Přepis: Jak to vidí Vladimíra Dvořáková – 16. srpna 2021

Jan BURDA, moderátor
V čem je současná podoba demokracie ve středoevropských zemích slabá? Co je živnou půdou pro populismus, jaké hlavní cíle, sliby. Současné koaliční vláda během svého mandátu splnila, a co se nestihlo, anebo bylo odloženo? Jak číst premiérovo rozhodnutí o tom, že řádného šéfa BIS vybere až nová vláda po volbách? A především tím začneme za okamžik, jak velkým šokem je poslední víkendový vývoj v Afghánistánu. V příštích minutách nabídneme pohled politoložky prof. Vladimíry Dvořákové z Masarykova ústavu vyšších studií při ČVUT. Dobrý den.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Dobrý den.

Jan BURDA, moderátor
K poslechu zve také Jan Burda. O víkendu a především v neděli Islamisté z hnutí Tálibán obsadili afghánskou metropoli Kábulu, odkud na poslední chvíli se snaží uprchnout tisíce lidí. Mluvčí tohoto hnutí řekl, že bojovníci mají rozkaz, vyhnout krveprolití a čekat na dohodu. Afghánský ministr vnitra ujistil o tom, že. Výměna ve vedení země se uskuteční nenásilně, ale afghánský prezident Ašraf Ghaní včera svou zemi opustil dnes nad ránem, brzy ráno, tedy v pondělí přistálo v Praze první letadlo, které evakuovalo zaměstnance České ambasády a také spolupracovníky a jejich rodiny. Sledujeme v Afghánistánu, když si ještě uvědomíme, že spojenecké země jsou momentálně de facto chránění svými vojáky na letišti, v jako zabarikádované hradu, sledujeme něco zcela překvapivého a je to selhání?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Já si myslím, že je to selhání, respektive že je to důsledek toho, že se vlastně podcenila celá situace a možnosti, které byly v Afghánistánu. No, Afghánistán sám osobě je velmi problematický, protože pokus o získat kontrolu nad Afghánistánem probíhá Velké Británie od předminulého století. Víme, že vlastně tam byl velký konflikt, kdy Sovětský svaz se snažil v osmdesátých letech dostat Afghánistán pod kontrolu. Nikdy se to nepodařilo a těch důvodů je samozřejmě celá řada, ale především se ukazuje obrovský problém, nastolovat vlastní systém jakoby zvenčí, nastavovat model, který je typický pro západní demokracie. To znamená organizovat volby, vytvářet, vytvářet takovou tu jakoby demokratickou komunitu nebo demokratickou fasádu. Kdy ve své podstatě to nějakým způsobem nefunguje, protože ta společnost na to není připravená a ani se tam nedostává větší podpory. Afghánistán po celou dobu vlastně nebyl nikdy stabilizovaný. Po celou dobu nebyl úplně pod kontrolou. To, co je překvapivé, je samozřejmě ta obrovská rychlost.

Jan BURDA, moderátor
Člověka napadne, že po 20 letech přítomnosti spojeneckých jednotek, byly tam samozřejmě zastoupeny i jednotky Armády České republiky s mandátem po tak dlouhé době, kdy nejenom probíhal boj proti terorismu, ale Spojenecké jednotky, jednotky NATO cvičily místní armádu. Takže po těch 20 letech najednou ta země, která samozřejmě má problém se státností a s nějakou integritou. Je otázkou, zda-li ji samotní Afghánci vnímají to, že žijí v Afghánistánu nebo zda-li spíše, že žijí v nějakém svém kmenovém uspořádání a území. Takhle, že ta země padne tak rychle, tento režim. Člověka napadne, mělo to tedy smysl těch posledních 20 let?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Nechala bych to na historiky. Samozřejmě to, co se říká, že se podařilo, bylo to, že území Afghánistánu nevycházely nějaké teroristické útoky, že se to nestalo centrem nějaké organizace, která by vysílala vlastně teroristy do světa. Otázka je, jak bude tedy nyní. Takže v tomto smyslu asi to je takové to jediné, co se dá říci, že opravdu se v Afghánistánu těch 20 let podařilo udržet. Jinak ale ta, i ten výcvik je poměrně dosti absurdní a souvisí to s tou státnosti, jak jste naznačoval. Tam je velice slabá identita s tím státem. Bojovat za stát, bojovat za vlast, to co my vnímáme a třeba vnímáme silně, když si vzpomeneme na Mnichov jako mobilizace, a poté teda jako demobilizace. Tak to tam vlastně není. Většina těch vojáků byli prostě ve své podstatě žoldáci, když to vezmeme tímto způsobem. Bylo tam hodně málo lidí, kteří by prostě šli bojovat za nějaké ideály demokracie státu, národa, který vůbec je otázkou, jak dalece tato cítění národní identity nebo příslušnosti ke státu je tam silné. Takže to se nepodařilo, navíc dávat finance do vlády, která se tam udržovala víceméně trochu uměle, která byla obrovsky zkorumpovaná. Znamená, že se ani neví, kam ty peníze svým způsobem zmizely.

Jan BURDA, moderátor
Ještě před těmi relativně dramatickými zprávami a obrázky ze soboty a především z neděle z Afghánistánu, konkrétně z Kábulu, tak ministr zahraničí Kulhánek z ČSSD oznámil uzavření evakuaci zastupitelského úřadu České republiky. Jak jsme už uvedli, dnes nad ránem přistálo první letadlo, podrobnosti se nesdělují z bezpečnostních důvodů. Nicméně v předchozích dnech týdnech se objevila kritika vůči vládě. Kvůli tomu, jakým způsobem by se měl nebo neměl nebo hlavně, že typ té práce byl málo, že se český stát zkrátka nestará o místní spolupracovníky o ty překladatele, o jejich rodiny, kterým v současnosti s největší pravděpodobností hrozí smrt. Tak jak vy se díváte na tu ochotu, neochotu, pomoci těm místním lidem, kteří pomáhali našim vojákům, pomáhali zájmům českého státu?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Já samozřejmě chápu, že se nesdělují podrobnosti. Pro mě je velmi pozitivní zpráva, že letadlo tedy přiletěl aspoň z části tedy lidí. To znamená, že něco je nastartováno, něco funguje, doufejme, že to letadlo není to poslední, které tam bylo a které přiletělo. Mě překvapil spíš jako vystupování politiků, kdy nadhazovali a říkali, komu teda to vízum dáme, komu ho nedáme. To, že něco se řeší v posledních dvou dnech, jako řekněme, že to bylo nečekané, tak takhle rychlý úspěch Tálibánu, respektive tak naprostý rozklad té afghánské armády, což bylo asi to podstatnější. Tak mně přišlo jako diskutovat o tom, jestli teda se to dá vízum jenom těm, co byli tam teďko aktuálně zaměstnaný nebo kteří tam už jako dříve spolupracovali. To mně přišlo poměrně dost špatné jako, protože ta rovina, že spolupracovníci, ať už jakou dobu, kdy dělali, v jakém období tak jim ten azyl měl být nabídnut a já osobně bych předpokládala. Samozřejmě nevím, jak ta situace vypadala, že v momentě, kdy začal Tálibán postupovat a ve své podstatě v momentě, kdy se vědělo, že teda ta západní vojska budou stahována, že podle mě měla být ambasáda nebo naše ministerstvo zahraničí v kontaktu s lidmi, kteří pod celou tu, v jakémkoliv období byli nápomocni české ambasádě, českým vojákům, že by s nimi dopředu tu situaci řešila a potom v té krizové situace už by pak šlo jenom o to, prostě ty lidi dostat teda jako ven, což taky se ukazuje, že není úplně jednoduché. A ne přemýšlet, komu dát, nebo komu nedát ten azyl.

Jan BURDA, moderátor
Ministr za hnutí ANO se o víkendu vyjádřil v tom smyslu, že ti lidé, kteří prošli bezpečnostní prověrkou, byli kontaktování. Nicméně otázkou je tedy, zda-li, zda-li se podaří těmto lidem pomoci. Ta poslední zpráva z dnešního rána ještě mluví o tom, že v Kábulu převzali velení i nad řízením letového provozu americké jednotky. To znamená, váš odhad a vím, že je to pouze odhad, protože o víkendu se objevily i takové historické paralely srovnání, například se Sajgonem a podobně, ta evakuace ze střechy amerického velvyslanectví. Tento scénář pravděpodobně nenastane? Na kom to záleží?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Já doufám, že nenastane, je asi dobrá zpráva, že, že to letiště je tedy pod americkou kontrolou, že by to mělo umožnit odlety těch letadel, ale je otázkou, jak se ti lidé dostanou na letiště. Jakou dobu tam byli schopni přijet, s jakým způsobem třeba celé rodiny, protože teď nejde o to, že někdo byl tlumočník, ale ten tlumočník většinou má ženu, má děti. Je, je potřeba evakuovat vlastně celé tyto rodiny, takže tam si nejsem jista, jestli toto se podaří. Samozřejmě právě ten Saigon byl takovým příkladem té nezvládnuté evakuace, kdy mnoho lidí, kteří spolupracovali s americkými vojáky, který byli příznivci toho jižního systému, tak prostě jim nepodařilo odejít a skončili leckdy velmi špatně. Takže to je otázka, teďko těžko můžeme, těžko můžeme odhadnout, můžeme si jenom přát, aby vlastně to proběhlo s co nejmenšími ztrátami. Tady je jeden problém. My víme, že Donald Trump jednal s Tálibánem, když rozhodoval o tom přechodu, o odchodu tedy amerických vojáků. Ale nevíme přesně, co tam bylo dojednáno. Každopádně teď se objevuje takové jako, že bude přechodná vláda. Tálibán říká, žádná přechodná vláda, protože Tálibán rozhodně nebude organizovat nějaké volby nebo něco takového. Tam půjde o dohodu mezi kmenovými vůdci asi a tak dále. Takže to není něco, co by se vyjednávalo. Destabilizuje to celý region. Samozřejmě roste tam význam v tuhle tu chvíli pro i západní prostě význam Ruska, které nestahuje tu svoji ambasádu a zřejmě chce hrát roli určitého prostředníka. Také i díky vlivu, který má vlastně na ty středoasijské republiky, které byly původně sovětské.

Jan BURDA, moderátor
Posloucháte pořad Jak to vidí, prof. Vladimíra Dvořáková z Masarykova ústavu vyšších studií při ČVUT. Provází Jan Burda. V Nakladatelství Vyšehrad vychází kniha esejů s titulem Demokracie a jak dál. Rizika a výzvy pro Česko a svět. Do sborníku přispěla právě i Vladimíra Dvořáková, politoložka. Jaká byla vaše hlavní motivace pro napsání statě s titulem Demokracie na šikmé ploše aneb hledá se ideální politický systém? Pravda leccos ideální není, na druhou stranu opravdu jsme na šikmé ploše?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Víte, to je vlastně odborný politologický termín /nesrozumitelné/, což se těžko, těžko překládá. Může se říci, demokracie na skluzavce. A ona se klade otázka vlastně celé politologické obci, kam ty demokracie, ty demokracie se mění. Kdy ještě můžeme hovořit o demokracii, kdy už od demokracie hovořit nemůžeme. Ukazuje se, že organizace voleb relativně svobodných a relativně soutěžích vůbec ještě nezajišťuje fungování demokracie, když to na druhou stranu řada populistických vůdců a známe to i u nás, vlastně často tu demokracii ztotožňují jenom s těmi volbami. Přitom mají třeba určité nástroje, jak manipulovat přes média, různým, různým způsobem. Ovlivňovat třeba veřejné mínění přes sociální sítě. A ona ta demokracie není jenom volby. Ta demokracie třeba především znamená právní stát. To je nesmírně důležité. Demokracie znamená vyvažování moci. Tam jsou jasně řečeno, třeba co může prezident, co může parlament, co může, v jaké situaci, kdo udělat. A samozřejmě ty systémy jsou nastaveny různě. My máme parlamentní systémy, prezidentské systémy. Ale u nás a ve střední Evropě to co vidíme, je právě to, že to vyvažování moci, to skládání účtu, je vlastně odsunuto do pozadí. A tím ta demokracie ztrácí ten charakter demokracie. Navíc historicky demokracie se postupně propojovala s liberalismem. To znamená, nejde jenom o vládu lidu, ale jde i o garanci určitých základních lidských práv a svobod. A to ve své podstatě také do značné míry v některých zemích vidíme, že se umí. Demokracie, když bylo vyvažování moci, nezávislost soudu, to co vidíme, je také, že je snaha dostat pod kontrolu soudy různých zemích, v Polsku třeba jako se hodně tohle to diskutuje. Je to otázka vlastně i u nás, dodržování práva. Když si vezmeme jenom takovou tu absurditu, jako teďko bylo jmenování, teda pověření pana šéfa BIS. Tak je to absurdní, protože nic takového zákon nezná. A v demokracii platí jedno velmi důležité pravidlo. Politici a instituce mohou dělat pouze to, co jim zákon umožňuje. Lidé mohou dělat cokoliv, co jim zákon nezakazuje. A v právě toto, že mohou dělat politici jenom to, co jim zákon umožňuje, dává takovou ten základní náboj tý demokracie, že si nemohu to ohýbat, jak chci. Teďko si řeknu, že to udělám takhle, pak to udělám jiným způsobem. Třeba jenom taková drobnost. Šéf bezpečnostní služby je jmenován na 5 let a může být pouze na 2 období. Co teďka víme? Počítá se mu to pověření? Nepočítá se mu, anebo bude tam, nechci vůbec hovořit konkrétní jméno, ale bude tam pak někdo, komu skončí druhé období, a oni řeknou, ale my ho tu ještě furt chceme, ten nám vyhovuje. Tak mu dáme jako dalšího jenom pověříme? To jsou absurdní situace, které prostě destabilizují ten vztah. Většině lidí to příliš nevzrušuje a jim je to jako jedno. Ale je to součást té mocenské politické hry, která vlastně jde mimo vyvažování. Tedy třeba do jmenování šéfa vůbec nejmenuje prezident, nevstupuje prezident. To je otázka vlády a kontrolního mechanismu, kterým je parlament. To tady vlastně jakoby naprosto obchází a zdá se, že tedy prezident jako tam hraje významnou roli, ale úplně v jiné souvislosti. Takže toto je hodně nebezpečný precedent, třeba i to co vidíme, taková drobnost, která je, řekněme, u nás, která opravdu mnoho lidí jako příliš, příliš nevzrušuje. Tak jako ukazuje na něco, co je nefunkční právní stát a v tom je ten klíč, v tom už je zeslabování demokracie.

Jan BURDA, moderátor
My se určitě za pár minut vrátíme ještě k té vaší politologické stati a k té nové publikace. Nicméně, když jste zmínila pana Koudelku, tak já připomenu posluchačům, že vláda tedy Michala Koudelku pověřila tím, že by měl prozatímně víst, zastupovat pozici ředitele, že by měl vést Bezpečnostní informační službu, a to právě ode dneška, od 16., od 16. srpna. No a premiér Andrej Babiš z hnutí ANO, ten to obhajuje tím, že zkrátka po volbách bude nová vláda, která bude mít jasný mandát a ta, že rozhodne. Co vy na to?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Já si myslím, že tohle to zní velice dobře a bohužel na tyto věci skočila do značné míry i opozice a opozice na to skákalo už v jiném momentě a to bylo, když se jednalo o nejvyššího státního zástupce. Prostě tohle to není, není dobře, protože se hraje opět o to, ne, kdo bude dobrým šéfem BISky, ale post šéfa BISky bude součástí koaličního vyjednávání a bude součástí toho, jakousi podmínkou, třeba kterou si bude Klaus prezident, koho nakonec jmenuje nebo jmenuje. A tím už se dostáváme do věcí, který je velkým problémem pro náš stát, který jsme už viděli v opoziční smlouvě, že si jakoby ty partneři obsazují místa, která by měla být především profesionální. Byť tajná služba je vždycky otázka politiky. Tak si prostě budou rozdělovat ty sféry, kdo si bude kontrolovat co kde jak. A bude z toho mít jisté výhody a to je špatně. To prostě být nemělo. Skončil mu mandát, ten mandát měl být prostě teďko nastaven někdo nový nebo staronový. Prostě ještě tam byla možnost dalšího pěti let. Ale toto je skutečně špatné, jako je to obcházení práva.

Jan BURDA, moderátor
Ohrožujete bezpečnost, je prozatímní šéf tajné služby zkrátka slabší než řádně jmenovaný člověk mandátu?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Já si myslím, určitě je slabší. To navíc se neví tedy jako, nemá pětiletý mandát, ale jaksi má mandát, který zase se neví, kdy tedy jaksi skončí. A když se říká, že nová vláda dobře, kdy bude ta nová vláda. Ona po volbách ta nová vláda být nemusí. Bude to vláda, která už dostane důvěru, nebo nedostane důvěru, nebo to bude vláda, která bude vládnout tady bez důvěry, protože to už my jsme taky zažili vlády, který vládnou 4-5 měsíců bez důvěry. A pro ústavní právníky je potom otázkám, šéf BISky má celou řadu, řekněme, povinností a mnoho věcí informují se přes něj. On je ta osoba, nikoliv nějaký ministr, on je ta osoba, který poskytuje informace politikům a ono je to podobně jako u ministra. Pokud není obsazen post ministra, tak ho může zastupovat náměstek. Ale nesmí předkládat třeba návrhy zákonů. To znamená, je to, v tomto je omezení té jeho činnosti, protože to ten zákon to vůbec nepředpokládá, že tam bude někdo, kdo bude pověřen.

Jan BURDA, moderátor
Komentuje prof. Vladimíra Dvořáková z Masarykova ústavu vyšších studií při ČVUT. Pomalu končící koaliční vláda hnutí ANO a ČSSD po svém jmenování před čtyřmi lety slibovala, například řadu protikorupčních zákonů ve smyslu posilování právního státu. To je jedno, možná, že hlavní téma vaše naše dnes. No a také naslibovala ta vláda větší transparentnost. Tak jak to dopadlo, jaká je situace před volbami? Teď se ptám i na to, co se podařilo této vládě prosadit a co se jí nepodařilo prosadit nebo čemu se ani tolik nevěnovala?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Některé dílčí věci se podařily prosadit, podařilo se prosadit třeba zveřejňování soudních rozsudků, což je důležité pro to, aby se sjednotila judikatura. To jsou věci, které jsou poměrně dosti významné. Částečně se podařilo prosadit a zlepšit situaci týkající se exekucí. Exekuce jsou také vlastně obrovským nástrojem nejenom, který přivádí lidi do velké chudoby, ale jsou i nástrojem, prostorem pro i určitou korupci zneužívání situací. Není, nejde o to, že by lidé neměli platit své dluhy. To samozřejmě v zásadě by mělo platit. Ale jde o to, jestli prostě třeba některé dluhy, které byly zaplacenou pokutu, najednou nekončí, když to přeženu, že, že teda dotyčnému je sebraný barák. To jsou náročné věci. Ten, kdo je zadlužen, platí vlastně strašně moc těm exekutorům. A některé věci se prostě nepodařilo prosadit. Ale musím říci, že bohužel i díky části opozice, kdy se nepodařilo prosadit teritorialitu, a to aby platilo jeden exekutor, jeden dlužník. To znamená, aby se nevrhli na toho dlužníka několik mnoho teda exekutorů, který každý z toho chce získat nějaké finanční prostředky. A fakticky ten dluh se pak stejně nesplatí. Takže to, řekněme, částečně se podařilo. Z těch věcí, které se nepodařilo a něco už mi připadá skoro humorné, je zatím zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu. To se podařilo dokonce sněmovně přijmout i ústavní zákon, který by změnil ty pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu. Jde o to, že Nejvyšší kontrolní úřad v této chvíli nemůže kontrola statutární města, nemůže kontrola třeba, jak hospodaří Praha ze svými prostředky. Což jsou odhaduje se, že to co nemůže kontroval, se týká asi bilionu korun z veřejných prostředků, který jsou používaný tedy z prostředků daňových poplatníků. Já ten výraz nemám moc ráda, ale je to, je to tímto způsobem. A řeší se to tuším od roku 2009 nebo 2011 a vždy se cosi přijme a zamítne to Senát. Nebo se dá nový návrh a tak dále. Tentokrát už je dlouhou dobu zákon, ústavní změna v Senátu. Senát se jím nezabývá a je i prováděcí zákon Senátu. Jestliže Senát to nezvládne do momentu rozpuštění sněmovny, tak v tom okamžiku pokud by to sněmovně chtěl nějaké podobě vrátit, tak už vlastně nemůže. A ten zákon opět nebude. Je přitom to nesmírně důležitá věc, ta NKÚ, jedna z mála dohledových organizací, který tady fungují dobře. Jiný problém je, že na výsledky a nálezy NKÚ vlastně politici. Jak to říci slušně, prostě politici příliš neberou vážně. Oni se snaží předstírat, že NKÚ je tak jako účetnický dvůr nebo něco takovýho. NKÚ má po posuzovat nejenom, jestli ty peníze nebyly nejdřív zprověřeny, ale to už je pak spíš věc pro trestní řízení. Ale především jestli byly hospodárně a efektivně využity. Jestli byly využity na to, co měly být využity. Takže to je jedna věc. Druhá věc zákon o lobbingu. Hovoří se o tom dlouho. Já nevím komu, kdo se vám vybaví, když se řekne lobbista. Většině lidí se.

Jan BURDA, moderátor
Několik různých jmén.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Ano, ano a většinu ne úplně s dobrou jakoby.

Jan BURDA, moderátor
Ano většinou to jsou lidé, kteří mají co dočinění minimálně s vyšetřováním.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Ano, někteří tedy i už po vyšetřování. Takže toto upravit, jako aby bylo jasné, kdo s kým hovoří, protože samozřejmě politici mají mít informace od já nevím podnikatelské sféry a podobně, ale musí to být regulovaný a musí tyto informace vědět veřejnost, že oni se s nimi setkali. Toto už se dostalo do třetího čtení koncem července, ale na programu té poslední schůze se to jaksi dostalo na poslední místo. Byla na to asi půlhodina. Byl požadavek Pirátů, aby se to prodloužilo a nutno říci TOP 09 a ODS odmítli prodloužit jednání. Je to pro mě naprosto, naprosto neskutečný. Ono se to protahovalo už předtím na výborech to zůstalo spát a podobně. Takže to je další zákon o ochraně oznamovatelů. Korupce ten je jasný, že v žádným případě nemůže projít. Lobbing by ještě, kdyby se to dostalo na nějakou mimořádnou schůzi, ale nemyslím si, že o tom bude zájem. Takže opět obrovské úsilí aparátu státního, který to připravoval profesionálně. Ty věci byly připravovaný. Tak vlastně politici ukazují, že ta transparentnost není něco, o co by stáli.

Jan BURDA, moderátor
Paní profesorko, není právě i řekněme to oslabení nebo obcházení nebo, nebo ignorování zaběhnutých mechanismů státní správy jedním z projevů krize demokracie?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Určitě ano. My máme tady ten pocit, jak to bude skvělý, když budeme mít odborníky, že místo teda těch byrokratů, kteří jsou. Samozřejmě Státní správa by mohla fungovat efektivněji a tak dále. Ale ta rovina, jeden z rysů toho posunu od demokracie k těm hybridním nebo autoritářským režimům, je právě to, že se ta Státní správa zeslabuje, neprofesionalizuje. Že tam můžou přicházet různí lidé a často třeba přicházejí lidé, kteří jsou, mají i určitý zájem nebo jsou spojeny s určitými skupinami, který se dostávají do těch vrcholných funkcí i úřednických. Takže prostě profesionální Státní správa neznamená, že se budou přijímat jacísi odborníci. Ale to, že se bude vzdělávat, že se systematicky bude pracovat na to, aby, aby ve Státní správě opravdu pracovali lidé, kteří tomu rozumějí.

Jan BURDA, moderátor
Závěrem, prosím, o stručnou odpověď, možná, že potom by třeba se nemuseli jakýchkoliv lídři jakýchkoliv politických stran stavět do rolí Mesiášů, že oni něco zařídí, když na to je fungující Státní správa.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Ano, to je přesně to, co se využívá. Já jsem ten, kdo to zařídí, že jo ty úředníci ty do toho nebudou mluvit. A to je obrovský prostor pro populistický oslovení voličů.

Jan BURDA, moderátor
To bylo Jak to vidí, politoložka Vladimíra Dvořáková z Masarykova ústavu vyšších studií při ČVUT, děkuji mnohokrát.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
Děkuji za pozvání.

Jan BURDA, moderátor
Za pozornost děkuje také Jan Burda.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beeye www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.