Přepis: Jak to vidí Vladimíra Dvořáková – 17. února 2020

17. únor 2020

Hostem byla politoložka Vladimíra Dvořáková.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den, Zita Senková vás vítá u poslechu Jak to vidí. Pozvání přijala politoložka, profesorka Vladimíra Dvořáková. Dobrý den.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak vypadá dnešní nabídka? Smysl lustračního zákona, dozvuky volby ombudsmana či armádní zakázky. Nejenom na to se podíváme. Přeji nerušený poslech. Komunisté opět navrhují zrušit lustrační zákon. Předseda strany KSČM Vojtěch Filip považuje lustrace, které znemožňují exponentům bývalého režimu a spolupracovníkům STB spolupracovat, pracovat v některých veřejných funkcích a diskriminační. Jaký máte na to názor, paní profesorko? Je lustrační zákon stále důležitý? Respektive je pro změnu nějaký důvod?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Tak uvědomme si, že lustrační zákon byl přijímán v roce 1991, ještě vlastně ve federaci, a ten důvod byl poměrně jednoznačný, byla to obava z toho, aby lidé, kteří byli úzce spjati s bývalým režimem, s mocenskými vazbami, STB, nebo kteří byli ve vysokých stranických funkcích, aby nemohli vlastně ovlivňovat politiku a chování tohoto státu, aby nemohli využít svých vlivů, svých známostí, svých kontaktů, pro vlastní obohacení nebo pro vlastně ohrožení toho demokratického vývoje. Jsme třicet let poté a otázka je, že pokud na někoho by se ten lustrační zákon mohl vztahovat, tak je to člověk, který se nyní blíží věku padesáti, v případě, že by tedy již v osmnácti spolupracoval s STB, je také známo, že vlastně ty vlivy a ty obavy, z čeho máme, že se vytvořily úplně jiné, klientelistické vazby, které mohou ohrožovat vlastně bezpečnost republiky. Máme nově vzniklý, v roce 1998, Národní bezpečnostní úřad, který dává prověrky, je pravda, že jeho fungování až do roku 2006 bylo hodně, hodně zvláštní, ale ten by vlastně v momentě, kdy říká, kdo může třeba pracovat s utajovanými skutečnostmi, měl brát v úvahu i vlastně to, jestli někdo byl v té vysoké funkci, nebo jestli někdo byl STB a podle toho vlastně se rozhodovat u bezpečnostních prověrek, protože to může znamenat bezpečnostní riziko, to znamená je to bez ohledu na lustrační zákon. A byla praxe, až do roku 2013 byla praxe, že u všech ministrů se vyžadoval lustrační zákon. To v této chvíli vlastně už se nevyžaduje, takže je otázka vlastně důvodu, proč ten lustrační zákon zde ještě je, zda nejsou dostatečné jiné mechanismy, jakým způsobem to řešit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jsou dostatečné ty jiné mechanismy z Vašeho pohledu?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Já si myslím, že z hlediska institucionálního by to mělo být poměrně jasné, já vím, že kde možná ještě to může mít nějaký význam, ale to není nutně ze zákona je, že třeba ve většině vysokých škol, veřejných vysokých škol, třeba pro členství ve vědecké radě nebo vedení kateder, žádali lustrační zákon, to vím, že jsem sama předkládala jako lustraci, když jsem se stávala členkou těchto orgánů, ale já myslím teďkom na ten věk, jako nově, že by vstupovali do justice, do policie lidé, kteří tam předtím nebyli, a teď jim je 50 a nově by se tam dostávali, je skutečně věc, která je hodně, hodně omezená, takže já osobně si myslím, že lustrační zákon je přežitek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč vlastně tehdy, snad Vás nezaskočím, zákonodárci zrušili to časové omezení účinnosti zákona? Možná bych ještě dodala názor senátora, historika, Pavla Žáčka, někdejšího ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů, který fungování lustračního zákona považuje za správné, a podle něj má ta norma i symbolickou, nejenom faktickou hodnotu.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Takhle, já bych souhlasila s tím, že to má symbolickou hodnotu, že to prostě ukazuje jakýsi distanc od té minulosti, to nesporně ano, ale také vím, že vlastně v momentě, kdy tato země řešila různé vážné problémy, tak se vždy přistoupilo k lustracím a vlastně začaly se probírat a protahovat se vlastně, i prodlužovat ten lustrační zákon. Byla to otázka spíše politická, mnohdy třeba vycházely různé seznamy, to si ještě pamatuji před volbami 92, to byly seznamy novinářů, které prostě se dostali do médií, oni mezitím někteří byli již mrtví, ale představovali, teda podle těch autorů, ohrožení, to znamená ten, hodně to působilo jako dojmem, že často jiné problémy, které bychom měli řešit, které se přehlížely, tak vlastně se to řešilo těmi lustracemi, takže to bylo hodně symbolicky využívané, i teď si myslím, že ta otázka není, jestli má význam nebo nemá význam, ale právě, že se k tomu bodu lidé hlásit jako podpora určitou symboliku, to znamená budou třeba chtít, aby lustrační zákon zůstal, naopak, zase pro komunisty je to symbolika zcela opačná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Třeba na Slovensku, tam stejný zákon už neplatí, nikdo je totiž neprodloužil.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Ano, to je logické poměrně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu se nejspíš rozšíří, změnu ústavy, která to má umožnit, schválila minulý týden Sněmovna. Nyní to musí ještě posvětit Senát, kde obdobné pokusy v minulosti neuspěly. Co si od toho slibovat?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
No já doufám, že už to tedy konečně uspěje, protože vlastně ta otázka NKÚ, to bylo poměrně neuvěřitelné, jak vlastně se politici dlouho bránili, aby nerozšířili pravomoci, NKÚ, tady jde o to, že ty pravomoci měly být rozšířeny, že vlastně NKÚ mělo kontrolovat víceméně všechny vlastně instituce, kde se pracuje s veřejnými prostředky, to znamená mohlo by kontrolovat a mělo by kontrolovat třeba i podniky se státní účastí, kde tedy i stát má svůj podíl, měli by kontrolovat obce, a tady to bylo právě jedna z věcí, kde zřejmě Senát na to hodně silně reagoval, kdy vždycky představil toho nebohého starostu z Horní Dolní, na které vpadne NKÚ, ale ten problém byl úplně jinak, on je navíc i omezeno teda jenom které obce může kontrolovat, ale jsou to třeba kraje nebo hlavní město Praha, a to už myslím, že jsem říkala tento příklad, když prostě se staví něco a jsou tam státní peníze, jsou tam městské peníze, i evropské peníze, tak ty městské peníze NKÚ nemohlo kontrolovat, a v tomto okamžiku teda, pokud budeme uvažovat o transparentnosti procesu nebo významu vůbec, jak něco kontrolovat, když na část peněz nemůžete, tak to vlastně nechávalo obrovský prostor pro zneužívání veřejných prostředků.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takže by měl, podle nového toho znění, kontrolovat hospodaření státu.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Měl by, to dělalo i dneska, i prostředky, které jsou vlastně ve velkých městech, v krajích, a tak dále, to znamená odhad je asi jeden bilion korun, který nebyl pod kontrolou žádné vlastně dohledové instituce, a nutno říci, že jednotný auditní orgán je běžný ve všech těchto vyspělých zemích, to znamená, že nejde jenom o kontrolu ministerstev, když to řeknu zjednodušeně, ale že vlastně se to pohybuje v mnohem větším rozsahu, takže doufejme, že to tentokrát vyjde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ani několik dní po zvolení Stanislava Křečka veřejným ochráncem práv, nepolevují emoce u části politiků, občanské sdružení Milion chvilek pro demokracii kvůli zvolení kandidáta prezidenta, uspořádá v Praze demonstraci jako výraz nesouhlasu. Podle spolku si totiž pana Křečka jeho volitelé, hnutí ANO, komunisté, SPD a část sociální demokracie, cituji dál: "Vybrali proto, aby rozložil důležitou demokratickou instituci." Jak to vidíte Vy, paní profesorko?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Tak já bych asi vždycky nechala šanci sledovat, co vlastně ten člověk bude dělat, i když upřímně řeknu, že mě vůbec teda zvolení pana Křečka nenadchlo, a vím, že tam byli tedy kvalitnější kandidáti, ale je tam jedna věc, právě, když jsme hovořili předtím o tom NKÚ, já jsem se dost zabývala dohledovými institucemi, to znamená to, jak je ten systém nastaven, aby moc se nějakým způsobem hlídala, aby se hlídali ti, co mají možnost ovlivňovat prostředí a aby se chránili, naopak lidé, kteří jsou slabí, kteří nemají jak se bránit nebo nevědí, jak se bránit. A u těch dohledových institucí, já jsem zjistila, že jsou různé mechanismy, buďto to, co jsme hovořili u NKÚ, to znamená, že se neustále institucionálně omezuje ten prostor a pořád se hledají důvody, proč by se nerozšířil, nebo je mechanismus třeba takový, že se tam dá někdo do té instituce, kdo je politicky propojen na různé skupiny, můžeme zvažovat i teď, v souvislosti třeba s Kapschem a s celou tou otázkou toho mýtného můžeme uvažovat, jak dalece skutečně dobře funguje Úřad pro hospodářskou soutěž a nebo je tam taky ten mechanismus poměrně blízký, že se tam dá někdo, kdo buďto nedělá nic, čímž tu instituci paralyzuje, a nebo jde proti logice té instituce. To je také jeden z mechanismů, jak vlastně ta moc se snaží omezit ten dohled sama nad sebou. To se politikům většinou moc nelíbí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To lze vyčíst z toho hlasování o novém ombudsmanovi, podle Vás? Nebo jak vnímáte vůbec celou tu volbu?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Já si myslím, že to tam částečně je, protože mnoho lidí, vlastně i těch politiků, no tam pravděpodobně i část ODS, nebo lidé, kteří byli dříve v ODS, hlasovali pro pana Křečka, tam, kde prostě není zájem tuhle instituci vůbec mít, tady byl vůbec boj o tom, abychom takovouhle instituci měli, je tam vlastně odmítání těchto kontrolních mechanismů, a zároveň vždycky se říká, je to jakoby většina, a tady se hájí menšina, a tomu ombudsmanovi se také nelíbí často, že se hájí lidé, kteří mnozí je považují jako, že to nejsou ti dobří lidé, to nejsme ti my, je to velmi silně populistické.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jakou roli má mít tedy, v našem právním řádu, právě institut veřejného ochránce práv? Jak má fungovat?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Já bych opravdu doporučila posluchačům, pokud je to zajímá, aby se podívali na webové stránky www.ochrance.cz, kde uvidí, co vlastně skutečně ten ombudsman dělá, co tam vzniklo, jaké věci, kauzy se řešily, a myslím, že jim to vytvoří úplně jiný obrázek, než co slyšeli od politiků, protože tady, myslím, že se podařilo ten úřad docela dobře nastavit, zprofesionalizovat, a velmi s pozitivními výsledky. Mimochodem, měl asi 60% podporu a důvěru občanů, a právě to, že se dotýká těch lidí, kteří jsou skutečně v té slabší pozici vůči moci, vůči státu, já vím, že jsem nalezla třeba případ, kdy někomu odebrali kvůli exekucím i dávky v hmotné nouzi, lidé se dostali do velmi složité situace, je to otázka, to, co se velmi nelíbí, jako diskriminace na pracovním trhu, a to se hodně týká třeba Romů a v tomto smyslu samozřejmě mnoho lidí řekne, ale oni nechtějí pracovat, ale pak když zjistíte, že ti lidé, kteří chtějí pracovat, se dostávají třeba do složité situace, že nejsou do práce přijati. Já jsem vlastně před dvěma dny hovořila s jedním truhlářem, který mi líčil, že, a který zaměstnává Roma, tak mi říkal, že prostě když šel, měl jít někam něco upravovat do takové jako luxusnější čtvrti, tak říkali, žádný černý neberte sebou. Je to soukromá firma, soukromí lidé, ale i tohleto potom vlastně zhoršuje tu možnost těch lidí se dostat z toho gheta, a od toho je ombudsman.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ta celá diskuse kolem nového ombudsmana, myslím nejenom mě, docela zaniká i osoba paní Anny Šabatové, která končí své šestileté funkční období. Co po sobě zanechává veřejná ochránkyně práv?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Já si myslím, že zanechává za sebou velmi kvalitně nastavenou instituci, která si získala tu důvěru, já vím, že pracovala i s úřady, když byly nějaké problémy, tak to nebylo tak, že by se příliš ventilovaly na veřejnost, ale šlo se za tím úředníkem a říkalo se, kde je jaký problém a hledalo se řešení. Procházely, byly tam různé workshopy, aby se nacházely určité standardy, jak věci řešit, takže já myslím, že to za sebou nechává obrovský kus práce, možná je dobré připomenout, nechci hovořit o disidentské minulosti, jako že by to opravňovalo někoho k tomu, aby tu funkci dělal, ale manžel, teda Petr Uhl, který byl ve výboru pro ochranu nespravedlivě stíhaných, ona sama byla ve vězení, ona měla obrovský cit a empatii pro lidi, kteří se dostávají do složité situace, a neposuzovala přímo, jestli tenhle člověk je hodný nebo zlý, nebo co udělal, ale jestli to zacházení toho státu je adekvátní té situace. Totéž byly domovy důchodců, nemocnice, psychiatrické léčebny, a to jsou všechno situace, kdy ti lidé jsou velmi slabí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Profesorka, politoložka Vladimíra Dvořáková je mým hostem. Kromě zvolení Stanislava Křečka ombudsmanem se minulý týden rovněž mluvilo o poslanci sociální demokracie Jaroslavu Foldynovi. V rozpravě, která totiž předcházela hlasování, nařkl ředitele Člověka v tísni, Šimona Pánka, že prý rozesílal některým předsedům stran SMS, ve které vyhrožoval problémy, pokud zvolí Stanislava Křečka. Někteří poslanci poté vyvraceli informace o tom, že by takovou zprávu vůbec obdrželi. Jaroslav Foldyna v rozhovoru pro iRozhlas.cz řekl, že kvůli sporům s  vedením ČSSD plánuje stranu opustit. Cituji: "Když neodejdou představitelé liberální a neomarxistické sociální demokracie, která táhne stranu ke dnu, tak půjde on."

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Tak já si myslím, že sociální demokracie by to nějak výrazně nepoškodilo, pokud by pan Foldyna odešel, ovšem sociální demokracie má takových vlastních problémů, že tohleto je asi poměrně i dost marginální, ona jistě měla určitou podporu, zejména v tom Ústeckém kraji, kde působil, já se vždycky musím usmát, když slyším ty neomarxisty, jakým způsobem působí ta nejnovější nálepka nebo nadávka, když něco potřebujete říci, řeknete je neomarxista, nikdo moc neví, co to je, já jsem s tím pojmem neomarxismus přišla do styku někdy v 70., 80. letech v Latinské Americe, kde levice se distancovala od reálného socialismu a chtěla vlastně jiný druh levicové politiky, co je to teď opravdu velmi těžko říci, ale zřejmě se to velmi zalíbilo a je to považovaný, pokud někdo chce říci, že ten je špatný, tak se mu řekne, je to neomarxista a nálepka je hotová. Distance od liberálních hodnot, to znamená od těch základních svobod občanských, lidských práv, to je poměrně zase také zvláštní pro sociálního demokrata, protože tam bych očekávala, že sociální demokracie tradičně měla určitý vztah k těm svobodám lidským, které měly být, byť na druhou stranu, samozřejmě, neměla větší tendenci třeba některé věci regulovat, některé věci upravovat, to bylo zejména v období toho sociálního státu v západní Evropě, ale ten liberální a neomarxistický proud, to mě naprosto, naprosto pobavilo, když jsem slyšela.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak by jste Vy charakterizovala tu současnou politiku nebo směřování vládní sociální demokracie?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
To je asi velký problém, protože já mám pocit, že tam není jasné směřování a jasná politika, ta sociální demokracie má skutečně mnoho vnitřních problémů, nedokáže dlouhodoběji reagovat, spíše ty její reakce jsou bezprostřední, něco, co může mít nějaký bezprostřední efekt, ono je to vidět třeba i na otázce sociální práce, kde si myslím, že samozřejmě situace mnoha lidí se řekněme zlepšila za poslední vlády, i zvýšením důchodů a různých sociálních dávek, ale chybí mi tam prostě taková ta jasná koncepce, protože nejde jenom o ty dávky, ale třeba u těch rodičů malých dětí je to otázka, aby byly jesle, aby byly k dispozici školky, vlastně v tuto dobu dát dítě do jeslí, to už jako vůbec tady neexistuje, a dát dítě, jít v době, kdy dítěti jsou dva roky, jít do práce, je víceméně také nemožné, protože je velmi, velmi obtížné to dítě někam umístit, pokud nemáte tedy po ruce vhodnou babičku, která tu péči převezme. Takže v tomhle myslím jako ta koncepce, ono se to týká důchodů, ono se to týká vlastně péče o staré lidi, a tak dále, že jsou to takové ty věci, které jsou efektivní, které jsou příjemné, tady se vycházelo z toho, že mnoho věcí bylo podfinancováno, v pořádku, to se nějakým způsobem trochu zlepšilo, ale chybí tu ten základ, a v tom bych já viděla teda, že by sociální demokracie, jako sociální demokracie se měla na toto zaměřit a přinášet spíš ty koncepční pohledy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje politoložka Vladimíra Dvořáková. Náměstek ministra obrany pro vyzbrojování, Filip Říha, rezignoval na svou funkci. Zdůvodnil to mediálním tlakem, kterému rezort čelil kvůli údajně předraženému nákupu radarů. Jak Vy rozumíte důvodům rezignace a vůbec celému tomu pozadí armádních zakázek? Pan Říha měl na starosti kritizované nákupy pasivních radarů a rušiček mobilní komunikace. Připomenu, že obě zakázky se vyšplhaly na více než 1,5 násobek plánované ceny, navíc bez konzultace se sněmovním výborem.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Já to vidím jako hodně problematické, to znamená asi ta rezignace byla na místě, protože ty zakázky vyvolávají mnohé otazníky, u těch radiolokátorů je to i otázka, že vlastně nějaký posudek byl vytvořen velmi rychle, za pouhých 16 dní, což tedy nebývá zvykem u takhle složité věci, samozřejmě, z vnějšího pohledu se to vždycky těžko posuzuje, protože oni říkají, že teda ty, že to je jiná zakázka, než co kupovali Italové tehdy za asi půl miliardy, tak že to prostě je to o něco více, protože se tam prostě něco jiného ještě dokupovalo, je obtížné se v tom vyznat, ale je tam zvláštní věc, že ten posudek vlastně psal člověk, který už byl vnímán, a ta jeho firma, jako hodně problematická, stála u jiných problematických zakázek, on sám kdysi pracoval na ministerstvu vnitra a byl vnímán jako někdo, kdo vyšel vstříc soukromým, když se vytvářelo něco pro hasiče, což znamená, je tohle vlastně zvláštní, že státní správa používá tyto posudky a nebo služby firem, které prostě nemají řekněme úplně dobrou pověst, nebo jsou s nimi špatné zkušenosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Možná by se tady hodil nějaký ten další kontrolní mechanismus.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Tam je právě ten problém, že samozřejmě u všech těch armádních zakázek, ta to není problém jenom teda současné vlády, podívejme se do minulosti, vždycky se jednalo o otázky jakým způsobem se dohodla nějaká cena, jakým způsobem se našla, zda u toho byl úplatek. Tam je prostě problém, že to je tak složitá problematika a zároveň utajovaná, že veřejnost k tomu velmi, velmi obtížně se nějakým způsobem dostává, proto vlastně také ten kontrolní výbor se dost rozhořčoval, že o některých věcech vůbec vlastně nevěděl, protože by ten kontrolní výbor měl dostat samozřejmě jako větší informace, podrobnosti, nežli má běžná lidská veřejnost, každopádně je to opět další problém, který ukazuje na to, že s veřejnými prostředky se nakládá velmi zvláštně, navíc hovoříme o tom, že je potřeba navýšit rozpočet armády a taková ta vůle občanů, abychom splnili závazky vůči NATU, jestliže vidí, jakým způsobem se hospodaří, tak to si myslím, že to příliš podporovat občané nebudou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Právě, paní Dvořáková, je Česká republika schopna dostát svým závazkům vůči Severoatlantické aliancii jako členská země?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Tak asi samozřejmě schopná je, je otázka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nebo ochotná.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Ochotná možná, to je otázka, jak dalece ta politická reprezentace ochotná bude, ale vždycky je otázka, za prvé, na úkor čeho ty peníze budou použity, a zda budou mít občané pocit, že jsou efektivně použity, a takovéhle skandály, jako že najednou 1,5 miliardu jako je částka, která je třikrát větší než za kolik to nakupovalo NATO před dvěma lety, tak to příliš teda ochotu občanů navyšovat rozpočet pro armádu, určitě nějakým způsobem nevyvolává.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Slovenská vláda přišla s tzv. sociálním balíčkem a to ani ne dva týdny před parlamentními volbami, na rychle svolané mimořádné schůzi parlamentu chtějí poslanci uzákonit třináctý důchod, dvojnásobné přídavky na děti nebo osvobodit řidiče od placení za dálnice. Tento sociální balíček už kritizoval například exprezident Kiska a také lídr nové strany za nezákonné kupčení. Jak to vidíte?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Já si vždycky říkám, že možná díky volbám se občas zlepšuje sociální situace lidí, kteří ji třeba chtějí zlepšit, ale je to opět totéž, co jsem říkala u naší sociální demokracie, my můžeme zvažovat navýšení nějakých dávek, dva týdny před volbami, je to teda takové opravdu hodně zvláštní a dá se to skutečně vysvětlit tím volebním procesem, ale také vlastně i na Slovensku chybí dlouhodobější koncepce vlastně řešení, které by se měly dělat po celé volební období, a ne jenom něco navýšit v době, kdy je těsně před volbami.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co dosud ukázala, podle Vás, předvolební kampaň na Slovensku?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Já si myslím, že ukázala, že ta politická scéna je dosti roztříštěná, že hodně opět závisí na marketingu, to znamená to závisí samozřejmě vždycky, ale že mnohem víc nežli realita je potom to vytváření té kampaně, tady vidíme i ty populární kroky, které vláda dělá, to znamená co pro řadu obyvatel je příznivé, ale ukazuje, že tam není vlastně stabilita politické strany, roste tam samozřejmě i krajní pravice, to je také vidět, uvidíme potom, jak ty volby dopadnou, ale jak se bude potom vytvářet vláda, není tam vlastně silná politická strana, od které by se dalo čekat, že třeba bude opravdu výrazná v tom, že, nemluvě o tom, že by mohla mít většinu v parlamentu, to v těch proporčních systémech bývá málokdy, ale není tam vlastně otázka, kdo s kým může potom vládnout, jestli budou schopni vytvořit skutečně stabilní vládu, která se nebude muset opírat o řekněme extrémní proudy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč vůbec dochází k takové roztříštěnosti politické scény? Nejenom na Slovensku.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
My to vidíme asi všude, vidíme to i částečně v západní Evropě, je to obecně takové to odchod od tradičních politických stran, které, bych to nedávala za vinu občanům, dávala bych to často za vinu i těm politickým stranám, nebo prostě změn okolností, které jsou, lidé vlastně hledají něco, hledají nějakou jinou alternativu a pořád zkoušejí, jestli tihleti noví nebudou lepší, a ono se pak ukáže, že se to všechno dostává zase do starých kolejí, takže je to svým způsobem taková krize stranického systému, je to i nezakotvenost, já myslím, že lidem hodně chybí možnost identifikovat se s nějakým myšlenkovým proudem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje politoložka, profesorka Vladimíra Dvořáková. Děkuji za Vaše názory, na slyšenou.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, profesorka:
Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zítra představím nového hosta, bude jím socioložka Paulína Tabery. Příjemný poslech dalších pořadů Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?