Přepis: Jak to vidí Věra Roubalová Kostlánová – 10. března

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. V Jak to vidí vítám nového hosta. Pozvání přijala paní Věra Roubalová Kostlánová. Dobrý den.

Věra ROUBALOVÁ KOSTLÁNOVÁ, psychoterapeutka, signatářka Charty 77, nositelka Ceny Paměti národa za rok 2010
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Psychoterapeutka, jedna z prvních signatářek Charty 77, nositelka Ceny Paměti národa za rok 2010. Čím by nás mohla inspirovat Charta 77, která vznikla před 40 lety? Co či kdo je v dnešní společnosti stmelujícím prvkem? Čím si lze psychologicky vysvětlit nedůvěru a uzavřenost vůči cizincům? Pohled nového hosta přinesou následující minuty. Letos si připomínáme 40 let od prohlášení Charty 77, skupina disidentů v něm vyzvala československý komunistický státní aparát, aby přestal porušovat lidská a občanská práva. V čem byla, paní Roubalová Kostlánová, jedinečnost tohoto jednak uskupení, ale i celé té myšlenky?

Čtěte také

Věra ROUBALOVÁ KOSTLÁNOVÁ, psychoterapeutka, signatářka Charty 77, nositelka Ceny Paměti národa za rok 2010
--------------------
Já nejdřív bych maličko opravila ten úvod. Já nejsem jednou z prvních signatářek. My jsme s manželem Pavlem Roubalem jsme se o Chartě dověděli z Rudého práva, takže jsem to podepsali na konci ledna nebo možná 1. února. Tak jenom takovej detail, protože si myslím, že ti první signatáři byli opravdu velice významní právě s tím, že začali a že se k nim mohli lidi přidávat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale to bylo také vlastně velmi záhy.

Věra ROUBALOVÁ KOSTLÁNOVÁ, psychoterapeutka, signatářka Charty 77, nositelka Ceny Paměti národa za rok 2010
--------------------
To bylo. Jak jsme si to přečetli, tak nás to velice zaujalo. A pak jsme si přečetli text. Zaujali nás Rudé právo, koho tak pomlouvaj, koho tak nenáviděj, koho tak nesnášej a přitom nic konkrétního tam nebylo, že.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A neváhali jste s manželem s Pavlem Roubalem.

Věra ROUBALOVÁ KOSTLÁNOVÁ, psychoterapeutka, signatářka Charty 77, nositelka Ceny Paměti národa za rok 2010
--------------------
Neváhali, protože ten text byl úplně jako zásadní, prostě dodržovat lidská a občanská práva, to přece patří k životu, a tak by to mělo být.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste mimochodem vystupovali proti invazi v roce 1968, připravovali jste studentskou stávku na podzim 1968 a také pomáhali při organizaci pohřbu Jana Palacha. Že se vracím k té myšlence vůbec Charty 77. K čemu přispěla podle vás?

Věra ROUBALOVÁ KOSTLÁNOVÁ, psychoterapeutka, signatářka Charty 77, nositelka Ceny Paměti národa za rok 2010
--------------------
Já si myslím, že to prohlášení bylo takový jakoby prolomení toho všudypřítomného strachu. Toho normalizačního strachu, kterej byl samozřejmě důsledek toho šedesátého osmého roku, kdy vlastně lidi byli postihováni a šikanováni za to, že řekli svůj názor, že se vyjádřili, tak jak to vidí, tak jak to cítí, že nebyli v souladu s jednotnou komunistickou stranou a s jejich lživými hesly, který byly na každým rohu. Takže vlastně najednou se tady ozvala taková jasná a prostá slova, která chtěla, dodržujte naše zákony, který vešly v platnost, že jo, to bylo tak jednoduchý a přitom tak jasný. A na základě toho se vlastně dalo furt jenom dokazovat, kde všude jsou porušovaná. To, co lidi každodenně cítili, co všechno není v pořádku, že děti odnášejí názory rodičů a tak dále, vyhazovaný z práce, strach z udavačů, strach ztráty zaměstnání a tak dále, tak tohle všecko, když se převedlo do tý řeči základních lidských práv, tak to bylo úplně průhledný a úplně jasný. A byla v tom asi i ta statečnost prostě se postavit proti tomu strachu a říct, už toho mám dost, už to stačí, je potřeba se nějak vyjádřit, už nemůžu v tomhle pořád existovat a bejt pasivní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Před těmi čtyřiceti lety Charta 77 spojila lidi nejrůznějších profesí, názorů, skupin, underground, intelektuály, bývalé komunisty, v té první vlně, řekněme, ji podepsalo 242 lidí, ale pak přišly další stovky do toho roku 1989. Možná z toho dnešního pohledu, co tomu říkáte i jako psychoterapeutka, vlastně jak lidská práva spojila, propojila občany?

Věra ROUBALOVÁ KOSTLÁNOVÁ, psychoterapeutka, signatářka Charty 77, nositelka Ceny Paměti národa za rok 2010
--------------------
Troufám si říct, že ta situace je v určitým směru podobná. Tehdy byl všudypřítomný strach a tady bylo učiněno prostě prohlášení, jak je možný s tím strachem bojovat, prostě dodržovat zákony. A v dnešní situaci je to samozřejmě podstatně jiný, je tady přítomná jako svoboda. A já můžu říkat, co chci teď třeba do Českýho rozhlasu dvě, ale ten strach je tady opět hodně přítomen. A myslím si, že úkolem lidí prostě včetně mě je hledat příčiny toho strachu, hledat co s ním a možná se i poučit z tý Charty. Já jsem o tom hodně přemýšlela a mám pocit, že mnoho lidí je nespokojenejch, frustrovaných hlavně z toho, že se jim jako nenaplnily jejich nějaký naděje, že se budou mít líp, že budou mít důstojnější stáří, že nebudou žít od výplaty k výplatě, nebudou mít na léky. Je tady opravdu velká skupina lidí, který žijou na kraji bídy, a ty jsou nespokojený. A na tuto skupinu, když začnou působit politici a některá média svým strachem, to znamená, hledají rychlé řešení, hledají nepřítele, na kterého by se ta nespokojenost dala přesunout, tak někteří z těch lidí to vezmou a obrátí tu svoji nespokojenost k tomu, jak bych řekla, nepříteli, jo. A ten nepřítel je v současné době cizinec, uprchlík, je to prostě něco, co neznám, s čím jsem se nesetkala, a proto se toho bojím. Já si myslím, že bát se například teroristických útoků je úplně přirozené. Jde taky o to, aby i média i politici v klidu vyložili rozdíl mezi teroristickými útoky a mezi lidmi, s kterými já se v psychoterapii setkávám. To jsou obyčejní lidi, uprchlíci, jejich rodiny, který ve velice stresující situaci museli opustit svůj domov a hledají, kde by přežili, kde by, kde by mohli být.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je odkaz Charty 77 pro současnost?

Věra ROUBALOVÁ KOSTLÁNOVÁ, psychoterapeutka, signatářka Charty 77, nositelka Ceny Paměti národa za rok 2010
--------------------
Ten odkaz spočívá v tom, že, že mi není jedno, co se děje a mám potřebu se k tomu vyjádřit, něco v tom udělat, udělat nějaký čin třeba malej, třeba v tom, že, že někomu pomůžu, ať už je to uprchlická rodina nebo česká rodina, to je jedno. Nebýt lhostejný a nenechat se manipulovat, být sama sebou a mít svůj názor a mít sví přátele, s kterýma je můžu diskutovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to vůbec jaksi přenositelná zkušenost? Co vám dala pro další život?

Věra ROUBALOVÁ KOSTLÁNOVÁ, psychoterapeutka, signatářka Charty 77, nositelka Ceny Paměti národa za rok 2010
--------------------
Tak já bych řekla, že tak hodně zjednodušeně řečeno, že mi to vlastně strašně pomohlo a jakoby osvobodilo. Ten podpis samozřejmě že člověk počítal s tím, že to nebude lehký, že, že manžela vyhoděj z práce, že bude pronásledovanej, že bude zvanej k výslechům, já taky. Když se přihlásí do VONSu, takže bude i zavřený, že prostě ten život nebude lehký, ale na druhý straně ten pocit, že si stojím za svým svědomím a že řeknu to, co považuju za správný a za pravdu, je hrozně osvobozující a je to vlastně úlevnej. Potom jsem si tam samozřejmě nebo jsme si tam našli mnoho přátel, což je taky strašně důležitej faktor pro život mít prostě s kým, s kým být ve společenství a s kým si rozumět. A myslím, že to mě provází celej život, že pořád bych ráda, abych říkala to, co mě trápí, abych se zabejvala nespravedlnostma, který se odehrávaj, aby mi nebylo jedno, jak žijí druzí lidé, a abych to řekla nahlas a pokud možno i k tomu něco udělala.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lhostejnost, to je to, co nemáte ráda, asi bych řekla.

Věra ROUBALOVÁ KOSTLÁNOVÁ, psychoterapeutka, signatářka Charty 77, nositelka Ceny Paměti národa za rok 2010
--------------------
Ano, nemám ráda, ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co bychom třeba z Charty 77 mohli použít nebo v čem bychom se mohli inspirovat pro řešení těch současných problémů? A nehovořme jenom o politice nebo uprchlické krizi.

Věra ROUBALOVÁ KOSTLÁNOVÁ, psychoterapeutka, signatářka Charty 77, nositelka Ceny Paměti národa za rok 2010
--------------------
Víte, Charta 77 vydala přes 500 dokumentů na velice různá témata, například o ekologii, o památkách, o stavu zdravotnictví, o problémech vody, o sociálním postavení, o důchodcích, o mezinárodní politice, bylo by velice zajímavé tyto dokumenty dneska vzít a podívat se na ně, jak jsou aktuální, jestli nejsou vůbec hodně aktuální, kolik z těch témat jsme vlastně nějak, jako se nám podařilo po tý sametový revoluci jako řešit nebo vyřešit a který pořád zůstávají a který by byly opravdu odkaz Charty se na ně podívat a vzít ji jako inspiraci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Našlo by se tam něco v těch dokumentech, když jste hovořila, jako možná řešení nebo nějaká inspirace pro ty problémy, které jste nastínila, a to je pracující chudoba, o které hovoříme nejenom v Česku, ale třeba také v Německu.

Věra ROUBALOVÁ KOSTLÁNOVÁ, psychoterapeutka, signatářka Charty 77, nositelka Ceny Paměti národa za rok 2010
--------------------
Ano, ano. Určitě. Úplně přesně bych vám teď neuměla odpovědět, ale dokumenty Charty opravdu zpracovávalo mnoho lidí kolem Charty, který nepodepsali, ale byli nápomocní, a ty aktuální témata zpracovávali. A například nedávno Václav Malý dal takový text, který si všímal nadnárodních obchodních řetězců a výplat, který tam lidi, který tam pracujou, maj. A jejich výplaty jsou velice blízko jako minimální mzdy, čili žijou opravdu na pokraji bídy. A já si myslím, že i ve Václavovi Malým to pořád je tenhle ten odkaz Charty, že si prostě všímáme a chceme všímat lidí, jejich život je ohrožen v tom, aby ho žili důstojně. A myslím si, že i mezi těmi dokumenty, omlouvám se, že to přesně nemůžu teď říct, se takováhle témata najdou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co říká vlastně odkaz té Charty 77 té nejmladší generaci? Co o ní vůbec ví?

Věra ROUBALOVÁ KOSTLÁNOVÁ, psychoterapeutka, signatářka Charty 77, nositelka Ceny Paměti národa za rok 2010
--------------------
Já mám pocit, že je hodně dobře tu Chartu přiblížit na příbězích.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak byste ji možná, otočím tu otázku, vy nejenom jako jedna ze signatářů, ale možná i jako psychoterapeutka, co byste vyzdvihla právě z toho poselství?

Věra ROUBALOVÁ KOSTLÁNOVÁ, psychoterapeutka, signatářka Charty 77, nositelka Ceny Paměti národa za rok 2010
--------------------
No, já mám docela hodně vnoučat, některá už jsou veliká, a tak se s nima občas, nepřeháním to, ale občas se s nima bavím. Bavím se s nima na úrovni toho, jaká byla tehdy situace, jak se žilo, úplně konkrétně, co jsme mohli, co jsme nemohli a jak na to obyčejní lidi reagovali. Vypráví jim příběhy chartistů, vyprávím jim příběhy, který jsou někdy i velice dramatický a poutavý, a to je zajímá. Já myslím, že zase přes lidi. Já jsem nějak prostě vždycky blízká tomu přiblížit i ty vnoučata lidem, který něco prožili, a tím je seznámit s tím tématem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme hovořili o tom, že před těmi čtyřiceti lety začala Charta spojovat lidi opravdu různých názorů a tak dále, v čem vy, paní Roubalová Kostlánová, vidíte ten stmelující prvek v té současné společnosti?

Věra ROUBALOVÁ KOSTLÁNOVÁ, psychoterapeutka, signatářka Charty 77, nositelka Ceny Paměti národa za rok 2010
--------------------
Já mám představu, že by to mohly být osobnosti nejlépe v politice, které by mluvily o těžkostech lidí, který by mluvily o jejím sociálním postavení, o tom, jak, jak žijou, jak by mohli žít, a zároveň by mohli v klidu, jak já říkám, s uzemněním, to znamená s nohama na zemi mluvit o tom, že jsou tady nějaký morální zásady, nějaká lidskost, něco, čeho je potřeba se držet. A když sem přijde příchozí uprchlík, který potřebuje pomoc, tak je mu prostě potřeba pomoct. Je samozřejmě pro to udělat dobrá pravidla, je potřeba, aby ten uprchlík dodržoval naše zákony, ale je taky potřeba, aby my jsme je přijali a ctili. To si představuju takovou mravní osobnost, která by jak chápala lidi i jejich strach, ale otevřeně mluvila o tom, že jsou situace, kdy je potřeba se zachovat lidsky a vstřícně a přátelsky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co byste řekla těm, kteří by namítli a řekli, proč bychom měli pomáhat?

Věra ROUBALOVÁ KOSTLÁNOVÁ, psychoterapeutka, signatářka Charty 77, nositelka Ceny Paměti národa za rok 2010
--------------------
Víte, já si myslím, že když se s někým takovým setkám, tak je strašně lehce jít do konfrontace, do hádky, do nepřátelství, to je hned. Řekla bych, že i ta agresivita je trošku nakažlivá, jo. Takže i mně to dá dost práce prostě zůstat v klidu. A nejlepší já mám zkušenost mluvit o konkrétních lidech, v jaký jsou oni situaci, anebo mluvím i o sobě, mluvím o své rodinné historii, o svém židovství, o tom, že vím moc dobře, že kdo z židovských uprchlíků před válkou nebyl přijat v nějaké jiné zemi, kam chtěl uprchnout, tak šel prakticky vždycky na smrt, když šel do koncentračního tábora. Takže i tahle moje osobní životní zkušenost mně pomáhá v nějakých, ale takových jako klidnejch argumentech. Nemá cenu prostě přistoupit na nějakou hádku, jo, protože většinou se s lidma dá mluvit, když se mluví konkrétně o lidech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Shodneme se dnes na principech občanské společnosti? Které to jsou pro vás?

Věra ROUBALOVÁ KOSTLÁNOVÁ, psychoterapeutka, signatářka Charty 77, nositelka Ceny Paměti národa za rok 2010
--------------------
Pro mě je to samozřejmě dodržování zákonů, opět. Ale i takový jako obyčejný věci, jako to, že, že lidi spolu z očí do očí mluví. To hrozně ubylo, jo, díky internetu. Velmi málo se lidi potkávaj a mluvěj spolu. Ono se úplně jinak mluví, když jsme spolu u kafe, než když jsme na internetu, kde se třeba někdo ani nepodepíše pod to, co řekne. Ptáte se mi na základy občanské společnosti. Myslím si, že je to ochota být otevřená, mluvit o tom, co si myslím, ale respektovat i toho druhýho. Dostávám se trošku do takových obecnejch, obecných věcí. Ale myslím si, že to je jako strašně důležitý, aby by nebyl lhostejný život druhých, a to je jedno, to nemusí být uprchlíci, to může bejt zrovna tak důchodce, kterej prostě nemá na léky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak překlenout ať už politické, nebo osobní názorové rozdíly?

Věra ROUBALOVÁ KOSTLÁNOVÁ, psychoterapeutka, signatářka Charty 77, nositelka Ceny Paměti národa za rok 2010
--------------------
Myslím si, že, že je možno zase se vracet k nějaký praxi. Já jsem teď měla nějaký rozhovor v Respektu, kde jsem mluvila o Sýrii, o Aleppu a obrovsky mě překvapilo, že jsem dostala necelých deset příznivých mailů, kde lidi mě prosili, abych jim zprostředkovala návštěvu uprchlíků nebo migrantů k nim domů, že by je strašně rádi poznali, že vlastně nikoho neznaj a že by je rádi pozvali na kafe s dětma, pohrát si, seznámit se. Tak to je věc, která mě teda velmi potěšila, takže jsou i takovýhle reakce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jako psychoterapeutka od devadesátých let pomáháte migrantům v různých zemích světa, ale také přeživším obětem holocaustu a jejich potomkům. Už jste sama se zmínila o svých židovských kořenech. Byl to holocaust, který vás přivedl vlastně k této práci?

Věra ROUBALOVÁ KOSTLÁNOVÁ, psychoterapeutka, signatářka Charty 77, nositelka Ceny Paměti národa za rok 2010
--------------------
Já myslím, že ano. Já jsem typická druhá generace, která svou činností se snaží o to, aby ty hrůzy už se, už se neopakovaly, aby už taková situace nemohla nastat, a proto je mi opravdu velmi těžko třeba snášet zprávy, který přicházejí například ze Sýrie, kde je jako bombardované civilní obyvatelstvo. Ale zrovna tak se mi ozývají moje kořeny, když například mluvím s rodinou ze Sýrie, které se podařilo uprchnout, ale které tam třeba zůstala babička. Babička tam zůstala, protože byla stará, protože tam měla starou sestru a nedokázaly se odtamtaď jako odpojit, a taky ta cesta je velice namáhavá a přes moře a prostě je to, je to strašně složitý. A ty uprchlíci se mnou se povídaj a jsou plný úzkosti o ty svoje příbuzný. Strašně těžce se jim tady žije, protože necítí hodně často přijetí z naší strany a vracejí se jim ty traumata, dnešní doba je taky v tom, že oni pořád někde na internetu vidějí přímý přenos tý války. No, a když se vrátím k vaší otázce, tak mně se vracejí představy, jak muselo bejt třeba mým rodičům, který byli v Anglii za války, jak mysleli na svý rodiče, který zůstali tady v Čechách, jak jim bylo, jaká to byla hrůza. A tyhle ty věci se mi vracejí a mám velikou potřebu a hodně mi to pomáhá, když něco udělám, nějakej malej čin, někomu pomůžu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co je vlastně pro vnoučata obětí holocaustu traumatizující po tolika letech, paní Roubalová?

Věra ROUBALOVÁ KOSTLÁNOVÁ, psychoterapeutka, signatářka Charty 77, nositelka Ceny Paměti národa za rok 2010
--------------------
Tak já bych řekla, že to je ten fakt, že se to vůbec mohlo stát, ta základní otázka, která je pořád aktuální, jak to svět moh připustit, jak se to takovýmu kulturnímu národu, jako jsou Němci, mohlo stát, jak mohlo se stát, že svět k tomu mlčel tolik let, taky to bylo šest let, jako to bylo teď v Sýrii. To je asi poselství, který se nevymaže, jo. Můj syn, kterej teda je vlastně třetí generace, tak mi říkal, že jel v metru, a najednou měl pocit, že je v plynový komoře. A on není člověk, kterej by doma o těch věcech pořád slyšel, spíš vůbec neslyšel, který prostě takovýhle traumata se přenášejí, říká se tomu transgenerační přenos, a teď dokonce je dělaný výzkum, že tento transgenerační přenos traumatu se přenáší i biologicky. To znamená změny v mozku se přenášejí z generace na generaci. A já si najednou uvědomuju, jaká je to hrůza, když někde jsou civilisté přepadáni, znásilňováni, zabíjeni a jejich další a další generace toto trauma ponesou dál a budou to dokonce snad mít i zapsáno v mozku. Tak to je děsivý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak jim může pomoci, může jim pomoci psychoterapie těmto obětem?

Věra ROUBALOVÁ KOSTLÁNOVÁ, psychoterapeutka, signatářka Charty 77, nositelka Ceny Paměti národa za rok 2010
--------------------
Já myslím, že určitě. Já mám takový příklad jedné paní z Bosny, která přišla z válečné Bosny před asi 22 lety, a ta mi nedávno říkala, Věro, kdyby já, která jsem přišla strašně traumatizovaná z té války, hlavně hrozně zklamaná z toho, jak je možný, že mezi inteligentními lidmi se mohlo něco takovýho stát a mohli na sebe střílet, tak kdybych přišla do takové nepřátelské atmosféry, jako je dneska, já bych to asi nepřežila. Já jsem přišla do atmosféry, která byla velmi vstřícná, kdy k nám byli velmi lidi solidární od prezidenta Havla až po, po nevládní organizace a obyčejné lidi, který dávali svoje oblečení, dávali telefonní karty, prostě nám pomáhali, kde mohli. To bylo pro nás to přijetí a pochopení, bylo pro nás strašně významný. A já bych ještě k tomu chtěla dodat pár čísel, že my to umíme lidi přijímat a nebát se jich, že třeba Bosňáků sem přišlo před těma asi 22 lety 3,5 tisíc, pak bylo přes tisíc lidí z Kosova, kolem roku 2000 tady bylo přes 5 tisíc Afghánců a kolem roku 2003 a 2004 tady bylo přes 17 tisíc Čečenců, který většinou naším územím prošli a šli teda dál. Ale mnozí také zůstali a nebyl tady žádný teroristický útok, nepsalo se o nich jako o nebezpečí, a tohle všechno jsme zvládli a o tom je taky potřeba mluvit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co je, řekněme, lékem na překonání nedůvěry?

Věra ROUBALOVÁ KOSTLÁNOVÁ, psychoterapeutka, signatářka Charty 77, nositelka Ceny Paměti národa za rok 2010
--------------------
Přiblížit se. Přiblížit se těm lidem, poznat je a samozřejmě já mluvím i s tou druhou stranu a říkám třeba uprchlíkům ze Sýrie, heleďte, je potřeba, abyste promluvili, abyste když už se najde někde v televizi, abyste mohli mluvit, pro ně to není jednoduché, protože mnozí mají část rodiny ještě například v Sýrii a oni je můžou ohrozit. Takže i pro ně to není lehké se otevřít a dát se jako v plén, mluvit o sobě, jo. I pro ně to není lehký, ale to přiblížení může být i tak jako osobní, jak jsem dostala ty maily, že jsou prostě lidi pozvaní domů na kafe.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle politologa Tomáše Lebedy z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, cituji. "Nálada rostoucího nacionalismu a populismu zapadá do toho, co se děje v celé Evropě. Relativizace demokratických hodnot je ale u nás větší než na Západě. Tam jsou stále ještě hluboce zakořeněny. Západoevropané si uvědomují, co je demokracie a proč je důležitá. V české společnosti jsou hodnoty demokracie a plurality zapuštěné mnohem méně a snadno erodují." Tolik citace z rozhovoru pro časopis Respekt.

Věra ROUBALOVÁ KOSTLÁNOVÁ, psychoterapeutka, signatářka Charty 77, nositelka Ceny Paměti národa za rok 2010
--------------------
Ano, to se mi zdá velmi, velmi moudré a pravdivé. A já si myslím, že za tím je hodně toho, že jsme se opravdu otevřeně a pravdivě nepodívali na tu dobu totality, na tu dobu normalizace. Já se vrátím ke své praxi. Pokaď za mnou přijde člověk, který je stísněný, nespokojený a má chuť sám se podívat do svého života a otevřeně odkrýt věci, kdy se necítil dobře, kdy byl třeba i vinen, kdy se bál prostě přiznat si věci, kdy jakoby sám sebe zklamal, tak potom u toho člověka nastane uvolnění a může nějak vykročit dál. A myslím si, že tohle naší společnosti hodně chybí, že bysme opravdu otevřeně a obyčejnsky se měli bavit o tom, že já jsem se v tu a v tu chvíli, v tu a v tu situaci bál o své děti, o svoji práci. Nezachoval jsem se třeba dostatečně. Cejtím se vinej, že jsem podlehl nějakýmu nátlaku a že to je opravdu osvobozující jak pro toho člověka, tak pro tu společnost, která potom teprve si může říct, musíme něco změnit, musíme se chovat trošku jinak a chtěl bych prostě vykročit jinak a hlavně se mi uleví. To je hodně důležitej moment, že by se nám opravdu mohlo ulevit, kdybysme se koukli na naši minulost s otevřeným hledím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zpracovat ji teda a pak možná udělat...

Věra ROUBALOVÁ KOSTLÁNOVÁ, psychoterapeutka, signatářka Charty 77, nositelka Ceny Paměti národa za rok 2010
--------------------
Ano, otevřeně, bez bázně, bez nějaký označování viníků, o to by nešlo. To, kdo byl vinen, měl bejt dávno soudně potrestán, to už se mělo stát, to se bohužel taky nestalo. Ale mnoho lidí nebylo, tak aby šli před soud, vinný, byli prostě vinný tím, že se báli nebo nebyli dost statečný nebo dneska by věci dělali jinak. A je strašně dobře to otevřít a prostě mluvit o tom bez nějakýho odsuzování, posuzování. Prostě taková jsem byla, takhle jsem se bála a bude mi líp, když to řeknu nahlas, a to je, myslím, i o celý tý společnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního Jak to vidí paní Věra Roubalová Kostlánová. Já vám děkuji za vaše názory, postřehy i zkušenosti a přeji dobrý den.

Věra ROUBALOVÁ KOSTLÁNOVÁ, psychoterapeutka, signatářka Charty 77, nositelka Ceny Paměti národa za rok 2010
--------------------
Taky přeji dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.