Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 6. prosince 2019

Vladimír KROC, moderátor:
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský Václav Malý. Dobrý den.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor:
Daří se Vám dobře?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Daří se mi dobře.

Vladimír KROC, moderátor:
Skvělá zpráva. Příjemný poslech přeje Vladimír Kroc. Do Betléma se minulý týden vrátila z Říma relikvie, která je podle křesťanských věřících částí jesliček, v nichž ležel po narození Ježíš Kristus. U návratu načasovaném na předvánoční období rozhodl papež František, jak informoval izraelský list Harec, jak výjimečná je to událost.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Tak je to symbolické, je to velmi pěkné gesto ze strany papeže Františka, protože ty relikvie, co byly v Římě, část z nich pořád ještě zůstává v Římě, v jedné bazilice, ale je třeba si uvědomit celý ten kontext, protože tím, jak nabýval na významu patriarcha západu, tedy papež, tak samozřejmě jeho význam narostl tím, když se sbíraly různé ostatky, různé relikvie. No a když tedy ty relikvie těch jesliček byly v Římě, no tak samozřejmě to mělo i takový symbolický význam. No a papež tímto gestem dává najevo, musíme se soustředit tam, kde opravdu Ježíš se narodil, kde žil, kde působil, a to je samozřejmě na území dnešní Palestiny. Proto tedy toto gesto má tento význam, zároveň je to také jistá podpora Křesťanů na Blízkém východě, a je to také podpora i Židů, starších bratrů ve víře, protože Ježíš byl Žid, působil mezi Židy, z řad Židů, také někteří potom konvertovali k učení Ježíšovu. Samozřejmě i to má svůj význam, takže to je mnohovrstevné pro naši dobu, někdy je to úplně tak nečitelné. Na druhé straně si myslím, že je to hezké gesto.

Vladimír KROC, moderátor:
V minulém týdnu byl papež František na návštěvě Japonska, mimochodem, celkově teprve byl druhým, byla to papežská návštěva japonského císařství po 38 letech. Hlavním vzkazem světu z jeho cesty je ten, že jaderná energie by neměla být využívána, pokud nebudou jasné záruky, že je bezpečná pro lidi i životní prostředí. Je to tak?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Ano, jednak se tam vyjádřil pro úplné jaderné odzbrojení, že držení a použití jaderných zbraní je nemravné. Ovšem žijeme v reálném světě, a já jsem si tak uvědomil, když jsem o tomto výroku přemýšlel, že je to někde v říši snů. Je dobře, že je to řečeno, teď se k jeho prohlášení přidali američtí biskupové, přesněji řečeno biskupové spojených států amerických. Protože ona ta teorie odstrašení bohužel působí, když si třeba představíme Severní Koreu, kdyby tedy přestaly jiné státy odzbrojovat, nebo naopak začaly odzbrojovat, tak jestli Severní Korea by toho nevyužila. Víte, jak jsou teď složitá jednání teď mezi Spojenými státy, mezi Severní Koreou, ale já doufám, že tato výzva zůstane neoslyšena a že v budoucnosti přece se jako najdou stateční vůdci, ale vůbec to není jednoduché, bohužel, ten vratký mír ve světě je udržován právě tou teorií odstrašení. Co mě tedy překvapil papež František, že sám by neužíval plody jaderné energie, že není bezpečná. To je zase složitá otázka, dobře víme, že roste spotřeba elektřiny, že se dnes mluví o elektromobilech a kde se bude ta energie brát? Protože z toho jádra je mnoho energie, jistěže to není stoprocentně bezpečné, ale já osobně nevidím to tak ostře, že by se měly úplně zrušit všechny jaderné elektrárny, já tomu nerozumím, ale když si tak jako představím, jak roste tedy spotřeba elektřiny, tak jakým způsobem tedy nějaké alternativní zdroje, to znamená tedy musíme nejdřív my se snažit snížit spotřebu a pak se dá tedy o tom uvažovat.

Vladimír KROC, moderátor:
Možná to bylo i pod vlivem toho, že papež, pokud vím, tak se v Japonsku setkal s těmi lidmi, kteří přežili tu katastrofu ve Fukušimě, tak asi to má samozřejmě i ten kontext.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
To mělo výborný význam, protože on tam byl taky v Nagasaki, v Hirošimě, setkal se také s těmi, kteří se pamatují na tu událost svržení atomové bomby v roce 1945, tak to byla podpora právě této myšlence.

Vladimír KROC, moderátor:
Úřad papeže přiveze z řeckého ostrova Lesbos do konce roku 43 migrantů, papež František dlouhodobě vyzývá svět k větší solidaritě s uprchlíky a už v roce 2016 převezl osobně z ostrova Lesbos do Říma tři syrské rodiny. Jak Vy chápete toto jeho gesto?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
No je to výborné, a já stále si to srovnávám s tím, jak náš stát nechce přijmout 40 dětí z řeckých ostrovů, jak pořád se hledají důvody, že to není možné, a myslím, že toto papežovo gesto je opravdu inspirativní. Jistě nelze přijmout všechny, je třeba mít určitou bezpečnostní záruku, ale na druhé straně, přece musím otevřít náruč, protože žijeme v bohatém světě, jsou dnes různé struktury, i bezpečnostní, že lze zachovat stabilitu i našich společností, a myslím, že papež ukazuje, ano, musíme myslet také na ty, kdo jsou v nouzi. Nemůžeme tedy vidět jenom sami sebe, nemůžeme pořád jenom poměřovat kvalitu života podle sebe, ale uvědomit si, že velká část lidí ve světě žije pod naší úrovní. A zvláště tedy, když se jedná o mladé lidi, o děti, kteří mají ještě perspektivu života před sebou, kteří už jsou třeba celá léta v některých táborech, za ne zrovna dobrých podmínek.

Vladimír KROC, moderátor:
V tom kontextu možná můžeme připomenout ještě jednu aktualitu, a je to tedy poslední zpráva o papeži, papež František s imámem Al-Tajíbem chtějí zorganizovat světový summit o bratrství, a vlastně 4. únor, pokud se nepletu, tak by měl být ustanoven jako Světový den lidského bratrství.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Ano. Ta deklarace lidského bratrství byla podepsána letos v únoru, když byl papež v Abú Dhabí a teď byl vytvořen výbor pro realizaci této deklarace, která mluví o náboženské svobodě, svobodě svědomí, občanských právech, právech pro ženy, je to opravdu vynikající deklarace a papež to chce dostat do povědomí i ostatních představitelů náboženských společenství. Ano, podepsal to s vysokým činitelem univerzity al-Azhar, který zase navštívil Řím. Přidal se k tomu jeden významný rabín ze Spojených států. Teď když byl papež v Thajsku a když byl v Japonsku, tak také k tomu vyzval některé představitele budhistické tradice. Protože tato deklarace opravdu osvětluje, jak bychom mohli žít v klidu, míru, lidé různých kultur, náboženských tradic. A právě teď požaduje papež, společně s ním Al-Tajíbem, aby spojené národy vyhlásily 4. únor dnem tedy lidského bratrství a dokonce tedy v budoucnu, aby byl svolán summit náboženských představitelů celé planety, kde by se o těchto záležitostech zase mluvilo. Není to jenom pouhá deklarace, ale aby se realizovala. Třeba tam je zvýrazněno, že by v tomto duchu měli být také vzděláváni žáci v různých kulturách, že by to měl být součástí výuky, tedy nejen o tom mluvit, ale právě vysvětlovat, jak je to velmi důležité, tak si myslím, že je to důležitý krok, který František společně s tím muslimským představitelem udělali.

Vladimír KROC, moderátor:
Hostem dnešního pořadu je Václav Malý. Někteří politici u nás by rádi legalizovali eutanazii, jak se díváte na přípravy tohoto zákona, který by měl být dokončen možná už v únoru?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
No já se obávám, že to má naději, aby ten zákon byl schválený, já jsem tedy proti tomu, proto eutanazii. Samozřejmě, dobře vnímám, jak někteří lidé trpí, chodím k lidem umírajícím, k lidem nevyléčitelně nemocným a vím, že to psychicky není vždy snadné pro ně tento stav vydržet. Nicméně eutanazie znamená, že ten člověk si řekne a lékař by mu potom tedy podal nějaký prostředek, kterým by on mohl ukončit svůj život, nebo sám by tedy ten prostředek dal tomu nemocnému. Víte, ono je třeba se na to podívat trošku i z jiné strany, že je důležité dnes podávat takové léky, které umírní bolest, že je důležité tomu člověku vytvořit nějaké osobní zázemí, vidím jako velmi dobré, když tak chodím za těmi nemocnými, že stačí někdy slovo, podat ruku, pohladit, a ten člověk najednou je vděčný, že někdo mu je jako blízký, a o tomto je třeba přemýšlet, a ne, že každý má právo tedy si se životem činit co chce, že si může tedy ukončit. Na druhé straně, ještě je třeba si také uvědomit, že ti lidé, kteří toto chtějí vyslovit, tak jsou často ve stresu, a že to úplně tak není zcela svobodná vůle, to všechno je třeba vzít v úvahu. Něco jiného je odpojit od přístrojů člověka, který už léta tedy neprojevuje nějaký myšlenkový svět, ale to už je zase jiná otázka, tak uvidíme, nejsem prorokem, nejsem futurologem, ale vidím to, že by to nebylo dobré, aby tento zákon byl schválen.

Vladimír KROC, moderátor:
A myslíte, že by pomohla snížit zájem o eutanazii lepší paliativní péče u nás?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Samozřejmě. Víte, já jsem nedávno navštívil Hospic svaté Anežky v Červeném Kostelci, ve východních Čechách, tam jsem byl také u lůžek lidí, kteří už mají opravdu poslední stadium svého života, no ta péče, to vytvoření atmosféry pro ty lidi, všechno takové uvolněné, pokojné, žádný neklid, takže jsem si uvědomil, jak je to důležité a tím bych chtěl poděkovat všem pracovníkům hospicu, kteří se snaží ulehčit ty poslední chvíle těchto lidí, kteří pomalu odcházejí z tohoto světa. To je to, na co bychom se měli soustředit, a ne hned jaksi hledat ty nejrychlejší prostředky.

Vladimír KROC, moderátor:
A proč myslíte, že autoři návrhu tohoto zákona, podle některých odborníků, hodně tlačí na pilu, že s ním tolik spěchají?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
No tak ve velké části už v evropských zemích eutanazie je schválená, podle těch statistik, to je poměrně dost lidí, a hlavně dnes, ak se zdůrazňuje individualismus, tak samozřejmě se zdůrazňuje, že člověk má právo na všechno, ale sáhnout si na život, já nikoho jako neodsuzuji, ale z tohoto přece jako člověk právo nemá. Chápu, že někdo si vezme život z nějakých úzkostí, znova říkám, neodsuzuji, ale všecko to klopit do toho, že člověk, který vlastní život, vždyť člověk nevlastní život, život je jako veliký dar, člověk ten dar má rozvíjet, má s ním velmi šetrně tedy zacházet a samozřejmě, je to také i ulehčení, to je jeden z důvodů, že když ta léčba jakoby nevede k nějakým výsledkům, no tak nechme prostě ten prostor, ať už někdo se rozhodne, že už to ukončí a zase něco ušetříme. Víte, je za tím i toto myšlení. A myslím, že to je velmi nebezpečné a že to je nehumánní.

Vladimír KROC, moderátor:
Na druhou stranu ale asi každý z nás se bojí toho, aby nezůstal odkázán totálně na pomoc druhých a třeba nežil v pocitu, že je na obtíž.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
To se také s tím setkávám, ano, ale stejně to není pro mě ten převažující důvod, abychom přiklepli tedy tento návrh, to máte pravdu, já sám nevím, jak budu prožívat umírání, sám nevím, jak to zpracuji, to říkám velmi upřímně, ale na druhé straně doufám, že i kdybych musel projít stadium jisté osamocenosti, veliké bolesti, tak že bych jaksi nepožádal, aby někdo mi ukončil život.

Vladimír KROC, moderátor:
Dnes si povídáme s římskokatolickým duchovním, pomocným biskupem pražským Václavem Malým. Vedení pražské policie požádalo magistrát, aby aktivoval na šesti místech v hlavním městě automatické rozpoznávání obličejů. Tedy v tom kamerovém systému. Policie by tak mohla automatizovaně sledovat a zaznamenávat pohyb osob, které kamery zachytí. S tím zjištěním přišel mimochodem server iRozhlas.cz. Co si o tom myslíte Vy?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
No jsem zásadně proti. Já chápu, že tento systém je instalován na letištích, opravdu tam je ohrožena bezpečnost, tudíž je třeba dobře sledovat všechny ty, kdo se po letišti pohybují, ale ve městě, prosím Vás, kde bychom to byli? Já četl, že v Číně už to zavádějí, nevím jestli všude, ale rozhodně v některých tedy velkých městech, ale to je naprostá ztráta soukromí. To se odůvodňuje tím, aby byla bezpečnost, ale to opravdu bych nechtěl, abychom dospěli k Orwellovi. Já si přeji, abych pořád mohl být svobodný občan, který má také své soukromí, jistě, je třeba bezpečnostních sil, které hledí na bezpečnost a jistotu obyvatel těch měst, ale zavést takový systém, kde budete sledován v každém chuchlu, no to je přece nemožné, to je naprosto nemravné a já doufám tedy, že magistrát hlavního města Prahy se proti tomu postaví, a že to nepřipustí.

Vladimír KROC, moderátor:
Častým argumentem ale bývá, nic jsem neprovedl, mám čisté svědomí, ať si mě klidně sleduje kdo chce. Jak na to odpovídáte?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
No ale stejně je to zásah do soukromí. To nejde o to, že člověk by musel něco tajit, ale kde bychom to byli, prosím Vás, na každém kroku, že budou vědět, co nakupuji, jak nakupuji, s kým hovořím, to přece.

Vladimír KROC, moderátor:
No to už se dá sledovat a možná i o tom ani nevíme.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Možná, že o tom ani nevíme, přirozeně, přes ty mobily a tak dále, můžeme být také sledováni, ale je třeba tohleto držet na uzdě, protože kde je záruka, že to potom ještě nepokročí dál. A já jsem zásadně tedy proti tomu a doufám, že se najdou tedy rozumní zastupitelé a představitelé pražského magistrátu, protože jestli už tenhle ten požadavek byl vysloven na tento návrh, tak mám tedy obavu, že bude na to tlak.

Vladimír KROC, moderátor:
Máme se obávat těch moderních technologií, které umožňují vlastně takové věci, jako je sledování obličejů, v kamerovém systému, a podobně.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Já bych se jako docela toho bál, je to dehumanizace a já myslím, že nikdy není záruka, že to nikdo nezneužije. Kde máte ty záruky? No já když jsem zažil takové to klasické sledování před rokem 1989, tak to bylo jako něco jiného, ale dneska opravdu, už je ten člověk potom, absolutně nemá možnost, kde by se trošičku schoval a každý z nás potřebuje určité soukromí. Potřebujete soukromí, aby člověk měl klid, aby se ztišil, aby se mohl soustředit, potřebujete soukromí, kdy si potřebujete, s někým chcete dobře pohovořit a tam nejde vůbec o nějaké tedy utajení, takže ano, je tady nebezpečí dehumanizace. Na jedné straně obrovská výhoda jaksi ulehčení, přijít tedy na příčiny ohrožení bezpečnosti, ale tím se nedá omluvit všechno, nemůžeme přece na úkor bezpečnosti ztrácet právo také na soukromí. Víte, to by vedlo potom tak, že jsou potom intimní vztahy mezi manžely, mezi partnery, kde je přece důležité soukromí. Zase nejde o nějaké utajování, ale kam by to vedlo?

Vladimír KROC, moderátor:
Asi se dá zase použít takové to všeho s mírou.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Všeho s mírou.

Vladimír KROC, moderátor:
Hostem Dvojky a pořadu Jak to vidí je dnes Václav Malý. Letos vlastně naposledy, protože už spějeme rychle k roku 2020, myslím, že Vaše příští návštěva bude někdy 3. ledna tady u nás.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Ano.

Vladimír KROC, moderátor:
Pojďme si teď připomenou některá výročí, dnes je to 91 let, kdy se narodil spisovatel a disident Karel Pecka.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Já jsem měl to štěstí, že jsem ho také poznal, že jsme spolu asi dvakrát hovořili, a je to významný spisovatel, který nevešel tak příliš do povědomí naší společnosti, ale on strávil jako mladý muž 11 let v kriminále. A Motáky nezvěstnému, to je nejznámější dílo, v podstatě jeho dílo se týká těch hrozných chvil a perzekucí v 50. letech, 60. letech. A je dobře si tohoto spisovatele připomínat, protože zůstal člověkem pevným, nezlomilo ho to a víte, jak je to těžké pro mladého muže, který v 19 letech třeba je na jedenáct let zavřen a teď se musí postavit na vlastní nohy, když ho pustí z kriminálu, tak je dobře, že si můžeme připomenout 6.12., jak jste řekl, že se narodil Karel Pecka.

Vladimír KROC, moderátor:
Je zajímavé, že některými kritiky je řazen mezi dílčí pokračovatele Franze Kafky, to mě zaujalo.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Ano, já jsem četl takřka všechna jeho díla, vyšlo souhrnné dílo jeho zásluhou jednoho dobrého muže a myslím, že kdo tedy touží po literární kulturní vzdělanosti, že by neměl pominout tohoto spisovatele.

Vladimír KROC, moderátor:
Jenom připomenu, že Karel Pecka zemřel 13. března 1997, to pro úplnost, ale zanedlouho oslaví 82. narozeniny Karel Schwarzenberg, tedy celým jménem Karel Jan Nepomuk Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas kníže ze Schwarzenbergu.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
No tak knížete Schwarzenberga myslím, že není třeba představovat, já bych jenom zdůraznil, že je to muž, který udělal velmi mnoho pro naši společnost před rokem 1989. Jistě po roce 1989 byl vedoucím Prezidentské kanceláře, ministrem zahraničí, je senátorem, ale především bych zdůraznil, že on nezačal něco činit pro naši vlast až po roce 1989, ale před rokem 1989, a že se na to tedy někdy zapomíná, že se vždycky hlásil k Čechům, a že je to člověk, který vidí realitu, který se nepohybuje jenom v nějakém světě určitých společenských a sociálních bublin.

Vladimír KROC, moderátor:
Když jsme u těch výročí, toto je smutné, v neděli to bude rok, kdy zemřela ruská obhájkyně lidských práv Ludmila Alexejevová, legenda sovětského disidentu, poznal jste ji osobně?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Já jsem byl na jednom setkání, ale nemluvil jsem s ní, jen jsem sledoval její vystoupení, no úžasná žena, víte, v tehdejším Sovětském svazu hájit lidská práva, píše o tom Solženicyn, symbolem byl také akademik Sacharov a ona patřila vedle těchto symbolů k největším ženám tehdejšího Sovětského svazu a stále se tedy zabývala lidskými právy i po rozpadu Sovětského svazu. Před tou ženou člověk musí se jenom sklonit. A přitom to nedělala pro svoji slávu, proto, aby byla populární, ona potom byla, že jo, vyhoštěna ze Sovětského svazu, žila dlouhá léta ve Spojených státech, ale zase se v roce 1993 vrátila do Ruska.

Vladimír KROC, moderátor:
7. prosince 2012 odešel slovenský historik Jozef Jablonický. Proč je dobré si jeho připomínat.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Já jsem měl také možnost Jozefa Jablonického poznat, samozřejmě v českém prostředí, jenom tedy mezi historiky, je to známá postava, je to historik novodobých slovenských dějin, a on napsal především historické práce o Slovenském národním povstání, kde je hodně mýtů, protože samozřejmě, třeba Gustav Husák si přisuzoval více zásluh na tom povstání a vůbec komunisté, a činí to do dneška, než byla pravda, a on toto odhaloval, tak samozřejmě, tím se stal nepohodlným, také potom byl z historického ústavu Slovenské akademie věd vyloučen, po roce 1989 se mohl vrátit, také jsem s ním mnohokrát hovořil o novodobých dějinách slovenského státu, a mnohé zajímavé jsem se dozvěděl, i o tzv. slovenském státu, a samozřejmě speciálně tedy o tom Slovenském národním povstání.

Vladimír KROC, moderátor:
A ještě, jako obvykle, při tomto našem setkání u mikrofonu, divadelní představení, které jste v poslední době viděl?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Tak teď to byla opravdu hojnost, byla to žeň a musím pochválit pardubické divadlo, které v Divadle v Dlouhé v Praze nedávno hrálo hru Petra Abraháma, což je synonym pro režiséra Petra Novotného, který režíroval hru Rasputin. Je to tedy o tom známém muži, mužíkovi, který ovlivnil císařovnu, který ovlivňoval i cara Mikuláše II. a který měl svého času veliký vliv na carském dvoře, v roce 2015, v roce 2016 minulého století. Je to vynikající hra, samozřejmě to není přesně podle těch historických kontur, ale člověk tedy je napjat, i když to představení trvá více jak dvě hodiny, a musím tady opravdu se sklonit před výkonem Ladislava Špinera, který hrál hlavní roli. Takže to je taková výzva i pro pražská divadla, že ta mimopražská divadla často tedy přivážejí úžasná představení. Ještě jednou, doporučuji, kdo pojedete do Pardubic, jít na hru Petra Abraháma Rasputin. Pak mě velmi mile překvapil Disk, to je studentské divadlo, kde Štefan Pácl, což je mladý výborný režisér, viděl jsem několik jeho režírovaných her, tak tentokrát zvolil klasiku Euripides Orestes. Tak jsem si zase trochu pochutnal na takovém klasickém řeckém dramatu, a zase tedy hlavní představitel Orestea Michael Goldschmid, no tak ten má nakročeno, aby se stal velkým hercem. A někteří tedy ti herci toho studentského kolektivu, myslím, že o nich budeme v příštích letech slyšet, takže jen tak dál a jsem rád, že vedle těch všelijakých komedií, tak, že třeba je opravdu na ten repertoár zase zařazená klasická řecká hra.

Vladimír KROC, moderátor:
No a poslední je Totální transmagedon, groteska na 800 metrů ze zákulisí sportovního skandálu první republiky, Transky, body, vteřiny, Divadla Petra Bezruče.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Divadlo Petra Bezruče mám velmi rád, které každý rok přijíždí také do Prahy, a v Divadle v Celetné hráli právě tuto hru, kterou napsal a režíroval Tomáš Dianiška. Ono to zní trošku divoce, ale je to v podstatě o atletce Zdeňce Koubové, která před druhou světovou válkou vytvořila několik rekordů na různé vzdálenosti běhu. Nakonec tedy ty rekordy byly anulovány, protože ona se potom dala přeoperovat na muže, a v podstatě ta hra je o tom období, kdy ona nějak tak bojovala se svoji sexualitou, a kde se tedy vytvářel nový obzor, že nakonec se rozhodla stát jakoby mužem. A samozřejmě, ta bolestivá chvíle, kdy v podstatě byly anulovány výsledky. Já to jméno slyšel poprvé a myslím, že je to tedy zajímavé téma, a musím říci, že to bylo úměrné, úsporné, nejdřív jsem měl strach, když jsem viděl, o čem ta hra má býti, ale jsem rád, že jsem na tu hru šel. A Divadlo Petra Bezruče opravdu prezentuje velmi kvalitní představení a také doporučuji, i Ostravákům a nejen Ostravákům.

Vladimír KROC, moderátor:
Děkujeme za doporučení. Poslední výročí na rozloučenou, 3. prosince 1996 jste byl jmenován biskupem. Jakých to bylo 23 let?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Tak já ta léta hodnotím pozitivně, samozřejmě zdaleka se mi nepodařilo všechno, co jsem měl na mysli, byl jsem svým způsobem naivní, musel jsem si zvyknout, že pracuji v pevné struktuře, že pracuji v kolektivu, že někdy nemohu nějak prosadit své náhledy, že se musím opravdu učit být velmi tolerantní a vnímat tedy náhledy toho druhého, na druhé straně, zažívám těch pozitivních okamžiků mnohem více, než zklamání nebo okamžiků negativních. Nechci tady malovat něco krásného na zeď, ale když se tak jako podívám za ta léta, tak mohu říci, že to nebyla marná léta. Víte, mě vždycky těší, když se setkám s lidmi, kterým o něco jde, s lidmi, kteří jsou schopni obětovat své síly, svůj čas, pro něco dobrého, lidi, kteří rozdávají okolo sebe radost a naději. A o tyto lidi já se opírám, a jsem rád, že těch lidí není málo, tak to bych asi charakterizoval své působení jako pomocný biskup pražský. Samozřejmě, cítím některé dluhy, že ne vždy jsem byl důsledný, že ne vždy to šlo tedy podle mých představ, ale komu jde život podle jeho představ. Zralost života spočívá v tom, že se člověk dovede, i s těmi překážkami vyrovnat, a neztratí elán.

Vladimír KROC, moderátor:
Hostem pořadu Jak to vidí byl Václav Malý. Moc děkuji, ať se Vám dál daří. Mějte se hezky, na shledanou.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Děkuji za příjemné setkání a přeji všem posluchačům příjemný advent, který má vyústit v radostné vánoce. Děkuji.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.