Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 7. května 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den, naladili jste si pravidelný rozhovor na aktuální témata v souvislostech. Vítá vás u něj Zita Senková. V našem speciálním studiu usedl Václav Malý, světící biskup pražský. Jsem ráda, že jste si našel čas. Dobrý den.


Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Dobrý den.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Připomeneme například prvního slovanského papeže, ale také významného českého filozofa, přidáme nadějné zprávy pro Západní Balkán, a zamyslíme se i nad otázkou, kterou si někteří v posledních týdnech položili, zdali je možné pandemii považovat za boží trest. Nerušený poslech. Pro věřící byl milujícím otcem, pro své rodné Polsko, v dobách komunismu, nehynoucí nadějí. Papež Jan Pavel II., občanským jménem Karol Wojtyla, od jehož narození uplyne 18. května sto let. A shodou okolností, před měsícem to bylo 15 let, co se uzavřela jeho pozemská pouť. Když večer 16. října 1978 vystoupil na balkon Svatopetrského chrámu, poměrně neznámý Polák, tak asi málokdo tušil, že se začne psát jedna z nejvýraznějších kapitol Vatikánu, pane biskupe.


Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Ano, s tím souhlasím. Já jsem tehdy byl kaplanem v Plzni, poměrně těsně předtím, než jsem ztratil možnost veřejně působit, a vím, jak jsme se tehdy radovali, jsme si říkali, tak je to někdo z východu, ten by mohl trochu otevřít oči některým tehdejším vatikánským představitelům, v čem spočívá komunistický systém. A skutečně tedy, ta naše radost potom dostala uplatnění a osvědčila se, protože opravdu on je jedním z těch, který má zásluhu na tom, že padl komunistický systém. Samozřejmě není jediný, ale má na tom veliký podíl, protože si myslím, že bez něho by třeba nevznikla polská solidarita. Polsko bylo první zemí, která narušila ten tzv. východní komunistický blok, a to se už potom táhlo po celá osmdesátá léta a vyvrcholilo v roce 1989, takže on na tom má také zásluhu, přirozeně, jak jsem řekl, není sám, na tom má zásluhu jednak tehdejší americký prezident Reagan, a jednak tedy tehdejší vůdce Sovětského svazu. Gorbačov. Je třeba být spravedlivý na všechny strany, ale tato trojice má tedy lví podíl na tom, co se stalo tedy koncem roku 1989.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaký byl jeho pontifikát? V čem nejvíce ovlivnil katolickou církev tento po 455 letech první neitalský papež? On prolomil mnohá tabu.


Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Tak především, že dovedl jednat s médii, nebál se, a s těmi médii si dokonce pohrával. Těm médiím se nevyhýbal. Byl bezprostřední, ale zároveň tedy velmi zásadový, v určitých záležitostech, ale velmi svobodně tedy s těmi médii komunikoval. Potom začal tu sérii desítek, desítek cest po celém světě, aby povzbudil věřící vyznávat svoji víru, vydal velmi významné sociální encykliky, celkem tři, myslím, že je dobré se k těmto encyklikám vracet, protože se tam mluví o sociální spravedlnosti, sociální solidaritě, mluví se tam o hodnotě lidské práce, to myslím, že je aktuální až do dneška. Udělal některé kroky, které nikdo do té doby netušil. Já tedy velmi si cením toho, že v roce 1986 svolal do Assisi všechny představitele náboženských tradic, z celého světa, z celé planety. A společně tam tedy, každý tedy zvlášť, to nebyla společná modlitba, ale bylo to setkání za mír. A to myslím, že bylo úžasné gesto, které potom tedy zopakoval jeho nástupce Benedikt XVI., ale to byl průlom, že stáli vedle sebe představitelé nejrozmanitějších náboženských tradic. Zároveň uvedl v život například setkávání světové mládeže. A dovedl s tou mládeží zase žertovat, byl to člověk tedy plný humoru. Byl to muž, který měl odvahu, když v roce 1995 vydal další encykliku, aby všichni jedno byli, kde pozval tedy i křesťany, sesterství křesťaných církví, aby společně uvažovali, jakou podobu má mít papežská služba. To je tedy také průlom. Dalším průlomem bylo, že v roce 1986, jako první papež, navštívil synagogu v Římě. A samozřejmě, potom ještě i další v dalších letech, při různých cestách. A v roce 2000 navštívil mešitu v Damašku. To by člověk vůbec jako nečekal, že člověk má takovou odvahu, protože jistě v té situaci jistého napětí, tak to nebyl úplně jako samozřejmý krok, bylo to tedy gesto, ke kterému je se třeba vrátit, a které zůstává nezapomenutelné.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vás osobně, pane biskupe, ovlivnil v něčem konkrétním Jan Pavel II.?


Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Tak především tím, že měl smysl pro humor, to jsem měl možnost poznat, protože já jsem organizoval jeho třetí návštěvu v tehdejší České republice, v roce 1997, tak jsem měl možnost tedy potom být trochu jemu blíž, během těch dní té návštěvy, a tak jsem ocenil, že má opravdu humor, protože na jedné straně působil velmi přísným dojmem, a skutečně některá jeho stanoviska byla až velmi tvrdá. Na druhé straně, čišela z něj taková lidskost a bezprostřednost. a já ho právě cením především za tyto kroky, které jsem vyjmenoval, protože jsou to kroky velmi aktuální. Udělat vstřícný krok vůči muslimům. On měl vřelý vztah vůči Židům, to nebylo tak samozřejmé, ani úplně tak samozřejmé v dnešním Polsku. A dovedl tedy překročit určité hranice, potom si ho vážím za ty sociální encykliky, bylo by toho tedy více, na druhé straně, samozřejmě, dnes už se analyzuje jeho pontifikát, jsou tam i určité otazníky, například přílišný centralismus vatikánských úřadů, za jeho pontifikátu, současný papež právě naopak zdůrazňuje, že je třeba dáti více zodpovědnosti těm místním představitelům. Potom ne vždycky, podle mého, citlivý postoj vůči některým teologům, kteří hledali nové cesty, takže to jsou takové otázky, které dnes tedy jsou hodně na stole.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pokud se nepletu, čelil také kritice, zejména z řad liberálů, kvůli odmítání homosexuality, nebo antikoncepce. Navázal na Jana Pavla II. nějakým způsobem v něčem jeho nástupce Benedikt XVI.? Mimochodem, před pár dny vyšel jeho nový životopis, tohoto emeritního papeže, jako dárek k jeho 93. narozeninám.


Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Tak Benedikt XVI. byl v čele kongregace pro nauku víry, takže právě z Mnichova ho povolal Jan Pavel II., jako svého jednoho z nejbližších spolupracovníků, takže se podepsal také tedy na té teologické linii, jako papež Ratzinger se překvapivě ukázal nejenom jakožto přísný muž, ale jako muž, který jemně jedná s lidmi. Takže ano, pokračoval v jeho duchu, ale Joseph Ratzinger je opravdu takový teolog, který jde do hloubky, tak to byl zase ještě trošku posun, ne co se týká obsahu učení, ale co se týká tedy ponoru do některých záležitostí víry.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vědci na celém světě se snaží zjistit maximum o původu, o chování nového koronaviru, který způsobuje onemocnění covid-19, někteří spekulují, jestli vznikl v laboratoři, jiní to zase vyvrátili, dokonce se objevila i debata o tom, zda koronavirus není boží trest. To si myslí třeba několik polských katolických duchovních, například kněz z Wroclawi Wilczynski, při kázání řekl, že koronavirus je boží trest za hříchy jako homosexualita, interrupce nebo společný život žen a mužů bez manželského svazku. Jinak podobně se vyjádřil jeden ultra konzervativní rabín v Izraeli. Jaký je na to Váš pohled, pane biskupe?


Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Já bych byl opatrný, nechal bych v tomto případě trošku pána boha stranou, že to řeknu tak nehezky, já myslím, že bohužel, v dějinách lidstva se takové epidemie opakují, a že spíše je třeba se zamyslet nad tím, jak my zacházíme s naší planetou, kam až můžeme nějak tak jít na té cestě, poznat všechny ty zákonitosti přírody, víte, protože jsou nové pokusy, biologických zbraní, hledají se nové mutace, genetické inženýrství, a tady bych viděl někde otazníky, které si musíme tedy klást, kam až můžeme jít, takže rozhodně bych to nechápal jako boží trest, spíše tedy varování pro nás, abychom se zamysleli nad tím, jakou cestou dál chceme, jako lidstvo, jít.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Bohoslužby se postupně vrací do normálu, 11. května by se jich mohlo účastnit, místo dosavadních 15 osob již 30, od 25. května maximálně 50 osob, samozřejmě za dodržení hygienických pravidel nebo rozestupů, platných kvůli šíření nákazy, úplný konec omezení by měl nastat od 8. června. Jak to změnilo konkrétně Vaši práci? Vaši misi? Dokážete třeba Skypem? I to se už objevilo.


Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Skypem nekážu, teď už jsem měl, minulou třeba neděli, možnost sloužit i v jednom kostele bohoslužbu, tedy za redukovaného počtu věřících, tak je to tak zvláštní, když ti lidé sedí každý dva metry od sebe, a teď ten kostel je v podstatě prázdný nebo jsem sloužil v katedrále, tak tam to padlo do očí ještě více. Není nad to, když člověk může být konkrétní, v přímém kontaktu s těmi, ke kterým mluví. Přirozeně je výhoda, že dneska, díky těm technologiím, člověk může oslovit mnoho lidí, ale přece jako mi chyběl ten živý kontakt. Na druhé straně, samozřejmě, zase to má i svůj význam, že věřící si mohou více tedy uvědomit, co pro ně znamená víra, více se tedy nějak tak věnovat své duši, nespoléhat tedy jenom na to množství, jehož jsou tedy součástí, při některých těch společenských setkáních a bohoslužebních setkáních, takže ono to má rub i líc, ale samozřejmě, už se těším, až zase tedy bude normální provoz i v těch kostelech, ale pro věřícího ten kostel má být vyvrcholením, ale samozřejmě, život víry, ten se odehrává každý všední den. Odehrává se stykem s lidmi, pozorností k lidem, odehrává se pravidelnou četbou Bible, modlitbami, nějakým duchovním zážitkem a podobně.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Světící biskup pražský, Václav Malý. Ve věku 92 let zemřel Ladislav Hejdánek, filozof, publicista, jeden z prvních mluvčích Charty 77. Za normalizace pořádal bytové semináře, kam jezdili filozofové ze zahraničí, po roce 1989 přednášel na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Jak na pana Hejdánka budete vzpomínat, pane Malý?


Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Velmi vřele, i když v posledních letech já jsem s ním ve styku nebyl, ale před rokem 1989 jsem pravidelně chodil na ty jeho semináře filozofické, on tehdy bydlel ve Slovanské ulici, v Praze na Vinohradech, a tam jsem měl možnost vyslechnout mnohé významné filozofy, kteří přijížděli ze Západu, kteří přijížděli povzbudit lidi, kteří měli zájem o vzdělání a nemohli z různých důvodů třeba své vzdělání rozvíjet. Ladislav Hejdánek byl člověk přísný, myšlenkově břitký, nesnášel povrchnost, nesnášel v myšlení těkání, ale na druhé straně zase s námi, nefilozofy, měl trpělivost a trpělivě se snažil vykládat některé tedy své myšlenkové pochody. A já na něj tedy také zvlášť vzpomínám, protože v roce 1981 jsem byl mluvčím Charty, a to bylo takové jedno z nejtěžších období pro dějiny Charty 77, a vždycky jsem tam našel u něj posilu, když jsem chodil z výslechu a velmi dobře jsme si tedy pohovořili, jak o teologii, tak o filozofii, tak také o tom co a jak dál. Takže ona dneska byla zdůrazněna spíše hodně jeho statečnost, ano, velmi statečný člověk, který nepřijal žádnou politickou funkci, ani po roce 1989, ale byl to opravdu tedy myslitel, a stálo za to ho slyšet. Takže Ladislav Hejdánek zůstane, jakožto výrazná postava, nejen tedy disidentského světa, v moderních kulturních a myšlenkových dějinách, naší společnosti. A jsem velmi rád, že se teď množí články o jeho životě, hodnotí se jeho postava, protože mnohá léta, jako by už tedy neexistoval.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Například v rozhovoru pro Paměť národa, v prosinci loňského roku, pan Hejdánek řekl, cituji: "Myslet filozoficky znamená klást si stále znovu otázky, a hlavně nad sebou. Pořád se kriticky obracet vůči všemu, včetně sebe."


Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Nádherné, nezbytnět myšlení, protože člověk je tvor myslící, a naplňuje své lidství, nejen tedy dobrým konáním, to samozřejmě je důležité, ale také, že přemýšlí a že myslí dál, a že se nespokojuje jenom s tím, co už se osvědčilo, ale že hledá dál. Byl to tedy v tomto smyslu neustálý hledač, a tím je tedy velmi inspirativní.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A nachází ta inspirace odezvu? Respektive ten jeho i odkaz, možná přidám ještě jeden citát, nebo to, co říkával svým studentům: "Pravda nevítězí sama, někdo ji musí vzít a pomoci jí se vyjevit."


Václav MALÝ, světící biskup pražský:
No nádherné. Děkuji, že jste našla tento citát. Já nevím, na kolik je jeho okruh posluchačů široký, protože on učil potom na evangelické Komenského fakultě v Praze, není mi známo, kolik přímo lidí tímto způsobem měl možnost ovlivnit, setkal jsem se, a setkávám se s některými, kteří tedy v tomto smyslu na něj se snaží navázat, nebo alespoň jsou ním inspirováni, ale já myslím, že v tomto smyslu nezáleží na množství, záleží na tom, aby alespoň ti, kteří jsou inspirováni jeho myšlením, tak aby pokračovali dál. A v tom svém prostředí, ve kterém žijí, aby si kladli otázky jako on. To myslím, že je velmi důležité.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A v čem spatřujete odkaz právníka, politika a také prvního ombudsmana v České republice, Otakara Motejla, který zemřel před deseti lety?


Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Ano, 9. května před deseti lety, zemřel Otakar Motejl, ombudsman, výborný právník, muž, který se nebál před rokem 1989 hájit i nepohodlné tehdejšímu režimu osobnosti, a hájil je velmi dobře, osvědčil se jako ombudsman, byl to člověk, který měl lidskou i odbornou autoritu. Kéž by takových lidí bylo více, protože dobře víme, jak se s právem dá točit, jak se s právem dá zacházet, to byl člověk, který šel k věci, a který se nebál říci své ano nebo své ne. Takže Otakar Motejl zůstal, opravdu bych řekl, jestli to mohu říci tak nadneseně, nesmazatelně zapsán v dějinách advokacie našeho státu.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A do třetice, ještě další osobnost, 75 let oslavil Tomáš Hradílek, bývalý český a československý disident, také signatář Charty 77, a také někdejší politik, poslanec i ministr vnitra.


Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Já si ho, Tomáš Hradílka, velmi vážím, protože jsem ho zažil před rokem 1989, ano, jak jste zmínila, po roce 1989 byl chvíli ministrem české vlády, to období nebudu hodnotit, ale jeho statečnost. Bydlel v Lipníku nad Bečvou, měl rodinu, je to inženýr, člověk, který byl pro pravdu schopen obětovat všechno, a přitom nečekal uznání, jezdil opravdu do Prahy. Já si pamatuji, že často s velmi tedy velkým vypětím, a nejen se zajímal, co se děje, ale snažil se v okolí svého bydliště šířit tyto myšlenky tolerance, a právě také přemýšlet o společenské situaci co a jak dál. Já mu srdečně gratuluji k těm 75-nám, a zůstane pro mě jedním z lidí, které mám velmi dobře na paměti, protože už mnohé jsem také třeba pozapomněl, ale Tomáš Hradílek zůstává tedy v mém srdci, i v mé hlavě, pevně zapsán.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje světící biskup pražský, Václav Malý. Ve stínu koronaviru tak trochu zůstaly zprávy o tom, že Tirana a Skopje se o další krok přiblížili ke vstupu do Evropské unie. Členské státy sedmadvacítky se shodly na zahájení přístupových rozhovorů s Albánií a Severní Makedonií. Loni byla proti hlavně Francie, která navrhla úpravu přijímacího procesu. Co to Evropě, potažmo Unii, přinese?


Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Tak já jsem velmi rád, že konečně Francie s tím souhlasila. Já jsem kdysi byl v Albánii, byl jsem i v Severní Makedonii, byly to státy, které stály tak nějak jako stranou pozornosti tehdejší Evropy. A málo platné, nelze zapomínat na to, že jediná šance pro Evropu je opravdu, aby se sjednocovala, ne aby zestejňovala nebo formalizovala, ale opravdu, aby ta spolupráce byla dána pevnými tedy vazbami. Tak velmi vítám, že tedy byla Albánie i Severní Makedonie, že byly pozvány k těm přístupovým jednáním Evropské unie. Ono to není dneska úplně v naší vlasti na politické scéně tak jako vítáno, stále se zpochybňuje naše členství v Evropské unii. Ale když si vezmeme tu geopolitickou záležitost, tak jako Evropané můžeme obstát jedině, když budeme spolupracovat, a budeme spolu čelit tomu rostoucímu vlivu Číny, velikému vlivu Spojených států, a dalším tedy velikým státům naší planety. A zároveň Severní Makedonie byla přijata do obranného společenství Severoatlantické aliance, takže NATO, Severoatlantická aliance, má teď 30 států. Takže myslím, že tohle by nemělo zůstat ve stínu, byla to jenom taková malinká zprávička, protože všude jsme pořád jenom četli nebo slyšeli o tom viru, takže to je takováto jiskřička zase naděje dalšího kroku, že Evropská unie neumírá, ale že pokračuje ve svém životě.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kvůli pandemii byl sice přerušen Festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, ale ceny rozdal. V kategorii Máte právo vědět, která oceňuje film, který výjimečným způsobem přispívá k ochraně lidských práv, bodoval snímek amerického režiséra Davida France, Vítejte v Čečensku, a pojednává o diskriminaci homosexuálů v postsovětské zemi, nejde vůbec o žádný hraný film, nýbrž dokumentární. Vy ten snímek znáte, pane biskupe?


Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Já jsem o tom snímku slyšel, ale neviděl jsem ho, a rád ho tedy shlédnu, až budu mít příležitost, já tu situaci v Čečensku tak zdáli trochu sleduji, nechám se informovat, a víte, co mě děsí? Že jak se dozvídám, tak v Čečensku vlastní rodiny často vraždí někoho blízkého, kdo má tuto orientaci. To je hrozné. Samozřejmě, pokud se to o o někom zjistí, tak ten člověk většinou je uvržen do vězení, mučen a podobně, ale že i vlastní rodiny často se na tom podílejí. Je třeba říci naprosto ne. To jsou lidé jako my, a není možno, jenom z důvodu odlišné sexuální orientace, někoho pronásledovat. A ještě takovýmto hrozným způsobem.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Naše rozhovory v Jak to vidí, obvykle končíme nějakou kulturní tečkou. Nyní víme, že jsme nemohli navštívit divadla, kina, koncerty, a nebude to jen tak možné, nebo za určitých podmínek. Jak se Vám vlastně žije bez kultury v této době? V posledních týdnech?


Václav MALÝ, světící biskup pražský:
No, už to cítím jako hlad. Já jsem měl vstupenky na Pražské jaro, já se tak těšil, na ty různé orchestry, které měly zahrát na letošním Pražském jaru, nic se nedělo, takže to sleduji alespoň trochu na Artu nebo si to poslechnu na CD, samozřejmě i to má svůj význam, víte, ale já mám nejradši živou hudbu, jako mám nejradši živou bohoslužbu, kde jsem společně s těmi věřícími, tak mám nejradši, když jsem účasten na živém koncertu, protože tam ta hudba se tvoří.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Světící biskup pražský, Václav Malý. Děkuji za Váš čas, za názory a přeji Vám hezký den.


Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Děkuji za příjemné chvíle, a přeji Vám, aby se Vám nadále tak dařilo a všem posluchačům příjemný prodloužený víkend.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Děkuji, Zita Senková se připojuje a zve na zítřejší Jak to vidí, které nebude chybět ani ve státní svátek, v Den vítězství 75. výročí konce druhé světové války v Evropě. Již po zprávách v osm hodin, budu až do devíti debatovat živě s pány Pavlem Kosatíkem, Tomášem Krausem a Andorem Šándorem, o poselství druhé světové války. Samozřejmě, v nejrůznějších souvislostech. Těším se na viděnou, na slyšenou, Zita Senková přeje příjemný den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.