Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 6. května 2022

Vladimír KROC, moderátor
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes pomocný biskup pražský Václav Malý, dobrý den.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
Jak dlouho vydrží rostoucí sympatie vůči Evropské unii kvůli válce na Ukrajině, jak si budeme připomínat mecenášku Medu Mládkovou, kdo je nový papežský nuncius v Čechách a na Moravě. Tak to je stručný výběr z našich dnešních témat. Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Podpora Evropské unie se po vypuknutí války na Ukrajině podle posledního průzkumu agentury STEM výrazně zvýšila. Jak dlouho myslíte, že vydrží?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Tak to je pro mě otázka. Je důležité, aby stále vláda, státní orgány ale i pracovníci v médiích vysvětlovali, co to znamená, tedy být členem Severoatlantické aliance, být členem Evropské unie. Jaké výhody to přináší, že je to kolektivní bezpečnost, protože pořád ta informovanost je velmi nízká. V souvislosti s válkou na Ukrajině ano, zvýšil se počet lidí, kteří souhlasí s tím, ale pořád je ještě hodně pochybovačů a bohužel pořád kolují takové nepěkné zprávy, že vlastně doplácíme na Brusel, že Brusel nám musí poroučet a podobně. Přitom to není tedy pravda, protože když se člověk podívá, já už jsem to tedy mnohokrát zdůraznil, na různé renovace, různé stavby, tak vždycky člověk čte, že je to také z fondu Evropské unie. A zároveň teď vidíme, jak je důležitá kolektivní bezpečnost. To znamená, když jsme tedy aktivní součástí Severoatlantické aliance, protože jak stát, který by nebyl v těchto vazbách, v těchto institucích, tak nemáme šanci se vůbec jako ubránit.

Vladimír KROC, moderátor
Důležité je vědět, že podle autorů průzkumu nárůst podpory, tedy Evropské unie nesouvisí s vyšší spokojenosti a fungováním unie, ale s posilujícím pocitem ohrožení a vymezení se v geopolitické rovině. Takže až jednou, doufejme pomine nebezpečí, tak ta podpora opět opadne?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
No, to trochu se obávám, že ano, nebyl bych rád špatným prorokem, ale samozřejmě ta nálada společnosti je kolísavá. Teď ekonomická situace, zdražování není pro mnohé tedy snadná. Samozřejmě ten pocit ohrožení může zase nebýt tak intenzivní po nějakém čase, což bych si velmi, velmi přál, abych to zdůraznil, že tudíž opravdu je třeba osvěty a ta osvěta naprosto nedostatečná. Takže apeluji na pracovníky ve sdělovacích prostředcích, ale také i na veřejné činitele, aby si nemysleli, když se budou opakovat, že to je nutné, je třeba to opakovat.

Vladimír KROC, moderátor
Bleskový průzkum Eurobarometr ve všech členských státech Evropské unie ukazuje, že mezi občany Unie panuje široká shoda ve prospěch reakce Evropské unie na ruskou invazi na Ukrajinu, čili většinou jsou spokojeni. A většina Evropanů se domnívá, že od začátku války projevila Evropská unie solidaritu a ve své reakci byla jednota a rychlá, což tedy ocení. Myslím, že tyhle postoje napříč Evropou jsou povzbuzující ne?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Já myslím, že ano, je třeba vidět přes hranice našeho státu a že tvoříme nějaký celek, aniž ztrácíme svojí národní kulturní identitu. To je třeba také tedy zdůraznit, to záleží jenom na nás, na kolik si budeme vážit svého jazyka, našich kulturních tradic. To neznamená vůbec jako ztrátu sami sebe. A myslím, že je dobré, že teď ta reakce na tu válku na Ukrajině přece jako trochu semkla. Evropany, i když samozřejmě výjimky existují a je třeba stále tedy na to apelovat jedině ve společné cestě je budoucnost. Protože v tom globálním světě Evropa je jenom jednou ze součástí mocenských vztahů na naší planetě. Jsou tady Spojené státy, které byly vždycky, ale například rostoucí vliv Číny, rostoucí vliv Indie, Brazílie, takže jako Evropané můžeme obstát i v této konkurenci ekonomické, politické, bezpečnostní jenom jako celek.

Vladimír KROC, moderátor
Já bych se ještě vrátil k tomu slovo solidarita, protože myslím, že to jakým způsobem se projevila většina našinců, tak bylo až dojemné, se snaží pomáhat utečencům z Ukrajiny. Zase je to asi běh na dlouhou trať. Jde o to, aby nám nedošly síly, aby, abychom neokorali.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Ano, to máte naprostou pravdu a já už se setkávám i s takovými reakcemi, Ukrajincům ano, nám ne. Tak myslím, že je důležité právě si uvědomit, že to bude déle trvat a že i když ta situace ani pro nás není jednoduchá, tak přece jako člověk by měli mít na zřeteli, že druzí jsou na tom mnohem hůře. Že to jsou lidé, kteří opustili své domovy, často ztratili své domovy. Potom za druhé většina Ukrajinců chce pracovat, nejsou to lidé, kteří by chtěli jenom říct z nějakých podpor. A mnozí z nich jak to vyjadřují, by se rádi zase vrátili domů. Takže to je zase úplně trochu jiný typ migrantů nebo lépe řečeno přistěhovalců, než to bylo třeba v roce 2015. To byla složitá otázka, to tady nebudeme rozebírat, o tam jsme tedy mluvili. Tohle všechno by se tedy lidé měli uvědomit. A že pokud jako dojde k takovému vnitřnímu vyrovnání smíru, tak myslím, že nám nehrozí nic nebezpečného, že se nezvýší kriminalita, nezvýší se násilnost, to jsou všechno tedy pozitivní jevy, tak bych byl rád, kdyby lidé v té solidaritě vydrželi.

Vladimír KROC, moderátor
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes biskup Václav Malý. Odešla mecenáška Meda Mládková, bylo jí 102 léta. Prožila myslím bohatý a naplněný život, jak jste ji poznal?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Tak já jednou dokonce při nějaké příležitosti jsem s ní jel v autě z Bratislavy do Prahy, tak jsme tehdy hovořili. Upřímně řečeno, teprve tehdy jsem se tak trošku seznámil s tím, co všechno tedy vykonala. Ne, že by se chlubila, ale protože přece ty 3-4 hodiny jízdy, tak byl čas na to, na leccos se tedy zeptat. Potom jsem ji viděl ještě asi 2×. Já se s ním nestýkal, ale samozřejmě jsem sledoval její aktivity. Chodil jsem pravidelně na výstavy na Kampu, kterou ona zvelebila Sovovy Mlýny. Byla to mecenáška, člověk, tedy kterému šlo opravdu o kulturu. A ona v jednom rozhovoru řekla, přežije-li kultura, přežije národ.

Vladimír KROC, moderátor
Já jsem si myslel tutéž větu, takže ona tím žila vlastně?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Ona tím žila, vždycky se hlásila k Čechům i její tedy manžel, který byl významným finančníkem a podporovala i za doby takzvané normalizace vynikající umělce výtvarného umění, kteří nemohli třeba vystavovat z různých politických důvodů. Ať už to byl pan Kolíbal, ať už to byl Kolář, ať už to byla Šimotová a další. Zároveň jak je známo, že jo sbírala také tedy obrazy od Františka Kupky, což je dneska malíř, který je známý ve světě, ale mnoho těch obrazů právě odkázala do Muzea Kampa, což je úžasné, že netrvala, že je to můj majetek, ale dovedla to dát bez jakéhokoliv nějaké satisfakci finanční. To je něco úžasného to její tedy mecenášství. A že to byla žena vzdělaná, mimochodem se stýkala s nedávno zemřelou Albrightovou Magdalenou. Měla známé i v politických kruzích Spojených států. Takže možná ani ovšem nevíme, co všechno ona mohla zase vysvětlit i tehdejším představitelům Spojených států amerických. Ale především tedy ten její kulturní zájem. A myslím, kéž by takových lidí bylo více. Ano, jsou u nás i někteří miliardáři, kteří podporují kulturní akce. Za to bych jim rád tedy poděkoval, že nemyslí tedy jenom na svůj prospěch nebo ekonomické výnosy. Ale ona je takovým tedy příkladem. A ona měla také tedy heslo, chci, mohu. Byla tehdy cílevědomá, že nevyhledávala jenom ty nejsnadnější cesty, ale dokázala prosadit svou a nechtěla být nějak jako oslavovaná. Já jsem jako nezaznamenal, že by vyhledávala sdělovací prostředky, abych řekla, to jsem já, která vám pomohla. Prostě to chápala jako službu dobrého kulturního povědomí, navazování na dobrou kulturní tradici. A my Češi máme opravdu na co tedy navazovat. A zároveň šlo o kvalitní umění, protože dneska bohužel musím jako říci i v těch oblastech kulturních, často tedy upozorňují na sebe díla, která zase za to tolik nestojí, kdežto ona měla vkus, takže sláva jí, dožila se vysokého věku a díky teda, že tady je po ní ta památka Kampa muzeum, že jo Sovovy mlýny, kde se opravdu konají kvalitní výstavy.

Vladimír KROC, moderátor
Sloužil jste mši za další velkou osobnost k nedožitým osmdesátým narozeninám slavné gymnastky, sedminásobné olympijské vítězky Věry čáslavské, jak stojí připomněl?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Já jsem jí připomněl především jako ženu, která se nepokořila a která nelpěla na své slávě. Víte, dneska když člověk vidí některé ty hvězdy nebo hvězdičky. Teď je otázka, jestli vůbec jsou to hvězdy, jak stále dávají o sobě vědět. A ona se smířila s tím a bylo to veliké ponížení, když hned ze začátku takzvané normalizace byla upostraněna, v podstatě na veřejnosti se o ní nemohlo mluvit a ona to tedy unesla, aniž zatrpkla. A toho si tedy velmi vážím a já bych si tady dovolil zase jeden citát. Kdo podstoupí riziko, postaví se světu a čelí mu s odvahou, toho čeká obrovská odměna. Tou odměnou je sebeúcta. Takže ona tu sebeúctu neztratila. Ona nepopřela své svědomí, ale já opravdu si vážím, protože ona byla opravdu slavná, dá se říci, že po těch olympijských hrách v roce 1968, na které si dobře pamatuji, tak byla známa takřka v celém světě. A přitom jako zůstala skromnou ženou. Stále jí to druzí připomínali. A já jsem byl moc rád, to tady připomenu, že ona v roce 2016 asi 3 měsíce před svojí smrtí za mnou přišla a měli jsme nádherný dvouhodinový rozhovor, kde ona tak jako balancovala, kde dělala bilanci svého života. Byla velmi upřímná, o tom tady jako nebudu mluvit, až mě to tedy překvapilo, že mě vyhledala. Ovšem to ona ani nevěděla, že za tři měsíce už nebude mezi námi, protože domlouvala jinou akci. Mši, která se nakonec konala, ale bohužel teda bylo to už i s tím, že není mezi námi. Takže já na ni mám velmi milou vzpomínku a samozřejmě si také pamatuji ten listopadový týden 1989, bylo to v pátek. To už přicházelo na Václavské náměstí spousty desítek tisíc lidí a byli tak jako nadšeni, že teď ještě musí pochodovat městem dál. A ona najednou za mnou přišla a řekla, prosím vás, zastavte to, aby se to nestalo nějakým takovým jako spontánním potom vstupem, kdy dojde také i k nějakým nepřístojnostem. Takže ten její starostlivý hlas já dodnes tedy slyším. Takže Věra Čáslavská, i když potom měla docela těžký život, byl jsem rád, že Václav Havel ji vzal tak jako pod ochranná křídla. Ona kvůli tomu také musela snést spoustu takových nepříjemných reakcí. Ale ke konci života žila opravdu důstojný tedy život, sebeúctu a život, který byl přejný. Ona nezáviděla nebo neříkala, víte, já jsem byla nejlepší a tyhle ty už tak jako dobré nejsou. Takže tady bych zdůraznil tento morální charakter a nemělo by se na nic zapomínat a kéž takových lidí by bylo co nejvíce.

Vladimír KROC, moderátor
Ve speciální urně přivezla koncem dubna z Washingtonu ministryně obrany Jana Černochová popel gen. Františka Moravce. Zemřel ve Spojených státech v roce 1966. Ostatky byly uloženy teď v jeho rodné Čáslavi. Jak významný je to moment?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Je to významný moment, protože nikdy není toho dost, abychom si připomínali významné charakterní osobnosti. Před chvílí jsme mluvili o dvou. Tohle je třetí, ale samozřejmě jich je mnohem více. Byl to zpravodajec, který potom v Londýně pokračoval ve své činnosti. Má veliké, veliké zásluhy, že dokonce získal i informace z nacistických kruhů. O tom jsou dneska už i historické studie a byl to člověk, který stál u toho nápadu té akce takzvaný Anthropoid, to znamená atentát na Heydricha, protože tehdy tedy se začlo o tehdejším Československu mluvit. Tehdy vešlo ve známost právě díky této akci, která samozřejmě přinesla oběti, ale je dobré, že tato akce je připomínaná. Samozřejmě jako mnoho dalších výborných lidí po roce 1945 se nedočkal vděku. Dokonce nemohl pracovat ani v armádě, potom zase trochu ano. Ale v roce 48 a udělal dobře, tedy odešel, protože jistě by ho tedy čekalo nespravedlivé obvinění. Pracoval potom i v bezpečnostních složkách Spojených států. Nikdy nepřestal tedy nějak tak myslet na naši vlast a v roce 66 tedy ve Spojených státech zemřel. A teď právě 22.2., 26. dubna letošního roku byly jeho ostatky uloženy v rodné Čáslavi, takže toto jméno by také nemělo být tedy zapomenuto. Byl to muž, který zorganizoval tedy rozvědku na té špičkové úrovni tehdejších možností.

Vladimír KROC, moderátor
V pořadu Jak to vidí mluvíme s biskupem Václavem Malým. Novým apoštolským nunciem v Česku se stal arcibiskup Jude Thaddeus Okolo, který se narodil v severní Nigérii. Co myslíte, že se dá od této změny čekat?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Tak já byl užaslý, v kolika zemích on působil. Já si ho pamatuji, když působil i na nunciatuře jako druhý muž nebo muž číslo dvě, protože dokonce jednou jsem s ním také tedy spolu sloužil bohoslužbu, on.

Vladimír KROC, moderátor
Čili tento muž už tady v Česku byl.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
On už tady v Česku byl koncem devadesátých let /souzvuk zvuků/. A vrátil se teď z Irska. On jako muž číslo dvě působil na Srí Lance, na Haiti, ve Švýcarsku, na Antilách v Austrálii. A jako nuncius ve Středoafrické republice v Čadu, v Dominikánské republice, v Portoriku a v Irsku. Takže to je muž tedy světa znalý. V tom Irsku rozhodně to nebyla lehká pozice, že jo, protože tam se vyšetřovaly ty skandály. Ty záležitosti takové nepříjemné týkající se klášteru a podobně. A jak jsem slyšel, tak prý umí česky, češtinu nezapomněl. Předcházející nuncius, který odešel do Austrálie. Ten měl opravdu výborně česky, a dokonce jsem slyšel v takové chvíli, že tento by se mohl ještě lépe zdokonalit v češtině než odcházející nebo odešlý nuncius /nesrozumitelné/. A byl to muž, který pochází ze severní Nigérie, takže i docela ví o tom napětí křesťansko-muslimském, protože bohužel v Nigérii působí také radikální islamistické hnutí Boko Haram, které tedy opravdu drtí ty křesťany. Takže on rozhodně není naivní. Byl ve Středoafrické republice nunciem. Já jsem tam byl v roce 2015. To je jedna z nejchudších zemí světa. Pořád tedy dá se říci ve válečném stavu. Takže je to muž, který opravdu ví, co to znamená bída. Co to znamená nenávist. Takže se nepohyboval jenom v takovém tam hoch světě, ale například, že jo ta nunciatury v hlavním městě /nesrozumitelné/ republice je velmi tedy prostá. Tam ten nuncius není, to je uzavřen v hradbách, ale musí být v podstatě v každodenním styku s tou chudobou. Takže to je dobře, že tento muž přichází. Na kolik on pochopí opravdu tu situaci u nás, protože se to přece jako mentálně změnilo, ekonomicky, politicky od toho přelomu tisíciletí, to je veliká otázka, doufejme, že ano. Co lze jaksi očekávat. Samozřejmě teď se čeká už několik let, na jmenování nového pražského arcibiskupa. Tak uvidíme, jestli tím jeho příchodem do Prahy se to urychlí, i když to řízení už je tedy v Římě. Tak si myslíme, že je to konečné slovo stejně už jako je někde jako řečeno, teď jde o to, kdy to bude publikováno.

Vladimír KROC, moderátor
Na závěr ještě jedno téma. Ministerstvo školství zvažuje, že zruší povinný druhý cizí jazyk, který se teď musí učit všechny děti nejpozději od osmé, pardon, třídy základní školy, co si o tom myslíte?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Tak já musím říci, že mě to překvapilo, když pan ministr školství tohle to vyhlásil, protože jsem přesvědčen, že je dobré, když na konci základní školy je možnost tedy výuky ve dvou, dvou cizích jazyků. Angličtina se pokládá za samozřejmou, ta už se učí, tuším, asi od třetí třídy. Ale čím více jazyků člověk zná, tím více je člověkem, abych to tak parafrázoval. A samozřejmě záleží na nadání každého žáka. Některý je jako nadanější, zvládne to lépe, některý méně nadaný. Ale co já pokládám za důležité, jednak tím cizím jazykem člověk se naučí trošičku více také a měl by být k tomu veden, poznat různé tedy kultury, různý způsob myšlení, protože ten jazyk to není jenom se nabiflovat slovíčka, ale to znamená také, že je to spojeno s nějakou tedy kulturou. Takže rozhodně tedy s tím jsou spojeny tedy i kulturní informace, a to by bylo dobré, že jo, aby ze se strany těch vyučujících na tohle byl kladen důraz. A potom, a to pokládám za důležité nejen tedy takový určitý zase jako rozhled, ale i pěstování paměti. Dneska hned otevřeme mobil nebo počítač a hned si jako přečteme na Wikipedii nebo někde jinde informaci. Kdyžto, když se učíte jazyk, tak musíte pěstovat paměť. Ta slovíčka se musíte naučit. Protože většinou nemáte možnost, abyste hned byl někde v té cizině, kde se mluví tím cizím jazykem, abyste si to osvědčil. Samozřejmě to je výborné, ale to je druhý krok, ale nejdřív to musíte šprtat. Já to vím od sebe, kdy jsem se v kotelně šprtal slovíčka, bolela mě hlava, zlobil jsem se, ale tu paměť jsem napínal, napínal a nakonec se to tedy zlomilo. A to myslím, že je důležitý moment, na který se trošičku jako dnes zapomíná. Mluví se o tvořivosti, ale zároveň té tvořivosti je třeba také tedy paměť. Takže i z tohoto důvodu myslím, že je dobré, kdyby zůstala u té výuky dvou cizích jazyků, i když někdo to samozřejmě úplně nezvládne, ale alespoň ty počátky.

Vladimír KROC, moderátor
Tak tedy v kotelně to byla němčina, co jste se bifloval?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Ne, tak v kotelně jsem se bifloval španělštinu a francouzštinu. Tak samozřejmě zdaleka nejsem tak dokonalý, neměl jsem možnost nějaký delší čas být v těchto zemích, abych se teď v tom trošku jako zlepšil, ale mohu číst si, domluvím se, ale je to taková česká francouzština, česká španělština, ale díky bohu za to, že mohu číst a mohu také leckdy poslouchat něco pěkného.

Vladimír KROC, moderátor
No k tomu ale přidáme němčinu, což byl asi hlavní váš jazyk.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Němčina to je takovej hlavní jazyk a angličtina no.

Vladimír KROC, moderátor
Ministr školství Petr Gazdík argumentuje mimo jiné mezinárodními testy Pisa, podle nich asi 20 % žáků základních škol prý nezvládá ani, tedy na dostatečné úrovni ani mateřský jazyk. Proto tedy chtějí slevit z toho druhého povinného jazyka cizího?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
No, to myslím, že je opravdu vážná otázka. To už jsem taky tady říkal, tak se opakuji. Omlouvám se, víte, když tak někdy slyším v metru nebo v tramvaji rozhovory lidí, tak si říkám, jsem ještě v Čechách? Protože do toho spousta anglismů nebo když člověk vidí písemné projevy někdy i vysokoškoláků, protože dostávám, že jo různé maily, no tak ten jazyk tedy chudne. A myslím, to není žádný nacionalismus, ale že bychom měli dobře znát svůj rodný jazyk, abychom potom dovedli ocenit taky tedy hodnotu toho jazyka cizího. Já nevím v na kolik v našem školství všeobecně je na to kladen důraz, ale já když jsem měl na starosti v naší arcidiecézi církevní školství, tak jsem to často opakoval. Protože opravdu v češtině jenom můžete vyjádřit kdeco. Jistě jsou některé odborné termíny. Je třeba tedy použít ten cizí termín, ale já třeba mám takovou zásadu, že minimálně ve svých promluvách nebo veřejných projevech užívám cizí slova, protože to můžu krásně vyjádřit češtinou.

Vladimír KROC, moderátor
Podle ministerstva žádají, to zrušení povinného druhého jazyka, sami ředitelé škol, jak si to vysvětlujete?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
No, asi taky trošičku těžkostech sehnat dobré tedy pedagogy. To si dovedu představit. Samozřejmě ta starost s tím, že někomu to nejde, ale přesto myslím, je to můj osobní názor. Já samozřejmě nemám jako na to žádný vliv, že by u toho mělo zůstat.

Vladimír KROC, moderátor
Existuje petice za zachování povinného druhého jazyka, kterou podepsalo na 2,5 tisíce lidí, takže vy byste svůj podpis připojil?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Já bych svůj podpis připojil.

Vladimír KROC, moderátor
Hostem pořadu Jak to vidí, byl dnes pomocný biskup pražský Václav Malý. Moc děkuju za rozhovor, ať se vám daří. Mějte se hezky, na shledanou.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Bylo to s vámi příjemné a já posluchačům přeji, aby neztráceli naději i v této poměrně těžké chvíli. A doufám, že ta válka v Ukrajině konečně někdy skončí.

Vladimír KROC, moderátor
Příjemný poslech dalších pořadů vám přeje Vladimír Kroc.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.