Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 7. února 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pěkný den přeje Zita Senková. Mým dnešním hostem je Václav Malý, světící biskup pražský. Vítejte.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Hovořit budeme například o dialogu mezi křesťany a muslimy, první ženě v elitní funkci ve Vatikánu a také o dvou legendách. Inspirativní poslech. Před rokem byla podepsaná deklarace o lidském bratrství. Dokument mezi papežem Františkem a súnickým vrchním imámem z káhirské univerzity Al-Azhar, Ahmedem al Tajíbem. Naplňují se, pane biskupe, očekávání a jaká vlastně byla?

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Tak jistěže oba jsou realisté, ti, kteří to podepsali a které jste jmenovala, papež František a Ahmed al Tajíb, ale je to první impuls a je to velmi důležité v tomhletom rozekleném světě, zvláště když se pořád mluví o islámském terorismu, radikalismu a fundamentalismu. Je to deklarace, která se má týkat nejen tedy křesťanů a muslimů, ale samozřejmě i dalších stoupenců různých náboženských tradic. K této deklaraci už se přidal jeden významný newyorský rabín, papež František, když byl loni v Thajsku a v Japonsku, tak také vyzval budhisty, šintoisty, aby brali na zřetel tuhletu deklaraci, protože ona je velmi důležitá, jsou tam některé momenty, které je dobré tedy zdůraznit. A já se k tomu vracím proto, protože u nás to nemělo v podstatě publicitu a je dobré si tedy uvědomit, že si něco také pozitivního ve světě, v těch vztazích mezi islámem a dalšími náboženskými tradicemi, děje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V tom dokumentu se mimo jiné praví, neexistuje násilí, které by se dalo ospravedlnit náboženstvím.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
No to je tedy velmi důležité, potom je tam jasně řečeno, žádná podpora teroristickým hnutím. Je tam řečeno, že nelze náboženství zneužívat pro prosazení nějakých politických či hospodářských cílů. Ta deklarace začíná tím, že je třeba respektovat rovnost všech lidí. Všech ras, jazyků, kultur, společenského postavení mužů a žen, to je přece jako něco, co je velmi, velmi důležité. Zároveň je tam řečeno, takový postřeh, že v podstatě žijeme v takové rozdrobené třetí světové válce. Pořád se jenom mluví o první světové válce, o druhé světové válce, a já bych jenom chtěl na to upozornit, že díky bohu, že není nějaká planetární celková válka, ale ty lokální války jsou velmi nebezpečné, že mohou potom přerůst v něco víc, viz Střední východ, ale viz třeba některé africké státy, Jižní Súdán, Středoafrická republika, Nigérie a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Diskutují, pane biskupe, to, co je deklarováno v tom dokumentu v Lidském bratrství, představitelé jednotlivých církví, náboženství, v rámci svých jaksi komunit?

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Tak zatím u nás nedošlo, pokud je mi známo, k dialogu s představiteli islámské komunity, s představiteli Židovské náboženské obce, ty vztahy jsou poměrně dobré, třeba nedávno někteří představitelé, jak islámské obce, tak židovské obce, tak katolické církve, vydali takové společné prohlášení týkající se eutanazie, ale zatím tedy dialog o této deklaraci, k tomu nedošlo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V bývalém koncentračním táboře v Osvětimi, od jehož osvobození uplynulo před pár dny 75 let, se poprvé vůbec v historii společně, pomodlili a uctili památku obětí holokaustu muslimští a židovští náboženští vůdci. Byl tam šéf Světové muslimské ligy a představitel amerického židovského výboru. Lze i tohle chápat jako další cesta nebo pokračování nebo navazování toho dialogu?

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Je to symbolické gesto, a je to důležité, že vysoký představitel islámského světa ze Saúdské Arábie, že navštívil Osvětim. Dobře víme, jak jsou složité vztahy, mezi Židy, Palestinci, mezi Židy a Islamisty, a tady ten představitel dal jasně najevo ano, já se skláním tedy, na místě, kde došlo k těm hrůzám, vůči židovskému národu. To je velmi, velmi dobré, že se k tomu ten představitel Mohammed Alisa odhodlal, a že do té Osvětimi jel. Není to první návštěva nějakého muslima, ale tohle je zatím nejvýše postavený tedy muslim, který navštívil Osvětim. Bylo to 23. ledna. 27. ledna potom byla připomínka osvobození Osvětimi ruskými nebo sovětskými vojsky, takže já to pokládám zase do té mozaiky jako jedno z gest, které by nemělo být tedy zapomenuto. A já bych se ještě tedy vrátil k té deklaraci, protože je dobré připomenout, co tam všechno je řečeno. Zároveň se tedy tam říká, že je třeba respektovat svobodu vyznání. To znamená, že člověk není nucen k tomu, když se ocitne v kulturním prostě ději náboženské tradice, aby přijal to vyznání, které tam je převažující, ale že člověk může svobodně si vybírat své vyznání. Potom je tam řečeno, že pluralismus, náboženství, tak že je to vůle boží moudrosti, to je úžasná totiž výpověď, že se tady mluví, ano, o zvláštnosti různých náboženských tradic, ale nemůže být jedno náboženství vnímáno jako převažující a všichni se mu musí jako přizpůsobit. To jsou veliké důsledky, které pod těmito velmi jednoduchými větami jsou obsaženy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A nakolik, pane biskupe, je respektováno konkrétně křesťanství, ať už v muslimském či jiném světě, prostě v nekřesťanském světě.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Je to bohužel velmi různé, někde křesťané požívají plné svobody, ale třeba ve velké části muslimských zemí je to většinou jenom svoboda kultur. To znamená, že tedy mohou tam, ve svých modlitebnách, kostelích, sloužit své bohoslužby, hlásat bibli, ale ne mimo ten prostor. Kdežto svoboda vyznání znamená i možnost veřejného projevu náboženského, křesťanského vyznání, i mimo kultovní budovy. Kultovní prostory, takže to je veliký tedy rozdíl, když se mluví tedy o svobodě vyznání, protože například, já nevím, v Íránu, nebo v některých dalších zemích, opravdu křesťané jsou omezeni jenom na ten kostelní nebo modlitební prostor. A to je příliš jako málo, nemají přístup třeba do sdělovacích prostředků, nemohou být náboženské programy, v některých médiích, a podobně. Tak to je potom tedy opravdu respektování svobody vyznání, nejenom tedy svoboda kultur.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mohla by právě ona deklarace o lidském bratrství, přispět k vyššímu respektu, většímu respektu vůči jiným církvím?

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Přirozeně, je to první krok. Bude to velmi dlouhý proces, protože je mnoho předsudků a víme, jak je ta situace rozeklaná, ale že za muslimskou stranu to podepsal představitel Al-Azhar, univerzity v Káhiře, Tajíb, tak to je velmi důležité, že se nemůže říci, no jo, to je nějaké slovo do vzduchu, to je jenom zbožné přání, protože tento člověk má autoritu, a je docela pěkné, že oni, dá se nazvat, jsou s papežem Františkem přátelé, že to není jenom takové respektování, ale že opravdu k sobě našli vztah. A já bych se ještě vrátil k dalšímu, tam se mluví také, že je třeba respektovat občanskou zodpovědnost. To znamená ne konfesní stát, ale ve státě žijí občané různých tedy vyznání, různých světonázorů, a je třeba žít tedy jako občan, který má zodpovědnost vůči společnosti, nejenom tedy vůči své náboženské tradici, svému náboženskému společenství. To je zase veliký tedy posun, protože dobře víme, že v mnoha muslimských zemích vládne tzv. šária, a že všichni obyvatelé té země, musí tedy toto respektovat. Tady se mluví tedy o plném občanství, a potom tedy o právech žen. Že ženy mají také právo vykonávat politická a uskutečňovat politická práva, to znamená nejen, že mohou volit, ale mohou být také voleny, což pro islámský svět, nebo pro velkou část, je dosud jako situace, která ještě není tedy realitou. Tak tohle vidím jako důležité posuny, já jsem si to opravdu několikrát přečetl, a musím říci, že jsem zajásal, ale ne v nějaké naivitě, nemyslím si, že zítra se to okamžitě změní, ale už je tady nějaký bod, na který se lze odvolávat, a přirozeně, přál bych si, aby co nejvíce lidí z těch náboženských tradic, tohleto přijalo za své, protože obýváme jednu planetu, a ač tedy vyznáváme různé náboženské tradice, tak jsme především lidé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Teď právě jde o to, aby se tato slova nebo to, s čím počítá ta deklarace, dostaly k těm řadovým, v uvozovkách, věřícím.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Ano, tady máme i my dluhy, já cítím také dluh, já sice o tom při různých příležitostech mluvím, ale je to jenom taková kapka, a bylo by dobré, kdyby si toho také povšimly i naše sdělovací prostředky, a přece jako se ujaly toho i lidé znalí, aby tyto myšlenky šířili, protože dobře víme, že v naší společnosti jsou někdy veliké předsudky, strach, který potom zaslepuje vidění a slyšení, že je dobré ukazovat, že ještě existuje také nějaká jiná perspektiva.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Papež František jmenoval první ženu do vysoké funkce ve státním sekretariátu, je to italská právnička Francesca Di Giovanni a stala se náměstkyní pro vztahy Vatikánu s ostatním státy. Agentura Reuters to přirovnala k zástupkyni ministra zahraničí. Sama Di Giovanni označila své jmenování za bezprecedentní krok a za známku toho, že papež věnuje větší pozornost postavení žen v římskokatolické církvi. Jaký je Váš pohled, pane biskupe?

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
No je důležité, že ženy dostávají větší prostor, že nejsou jenom odsouvány do role těch výborných pomocnic, které vytvářejí, že jo, čistotné prostředí i v kultovních budovách, že ženy, třeba i u nás, tvoří větší část těch, kdo aktivně vyznávají svoji víru, zúčastňují se bohoslužeb, a je dobré právě, aby do církve více proniklo to trochu jiné vnímání a myšlení žen. Protože člověk je stvořen jako muž a žena, ale navzájem se mají doplňovat, to už je na začátku Bible, a to platí tedy i pro církevní prostředí, a nelze tedy jenom ty ženy udržovat v určitých mezích, protože oni zase ve svých vnímáních, prostředích, dovedou dát nějaký jiný pohled na určité otázky, takže je dobře, že papež František otevírá jim prostor, i v těch vysokých.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Funkcích řekněme.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Funkcích, vysokých postech, v rámci tedy vatikánské struktury. Tato žena je zatím nejvýše postavená, ale ono už jako několik žen zaujímá poměrně vysoké postavení, i když ne formálně na tak vysokém stupni jako tady paní Giovanni. A papež František dokonce nechal vytvořit komisi, která má studovat možnost, aby ženy se staly jáhenkami, protože v prvotní církvi dobře víme, je o tom záznam v biblických textech Nového zákona, že byly také jáhenky, toto postupně zaniklo, takže je dobře, že se z toho logického hlediska zkoumá i tato možnost, a já myslím, že k tomu nakonec tedy dospěje, protože ženy zase obohatí ten náš mužský pohled a mužské vnímání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje světící biskup pražský, Václav Malý. Podle premiéra Andreje Babiše by Česká republika měla z příštího evropského rozpočtu dostat mnohem více dotací než kolik navrhuje Evropská komise. Patnáctka států sdružených v uskupení Přátel koheze, žádá, aby financování politiky soudržnosti zůstalo v tom příštím víceletém finančním rámci unie, na úrovni toho předchozího období. Teď se dostáváme na pole ekonomiky a politiky, co si Vy o tom myslíte, pane biskupe?

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Mě především překvapila zpráva, taková krátká zpráva v Hospodářských novinách minulý týden, kde je napsáno, že v roce 2019 jsme dostali, myslím Česká republika, z Evropské unie 119,9 miliard korun. A vložili jsme tedy do vínku Evropské unie 51,4 korun, tedy jsme získali čistě 68,5 miliardy korun od Evropské unie, v roce 2019. Zatímco v roce 2018 ten zisk byl 44,7 miliard. Dostáváme víc a více, a pořád se tedy hubuje a já se s tím setkávám, jak ta Evropská unie nás svazuje, jak to je často jako nevýhodné, bohužel, také to hlásají i někteří představitelé naší společnosti, a myslím, že je třeba si i uvědomit, jak ta skutečnost je, o tom se moc nemluví. Kdyby to nebylo v Hospodářských novinách, to je solidní periodikum, tak bych jako byl velmi opatrný, ale já jsem si tu zprávu vystřihl a dvakrát jsem si ji přečetl, jestli se nemýlím. Takže chci říci, že ekonomicky na tom velmi vyděláváme, že jsme součástí Evropské unie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je to zpráva, která se odvolává na statistiku oficiální?

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak vnímáte debatu kolem humanitární pomoci Číně? Česká republika za pět milionů korun nakoupí materiální zdravotnickou pomoc kvůli epidemii koronaviru, zbývajících pět milionů půjde na aktivity Světové zdravotnické organizace, jak sdělil ministr zahraničí, Tomáš Petříček, pomoc Číně deklaroval také prezident Miloš Zeman.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Taky dobře, že konečně se odhodlali naši představitelé, aby schválili humanitární pomoc. Jedna věc je systém v Číně, přirozeně, já jsem veliký kritik čínské politiky, ale na druhé straně, když jsou lidé v nouzi, tak je třeba pomoci, protože ti lidé potřebují zachránit život a je to vážná tedy situace, která nastala v Číně, a myslím, že každý zralý člověk si uvědomí, vždyť to někdy může postihnout také nás, takže bylo velmi trapné, že se o tom vůbec jako tolik diskutovalo, a dokonce se zdálo, že jeden čase se řekne, my na to nemáme, máme na to, je to jenom malinká částka, z toho běhu peněz, na kterých stojí ta naše republika, takže já to schvaluji a je dobře tedy, že byly moudré hlavy a odvážné hlavy, které to prosadily.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Na začátku premiér Andrej Babiš, ještě tedy před tímto schválením pomoci řekl, že Česká republika nemá možnosti, jak vyhovět čínské žádosti o humanitární pomoc a že Česko potřebuje své zásoby pro své občany. A zpráva hmotných státních rezerv informovala o tom, že má sice připraveny tisíce roušek, rukavic, a tak dále, izolační bioboxy pro případ epidemie, ale že ty nouzové zásoby jsou primárně určeny pro Českou republiku.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
No ale přece jako je důležité, když je někde to velmi akutní, tak i když se dejme tomuto, může trošku způsobit těžkosti těm, kdo chtějí něco dát, tak bychom měli dát, protože také budeme mít nastavenou ruku, nedej bože, kdyby u nás nastala nějaká taková situace, jako nastala v Číně, takže bylo neomluvitelné, že se s tím vůbec tedy váhalo. Znova říkám, něco jiného je politický systém, ale něco jiného je humanitární pomoc, to není podpora toho režimu, to není podpora představitelů toho státu, ale to je podpora konkrétních lidí, kteří potřebují pomoc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říká Václav Malý. Uplynulo 125 let od narození významného českého novináře a spisovatele Ferdinanda Peroutky. Významná novinářská osobnost je spjata především s obdobím První republiky, Ferdinand Peroutka po svém odchodu do exilu působil v rádiu Svobodná Evropa, a v roce 1978 umřel ve Spojených státech. S čím Vy si budete a spojujete tuto výraznou osobnost?

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Tak především s jeho velikým dílem budování státu, já jsem si to poměrně nedávno přečetl, a to opravdu je velmi zajímavé, jeho postřehy, jak popisuje situaci po vzniku Československa v roku 1918. A co mě tedy také zaujalo, ten nádherný sloh. Ta bohatá čeština, na jedné straně faktografie, na druhé straně velmi rozumné posuzování té složité situace, ta vůbec nebyla jednoduchá, ale zároveň vyjádřeno báječnou češtinou. Tam se člověk opravdu může učit, jak ta čeština je bohatá. To někdy v těch médiích dneska mi chybí, chybí mi to někdy i v těch knihách, protože faktografie je důležitá, ale když je ještě vyjádřená velmi pěkně, no tak to člověka potěší a pohladí. A Ferdinand Peroutka myslím neztratil tuto schopnost ani poté, co emigroval do Spojených států. A byl to tedy skutečný demokrat, který se snažil vážit velmi dobře, samozřejmě nebyl dokonalý, ale rozhodně nebyl člověk, který nahrával jenom jedné straně, snažil se opravdu vyvažovat své názory. Tak to je postava, která by neměla být zapomenuta, a kéž by bylo více takových pracovníků ve sdělovacích prostředcích, dneska je chvat, spěch, okamžitě musím jako něco napsat, a ono je to vidět, že se to píše v jedenáct hodin večer, aby už to ve čtyři hodiny bylo v redakci. A myslím si zase, že je určitý prostor pro takové mediální prezentace, kde je dobré se tedy více zamyslet, dát tomu více času a také tedy více pozornosti, jazykovému vyjadřování. Takže to je pro mě Ferdinand Peroutka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je asi více času pro nějakou hlubší analýzu.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Času pro hlubší analýzu. To někdy bohužel chybí. A já myslím, že by se na to mělo ve sdělovacích prostředcích více dbát, samozřejmě, je to zpravodajství, je třeba, aby bylo aktuální, ale nelze tedy jenom žít ze zpravodajství, je třeba také jisté dobré, pokud možno objektivní, analýzy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V posledních pěti letech se o Ferdinandu Peroutkovi hovořilo zejména v souvislosti s marným hledáním údajného článku Hitler je gentleman, o kterém mluvil pan prezident.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Který se dodnes nenašel.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Který se dodnes nenašel, je to tedy pro mě veliký otazník, že vůbec ke zpochybňování Ferdinanda Peroutky, v tomto smyslu, mohlo dojít, a ta kauza je opravdu velmi trapná, a je to špína, která byla vržena na Ferdinanda Peroutku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Na nástup fašismu a nacismu ve svých hrách satiricky upozorňovalo Osvobozené divadlo Jiřího Voskovce a Jana Wericha, stalo se jednou z prvních obětí totalitarismu, 10. listopadu 1938, ho úřady nechaly zavřít a jeho protagonisty zachránil útěk do Spojených států. A před 115 lety se narodil Jan Werich, slavný filmový a divadelní herec, dramatik, také filmový scenárista.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Člověk velmi vtipný, který zanechal hlubokou stopu s Voskovcem, že jo, v Osvobozeném divadle, já rád se občas podívám na záznamy těch her, samozřejmě to reaguje na určitou dobu, ale je to vtipné, humorné, a Jan Werich neztratil ten humor a důvtip ani po roce 1948, byla to osobnost, jeho vystupování třeba v Divadle ABC v padesátých i šedesátých letech, to nelze tedy pominout, takže v té šedi, která tehdy nastala, kdy spousta lidí bylo umlčeno, mnozí byli také i ve vězení, tak přece to bylo takové světélko, něco, co člověku ukázalo trošku něco dál, než jenom takovou tu tmu nebo to pološero tehdejší společenské a kulturní situace, takže já jsem v tomto smyslu velmi otevřený vůči Janu Werichovi, samozřejmě, se mu především připomíná ten podpis anticharty, dobře, ale já myslím, že je třeba vidět tu osobnost celkově, a že nelze jenom vidět Jana Wericha tím vzorným úhlem, jak se to někdy, ze strany některých stává, že podepsal tu antichartu v roce 1977. Já to jako neomlouvám, chápu třeba ten strach a určitou zmatenost, ale je třeba vidět celé dílo, takže je dobře, že je připomínán, mě to celkem jako včera chybělo ve sdělovacích prostředcích, protože včera bylo to výročí, 6.2., je to takové polokulaté, já myslím, že by se mělo pravidelně připomínat, ne vzpomínat, ale zase ukázat, že v díle třeba těchto lidí je něco, co pořád jako je aktuální, co nás může jako oslovit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co je právě v současné době aktuální? Jenom připomenu, že pánové Voskovec a Werich k dění ve střední Evropě rozhodně nemlčeli, že třeba jejich Balada z hadrů z roku 1935 patřila k nejodvážnějším protifašistickým hrám své doby.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Ano, že jo, fašismus si dělal nárok všechno ovládnout, manipulovat, a my dneska také žijeme v situaci, kdy jsme v nebezpečí manipulace, nacionalismem, určitým patetismem, určitým zúžením jakoby pravověrným, čestným a podobně, a je třeba rozvíjet tyhlety pokusy ovládnout lidskou mysl, a učinit z lidí stádo, a oni byli proti stádovitosti. Člověk je především myslící bytost, která se má rozhodovat na základě úvah a ne, aby se jenom přidával k davu, takže to je velmi aktuální, i když za jiných podmínek. A jsou dneska trochu jiné výzvy, než třeba byly za doby, kdy žil Voskovec a Werich.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A možná, jako balanc k tomu, o čem hovoříme, saháte někdy po sbírce poezie.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Ano, já jsem teď viděl hru, od paní Lucie Trmíkové Zahradníček / Vše mé je tvé. Je to o básníku Janu Zahradníčkovi, vynikajícím básníku, který dnes už pro mladou generaci asi není moc známý, ale jsem rád, že paní Lucie Trmíková napsala scénář a musím říci, že mě to oslovilo, protože to je básník, který prožil docela tragický život. Byl jednak tělesně postižen, v roce 1951 vězněn, dostal 13 let za nic, jenom tedy, že se hlásil ke katolické víře a nesouhlasil s komunisty, odseděl si tedy devět let a po propuštění, v roce 1960, velmi záhy tedy zemřel. A ta jeho žena, v podstatě ta hraje o jeho ženě a o něm, a ta jeho žena dovedla čekat, dovedla vychovat děti a mimo jiné, v roce 1956 dvě jeho děti se otrávily, oni ho pustili z vězení, slíbili, že už se tam nevrátí, a těsně tedy potom zase, když byly ty děti pohřbeny, musel se vrátit do vězení. Hrůza. Takže děkuji paní Lucii Trmíkové, že toto téma nanesla i na veřejný prostor.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Václav Malý, světící biskup pražský a jeho názory a postřehy. Děkuji Vám za ně, mějte se hezky.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Děkuji za příjemné chvíle a přeji posluchačům příjemný, klidný a pokojný víkend.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zita Senková se připojuje. Dobrý den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.