Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 5. června 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Naladili jste si pravidelný rozhovor na aktuální témata v souvislostech. Dobrý den vám přeje Zita Senková. A v našem studiu vítám Václava Malého, světícího biskupa pražského dobrý den.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zajímat mě bude například to, kudy vede cesta ven z policejní brutality, rasismu a nerovnosti pro Ameriku. A naší pozornosti neujde ani jedna dražba. Nerušený poslech. Před 70 lety, v prvním červnovém týdnu roku 1950, stanula před Krajským soudem v Praze Milada Horáková. Byla jednou ze čtyř odsouzených k smrti ve vykonstruovaném politickém procesu, který probíhá od 31. května do 8. června 1950. Miladu Horákovou, členku České straně národně sociální, a bývalou předsedkyni Rady Československých žen, popravili 27. června 1950. Co, pane biskupe Malý, symbolizuje ve Vašich očích tento životní příběh?

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Milada Horáková se stala symbolem. Byla to vlastenka, byla to žena, která se zasazovala o rovnoprávnost žen, byla to žena, která se hlásila k víře, obrovsky statečná, která to nikdy nevzdala. Ona byla v podstatě v průběhu druhé světové války zavřená pět let, a přesto po roce 1945 znovu se tedy pustila do obrany opravdové demokracie, protože víme, že to mezidobí, před uchopením moci komunisty, v roce 1948, že nebylo vůbec jednoduché. Ona stála tedy na straně demokracie, usilovala o to, aby nedocházelo k manipulaci, aby byla respektována lidská důstojnost. Pro mě to je tedy symbol opravdové ženy, jejíž odkaz je aktuální pro každou dobu. I když žila v určité historické době. A co tedy je pro mě podivuhodné, že po těch těžkých zkouškách výslechů. Slyšeli jsme, že teď je to tedy 70 let od toho, kdy probíhal ten proces s ní, a s dalšími, že ona nepodlehla nějakým těm omamným látkám, a že hrdě se hlásila tedy k tomu, co konala, vůbec toho nelitovala, protože dobře víme, že při výsleších bylo užíváno nejen násilí, ale že byly těm vyslýchaným dávány různé omamné látky, potom se oni přiznávali ke všemu možnému, co nikdy nevykonali. A ona si zachovala tedy čistou mysl. A statečně tedy šla i pod tu oprátku. To je tedy neuvěřitelné, a zároveň to ukazuje slabost toho komunistického režimu, který si vybíjel své násilné choutky na nevinné ženě. Víte, ne že by bylo správné, aby ten systém likvidoval muže, to vůbec nechci říci, ale tohle bylo znamení, že ten systém opravdu tedy nezná v brutalitě hranic. Proto je důležité, aby i mladá generace se učila o této ženě, protože zase v našich dějinách není tolik těch žen, které by vynikaly nad průměr, máme mnoho tedy významných mužů, kteří jsou připomínáni, ale těch žen zas tolik není, tak si myslím, že si to zaslouží pozornost, i pro budoucí generace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Milada Horáková byla jedinou ženou, která byla v politických procesech, po únoru 1948, odsouzena k smrti, a opravdu popravena, za její milost se přimlouval třeba Albert Einstein. Co si ten tehdejší režim vůbec od těch monster procesů sliboval?

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
No chtěl především zastrašit lidi. A co bylo tedy smutné, že mnoho tehdejších občanů Československé republiky podepisovalo petice, v nichž žádalo smrt těch, kteří byli souzeni. To je obrovská ostuda. Přirozeně, člověk chápe strach, strach o jejich existenci, o jejich rodiny, ale na druhé straně, k tomuhle se propůjčit, to už je tedy přes čáru. A bohužel, ta manipulace a propaganda byla tak silná, že mnoho tehdejších občanů Československé republiky tomu podlehlo. To je veliký tedy vykřičník, na který by se také nemělo zapomenout. Většina těch lidí už nežije mezi námi, ale já jsem se ještě tedy setkal, i ve svém dospělém věku, s některými, mě tedy docela jako tak mrzelo, že v podstatě ti lidi vymazávali tu svoji minulost, a vůbec jako neměli odvahu si to aspoň přiznat sobě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak jsem se dočetla, Miladu Horákovou, rozenou Královou, silně ovlivnil její otec, Čeněk Král, od něj převzala například jeho zásadu, cituji: "Vždy musíš hledat a vyznávat pravdu, a chovat se tak, aby ses nikdy nemusela stydět, až se podíváš nazpět".

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
No to je nádherné. Protože ona je třeba především pravda vůči sobě, že člověk má své silné stránky, má své slabé stránky, přiznat si, že třeba ze strachu selhal, přiznat si své chyby, chyby ve svých vztazích. A to myslím, že je obrovsky osvobozující, protože se mi zdá, že někdy žijeme v takové atmosféře, kdy chceme hrát před těmi druhými, že něco tedy jsme, nebo že jsme lepší než ve skutečnosti jsme. To nejde o nějaký exhibicionismus, to nejde o odhalování nějakých vnitřních intimit, ale být upřímný k sobě, a samozřejmě, pokud možné, noblesně, kulturně, kultivovaně, být upřímný i vůči těm druhým. A především nějak tak jako pěstovat svědomí, to je taková citlivá záležitost. To je opravdu schopnost člověka dopídit se toho, co je pravda, co je lež, co je polopravda, ale vyžaduje to práci na sobě. To všechno tedy s tím souvisí, a děkuji, že jste tento citát tady řekla, protože myslím, že to je celoživotní program pro naši životní cestu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Možná bychom k tomu mohli přidat, co se týče toho programu, i ono pěstování svědomí, pane biskupe.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Ano. Víte, dneska v podstatě slovo svědomí se vytrácí ze slovníků, vyvolává otazník, co to vlastně je. Já neříkám, že se má do lidí bouchat, a teď pořád jenom jako tlačit, ale na druhé straně právě svědomí je ta schopnost, jak už jsem řekl, že člověk může dopídit se toho, co opravdu tedy v životě stojí, za to, co jako je chybou, kde je tedy falešný směr. Ne vždycky je to jednoduché, ale když člověk něco špatného udělá, to každý snad jako víme, pokud se dovedeme zastavit, že člověk má třeba jako určité výčitky, nebo je tam určitý vykřičník. A právě tohleto nepřehlušit. Protože dneska žijeme pořád v pohybu, a někdy tak jako přehlušujeme sami sebe, pořád jako utíkáme od sebe. A zralý člověk je ten, který od sebe neutíká, který dovede unést také sám sebe.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Životními zvraty a peripetiemi, rodinnými i profesními dramaty, je poznamenán život Marie Rút Křížkové. Jak se píše na jejím profilu, na stránkách Paměti národa, je patřičně hrdá na odolné a silné ženy, které se mezi jejími předky vyskytovaly.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Tak Marie Rút Křížková dneska slaví své narozeniny. Proto ji tedy zmiňujeme. Mimochodem byla také mluvčí Charty 77, žena, u níž se pořádala různá setkání, duchovní, žena statečná, která také se snažila přiblížit dílo básníka Jiřího Ortena. Proto jsem rád, že jste ji zmínila a také gratuluji k těm dnešním narozeninám, nejsou kulaté, narodila se v roku 1936, tak ji přejme, aby žila dál, a vychovala dobré, statečné dcery.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ústav pro studium totalitních režimů uděluje od roku 2008 Cenu za svobodu, demokracii a lidská práva, dříve nesla jméno Václava Bendy. Je to ocenění osobností, které se významně podílely na boji za obnovu svobody a demokracie Československé republiky, v letech nesvobody 1938-1945, a komunistické totalitní moci v letech 1948 až 1989. Tento filozof, matematik, i politik, Václav Benda, byl také vlastně jedním z disidentů.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Velmi statečný muž, který byl mluvčím Charty 77, byl zakládajícím členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, a shodou okolností tedy, 2.6. zemřel, v roce 1999, tak dnes si tedy připomínáme, nebo v těchto dnech si připomínáme výročí jeho úmrtí. Byl to muž, u něhož jsem nacházel zázemí, a i když ne ve všem jsem se s ním shodoval, tak to byl člověk, zásadový člověk, tedy nesmírně statečný. Bydlel na Karlově náměstí, a ten byt se stával bytem, kam se scházeli mnozí lidé, kteří potřebovali posílit. Je třeba zmínit také jeho ženu Kamilu, která ho podporovala, i ty jejich děti, které vyrůstaly v tomhle tom ne vždy klidné a vnějšně pokojném prostředí, a přesto tedy obstály. Václav Benda byl katolík, byl to muž, který stál za svými zásadami, a i když politicky ne vždycky jsem se s ním shodoval, tak jsem si ho velmi vážil, a vždycky rád ho tedy budu připomínat. Kéž by takových lidí bylo více.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říká světící biskup pražský Václav Malý. Napodobenina Mariánského sloupu ze 17. století se od včera tyčí na Staroměstském náměstí v centru Prahy. Původní sloup strhl dav lidí v roce 1918, protože v něm viděl symbol habsburské nadvlády Zastánci obnovy jej považují za symbol a vzpomínku na obránce Prahy za Třicetileté války, a významné barokní umělecké dílo, podle odpůrců je zase symbol připomínající netolerantní rekatolizaci země v minulosti. Co symbolizuje pro Vás, pane Malý?

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Tak okolo bylo mnoho střetů, mnoho nedorozumění, mnoho napětí, já to tady nebudu rozebírat, jenom myslím, že bychom se měli klidně podívat na tuto otázku, rozhodně obnovení tohoto sloupu neznamená znamení dominance katolické církve nad těmi ostatními křesťanskými církvemi. Ta doba, díky bohu za to, je už pryč, dneska, jak já stále zdůrazňuji, všichni křesťané, všech křesťanských církví, mají společnou zodpovědnost, aby vnášeli radostnou zvěst evangelium do naší společnosti, ne soupeření, nevidět toho druhého, který mě ohrožuje, ale že máme společné tedy poslání. A ono to tak jako symbolizuje tu rozštěpenost našich národních a duchovních dějin, co si budeme povídat, na tom Staroměstském náměstí je pomník Jana Husa, teď tam tedy vznikl nebo byl obnoven ten pomník Mariánského sloupu, takže to naznačuje, jakými směry se ubíhaly naše dějiny. To nemravné heslo, které potom tedy bylo realizováno po roce 1648, po Vestfálském míru, koho pán, toho také náboženství, tak naštěstí to už neplatí. Byla to taková bolavá doba, a je třeba říci, že tento sloup byl opravdu postaven z radosti nad vítězstvím nad Švédy, kteří rozhodně nebyli jemní bojovníci, ale dopouštěli se velkého násilí. Ano, bylo to za vlády Habsburků, rekatolizace měla také veliké své stíny, je třeba to historicky osvětlit, bádat, ale dneska žijeme už v jiné tedy době, tak já bych z toho nedělal takovou zásadní ideologickou záležitost, viděl bych to tak pokojně, a myslím, že bychom měli jít dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co bychom v něm, v tom Mariánském sloupu, měli vidět? Nebo hledat?

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
No tak především Mariánský sloup, tak to je tedy sloup matky Ježíše Marie. A Maria, pro mě je ženou víry, ženou, která to v životě neměla snadné, která byla poslána k úkolu, jehož dosah vůbec jako nemohla pochopit, a dohlédnout, a přesto tedy tuto cestu přijala. A to myslím, že je sdělné tedy i pro spolubratry a spolusestry, sesterských, křesťanských církví, nebudu tady mluvit o různém učení, týkající se osoby matky Ježíšovy Marie, ale především, že to byla tedy žena víry, která zůstávala věrná, žena, která byla s Ježíšem pod křížem, i když to nebylo tedy snadné. Takže je to takové povzbuzení i pro nás, abychom i v těžkých okolnostech nezradili, jak už jsme o tom mluvili, své svědomí, svoji životní cestu, a abychom vytrvali v pravdě, ve věrnosti těm, s nimiž tedy životem kráčíme. To myslím, že jsou velmi takové aktuální postoje, které jdu napříč tedy denominacemi, napříč církvemi, a že to jsou inspirující postoje i pro lidi, kteří se třeba ke křesťanství nehlásí, tak pro mě tedy ten Mariánský sloup je symbolem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Aktuální je v posledních týdnech, mimořádně i solidarita, a k tomu se váže i aktuální zpráva, papež František podpoří aukci, ve prospěch severoitalských nemocnic, daruje k prodeji některé své osobní věci, včetně závodního kola, které dostal před dvěma lety od slovenského mistra světa v silniční cyklistice, Petra Sagana. To kolo je v oficiálních barvách Vatikánu, tedy bílé a žluté, a bude se dražit na jednom portálu od 8. června. Co říkáte této charitativní akci?

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Tak papež František je opravdu otevřený i novým nápadům, a nedělá to proto, aby zaujal kamery, aby zase ukázal, já jsem tak dobrý, ale dělá to ze svého přesvědčení. A toho já si vážím, protože se pozná, že je to člověk pravdivý, že je to člověk, který uzná tedy i své chyby, ale že je to člověk také vynalézavý, a já bych chtěl, takhle na dálku, poděkovat mu, že po celé to těžké období, které zasáhlo hodně tedy Itálii, že každý den se snažil povzbudit lidi, kteří byli nakaženi nebo pozůstalé, jimž blízcí zemřeli, aby tedy vytrvali, aby neztráceli naději. To je tedy výkon od starého muže, kterému je už hodně přes 80 let, obdivuhodný, a za to si zaslouží vděk a vděčnost, takže tohle je zase takový nový nápad, a díky bohu za něj.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říká Václav Malý, světící biskup pražský. Tisíce Američanů v desítkách měst, více než týden, hromadně demonstrují proti policejnímu násilí a rasismu. Komentátor deníku The New York Times si pokládá otázku, jakou cenu musí Američané zaplatit za to, že se dodnes nepostavili rasismu. Ty nepokoje s tímto podtextem nejsou v zemi žádnou novinkou. Kudy, podle Vás, pane Malý, vede cesta z policejní brutality, z rasismu, ze sociální nerovnosti. Ostatně to jsou témata, která se dotýkají nejenom Spojených států.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Já samozřejmě neznám situaci ve Spojených státech, jsem odkázán tedy na sdělovací prostředky, ale myslím, že to má všeobecnější význam, opravdu bojovat proti rasismu, protože ten kořen je, abychom dovedli přijmout jinakost toho druhého, abychom nepodléhali pokušení zestejnění, abychom nežili z předsudků vůči těm, kdo jsou jiní, ať už rasově nebo mají jiné náboženství nebo jiné názory. Abychom vždycky viděli konkrétního člověka, abychom nezatlačovali ty jiné lidi do ghett, nebo abychom vůbec se nebránili styku s těmito lidmi. To myslím, že je základní krok, který potom by měl vést samozřejmě k uzákonění určitých kroků a podobně. A to platí tedy nejen pro Spojené státy, to platí pro nás všechny, protože s tím se setkáváme v určité míře třeba i v naší společnosti, víte, kolik pozdvižení probudila ta vlna těch migrantů, jaká nenávist byla šířena mezi částí obyvatelstva, i to tedy souvisí s rasismem. Někdo je jiný, okamžitě je podezřelý, nedůvěřují mu. Takže vždycky vyzkoušet člověka, kdo a jaký je. Tím neříkám, že se člověk nemůže zklamat, ale nevycházet, to je v podstatě ideologie, z nějakého všeobecného přesvědčení, ten člověk patří k nějaké rase, pozor na něj, a okamžitě v sobě pěstovat tu nedůvěru. To myslím, že je jako důležité si uvědomit, ono je to někdy těžké. Samozřejmě, že člověk se cítí lépe mezi těmi, kdo s ním souhlasí, s kým má velmi podobné názory, s kým se cítí dobře. Ale kdybychom měli poměřovat svůj život jenom podle našich sympatií, s kým nám je dobře, tak bychom se nedostali dál. Žijeme v pluralitních společnostech, a právě unést tedy tuto jinakost těch druhých, to je jeden ze znaků a znamení lidské důstojnosti a lidské zralosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co je vůbec podhoubí těch předsudků?

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
No podhoubí těch předsudků je, že ten člověk neodpovídá mým představám. A samozřejmě, je to také strach, abych neztratil tedy já sám sebe, své hájenství, ale já přece neztratím sám sebe, já si mohu zachovat své přesvědčení, svoji víru, ale zároveň vždycky toho druhého vidět, že může být také pro mě obohacením, brát toho druhého jako protějšek. Víte, já jsem to zažil, když jsem navštívil několik afrických zemí. Tam působí misionáři z Evropy, a já žasnu nad těmito muži, i nad řeholními sestrami nebo katechetkami, které přicházejí také z Evropy, nejen tedy bílí, tam také působí samozřejmě i kněží a řeholnice černé pleti, s jakou jemností přicházejí k těm lidem, kteří často žijí v primitivních podmínkách jsou nevzdělaní, mají různé předsudky, podléhají různým animistickým kultům a podobně, a přesto je berou jako své protějšky. A to myslím, že je znamení toho nejzralejšího lidství. A právě nepředcházet a nepřicházet předsudky, ty patříš tam, tak už jsi takový, nejsi, protože i v těch různých rasách, které nám nemusí být na první pohled sympatické, tak také je zase pluralita lidských povah, lidských představ, lidského chování. Tohle myslím, že je důležité odbourávat. Není to lehké, já vůbec jako neříkám, že je to lehké, i já někdy podléhám předsudkům vůči lidem určitých názorů, a snažím se tedy v nich objevit něco dobrého, a ono mi to velmi pomáhá, abych dovedl třeba a uměl s těmi lidmi klidně hovořit. Víte, člověk nemůže si říci, to je záležitost, která se týká jenom některých. Ta se týká každého z nás.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Možná jsou to i informace, jejich dostatek, komunikace. Také k tomu patří.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
To máte pravdu, ano, v podstatě to vidím jako chybu, i našich sdělovacích prostředků, že o tomhle se v podstatě velmi málo mluví, že často je to soustředěno jenom co se děje u nás, případně v některých výsecích naší planety, ale že nejsme vychováváni právě k takovému určitému globálnímu pohledu uvědomit si tu složitost soužití, a jinakosti tedy různých duchovních kultur.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Čína schválila občanský zákoník, slibuje chránit rodinu, majetek, soukromí, třeba i oběti sexuálního násilí, zakazuje obchod s orgány. Obrací se život Číňanů?

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
No, tam bych byl velmi opatrný, ano, je dobře, že tedy vznikl tento občanský zákoník, představte si, po tolika letech, Čínská lidová republika byla založena v roce 1949, a dnes máme rok 2020. Takže to je určitý krok vpřed, ovšem záleží na tom, jak bude vykládán, jak opravdu tedy bude hájen, na druhé straně vidíme, že ta sledovanost obyvatel Číny je čím dál tím intenzivnější, že se vytrácí soukromí, že to digitální sledování dneska v podstatě má takový dosah, že člověk si nikdy nemůže být jistý, že není sledován, to je třeba opravdu velmi, velmi dobře evidovat, a není to vůbec snadné. Takže je to krok vpřed, ale záleží na tom, jak bude naplňován, protože v současné době ti tzv. advokáti chudých, to jsou lidé, kteří se zastávají těch bezmocných, těch, kteří nemají dovolání, a často právě proto, že to souvisí i s kritikou stávajícího právního řádu, stávajícího systému, tak jsou vězněni nebo šikanováni. Takže pro mě bude znamením, že opravdu ten občanský zákoník vchází v život, že také nebudou pronásledováni ti advokáti chudých. To chci tedy zdůraznit, protože samozřejmě, další a další skupiny obyvatel v Číně, jsou teď podrobeni intenzivnějšímu sledování, postihování, věznění, vyslýchání a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem, od masakru na pekingském náměstí Nebeského klidu uplynulo 31 let, oběti masakru si lidi v Hongkongu připomněli, navzdory zákazu hromadné piety, odůvodněné pandemií. A také hongkongský parlament schválil zákon, který urážky čínské státní hymny kvalifikuje jako trestný čin. Tomu, kdo nebude hymně, známé jako Pochod dobrovolníků, projevovat náležitý respekt, hrozí podle zákona až tříletý trest vězení a pokuta do výše 50 tisíc hongkongských dolarů, což je kolem 159 tisíc českých korun.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
No tak ta svoboda nebo svobody v Hongkongu jsou postupně omezovány, neplní se to, co přislíbila Čínská lidová republika v roce 1997, kdy Hongkong přestal být britskou kolonií, a kdy bylo nastaveno jeden stát, ale dva systémy. A postupně ty občanské svobody jsou odkrojovány, a lidé jsou v Hongkongu pronásledováni. To je velmi tedy nebezpečné, a tady chci tedy zdůraznit, že co se týká například jednoho katolického kardinála, je to kardinál Zen, člověk už velmi letitý, okolo 90 let, salesián, tak ten se zúčastňuje těchto protestů, a vystupuje na obranu těch studentů, na obranu těch, kteří protestují proti tomuto omezování a zužování občanských svobod. Toho si tedy velmi vážím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A zvládneme ještě jednu zajímavou zprávu, další Čech uspěl v unijní diplomacii, diplomat Tomáš Szunyog bude pátým Čechem na pozici velvyslance evropské služby pro vnější činnost, působit bude v Kosovu. Ona ta otázka, dlouhodobě, co se týče Kosova, rozděluje i českou politickou scénu, ale také unijní 27 a také svět. Jaký je Váš pohled vlastně na uznání samostatnosti Kosova, na debaty kolem toho?

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Já se stavím za to, aby Kosovo zůstalo samostatným státem, já jsem Kosovo navštívil v roce 2008. Ne všechny státy uznávají existenci samostatnosti Kosova. Například Rusko, Španělsko, Rumunsko, Slovensko, ale je to dobře, protože to úsilí o samostatnost vzniklo po velikém pronásledování Albánců za života, už dnes zemřelého prezidenta Miloševiće. Je tam určité napětí v severní části, okolo města Mitrovice, kde žije srbská menšina, ale Kosovo se prokazuje jako stát, který je schopný samostatné existence. Přirozeně, je třeba tam prohlubovat demokracii, je to země většinou muslimská, ale dosud tam nemá kořeny takový ten radikální Islám, tak je třeba právě podporovat tyto umírněné síly. Samozřejmě jsou tam tendence třeba sjednocení s Albánií, která je také většinou muslimská, to je veliký otazník, ale to nepodporuje ani naše zahraniční politika. Na druhé straně je třeba pochopit Srby, protože na území dnešního Kosova se odehrála ta významná bitva na Kosově poli v roce 1389, kdy se kníže Lazar a sultán Murad proti sobě bojovali, takže to je třeba také vzít v úvahu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ano. Konstatuje na závěr dnešního vydání světící biskup pražský Václav Malý. Děkuji za Vaše názory, čas a přeji hezký den.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Děkuji za příjemné chvíle a přeji všem posluchačům příjemný, pokojný a klidný víkend.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zita Senková se připojuje a zve k dalšímu poslechu Dvojky Českého rozhlasu.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.