Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 4. února 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková. Hostem je světici biskup pražský Václav Malý. Buďte vítán, dobrý den. Hovořit budeme například o svědomí národa i bojovníkovi proti apartheidu a neopomeneme ani smysl olympiád. Přeji nerušený poslech. Dobrý den ještě jednou, pane Malý, doufám, že se slyšíme.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Slyšíme se, ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Výborně, vítejte. Poprvé v historii sčítání lidu v České republice stoupl počet lidí, kteří se prohlásili za věřící. A to i přesto, že nejvíce zastoupeným křesťanským církvím, jako jsou katolíci nebo husité klesl počet příslušníků asi o třetinu. Jaká je to pro vás zpráva?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Tak já bych byl na ta čísla velmi opatrný, protože ta kolonka, kde tedy ten člověk může napsat, kdo jaké církvi patří, tak tam lidé odpovídali velmi různým způsobem. Někdo tam napsal katolík, někdo tam napsal katolická víra, někdo křesťan, někdo římskokatolická církev. A podobně to mohlo být i u druhých sesterských křesťanských církví. Tak já bych byl na ty počty velmi tedy opatrný. Jistě beru to, že nestoupl počet křesťanů, že spíše trochu jako klesl. Ale nakolik to potřebuje opravdu důkladnou analýzu. Protože mnozí napsali třeba věřící. Aniž se identifikovali s nějakou církví nebo dokonce s nějakou náboženskou tradicí. My žijeme v době, kdy právě není důvěra vůči institucím, a to se týká tedy institucí, který jsou církve. Takže ta religiozita je často tedy ne instituční. Spíše je to vnímáno individuálně. Ano, já věřím, ale věřím, co já pokládám za důležité, aniž se tedy přizpůsobuji ve víře, vyznání těch druhých. Tady bych řekl, že těch doopravdy velmi agresivních ateistů zase nepřibylo, že spíše právě přibývá lidí, kteří se neidentifikují, ale zároveň by neřekli, že jsou nevěřící. 5 milionů těch lidí ano odpovědělo, že jsou bez jakéhokoliv náboženského vyznání. 3 miliony lidí vůbec na tuto kolonku neodpověděly. To je třeba brát také v úvahu. Takže není úplně tak jasné to tvrzení, že jsme jenom ateistická země nebo nejvíce sekularizovaná země v Evropě vedle Estonska. Tady bych byl opravdu opatrný, aniž jsem tedy nějakým naivním optimistou. Protože mnozí ti, kteří tak jako jsou věřící, nevěřící. Tak nejsou také často dobře informováni o různých náboženských tradicích. Je takové nebezpečí synkretismu. To znamená, že si vyberu jenom to, co mě momentálně vyhovuje. A přirozeně pak je část lidí, kteří jsou lhostejní vůči těmto otázkám. Tohle třeba všechno je vzít v úvahu. A tady myslím, že by opravdu sociologové měli zapracovat, aby byly ty výsledky jasnější, a aby z toho se mohli tedy vyvodit teďka určité důsledky. Ale to neznamená, že bychom jako církve se měli ukolébat. Naopak bychom se měli nad tím zamyslet. Jestli opravdu dobře oslovujeme společnost, jestli opravdu dobře prezentujeme křesťansko-židovskou tradici a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Každopádně z toho průzkumu, co je asi teda úplně jasné, je, že loni vlastně v tom dotazování byli lidé o poznání ochotnější, odpovídat vůbec na otázky náboženské víry než před 10 lety. I tady můžeme z toho vlastně vyvodit, pane Malý, že se asi něco mění. Jak vy jste řekl, narůstá počet lidí, kteří věří, když to řeknu v něco?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je to tak?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Přesně tak. Zároveň jsou také lidé, kteří dávají svou víru různým pověrám, horoskopům. To je třeba také vzít na zřetel. Takže, když se řekne věřící, tak je to velmi, velmi široký pojem. Ale je zajímavé, že opravdu typu tohoto vztahu vůči duchovním skutečnostem, tak je ten spíše jako narůstá, ale ne zase nějakou obrovskou řadou. 70 % tedy lidí na to odpovědělo. Je to zajímavé, že z nich tedy těch 47 nebo 8 % jako napsalo, že jsou bez víry. Někteří to nechali bez odpovědi. Někteří řekli, že jsou věřící.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem ten fakt to, co z těch prvních výsledků sčítání vyplynulo, že necelý milion lidí se sice považuje za věřící, ale k žádné konkrétní církvi se nehlásí. Jak byste to interpretoval. Je to třeba, sledujeme odklon od konkrétních církví?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Tak jistě, že tady určitý odklon je, ale jak veliký a jestli je to stálý trend. To je třeba opravdu dobře sociologicky zjistit. Jak už jsem řekl, dnes i v té duchovní oblasti hodně, hodně převládá individualismus. Hodně, hodně převládá, že dobré je to, co mi dává nějaký zážitek. Já to řeknu teď nehezky i takový duchovní adrenalin. Ale je to ještě není tedy známka nějaké zralé víry. Ale je třeba s tímto tak počítat, že jsou lidé, kteří se neidentifikují s institucí, ale kteří právě hledají. A já bych řekl, že mezi tou mladou generací těch hledajících je víc. Nejsou to zase davy, a to je třeba vzít tedy v potaz. Rozhodně tedy ti lidé se snaží tedy i o těchto otázkách nějak přemýšlet. Dávají si na ně odpovědi, ale je to velmi individuální a ten individualismus i v této duchovní oblasti bohužel jaksi je skutečností, která není snadná, aby byla zmapovatelná. Není také snadné i oslovit tyto lidi. Je třeba unést, že oni se třeba plně neidentifikují, ale zároveň jako se snaží jít nějakým směrem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A umí tedy nebo nakolik církev, což je samozřejmě široký pojem oslovovat lidi?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
No, tady se musíme hodně učit. Já nechci mluvit samozřejmě za všechny, ale tady máme určité dluhy, protože my také používáme v církvi určitý jazyk a tomu jazyku často ti lidé nerozumí. Je třeba veliké trpělivosti vysvětlovat. Já vždycky opakuji, že je dobré začít od takových skutečností, s kterými lidé přicházejí do styku. Jako je otázka lásky, otázka věrnosti, co to všechno tedy znamená. A na tom se potom tedy může ukázat, že vznikají další tedy otázky, které mohou vést tedy i k jiným tedy obzoru i jinému nějakému duchovnímu prostoru. Ale je třeba veliké trpělivosti a my i v církvi si musíme odvyknout užívat jenom toho svého jazyka, kterému my dejme tomu rozumíme. Ale mnozí lidé právě nevědí ani terminologicky, o co se jedná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak by se to mohlo změnit nějak, řekněme, používat současnou mluvu nebo jak byste si to představoval. Aby prostě ten jazyk byl srozumitelnější.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Především se nepodbízel, nebýt laciný, ale zároveň umět jednoduše věci vysvětlovat. Nepoužívat zbytečně cizí slova. Víte, to je takový teď nešvar, že se užívá hodně cizích slov, hodně anglismů. Člověk už někdy neví, jestli jako opravdu mluví česky nebo nemluví. Vždyť všecko se dá tedy velmi jednoduše prezentovat. Samozřejmě spíše tedy také vést ty lidi, aby si kladli otázky. A nepřistupovat k těm lidem jako ti, kteří už mají hotové odpovědi. Protože víra to je především cesta. Cesta hledání, cesta usazení, cesta naplňování, ale také cesta, která někdy spojená s pochybnostmi s jistou skleslost. To všechno patří k této cestě a já myslím, že vnímaví lidé toto ocení. Když takto tedy ten, kdo jim chci něco podstatného sdělit, přistupuje a ne jako ten vědoucí, který má navrch.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jinak z toho průzkumu, respektive sčítání lidu v České republice vyplynulo, že římskokatolická církev dominuje ve všech krajích naší republiky. Je také zajímavé, že v posledních letech u nás výrazně vzrostl počet pravoslavných věřících. U nás působí dvě pravoslavné církve.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Ano, to jsou především bych řekl ti, kteří přicházejí ze zahraničí Ukrajinci, případně i z jiných oblastí, kde je pravoslavná církev, je velmi tedy zakotvena v tamních společnostech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vysvětluje světíci biskup pražský Václav Malý. V Jak to vidí, jsme si už připomněli 45 let od vzniku Charty 77. Dokument vyzýval k dodržování mezinárodních smluv o lidských právech, které tehdejší komunistický režim sice ratifikoval, ale nedodržoval. Vy sám, pane Malý, jste byl mluvčím Charty v letech 1981-1982 a před pár dny vláda Petra Fialy se v usnesení přihlásila k tradicím zápasu Charty 77 o lidská práva a demokracii. Přispěje to podle vás například k udržování historické paměti o tom, co vůbec Charta byla? Jaké to bylo období. Ptám se i proto že mnoho lidí z té generace, kteří vlastně byli při vzniku Charty nebo byli aktivní v dobách té nejhorší represe už nejsou mezi námi.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Tak myslím, že je Charta už poměrně dobře zdokumentována, že také mnoho lidí podalo osobní svědectví. Je to natočeno, proto teď i ten, kdo se o to zajímá, tak má možnost se s ním seznámit. Samozřejmě někdy těžko se vysvětluje mladým lidem, v jaké době jsme žili, za jakých podmínek Charta pracovala. To je pochopitelné, ale řekl bych, že ta možnost kdo chce, tak může poznat. A velmi mě tedy potěšilo, že nová vláda se k tomu přihlásila. Tím si jí neidealizuji, tím nepředjímám. Ale, že především tam zaznělo, že jo ocenění tedy Charty a v podstatě prohlášení, že stát musí být zakotven na určitých hodnotách. A ty hodnoty jsou naprosto jasné. Všeobecně platné úcta k druhému člověku, důstojný život každého, rovnost všech před zákonem, svoboda pro všechny, spravedlnost pro všechny, že tedy vedle těch ekonomických zájmů a těch starostí, které stojí před /nesrozumitelné/ více než dost, že přesto jako neopomine i toto tedy zdůraznit. Protože jsme společnost samozřejmě, kde ta ekonomika hraje důležitou roli, ale důležitou roli také hraje kultura a kultivovanost. A právě také vědomí a podvědomí o těchto hodnotách, které tvoří tedy základ zdravé společnosti. Z tohoto hlediska to oceňuji, protože předcházející vláda samozřejmě se o tom ani nezmínila. Nejde o nějaké glorifikování chartistů nebo Charty. Ale je to skutečnost, která sehrála určitou roli. A samozřejmě ty výzvy ty jsou všeobecně platné i za jiných politických společenských, ekonomických podmínek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Podle ministra vnitra Víta Rakušana cituji, všichni ti, kteří Chartu podepsali, kteří kvůli tomu trpěli ve svých profesních i osobních životech si zaslouží úctu. Byť to uznání přichází až v roce 2022. Myslím, že je to zásadní moment toho, jak se naše vláda staví k historii a obětem totalit, které nás ve dvacátém století potkaly. Tolik citace Víta Rakušana. Jak se vlastně z vašeho pohledu vlády u nás od roku 1990 stavěli k tomuto tématu, k obětem totalitních režimů a vůbec k lidským právům?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
No, především po roce 1989 zvítězil takový trend, že jo, přestavba ekonomiky a soustředilo se toho hodně tedy na ekonomický růst, na vyrovnání se velmi vyspělým ekonomickým zemím. A na tohle se tak trošku pozapomnělo a někdy se hledělo na tu otázku lidských práv, že je to takový jako přívěsek. A já myslím, že bychom měli pokračovat v tom havlovském. Samozřejmě i za jiný situaci, že budeme také tedy solidární s pronásledovanými ve světě, že i naši představitelé otázku lidských práv budou brát vážně jako součást tedy svého veřejného působení. Samozřejmě podle možností. Jsme malý stát, ale na druhé straně jistá důslednost i malých států přináší ovoce. A to myslím, že některé vlády od toho roku 1989 opomíjely. Dokonce jeden diplomat pan Drulák řekl, už musíme opustit tuhle tu havlovskou cestu a jít tedy cestou pragmatismu, realismu. Nic proti realismu, jistě že je třeba v politice pragmatismus, ale na tohle by se nemělo zapomínat. Protože budoucnost i naší planety je ohrožená nejen tedy klimatem. Ale je právě ohrožena i přehlížením této otázky lidských práv. Je to podstatná součást a jsem rád tedy, že vláda se k tomu přihlásila a přeji jí, aby tedy to, co na začátku vyhlásila, aby se jí podařilo také realizovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jakou formou podle vás, pane Malý, udržovat historickou paměť tak, aby to vlastně nebyla nějaká fráze?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
No, jak jste řekla, samozřejmě ty, kteří si toho zúčastnili, i tak postupně umírají. Ale je důležité, aby tady historici dobře zapracovali, aby ve školách o těchto otázkách se také mluvilo. A on je často takový rozpak, jak slýchávám z mnoha stran i vyučujících, kteří mají jistou tedy obavu vůbec o těchto záležitostech mluvit. Protože někteří z té starší generace ať už také odcházejí. Třeba měli určité výčitky, že příliš jaksi se vezli v tom davu. Tudíž nebyla přílišná ochota tyto otázky prezentovat, ale myslím, že by se mělo stát také součástí výuky, společenské výuky historie, protože to patří k novodobým dějinám a jak často opakuji, společnost, která zapomíná, tak umírá. Takže nejde o nějakou idealizace. Nejde o to to líčit v nějakých růžových barvách. Nejde o nějaké v uvozovkách svatořečení těch statečných lidí, ale na druhé straně je dobré se tady toto připomínat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je vám, pane Malý, známo jak pokročily plány na zřízení běloruské, kanceláře běloruské opozice v Praze. Měla by fungovat jako alternativa k zastupitelskému úřadu Běloruské republiky a měla by sloužit, jak Bělorusům, kteří z politických důvodů nemohou zpět do Běloruska. Třeba, aby si vyřídili také prozaické věci, jako jsou doklady.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Pan prezident vloni v létě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Podpořil.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Přijal paní Cichanouskou. A při té příležitosti řekl, že by bylo dobré, kdyby tady byla styčná kancelář. A do této chvíle mi není známo, že by ministerstvo zahraničí v tomto něco podnikalo. Tak doufejme, že se tak stane, protože je třeba podpořit tu demokratickou část politické reprezentace Bělorusů. Teď samozřejmě všecko překrývá otázka Ukrajiny a vztahy Ruska a Ukrajiny a západního světa a Ruska a podobně. Ale Bělorusko je tak trochu jako pozapomenuto. A tam mnoho lidí bohužel je ve vězení za velmi krutých tedy podmínek. A tudíž je dobré podpořit i tímto způsobem právě otevření té styčné kanceláře pro běloruské představitele, kteří musí tedy působit v zahraničí. Ale rozhodně, rozhodně je třeba říci, že paní Cichanouská a jejím okolí nejsou podporovateli násilí. Nejsou podporovateli laciného populismu. Ale snaží se upozorňovat tedy na tu situaci a nám by to nemělo být tedy lhostejné. Takže bych se přimluvil za to, aby ministerstvo zahraničí v tomto také zapracovalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pohled i apel světícího biskupa pražského Václava Malého. Koncem prosince zemřel Desmond Tutu, jihoafrický emeritní arcibiskup, bojovník proti rasistickému režimu apartheidu. Držitel Nobelovy ceny za mír. Angažoval se i v boji proti chudobě či AIDS. Pane Malý, co ukázal životní příběh a angažovanost této zásadní postavy Jihoafrické historie?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Tak je to jedna z velikých postav přelomu dvacátého a dvacátého prvního století. Já bych tohoto člověka řadil do roviny, jako byl třeba Mahátma Gándhí. Mimochodem Mahátma Gándhí začal svoji činnost v Jižní Africe. Desmond Tutu byl anglikánský biskup v Kapském městě. Který potom tedy výrazným způsobem přispěl k tomu, že nedošlo v Jihoafrické společnosti po zrušení apartheidu k nějakému násilí. Že on byl v čele komise smírné a co je důležité, že on také zdůrazňoval odpuštění. Nejen tedy smířit se, to znamená vyrovnat s těmi druhými, ale vnitřně tedy také odpustit. Nějakým způsobem v sobě probudit tu velkorysost. Byl nazýván tedy mužem, kompasem morálním. Prosazoval nenásilí, žádnou mstu. A to myslím, že je velmi důležité a Jihoafrická společnost se v tomto učinila od osmdesátých, devadesátých let i přelomu století veliký kus kupředu. A velká zásluha je právě tohoto arcibiskupa. Samozřejmě také i pozdějšího prezidenta Mandely, ale také i bělošského prezidenta de Clarka, který nedávno zemřel. Tohle všechno by mělo být tedy oceněno. A Desmond Tute zůstává takovým symbolem a myslím, že není nikdy nazbyt těchto osobností, jejíž význam tedy překračuje hranici území, ve kterém působili. Ale jeho záběr byl potom velmi široký, protože on potom v roce 1996 odstoupil ze své služby arcibiskupa Kapského města. A věnoval se nadále tedy společenským záležitostem. Jako je klima, jako je boj proti AIDS, ale také například lov velryb. Samozřejmě se zajímali o otázku Palestiny, otázku chudoby ve světě. Záležitostí Iráku, tudíž ten jeho obzor byl velmi široký. Nebyl soustředěn tedy jenom na tu problematiku Jižní Afriky, ale viděl dál. A já myslím, že rytíř s takovým rozhledem je stále více třeba i mezi politiky, ale právě i mezi lidmi, kteří nemají žádné politické funkce. On už potom neměl žádné politické funkce, a přesto jeho vliv byl veliký. To se někdy podceňuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nejvýše postavený duchovní anglikánské církve arcibiskup z Canterbury /nesrozumitelné/ na zádušní mši, která se konala za Desmonda Tutu na nový rok. Mimo jiné řekl, když jsme byli v temnotě, přinesl světlo. Kdo, pane Malý, podle vás tak umí, řekněme, rozsvítit či možná lépe řečeno nasvítit problémy a hlavně vnést to světlo?

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Tak já si tady dovolím říci, že je to jeden z mnohých a je to papež František. Že opravdu, co řekne, zatím stojí. A zároveň to řekne laskavě, ale také tedy zásadně aniž slibuje z některých tedy svých postojů. To je taková světlá postava. Teď jste mě trošku tou otázkou zaskočila. Teď bych si musel hodně vzpomínat, asi bych za chvilku vzpomenul, ale mě napadá tedy ten František, ale rozhodně těch osobností je více, které třeba nejsou tak mezinárodně známé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V Pekingu dnes vzplane olympijský oheň. Začnou zimní olympijské hry. Před 20 lety Peking jako kandidát na pořádání letních her sliboval občanské svobody a lidská práva, včetně zlepšení podmínek v Tibetu. Kde je dnes Čína podle vás? Pane Malý.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Otázka lidských práv v Číně je velmi, velmi svízelná. Já to za sleduji, a to nejenom z nějak novinových článků, ale dostávám i časopisy, kde mám možnost tedy se s ním více seznámit. Samozřejmě nejde jenom o Ujgury, ale jde třeba o právníky, kteří si zastávají lidí z venkova. Jde také o křesťany. Je to tedy široká škála skupin čínské společnosti, které jsou pronásledovány. Zároveň je to sledování těch lidí kamerami ve veřejném prostoru. Je stále intenzivnější, v podstatě už teď končí ta skutečnost dva systémy jedna Čína, týká se to Hongkongu, kde jsou osekávání tedy svobody a v podstatě Hongkong už ztrácí nějakou politickou nezávislost nebo svébytnost. To je opravdu veliký dotazník. A teď se tam konají olympijské hry, které mají být symbolem přátelství, smíření. A myslím, že je to trochu tedy falešné. Samozřejmě já nejsem ten, který by do sportu chtěl tlačit politiku. Ale na druhé straně ty vnější okolnosti je třeba brát na zřetel a je dobře, že tady tedy z naší strany zazněl politický bojkot. To znamená, že tam žádný představitel našeho státu se olympijských her teď, které se konají v Číně nezúčastní. S tím jako souhlasím. Teď je taková otázka diplomatický bojkot. Jestli ta má jet pan velvyslanec nebo ne. Nevím, jak tedy ta situace vypadá. A i tam je třeba veliké tedy obezřetnosti, protože je to jedna veliká faleš. Na jedné straně, že jo sportovci, kteří se radují, že jsou spolu ze svých výkonů nic proti tomu. Ale na druhé straně v podstatě to není tedy obrazem té země, ve které ty olympijské hry se konají. Samozřejmě Čína na to vynaloží mnohé prostředky. Bude to pompézní, ale bude to často falešné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tak to vidí světici biskup pražský Václav Malý. Děkuji za váš čas, za vaše názory a přeji hezký den, na slyšenou.

Václav MALÝ, pražský pomocný biskup
Na slyšenou. Přeji pěkný a klidný víkend také všem posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zita Senková se připojuje a zve k poslechu dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojka, dobrý den.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.