Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 7. ledna 2022

7. leden 2022

Hostem byl světící biskup pražský Václav Malý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková. Mým dnešním hostem je světici biskup pražský Václav Malý. Buďte vítán, dobrý den.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Připomeneme výročí vzniku Charty 77, hovořit budeme o katedrále v poušti. Přeji nerušený poslech. Uplynulo 45 let od vzniku Charty 77. Dokument vyzýval k dodržování mezinárodních smluv o lidských právech. 7. ledna 1977 informovalo o Chartě 77 několik významných západních deníků jako americký The New York Times nebo francouzsky Le mond, německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung, britské Timesy nebo italský list Corriere della Serra. Kdyby se pane Malý, tato informace tehdy nedostala třeba do světového západního takzvaného tisku. Možná by se o Chartě 77 nikdo nedozvěděl v České republice?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
To máte pravdu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Teda v tehdejším Československu samozřejmě.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
To bylo výborné, že si toho západní sdělovací prostředky ve svobodném světě všimly a že o tom hodně tedy psaly, protože to byla také určitá ochrana pro ty první signatáře. Jinak myslím, že tenkrát moc byla připravena ty lidi takřka jako zlikvidovat nebo uvrhnout na mnoho let do vězení. To neznamená, že by některé neuvrhla do vězení, ale zdaleka ne tedy všechny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak se zpětně ohlížíte za smyslem Charty 77? I za tou dobou vlastně, ve které vznikla. Vy jste patřil mezi ty první signatáře. Vy jste podepsal v takzvané druhé vlně Chartu 77. A to vlastně už jste věděl nebo přinejmenším tušil, že vás to bude stát státní souhlas k vykonávání profese?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Ano, s tím už jsem tedy počítal. Ne s úmyslem, že bych opustil svojí kněžskou službu. To jsem nikdy o tom neuvažoval, ale bylo mi jasné, pokud Chartu podepíši, takže přijde doba, kdy nebudu moci veřejně jako katolický kněz způsobit. To nakonec se také stalo. Ale cítil jsem takový morální závazek, že nemůžu v této situaci mlčet. Tak jsem se přidal k těm 243 původních signatářům, že jsem tu Chartu tedy podepsal. A opravdu toho nelituji. Vůbec se necítím jako nějaký hrdina, ale byla to záležitost mého svědomí. A já myslím, že Charta by se měla připomínat, ne abychom se vraceli do minulosti. Dneska je jako jiná doba. Ale, že jsou tam některé momenty, které jsou velmi významné a myslím, že mohou být inspirující i pro dnešní dobu. Protože v Chatě se setkali lidé různých světových názorů. Různých kulturních i náboženských tradic. Byly takové 3 hlavní skupiny. Křesťané, ať už katolíci či evangelíci nebo z dalších církví. Potom to byli lidé ze světa umění, literatury a potom tedy bývalí komunisté. To znamená lidé, kteří byli po roce 1968 vyloučeni z Komunistické strany Československa. A tito lidé dovedli spolu hovořit. A dovedli se sjednotit tedy na tom, že je třeba respektovat lidská práva, lidskou důstojnost. A to myslím, že je důležité i pro dnešní dobu. Já tady nechci moralizovat, abychom dovedli spolu hovořit. Abychom měli na zřeteli důstojnost druhého člověka, který třeba trochu jinak přemýšlí, který je jiného názoru. Ale ne ho vidět okamžitě jako nepřítele. A tohle je tedy výzva, myslím i pro současnou dobu. Takže v tomto smyslu ta Charta může tedy pokračovat dál, ne v té podobě jako občanské hnutí, ale právě těmi postoji, vzájemnosti, vzájemných vztahů mezi lidmi různých tedy tradic.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Z té generace lidí, pane Malý, kteří byli u vzniku Charty 77 nebo byli aktivním zejména v dobách té nejhorší represe v tehdejším Československu, tak už vlastně žije v současnosti jen málo. Co to znamená pro tu historickou paměť, vlastně pro to vnímání Charty 77 současnosti?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Tak já myslím, že byly různé rozhovory i s těmi, kteří už nejsou mezi námi, že je to poměrně dobře dokumentováno. Nejen tedy to, co Charta vydala během těch dlouhých let své existence do roku 1990. Ale, že ti, kteří byli angažováni, tak většinou tedy poskytli poměrně podrobné rozhovory a že je to zpracováváno. Takže nejsem přesvědčen, že by to bylo zapomenuto. Přirozeně dneska žijeme v jiné době. Ale bylo by dobré, kdyby i ta nová generace se s tím seznamovala, že to patří už tedy k historii tehdejšího Československa po druhé světové válce, v druhé polovině minulého století.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem jednou z priorit nové vlády pro oblast školství má být reforma rámcových vzdělávacích programů, včetně změny výuky dějepisu. Podle ministra Petra Gazdíka posílí výuka dějin dvacátého století s důrazem na nedemokratické režimy a společenský extremismus.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Myslím, že by to bylo dobré, protože dneska se jisté záležitosti berou jako samozřejmost. Která, která sama veřejnost nebyla v druhé polovině dvacátého století na území naší vlasti. A že je dobré si tedy připomínat, že nikdy ta svoboda není zaručena, že o tu svobodou každý z nás musí usilovat. Samozřejmě volit takové představitele, kteří jsou zárukou svobodného vývoje společnosti, že to ohrožení přichází třeba jinými cestami. Ale na druhé straně, že ta tendence nějak tak omezovat svobodu, že je i dneska, i když ne třeba z politických důvodů, ale třeba z důvodu ekonomických, ekonomických zájmů a podobně. Takže to je velmi důležité, aby si to i mladá generace uvědomovala. A za druhé, že stojí také za své přesvědčení za to, aby člověk přinášel nějakou oběť. Ne, aby se mrskal, nebo aby se mučil. Ale, že někdy člověk za své přesvědčení musí nést důsledky. A to je myslím velmi tedy důležitý moment. Nepřejme si nějaké nové mučedníky, nepřejeme si týrání, o kterém se v různých souvislostech mluví. Ale málo se tedy mluví o tom, že člověk někdy nese důsledky za své životní, kvalitní, mravní postoje. A že za to stojí, aby si člověk zachoval čistý štít. Takže to je taková výzva, která nevede k nějaké idealizaci nebo svatořečení, ale která je takovým pozvání pro každého z nás i za této nové situace, v který žijeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ruský nejvyšší soud koncem loňského roku rozhodl rozpustit nevládní organizaci mezinárodní memoriál, která je známa odhalováním zločinů komunismu v někdejším Sovětském svazu. Ten rozsudek odůvodnil porušením zákona o zahraničních agentech. My jsme vlastně loni, pane Malý, hovořili o tom, že se čeká ten verdikt. Nyní ho známe. Co si o tom myslíte? Jaké to může mít dopady? Těch reakcí je celá řada. Například šéf francouzské diplomacie /nesrozumitelné/ to označil za hroznou ztrátu pro ruský lid, který má právo těžit z přesné znalosti své minulosti. Tolik citace jeho komentáře.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
No, je to ostuda současných vedoucích v Rusku, že to toho dopustili. Jmenuje je přímo prezident Putin, který jistě tedy měl zájem, aby memoriál už dál neexistoval. Záminky se našly. Ale Memoriál to není politická strana, to nejsou lidé, kteří úsilí o politickou moc, ale lidé, kteří chtějí odhalovat pravdu o minulosti. A společnost, která zapomíná, která nemá paměť, tak ta společnost umírá. Je důležité, abychom si uvědomovali, že na něco navazujeme, že nežijeme jenom teď, ale že navazujeme to, co bylo v minulosti. A v té minulosti byly klady, ale byly také zápory. Takže i z tohoto psychologického důvodu je to špatné. Protože potom tedy společnost není vyzrálá. Společnost se potom dá více jaksi manipulovat. Není možno tu paměť naprosto škrtnout. Ale všichni lidé, kteří usilují ovládat druhé a prezident Putin je toho dobrým příkladem. Tak samozřejmě nemají rádi. A když se příliš jaksi zdůrazňuje určité prvky i minulosti, které zasahují do současnosti nebo kroky současnosti těchto politiků, mohou připomínat některé kroky minulosti. Tím já nechci říci, že současný režim v Rusku je rovný stalinistickému režimu. Ale samozřejmě některé podobné rysy jsou. Omezovat svobodu projevu, svobodu shromáždění. Zároveň omezovat opoziční vystupování a podobně. Jsme toho příklady, zavraždění bývalého /nesrozumitelné/ Němcova. Teď Navalný ve vězení a měli bychom mnoho a mnoho příkladů uvést. Takže ta situace v tomto smyslu je nebezpečná a je dobré, že se zvedla mezinárodní solidarita. To není žádné vměšování do vnitřních záležitostí státu. To vždycky byla výmluva komunistů, a je to výmluva všech diktátorů agitátorských režimů. Ale to je obyčejná lidská solidarita, která nezná hranic.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Na kolik vyzrálá je, použiju váš termín, pane biskupe Malý, česká společnost, naše společnost?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Tak já bych nechtěl zevšeobecňovat. Samozřejmě i mezi mladými lidmi se najdou v různých iniciativách ti, kteří nevidí jenom k hranicím našeho státu, kteří si uvědomují, že mnohde ve světě je nespravedlnost, ale myslím si, že ta celková uvědomělost, co se děje ve světě a sledování toho, že je poměrně malá. Ale rád bych apeloval a už to opakuji poněkolikáté i v tomto pořadu, aby pracovníci sdělovacích prostředků více referovali o tom, co se děje ve světě. Nejen, co se tedy děje v Evropské unii nebo v našem vztahu vůči Evropské unii. Ale co se děje ve světě. Já si dobře vzpomínám, když byl dopisovatelem pan Etzler v Číně. No, to byla radost, jakým způsobem se mu podařilo velmi solidním, klidný způsobem ukázat, co se tedy v Číně děje. A takovýto reportéři dneska chybí. Většinou slyšíme i ve zprávách jenom o Spojených státech, o Evropě. Ale co se děje v Asii, co se děje v Africe nebo v Jižní Americe, tak velmi málo. Jenom tehdy, když se děje nějaké násilí momentálně třeba v Kazachstánu, k tomu se vyjadřovat nebudu, protože o tom žádné zatím zprávy nemám. Jenom, že jsem četl už teď ráno denní tisk. Ale to je velmi málo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje světici biskup pražský Václav Malý. Tak my opustíme prostor Evropské unie, pane biskupe a přesuneme se do Bahrajnu. Tam totiž před měsícem se pro věřící otevřel nový Kostel v poušti katedrála Panny Marie, největší katolický chrám arabského poloostrova. Řečeno slovy prefekta kongregace pro evangelizaci národů, oáza milosti napouští. Jak k tomu vůbec došlo?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Tak je pravda, že bahrajnský král, že poskytl pozemek pro stavbu tohoto kostela, který byl během nebo této katedrály během krátké doby vystavěn a v prosinci minulého roku otevřen. Ta katedrála pojme až 2300 tedy věřících. A je předpokladem, že do této katedrály budou putovat také i křesťané z Kuvajtu nebo z Kataru. Kde je mnoho tedy také křesťanů, především tedy z Indie nebo z Pákistánu, z Filipín nebo z Cejlonu. To jsou ty takzvaný gastarbeitři. A dlouhá léta v podstatě oni neměli možnost, aby vyznávali svoji víru, i když v Bahrajnu už byl jeden menší chrám. Ale tato katedrála je tedy znamením větší tedy vstřícnosti i části tedy islámského světa vůči křesťanům. A myslíme, že je to také důsledek i návštěvy papeže Františka před dvěma lety v emirátech, kde vyšlo to slavné tedy prohlášení s tím nejvyšším představeným Al Azhár univerzity v Káhiře. Že to nese tedy své plody a že je to dobré tedy znamení, že křesťané i v tom islámském světě, oni si dělají za cíl, že by obraceli ty muslimy, že mohou vyznávat tedy svou víru. To znamená, že mohou veřejně se shromáždit, veřejně se pomodlit. V tomto smyslu já chápu tedy také výstavbu a otevření této katedrály.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak početná je to na katolické nebo křesťanské společenství právě v této oblasti?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Bahrajn má asi milion 700 tisíc obyvatel a z toho se počítá, že tam pracuje asi 80 tisíc křesťanů. V Kuvajtu pracuje asi 350 tisíc křesťanů, v Kataru asi 200 tisíc křesťanů. V Saúdské Arábii, kde tedy není žádný kostel, kde se veřejně křesťané nemohou shromažďovat, tam žije asi milion křesťanů. Ale je to takový určitý tedy posun. A zároveň jenom pro takovou zajímavost, že třeba Bahrajn také navázal demokratické styky s Izraelem i emiráty. Takže i v této oblasti se cosi posunuje kupředu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Naopak indická vláda odmítla obnovit licenci pro zahraniční financování řeholní kongregace založené matkou Terezou, takzvané misionářky lásky. Mají má tisíce řádových sester, které dohlížejí na různé projekty. Zejména jde o domovy pro opuštěné děti, pro sirotky, školy, kliniky nebo také hospice.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
To je veliká ostuda, že právě teď jim bylo zakázáno, aby přijímali dary ze zahraničí, z kterých oni právě rozvíjejí tu činnost, kterou jste právě vyjmenovala. Ta restrikce vůči křesťanům v Indii bohužel zavedení současného předsedy Modyho se zintenzivňuje. Dochází i k napadání křesťanských chrámů a radikalizuje se část hinduistů. O tom se tady také nemluví. Proto já mluvím o tom, aby i pracovníci našich sdělovacích prostředků více tedy sledovali, co se děje ve světě. Protože o Indii, když někdo se o to zajímá, tak se řekne byl Gándhí, že jo. Jsou tam krásné tedy hinduistické stavby. Také některé jsem navštívil a viděl. Ale nevidí se ten obyčejný život, často se mluví o té chudobě, to je pravda. Ale, že třeba se radikalizuje část hinduistů a mimochodem i proti muslimům. Takže ten světě je jako velmi složitý, že to nejsou siločáry, které jasně lze pojmenovat a na ně ukázat. Ale, že je to často taky si promýšlené, i to pronásledování věřících, různých tedy náboženských tradic. Takže je důležité o té Indii v tomto smyslu mluvit a je to ostuda, protože ty sestry matky Terezy ty nechtějí prvoplánově obracet ty, o které se starají ke křesťanství. Ale je to záležitost lásky, vstřícnosti, pomoci těm chudákům, kteří by jinak skončili na ulici bez jakékoliv lékařské péče.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Říká světici biskup pražský Václav Malý, host vysílání Českého rozhlasu. Bez nadsázky můžeme říci, že jsme tím, po čem toužíme. To jsou slova papeže Františka, které pronesl /nesrozumitelné/ na slavnost zjevení Páně. Kým jsme, pane biskupe Malý? Co nás spoluformuje mimo jiné z vašeho pohledu?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Také jistě, že nás spoluformují vztahy, přátelství, rozhovory, vzdělání, charakterové vlastnosti, které bychom měli nějakým způsobem dovádět tedy k toleranci, vstřícnosti, ochotě pomoci. Takže je mnoho vlivů, které nás ovlivní. Samozřejmě společenská situace, informační boom, často informační smetí. Tady bychom mohli jmenovat mnoho a mnoho tedy vlivů, které ovlivní naše myšlení, naše jednání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Budu citovat dál krátce, upnuli jsme se na své potřeby, na to, co budeme jíst, co si oblečeme a nechali jsme vyprchat touhu po tom, co je mimo nás. A ocitáme se v bulimii komunit, které mají všechno a v srdci často necítí nic. Uzavření lidé, uzavřená společenství, uzavření biskupové, uzavření kněží, uzavřené zasvěcené osoby, protože nedostatek touhy vede ke smutku a lhostejnosti. Smutné komunity, smutní kněží, smutní biskupové. I to zaznělo od papeže Františka.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
To jsou slova do pranice. To musím ještě dobře zpytovat své svědomí, protože samozřejmě v tomto nebezpečí člověk je, že se stane samotářem. Že se uspokojí tím, co dosáhnete pro své jisté pohodlí i duševní pohodlí. Nejde jenom materiálním o pohodlí. Nic proti tomu, aby člověk žil i důstojný materiální život. Ale na druhé straně samozřejmě člověk se může stát takovým vnitřním sloupcem, že od toho druhého jenom něco očekává, aniž něco jako dává. Ale zároveň, že zůstane takové ve svém myšlenkovém světě. A člověk si musí ten svůj myšlenkový svět neustále tedy nabourávat, že naslouchá těm druhým, že s těmi druhými hovoří. Že také koriguje a reviduje své pohledy. Protože je opravdu nebezpečí, že člověk zůstane i v nějaké takové ideologii. Teď řeknu takový slogan zbožné ideologie, že má jenom určitý rámec toho, co pokládá jako za dobré. Ono samo o sebe to dobré může být. Ale je to uzavřený kruh. A to myslím, že je veliké nebezpečí, to se týká tedy i nás, kteří se snažíme v církvi a nejen církvi, sloužit tedy druhým lidem, aby se postavili na nohy, aby měli tedy svěží mysl, otevřené srdce. Takže tato slova papeže Františka, pane jo. To musím ještě dneska hodně o tom přemýšlet.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pane Malý, jaká je poselství, vlastně vyslal i na nový rok papež?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Tak 1. leden je Dnem světového míru. On vydal k tomu tedy zvláštní list a mně se líbil ten list, že říká, že ten mír to není jenom klid zbraní, ale ten mír souvisí s tím, jak tedy spolu žijí generace. Dneska žijeme už v generaci čtyř, jsou čtyři generace. Děti, rodiče, prarodiče, praprarodiče a je důležité, aby mezi nimi existovala komunikace. Mluvili jsme o té paměti. Nelze opakovat to, co zažily ty minulé generace, aby ty mladší generace si uvědomily, z čeho vycházejí, na co tedy navazují. To myslím, že je tedy důležitý moment, že ty starší jsou strážci paměti. Zároveň předpokladem míru je také vzdělání investovat do vzdělání. A tady papež mluví o integrální ekologii. To znamená, nejen ekologii ve vztahu k přírodě, ale ekologii i našich vztahů. Očišťování našich vztahů od sobectví. A zároveň mluví o tom, že předpokladem míru je také zajištění práce a že nelze tedy práci. Jenom nahrazovat technologickým pokrokem. Veliké je nebezpečí, že jo, že dneska ty technologie mohou nahradit často lidskou práci. Ale co teď s volným časem. Co s těmi lidmi, kteří na ty technologie nedosáhnou. Takže rovnováha mezi ekonomickou svobodou a sociální spravedlnosti. To myslím, že jsou tedy důležité momenty, které tam papež jako rozvíjí. Tedy dialog mezi generacemi, vzdělání a zajištění práce a důstojná práce a důstojné pracovní podmínky jsou předpokladem míru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zatímco v římsko-katolické tradici svátkem tří králů končí i vánoční období, tak pro pravoslavnou církev Vánoce včera teprve začaly. Obě církve, jak římskokatolická taky pravoslavná jsou křesťanské. Liší se v několika věcech. Například v projevu při bohoslužbách nebo v používaném kalendáři. Sjednotí se to třeba jednoho dne?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Tak je taková tendence, o tom se hovoří, sjednotit alespoň datum Velikonoc. A samozřejmě s tím by souviselo tedy i sjednocení data Vánoc. Ale to bude velmi dlouhý proces, protože různě křesťanské církve, třeba arménská, ale také pravoslavné církve. Slaví tedy Vánoce jindy než římskokatolická církev a vůbec tedy církve, které vzešly tedy v takzvaném západním křesťanství. Takže se o tom uvažuje. Já myslím, že by to bylo dobré, při vší úctě k těmto tradicím, protože jako křesťané dnes tvoříme menšinu, obyvatel naší planety dohromady se říká, že křesťané něco přes dvě miliardy a planety má více jaksi do miliard, tedy obyvatel. Že by to bylo takové pěkné svědectví. Aniž si budeme ubírat z toho cenného v těch jednotlivých tradicích. Ale to je můj názor. Já samozřejmě to vliv, vliv nemám, ale sleduji, že ten dialog a ta snaha o tom se vede. Ale, že nelze očekávat v nejbližších letech, že by se to změnilo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co podle vás přispívá v podstatě k tomu dialogu, o kterém jste mluvil?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Tak především nemít předsudky. Sednout si ke stolu a spolu hovořit a vysvětlit si v klidu svá stanoviska a jít tedy do hloubky. Nejen dat tedy na dojem, a to vyžaduje čas, vyžaduje trpělivost. To samé, co je důležité ve společnosti, ve společenském životě, v politickém životě. Tak je důležité i v opravdovém rozhovoru mezi křesťany různých křesťanských tradic.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zpět ještě větička od papeže Františka. Cituji náš život, říká svatý Augustin, je gymnastika touhy. To je život cvičení v touze. I to zaznělo v jeho proslovu věřícím.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Děkuji za pěknou inspiraci pro dnešní den a samozřejmě my bychom měli toužit po tom, abychom žili důstojný život. A já vždycky říkám, abychom toho, koho potkáme, aby to bylo pro něj příjemné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Světici biskup pražský Václav Malý a jeho pohled na svět. Děkuji vám za to. Mějte se hezky, na slyšenou.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Já děkuji také za tento rozhovor a přeji všem posluchačům, aby prožili dobrý a pokojný celý letošní rok.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Připojuje se Zita Senková. Nenechte si ujít další vysílání Českého rozhlasu Dvojka.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?