záleží na tom, jak na ni mají zájem jednotliví aktéři. Tady se setkáváme se situací, která je vždycky hrozně složitá na řešení, to jest, že tam nejsou aktéři, jednotlivé státy nebo jsou tam, ale svým způsobem jen částečně, ale jsou tam aktéři, kteří jsou jako vlastně mimostátní. Jsou tam povstalci, rebelové, separatisté, jak je budeme nazývat na straně těch, co se buďto chtějí odtrhnout nebo získat určitou autonomii a na straně druhé my tam máme také ty různé dobrovolnické skupiny. Máme tam různé politické proudy, které ukrajinská vláda nemá také úplně pod kontrolou. To jsou ty různé domobrany, dobrovolníci, kteří bojují vlastně mimo řady ukrajinské armády a pokud se nám objeví takovéhle skupiny, které jsou vlastně mimo státní dohled, tak i když se pak státníci dohodnou na jakémsi příměří, tak oni sledují také své vlastní cíle a většinou nemají zájem na tom, aby to příměří bylo. Hledají si lepší východiska nebo naopak někdy dokonce přímo mají zájem, aby ta situace eskalovala, protože oni tím získávají třeba i určité politické body. Já nejsem přímo odborník na Ukrajinu, takže nechci do toho vstupovat, ale třeba možná, že starší posluchači si vzpomenou na situaci v Bosně a Hercegovině, kde potom bylo opravdu operovaly takové armády, které měly podporu z vedlejších zemí, ale do značné míry už si žili potom vlastním životem a vůbec neposlouchaly ty politiky. A když se něco dohodlo, tak to vlastně neplatilo, takže toto je nesmírně riskantní situace a tu situaci si také odborníci uvědomovali od počátku, kdy začal vznikat ten konflikt, kdy na jednu stranu na Majdanu zesílily skupiny nacionalistické a na druhou stranu se radikalizovaly ty skupiny, které chtěly, řekněme, původně nějakou autonomii a přešly k těm, nebo staly se přitom přímo oddělení, a do toho máme ty velmocenské zájmy, do toho samozřejmě něco hraje už i ukrajinská vláda, která také chce mít jakoby větší záruky na to, že bude přijata tím Západem.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili myslíte, že může tlačit?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, předsedkyně Akreditační komise
--------------------
Že může i tlačit tak, aby ukázala, že ten viník je na jiné straně a chce ukázat to ohrožení ze strany Ruska. Vezměme si, že většinu informací, které dostáváme o pohybu ruských zbraní a podobně, o čemž nepochybuji, že opravdu přecházejí ty hranice a posílají to těm rebelům, takže většinou těch informací, že nejednou přešla, máme nepotvrzené z ukrajinských zdrojů a víme, že podobně vlastně i reagovala trošku Gruzie tenkrát v té válce a sice, že ty země chtějí vytvořit trochu nátlak na ten Západ, aby ten Západ řekl jednoznačně: My vás chceme. A do toho jdou tyhle ty nezávislé skupiny, které hrají ty svoje politické hry. My víme, že jsou tam i různé spory mezi oligarchy, takže ta situace je nesmírně obtížná a i v případě, že by byla jednoznačná vůle, řekněme, Západu a Ruska, ukončit ten konflikt, tak není zcela jasné, jestli vůbec jsou schopni dostat pod kontrolu některé ty skupiny.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Vliv Vladimíra Putina na separatisty, protože on to byl, kdo je přiměl vlastně podepsat tu dohodu, ačkoliv původně nechtěli. Teď tedy separatisté jaksi bojují o místo Debalceve a Angela Merkelová a Petro Porošenko volají Vladimiru Putinovi: Vezměte je, dejte je pod kontrolu. Může on je takto?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, předsedkyně Akreditační komise
--------------------
Je to přesně tohle riziko. Jako on je nemusí dát pod kontrolu nebo je dostane pod kontrolu určitou skupinu a určitou skupinu ne, ta může vyvolávat další provokace. Tohle to se s tím setkáváme vlastně v nejrůznějších skupinách, třeba když se uzavíral úplně z jiného koutu světa. Když se hledalo mírové řešení problému Severního Irska, byla potom podepsána dohoda i mezi politiky a zástupci Sinn Féin a najednou část Irské republikánské armády prostě odmítla složit zbraně, řekla, že oni jsou pravá Irská republikánská armáda a vyprovokovávala určité násilí, takže to je určité riziko, jak vlastně ty skupiny dostat pod kontrolu.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Věnujme se domácímu dění. V neděli v České televizi mluvil prezident Nejvyššího kontrolního úřadu o chybných postupech úředníků, nesprávných zadávání zakázek, které nás stojí miliardy korun. Jak vy vnímáte vy tyto nálezy NKÚ?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, předsedkyně Akreditační komise
--------------------
Nálezy NKÚ jsou nesmírně zajímavé a já přemýšlím, jestli bychom to možná nějakým způsobem zpracovali, nebo krásné téma na diplomku, mně by to přišlo pro nějakého šikovného studenta. Totiž ono se ukazuje, nebo je zřejmé, že ty miliardy, které my ztrácíme, do značné míry také ztrácíme díky tomu, že prostě nefunguje státní správa, že tady nemáme tu nezávislou autonomní státní správu a že velmi často jsou eliminovány nebo zeslabeny kontrolní role nejrůznějších institucí a já musím říci, že z NKÚ mám obrovskou radost, protože vlastně ta instituce funguje tak, jak má fungovat. I když tedy si myslím, že by mohla mít rozšířené pravomoci. Tam se teďkom jedná o ústavu, změnu ústavy. Doufejme, že to dopadne dobře. Protože skutečně provádí ty kontroly a upozorňuje na ty nepořádky, které nastaly. V některých případech může jít přímo o trestné činy, v některých případech je to spíše neprofesionalita, neznalost, neochota některé věci udělat a myslím si, že ty nálezy NKÚ jsou pro nás nesmírně důležité právě proto, že upozorňují na chyby, které děláme. A pokud se tam jednalo i o evropské prostředky, tak pan prezident Kala také vyjádřil určité, řekla bych, obavy, že to následující období bude pro nás vlastně ještě složitější a nejsme na to víceméně připraveni a ono to souvisí s věcmi, o kterých já jsem tu hovořila víckrát, to jest to budován nezávislé státní správy. Ten boj o vlastně nastavení toho, jak bude vypadat služební zákon. To jsou všechno věci, které jaksi posilují tu neprofesionalitu, brání nebo nevytváří běžné kontrolní mechanismy a poté se zjišťují takovéhle nedostatky. To NKÚ bylo zajímavé i v tom, že vlastně se nakonec podařilo, že funguje tak jak má. Víme, že bylo to určité období.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Za předchůdce Františka Dohnala, myslíte?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, předsedkyně Akreditační komise
--------------------
Ano, kde tam byla opravdu snaha dostat velmi výrazný politický vliv, byla tam řada vnitřních konfliktů a říkám, já myslím, že je velmi dobře, že se podařilo ta instituce, že se stabilizovala a pracuje tak jak pracovat má. Jenom má menší, řekněme, nebo horší podmínky než mají na Západě, kde vlastně třeba ke všem těm nálezům se více musí vyjadřovat ti politici nebo přijímat nápravu, zabývá se tím i třeba výbor v Německu, který vlastně říká: Pokud vláda takovéhle ty nálezy neřekne, co s tím bude, neudělá, nějaké opatření, tak třeba ten rozpočtový výbor odmítá schválit návrh rozpočtu.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Protože to bylo to, na co si stěžoval vlastně prezident Kala, že ačkoliv NKÚ vlastně má ty své nálezy, poukazuje na určité chyby, tak změnit to úplně nedokáže?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, předsedkyně Akreditační komise
--------------------
To ani to NKÚ udělat nemá, to má ukázat, ta instituce plní tu funkci, kterou má, ovšem potom na to má být návazný systém, to znamená, jakmile oni mají nějaký nález, tak by vlád měla být povinna říci, jak vlastně se s tím vypořádává, aby ty chyby se neopakovaly. A to je v některých zemích právě ošetřeno tak, že se vláda zpovídá tedy potom parlamentnímu výboru, dává se to do souvislosti s rozpočtem, protože prostě říkají, my vám tady nebudeme schvalovat váš návrh rozpočtu, když támhle nedokážete nějaké miliardy prostě udělat preventivní opatření, aby se tyhle ty chyby neopakovaly. To znamená, ta určitá změna ústavy a posílení řekněme, těch následných kroků, by bylo také v zájmu samozřejmě nás všech, ale říkám, pro mě je obrovskou jako satisfakcí to, že tyto věci vlastně se objevují, jsou zveřejňovány, jsou profesionálně udělány, takže je tam vlastně prostor pro to, aby se s tím něco mohlo dělat, pokud bude politická vůle a chuť.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
To tady vidíte?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, předsedkyně Akreditační komise
--------------------
Ta politická vůle a chuť jako tu moc nevidím v mnoha případech. Ona je deklarována velmi často, ale málokdy člověk vidí, aby byly přijaty opravdu kroky, systémové kroky, které by výrazným způsobem tu situaci zlepšovali. My jsme přijali ten služební zákon. Ten služební zákon je velmi špatný z hlediska toho, co má sledovat. To znamená, profesionalizaci a nezávislost státní správy, byť doufám, že to je krok aspoň kousek lepší, než byl ten původní stav, ale ten návrh tak jak původně vypadal, by mohl přinést býval tedy mnohem lepší výsledky, než to co je teďkom.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale v těchto kulisách, kdy mluvíme, že ta politická vůle je spíše deklarovaná, není tedy to úsilí NKÚ spíše sisyfovského charakteru?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, předsedkyně Akreditační komise
--------------------
Já si myslím, že ne, protože za prvé ty věci jsou nezveřejněny, lidé se prostě třeba dívají i, úředníci se třeba podívají na ty nálezy a říkají: Aha, tady byly chyby ty a ty a ty, takže se tomu, oni sami se mohou z toho poučit a druhá věc, působí to velmi preventivně a je to skutečně důležité i pro tu přípravu toho rozhodovacího procesu. My si musíme uvědomit, že nejsou to ty vrcholní politici, kteří by řekněme studovali ty spisy, ale spíše by to měl mít kolem sebe ta profesionální aparát, který dokáže pochopit tyto věci, dokáže je vysvětlit a minimálně samozřejmě víme aspoň, co se děje, kde je ta nehospodárnost, pokud se pak někde povídá, jak jako je velkým problémem zneužívání sociálních dávek a pak najednou slyšíte, jako tadyhle několik desítek miliard prostě zmizelo nebo tedy bylo využito neefektivně nebo vlastně nebylo využito vůbec, nevyčerpaly jsme. Tak potom se člověk na tu politiku dívá jinak a říká si, že možná prostě lidé, kteří jsou postižení nebo se dostali do složité situace, nejsou ti, co tenhle stát zbavují finančních prostředků.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Tam bylo důležité sdělení a vy jste se toho už také dotkla, že ta potíž nebyla snad v tom, že apriori by tam byla nějaká zlovůle úředníků nebo vyloženě úmysl, ale že zkrátka ten problém je systémový, kdy úřady často neví, jak co dělat a vynakládají ty prostředky naprosto neefektivně.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, předsedkyně Akreditační komise
--------------------
Já si myslím, že tohle to je jeden z velkých problémů, když se podíváme. Ono to trochu souvisí i s tou problematikou korupce, ale nemusí to být úplně. Když se podíváme, jak jsou u nás čerpány ty prostředky, nebo jak i politici hovoří o čerpání prostředků? Oni vždycky řeknou: Máme strach, že nedočerpáme tolik a tolik miliard. Jako u nás je přesvědčení, že ty peníze se musejí vyčerpat a je to úplně jedno na co. A tohle to je to špatné uvažování, protože my bychom ty prostředky, které dostáváme z Evropy se měli snažit vyčerpat co vlastně ku prospěchu celé téhle té země a ono se pak často stává, že do těch různých projektů je někdo připisován, protože někoho potřebujeme tady. Ti lidé nejsou moc jasní, proč tam jsou, hlavně musí být nějaké závěry, hlavně se to musí formálně splnit, ale jaký to přineslo efekt? To už se vlastně tady příliš nezkoumá a také ti lidé nejsou profesionálové, není tady prostě to profesionální zázemí.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Další téma, kterého se nemůžeme nedotknout, když jste mým hostem právě vy, paní profesorko, tak to je tedy Univerzita Jana Ámose Komenského. Já si proto vezmu i jeden dotaz od pana posluchače, který píše: "Vážená paní Dvořáková, pozdě ale snad přece jen odeberete akreditaci takzvané Univerzitě Jana Ámose Komenského. Proč není konečně možné nastavit kvalitativní kritéria pro vysoké školy a univerzity tak, aby jejich absolventi garantovali akademickou úroveň tak, jak to kdysi bývalo. Chybí k tomu zákonné předpoklady? Pokud ano, jak by měly vypadat. Tak nejprve k Univerzitě Jana Ámose Komenského, jde tam stále o možné neprodloužení akreditace toho jednoho oboru?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, předsedkyně Akreditační komise
--------------------
Ty obory nebyly prodlouženy. Tam jde o dva obory jednoho programu, speciálně pedagogika, jeden je učitelský, druhý je neučitelský a nebyly v tuhle tu chvíli prodlouženy. Učitelský již skončil, neučitelský končí v dubnu. Tam se řekněme uvažuje o možnosti prodloužení na dostudování stávajících studentů. Hledá se určité řešení. My trváme na tom, že to, protože už jsme jednou odmítli žádost na dostudování, my trváme na tom, že tu možnost dostudování volíme pouze tehdy, pokud bude jasné ,že to dostudování bude znamenat splnění takových základních standardů, které se očekávají u daného oboru. To znamená, zejména se chceme soustředit na otázku praxí a otázku diplomových prací, jejich vedení a jejich výstupů. To budeme ještě dojednávat ty konkrétní podmínky spolupráce s děkanem pedagogických fakult se budou dojednávat, jakým způsobem to vlastně zkontrolovat a zabezpečit, aby skutečně ta kvalita byla. Druhá věc se týká potom té školy jako takové.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Univerzita Jana Ámose Komenského plánuje splnit ty podmínky, které předložila Akreditační komise?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, předsedkyně Akreditační komise
--------------------
To je dobře, že to plánuje, to je v zájmu těch studentů, aby to splnila a říkám pro nás je tohle to úplně základní kritérium. Ta původní žádost o dostudování, ty informace, které nám poskytly, tuto záruku nedávaly, takže uvidíme, jak to bude dále. Jiná věc je, jak vůbec nastavovat kritéria a jak nastavovat hodnocení a co může dělat Akreditační komise. Akreditační komise ani nemůže odebírat státní souhlas. To, co my chceme udělat, je, že chceme dát podnět k odnětí státního souhlasu pro ministerstvo školství, více udělat nemůžeme. Můžeme říci důvody, které bychom k tomu měli, je to potom běh na dlouhou trať. Samozřejmě ono se řekne, proč to nejde rychle, ono zase někdo se rozhodlo, že někomu odebere státní souhlas a jen tak jako prostě za týden to bylo hotový, to přece není jednoduchá záležitost, musí se to posoudit, jsou tam určité zákonné podmínky, které se musí splnit a tak dále. Ono je velmi těžké říci, jaká jsou kritéria pro kvalitní školu. My se můžeme dostat do situace, kdy budeme říkat: Ano, tady budou mít přesně počet studentů na jednoho učitele, a teď budeme říkat přesně, já nevím, musí mít křídu, musí mít tabuli, musí mít kancelář, musí mít tyhle ty věci. To je věc, to je vlastně způsob, jak se kvalita nehodnotí. To prostě ta kvalita musí vycházet z určitý logiky, ale v našem prostředí, to právní vnímání je tak obtížné, že my jsme jednou zažili, když jsme říkali, že tato škola má nekvalitní bakalářské práce, nejde teď o ÚJAK, a jejich reakce té dané školy tehdy byla - v zákoně není napsáno, že mají být práce kvalitní.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili byla byste pro změnu zákona v tomto smyslu nebo jak zaručit?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, předsedkyně Akreditační komise
--------------------
Já si myslím, že bych byla skoro pro změnu společnosti. Jako co se vnímá a co je uznáváno, protože my si tady a to vidíme v jiných věcech, hrajeme na takové to advokátské právo, kde se přesně jakoby chce, aby všechno bylo popsáno v zákoně, ale takhle svět nefunguje, ten svět funguje tak, že se prostě ví, že takhle vysoká škola nefunguje. My chceme vyjít i z preambule vysokoškolského zákona, co je vysoká škola, má tam být prostředí, kde se koná věda, kde se vlastně i ti studenti vychovávají. Prostě je tam napsáno, a chceme říct, ale tak za takovýchhle podmínek vlastně ta škola nepůsobí jako vysoká škola, což je právně podstatně složitější i jakoby dokládat, ale také záleží na té společnosti, popravdě řečeno, pokud už tady na některých školách je více skandálů podobného typu a není to tak dlouho, co se řešila výuka univerzity Jana Ámose Komenského v Hrozenkově, kde tedy se tam učily stovky studentů přijíždějících ze Slovenska, než tedy zasáhla Akreditační komise a tam ta výuka musela skončit, tak vlastně ti lidé to ale vědí. Většinu tuší, do jakých programů jdou, mohou si najít informace o tom, jak ta škola působí, jestli má nějaké problémy, jací jsou tam vyučující.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A nevadí jim to.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, předsedkyně Akreditační komise
--------------------
A v zásadě jako je to potom na jejich rozhodnutí a na jejich zodpovědnosti, kam jdou. Samozřejmě se může stát, že nějaký obor najednou na běžné škole přestane nějak fungovat, nastane problém. Potom ta škola je většinou dostatečně silná, aby se o ty studenty nějakým způsobem postarala.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Když říkáte na běžné škole, Univerzita Jana Ámose Komenského v tomto smyslu podle vás běžnou není?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, předsedkyně Akreditační komise
--------------------
Já bych to nechtěla říct teďka, takhle bych se nechtěla dotknout. Ale myslíme si jako takový ty uznávaný školy, které fungují, já nevím, některé již několik století, ale takže se může prostě stát, že nastane problém na Univerzitě Karlově s nějakým oborem, může se stát, že něco nastane na jiných školách, které mají dlouholetou tradici, řekněme, a prostě většinou pak bývá síla to řešit v rámci té univerzity. Tady těch problémů bylo mnohem více a musím říci, že i s jinými vlastně školami, které jsou řekněme relativně nové, neusazené, tak vidíme takové obrovské turbulence, že často je to dán i majiteli, že máme tam kvalitního rektora, hovoříme s ním, máme jasnou představu o tom, co bude a najednou prostě rektor je vyměněn, majitel se rozhodne úplně jiným způsobem a ta škola jde najednou úplně jiným směrem a může se dostávat do velkých problémů právě z hlediska akreditací, takže mnoho věcí je neusazených. Tady podle mě by nepomohlo odškrtávat. Co je kvalita a co není kvalita. Spíše ta veřejnost i zaměstnavatelé musí sledovat, co je kvalita a co není kvalita a v tomto směru působit. Jinak ta novela vysokoškolského zákona má jít směrem právě k větší odpovědnosti těch škol, za to co dělají, to někdo se tak jako těší, že to bude takový, že si budou moci dělat více, co chtějí, pokud ten zákon bude nakonec dobře nastaven, tak by měl posílit do určité míry v některých případech rozhodovací možnosti té škole, ale také mnohem větší odpovědnost za to riziko, že ta škola skončí jako škola.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká politoložka Vladimíra Dvořáková a my se v závěru pořadu ještě dostaneme k jedné věci, paní profesorko, a to je tedy minulý týden přinesl takovou zvláštnost, co se týče tedy politiky tuzemské. To znamená, mám na mysli teď ten takzvaný puč v hnutí Úsvit, tak jak ho nazývá předseda Tomio Okamura, naopak Marek Černoch, tedy ten, který stojí v čele údajných pučistů tomu všemu říká demokratický proces. Tak jak to vidíte vy z pozice politologa?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, předsedkyně Akreditační komise
--------------------
Mně to spíš připadalo velmi humorný. V momentě budeme mluvit o puči uvnitř stany, která má 9 členů.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Z hlediska politologa se vlastně bavíte.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, předsedkyně Akreditační komise
--------------------
Z hlediska politologa je to opravdu zajímavé. Tak se říká, je to puč u stolu v restauraci nebo v jaké podobě, kdo s kým nemluví. Tam prostě to nelze posuzovat čistě z hlediska fungování politických stran. Já jsem si pak říkala, tak kolik těch frakcí je, mezi těmi devíti členy, jak spolu moc komunikují nebo nekomunikují, to je samozřejmě velmi specifická situace. U nás strany nemají velký počet lidí.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A to jste říkala obecně, že je velký problém, že vlastně ta členská základna je velmi slabá u řady stran.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, předsedkyně Akreditační komise
--------------------
Víceméně u všech. My když si vezmeme, tak Tomio Okamura, tak to je hodně specifické a na studium toho puče jako bych opravdu se chtěla podívat na ty jednotlivé frakce. Ale my, když si vezmeme, tak máme mnoho stran, které vlastně nemají víceméně členskou základnu výraznější. To znamená, nakonec nepřesáhnou někde tři tisíce, pět tisíc členů, a to ať už vezmeme ANO nebo ať vezmeme TOP 09, Starostové, toto všechno vlastně nejsou strany v tom smyslu, že by měly výraznější členskou základnu kromě lidí, kteří jsou přímo aktivní v té politice. Ale ono i ty další strany, ODS, ČSSD, které jsou na tom trochu lépe z hlediska členské základny, tak to také není žádná sláva, protože to se pohybuje kolem těch 20 tisíc a vlastně zase to jsou strany celostátně působící, fakticky v té straně zůstávají jen lidé, kteří se nějakým způsobem pohybují v určitých funkcích nebo v určitých postaveních. To znamená, tam se vytváří ten stranický život ve smyslu: Hele, my podpoříme tebe, ty podpoříš nás. Jde to vlastně po těchhle těch jednotlivých mocenských frakcích a nezbývá prostor a nezbývají hlavně lidé, kteří by říkali: Podívejte se, já jsem sociální demokrat a mně se zdá, že ta politika té strany není sociálnědemokratická, nebo já jsem tedy konzervativní a mám prostě pocit, že ta politika, kterou dělá ODS jako není ta správná. To znamená, ta členská základna.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
To znamená bez ohledu na zastávání funkcí.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, předsedkyně Akreditační komise
--------------------
Ano a bez ohledu na to, že bych si říkala: A já budu volit támhle toho a jako teďkom pošlu na konferenci tohoto delegáta nebo podpořím, protože je to férový chlap, ne proto, že v mé skupině řekli, že něco slíbí za něco a tohle to je ten obrovský problém toho našeho stranického systému a po těch našich politických stran, protože to nevytváří takový ten prostor pro hodnotu, orientaci, pro jako činnost skutečně v zájmu nějaké společnosti, ale odehrává se to jen ten mocenský boj a u Tomia Okamury, to je nádherný na těch devíti lidech to budete zkoumat skoro jako v laboratoři.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě jeden dotaz a prosím jen o stručnou odpověď. Vrací se zpátky paní posluchačka Ivana k tomu tématu vysokých škol. Není to také o tom, že společnost je doslova posedlá vysokoškolskými tituly, proto lidé neřeší úroveň vysoké školy, hlavně že se tam dostanou a hlavně že ten titul nějak získají?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, předsedkyně Akreditační komise
--------------------
Já si myslím, že tohle to je dost vážný problém. My jsme u ÚJAK, u té speciální pedagogiky jsme si najednou uvědomili, že bychom měli dovzdělávat učitele a vlastně dopadlo by to tak, že by učitelé dostali titul, ale nezískali další kvalifikaci a to nám přišlo pravdu dost špatný.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Upozorňuje předsedkyně Akreditační komise a politoložka Vladimíra Dvořáková, která byla dnešním hostem Jak to vidí. Děkuji, na shledanou.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, předsedkyně Akreditační komise
--------------------
Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: kko
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.