Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 4. listopadu 2022

4. listopad 2022

Hostem byl světící biskup pražský Václav Malý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Bylo půl deváté, dobrý den přeje Zita Senková. Také dnes vám nabízím rozhovor na aktuální témata. Glosovat je přišel světící biskup pražský Václav Malý. Buďte vítán, dobrý den.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pozornost zaměříme například na letošní laureáty Nobelovy ceny za mír, alternativní způsoby posledního odpočinku a nezapomeneme ani na ikonu Pražského jara i sametové revoluce. Přeji nerušený poslech.

/znělka/

Pane Malý, vy máte za sebou návštěvu našich krajanů v zámoří, jako biskupský delegát jste totiž pověřen péčí o české katolíky v zahraničí. Jaké dojmy jste si přivezl ze Chicaga a Toronta?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Teď 3 roky jsem nemohl cestovat, protože byl covid, ta opatření byla velmi přísná, jeden čas vůbec jako neexistovalo spojení mezi Spojenými státy a Evropou, tak jsem se tam vypravil do Chicaga a do Toronta. V Chicagu jsem byl proto, že tam bylo biřmování, 14 mladých lidí přijalo svátost biřmování, potom jsem se přesunul do Toronta, kde jsem uváděl nového českého kněze. Byla to setkání velmi srdečná, byl jsem rád, že přece jako ještě dost těch Čechů tam mluví česky, ale samozřejmě ta mladší generace, to už jako je slabší, protože mnozí ti mladí už jsou velmi integrováni do tamní společnosti. Jenom chci říci, že v Chicagu, to byla pro mě novinka, kterou jsem se dozvěděl, mezi světovými válkami, představte si, žilo 450 000 Čechů a Slováků a bylo tam 12 katolických českých kostelů a 9 slovenských katolických kostelů. Takže.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A dnes?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Dnes je tam jenom jeden samozřejmě, ale byl jsem rád, že tamní duchovní správce mě provedl trošku Chicagem a že jsem teda některé ty chrámy, které dneska už jsou především pro mexické katolíky, navštívil, takže někteří ještě si tam tedy pamatovali, že tam kdysi tedy byl český kostel. Tak to bylo takové pěkné setkání a v Chicagu jsem zažil tzv. Moravský den. Oni tam každý rok slaví tedy tzv. Moravský den, oblečou se do krojů, tancuje se, hraje muzika, byla tam jedna kapela z jižní Moravy, takže to bylo velmi srdečné, tak se člověk najednou ocitl jako na jižní Moravě, i když byl v dalekém Chicagu. Samozřejmě to je organizováno nejen tedy tou katolickou misií, ale také Sokolem a dalšími tedy ještě organizacemi, které tam oni Češi mají. V tom Torontu mě zaujalo především to, a to už jsem zmínil kdysi, že představte si, tam žije skoro stovka různých národů, národností, lidí různé pleti a není tam jako žádné napětí. Tam když jedete v Torontu metrem, tak vidíte tedy barvu pleti různou a ty lidi jako jsou vedle sebe, baví se a naprostý takový klid. Tak to znovu jsem teda docela tak intenzivně prožíval, také jsem byl v tzv. Masaryk Townu, což je město velmi blízko Toronta, kde je tam také pomník, který je věnován zakladatelům našeho státu Masarykovi, Štefánikovi, tam jsem také tedy sloužil bohoslužbu a v Torontu jsem tedy uváděl nového českého kněze do služby.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zajímají se, pane Malý, krajané, lidi, které jste konkrétně potkal, o dění ve vlasti už teda spíše svých předků, prapředků?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Zajímají se, samozřejmě jak kdo, někteří mají velmi dobré informace, někteří už takové jenom informace plytké, ale pokud jsem se tedy s těmi lidmi bavil, tak musím říci, že poměrně byli dost dobře informováni. Ptali se mě tedy na různé osobnosti, jak se na ty záležitostí dívám a podobně. Ale co mě překvapilo, to si tady dovoluji říci, naprostý odpor proti očkování. Mají v sobě jakoby to americké, my jsme svobodní lidé a nikdo nám nebude nic nařizovat. Tak já jsem jako nediskutoval, protože jsem viděl, že jsou naprosto zaujatí, a to mi měli potřebu sdělit jak tedy v Chicagu, tak také v Torontu. To mě velmi překvapilo, tak jsem se snažil vždycky překlopit tedy ten hovor na něco jiného, protože jsem viděl, že by bylo marné mé úsilí také zase vysvětlit, že to očkování něco do sebe má.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jejich názor, jejich právo. Papež František je v Bahrajnu na své 39. apoštolské cestě a 4. zahraniční cestě v letošním roce. To motto zní: Pokoj na zemi lidem dobré vůle. Jaká je vůle, pane Malý, k dialogu? Papež se totiž účastní závěru Fóra pro dialog: Východ a západ pro lidské soužití.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Já myslím, že toto úsilí dlouholeté papeže Františka, že je velmi dobré, že ukazuje opravdu příznivou tvář a stále tedy více chce zdůraznit to, že pokud nebude smír mezi stoupenci různých náboženství, tak nebude jaksi smír ani na naší planetě. Že pořád tedy vyznavači různých náboženství hrají významnou roli pro život na naší planetě, i když samozřejmě mnoho obyvatel naší planety už se třeba nehlásí k žádné náboženské tradici. O muslimech tolik teď neslyšíme, ale papež František, jak dobře víme, v roce 2019 navštívil Emiráty, 2021 byl v Iráku a teď tedy to je třetí návštěva v muslimské zemí, v Bahrajnu ještě papež nebyl a tam tedy znovu tedy se snaží navést ten dialog, nejen tedy s muslimy, ale také tedy s představiteli náboženství, ať už buddhisty, hinduisty, Sikhy a dalšími. Setká se tam také v mešitě s radou starších muslimských a zároveň ho váže velmi přátelský vztah k významnému představiteli univerzity Alazar v Káhiře /nesrozumitelné/, s kterým už se několikrát sešel a zase se také tedy i v Bahrajnu sejde. Bahrajn je poměrně na poměry Saúdského poloostrova otevřenější zemí, a jak jsem se dočetl, chce se tak stát takovým Libanonem východu. Protože Libanon byl dlouhá léta příkladem země, kde žili v míru křesťané i muslimové, bohužel samozřejmě ta občanská válka zanechala své stopy a Libanon se dneska ocitá opravdu v takové krizi hospodářské, společenské i náboženské. Takže právě Bahrajn chce hrát tuto roli, je zajímavé, to jsem se dozvěděl, že už v roce 1999 navázal diplomatické styky s Vatikánem, a teď v poslední době i se státem Izrael. A zároveň v roce 2021 tam byl postaven veliký kostel Naší paní Arábie. Naše paní, to je míněna panna Maria. Tak v tomto kostele také se bude dít právě dneska ekumenické setkání, protože tam v Bahrajnu žijí nejen tedy katolíci, ale také evangelíci, protestanté, anglikáni, některé starobylé východní církve. Takže to bude takové ekumenické setkání, ale důležité je tedy, že se dnes sejde s tou radou muslimských starších, aby s nimi tedy pohovořil, že je možno vést nejen dialog, ale zároveň společně o něco usilovat. To je takový důležitý, bych řekl, signál. Samozřejmě je to země muslimská, papeži vyčítají, že se jako jasně nevyjadřuje k té situaci, protože přirozeně to není svobodný stát. To je konfesní stát, je tam tedy většina šíitů, menšina sunnitů, ale ta vládnoucí vrstva v čele s králem jsou sunnité, ale velká část obyvatel jsou šíité a potom samozřejmě je tam hodně tedy těch zahraničních pracovníků, především z Filipín, z Indie, a bohužel jako i v ostatních zemích Saúdského poloostrova, tak i ta jejich situace není zrovna nejlepší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Papež ve svém projevu mimo jiné vyjádřil vlastně znepokojení nad, cituji, "nárůstem lhostejnosti, vzájemné podezíravosti, nad růstem rivality protikladů, které měly být překonány, populismu, extremismu, imperialismu, které ohrožují bezpečnost nás všech."

Václav MALÝ, světící biskup pražský
No, tak tady jste to pěkně přečetla, tak já myslím, že k tomu tedy není co dodat a opravdu abychom bourali mezi sebou předsudky. To je nesmírně jako důležité a je dobře, že papež má tuto odvahu, samozřejmě nelze si slibovat, že to okamžitě přinese výsledky. Ale přece lze jako říci, ano, už jsme se setkali a řekli jsme si, že by bylo dobré jít tímto směrem. To je velmi důležité. Nejenom tedy s muslimy, ale samozřejmě například i s hindy, protože o tom se dneska málo mluví, že křesťané v Indii to nemají lehké v některých krajinách, že tam je radikalizace hinduismu, o tom se tady skoro nemluví, a že tam jsou někdy napadány i křesťanské kostely. Takže nejde jenom tedy o ty muslimy, ale jde také tedy i o ty hindy, případně i o další tedy náboženské tradice, které zrovna nesouzní příliš v tom dialogu s ostatními stoupenci různých náboženských tradic.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem, pane Malý, za necelé 3 týdny, 23. listopadu, se už popáté v Česku uskuteční tzv. Červená středa, což je právě připomínka lidí, kteří jsou ve světě pronásledováni, perzekuováni právě kvůli své víře.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Ano, jde tedy především o připomenutí perzekuce křesťanů, to má několik jako důvodů. Jednak je to z důvodu ideologických, Čína, Severní Korea, potom z důvodu náboženských, v některých muslimských zemích, a potom tedy také z důvodu sociálních, například Jižní Amerika, kde někteří kněží, nebo dokonce biskupové, kteří se zastávají těch bezzemků nebo vykořisťovaných zemědělců, tak jsou také pronásledováni, dokonce jsou připravováni o život, a potom z důvodu kmenových. To je v Africe, to samozřejmě pro nás Evropany je trošku jako nepředstavitelné, ale také to tedy existuje. Nejmarkantnější je to teď v Nigérii, že jo, kde tedy tam ti muslimové v podstatě vraždí křesťany. O tom se tady také skoro nemluví, což myslím, že je důležité si toto připomenout. Takže ta Červená středa, to je taková iniciativa, která vznikla ve Velké Británii poměrně nedávno, rozšířila se i tady a je dobře, že se připomíná a že se toho setkání zúčastní jak zástupci křesťanských církví u nás, tak zástupci židovské obce.

/znělka/

Ještě chci říci, což je pro mě překvapení, s tou návštěvou Bahrajnu, že jsem se dočetl, že je trošku změna i v Saúdské Arábii, kde není žádný křesťanský kostel, ale že teď mohou křesťané do počtu asi 50 ne na veřejném prostoru, ale v prostoru, kde nejsou slyšet jejich zpěvy, se setkat, a mít dokonce bohoslužbu. Tak to mě velmi překvapilo, protože to bylo donedávna naprosto vyloučené. Tak je dobré si všímat i těchhletěch maličkých krůčků, to vůbec jako neznamená ještě v Saúdské Arábii svobodu pro křesťany.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pane Malý, hřbitovy po celé zemi, nejenom v České republice, se v uplynulých dnech ponořily do záplavy svíček, věnců, vzpomínali jsme, uctívali naše zesnulé, byl letošní rok v něčem jiný, nebo ty rituály zůstávají v podstatě stejné?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Já bych řekl, že zůstávají. Pořád mě překvapuje, navštívil jsem několik hřbitovů, kde mám své příbuzné nebo známé, a byl jsem překvapen, že velká část těch hrobů byla vyzdobená, že ten provoz byl poměrně hustý. Takže tahleta tradice zůstává, nejsem s to posoudit, nakolik tedy mladí lidé, ale co mě tedy překvapilo, to jsem se nedávno dočetl, že jsou lesní hřbitovy, kde v tzv. ekournách jsou ukládány do země pozůstatky tedy zemřelých.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano, podle Unie pohřebních služeb jsou vlastně ty tradiční pohřební obřady i místa jaksi na ústupu a přibývá těch smutečních rozloučení v přírodě. Jak to vnímáte?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
No, já jsem se nad tím zamýšlel, chtějí teda ti pozůstalí tím vyjádřit, že ten mrtvý nebo mrtvá je odevzdán přírodě, že se rozplyne a že v podstatě z toho vzniká tedy nový život, protože ty ekourny se rozpustí, ten popel tedy nějak tak se smísí s tou půdou, do které je tedy uložen, a že z toho zase může vzejít tedy nový život, nějaký strom nebo nějaká květena. Takže je to takové zajímavé, mě jenom tak se klade otázka, že přece si myslím, že je dobré, když člověk může jít na nějaké místo, kde se může zamyslet nad tím konkrétním zemřelým, zatímco tohle je jako velmi anonymní. Ale nicméně ta touha po tom životě, že ten život se nemůže ztratit, byť se ten jedinec jaksi rozplyne, tak to je takový zajímavý moment.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Například v Praze existuje les vzpomínek. Lidé tam místo klasického hrobu si pronajímají místo na uložení popela pod památečním stromem. Takže je to konkrétní, řekněme, i v Brně existuje údolí vzpomínek, často se právě jaksi zdůrazňuje, že je to ten osobní rituál. Že vlastně se ty alternativní pohřby nebo ta místa přesouvají tam, kde to měl dotyčný rád třeba, kde se dobře cítil.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
No, dokonce se hází popel do moře nebo do řeky, jsou rozptylové loučky, já přece bych jako úplně nebyl tak pro, že je to příliš anonymní. Na druhé straně to neodsuzuji, je to jistý trend, a co jsem se také dočetl, že dokonce z toho vlasu toho nebožtíka, z popelu se dělají prstýnky nebo různé přívěsky na krk, takže ten pozůstalý to potom tedy nosí na krku. Je to, já to jenom konstatuji, nad tím se zamýšlím, ale taková ta myšlenka, ano, tady skončí jeden život, ale dává život tedy něčemu jinému, tak rozhodně by to člověk nemohl jenom tak odsoudit nebo nad tím mávnout rukou, i když mé pojetí je trochu jiné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaký je zájem o církevní pohřby v katolické církvi konkrétně?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
No, tak teď jsem se dočetl, ale to opravdu nevím, jestli mohu potvrdit, /nesrozumitelné/, že dokonce teď trochu přibylo křesťanských pohřbů, asi to souvisí s covidem, já sám během této covidové doby pochovával poměrně dost lidí, mnohem více než tedy v průměru, ale to si netroufám říci, jestli je to nějaký trend, nebo jestli je to skutečnost, protože to by si člověk potřeboval ověřit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje světící biskup pražský Václav Malý.

/znělka/

Letošní Nobelovu cenu za mír získali vězněný běloruský bojovník za lidská práva Ales Bjaljacki, ruská lidskoprávní organizace Memorial a ukrajinské Centrum pro občanské svobody. Nobelův výbor ocenil to, že dlouhodobou angažovanost, obranu základních občanských práv, že prostě všichni demonstrují význam občanské společnosti pro mír a demokracii. Je ta cena v dobrých rukou?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Já myslím, že ta cena je opravdu v dobrých rukou, já tyto organizace zdálky sleduji a velmi obdivuji jejich statečnost. Jenom zase, to jsem se teď nedávno dočetl, že když byla ustanovena Nobelova cena, tak tam je řečeno, že tu cenu míru dostane ten, kdo podporuje bratrství národů, zrušení armád, pořádání mírových kongresů, což se neděje u těchto nositelů mírové ceny, ale ono se to tak jaksi překlopilo do toho, že jde o ten společenský smír, protože nikdo z těchto nositelů ceny míru v posledních desetiletích jaksi nerušil armády nebo nepořádal mírové kongresy, ale angažovali se v lidských právech, angažovali se v tom, aby došlo k porozumění mezi lidmi různých náhledů, aby došlo ke společenskému smíru. Tak to jenom takový ten posun, což mě tedy zaujalo, obrovský obdiv, obrovská úcta těmto lidem, protože jsem trošku něco zažil před rokem 89 a dobře jsem poznal, že to není snadné, když člověk hájí tedy lidská práva. A oni tedy žijí v mnohem zkrušenějších podmínkách, než jsme žili my. A je dobře, že svět si toho všímá, o těchto lidech bychom měli mluvit a pokud možno také s nimi nějak tak pěstovat solidaritu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak je to se solidaritou a tolerancí? A možná ještě víc s tou občanskou společností v České republice? Jenom připomenu dvě nedávné demonstrace různé, v neděli se na Václavském náměstí sešli občané na protest proti strachu a nenávisti, vy jste byl také mezi nimi, a 2 dny předtím ve státní svátek se na stejném místě uskutečnila protivládní demonstrace. Tito lidé nechtějí mít, jenom podotýkám, nálepku nějakých rusofilů.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Bohužel dochází tedy k roztržkám uvnitř společnosti, ty postoje se radikalizují a bohužel část tedy našich spoluobčanů dá na ty tzv. fake news, že tu otázku třeba války na Ukrajině vidí úplně z jiného úhlu. A to myslím, že nepřispívá k pokoji, zvláště v této době, kdy lidé jsou jako nejistí. Já nejsem pro nějaké radikalizace postojů, ty druhé okamžitě odepsat, když mají jiný názor, ale opravdu je na pováženou, kdo tedy čerpá z jakých zdrojů informace a podle toho potom se tedy dívá na tu situaci, a samozřejmě to potom podněcuje určité /nesrozumitelné/, je to taková živná půda pro různé populisty. A proti tomu je třeba opravdu se postavit, tomu čelit. Takže kromě tedy té nejistoty v té ekonomické, energetické situaci dochází tedy také k určitému rozkolu a to opravdu neslouží pro lepší budoucnost celé naší společností.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak se nestát zajatcem strachu, pane Malý?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
No, věnovat čas opravdu dobrým informačním zdrojům. Ale to vyžaduje trpělivost, to vyžaduje, aby člověk také přemýšlel. Nelze tedy jenom si říci, dobrý, já si přečtu titulky. Z titulků se člověk nic nedozví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
O čem svědčí podle vás, že bezmála 33 let od pádu komunismu se v České republice opět diskutuje o tom, co kdo dělal za bývalého režimu?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
No, je to zajímavé, i když myslím, že tu mladou generaci to tolik nebaví, protože oni to nezažili, pro ně je to nějaká minulost, nicméně pořád tady ještě žijou generace, které tu dobu pamatují ,a nejde o to někoho odepisovat, o někom jenom mluvit nějak špatně. Ale na druhé straně ty třeba, kteří byli v komunistické straně, aby jasně řekli ano, já teď nahlížím svůj omyl nebo jsem se dopustil toho a toho a chci to tedy nějakým způsobem odčinit. Mnoho těch lidí, kteří se zapletli s tím minulým režimem, tak v podstatě mlží nebo o tom mlčí. A myslím hlavně lidé, kteří potom vystupují na veřejnosti, by si toto měli uvědomit. Málo platné, 30 let je sice dlouhá doba, ale ta lidská paměť, ta je ještě tedy delší. A s tím je tedy třeba počítat, protože jak jsem se někde dočetl, minulost nás vždycky dohoní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jedním ze symbolů demonstrací po 17. listopadu 1989 se stala i píseň Modlitba pro Martu. Tu z balkonu Melantrichu na Václavském náměstí v Praze zazpívala 21. listopadu Marta Kubišová. U příležitosti jejího životního jubilea včera rozezněl a rozboural celou pražskou Lucernu výjimečný Koncert pro Martu, který jako hold této umělkyni, této ženě připravil a odvysílal Český rozhlas Dvojka, narozeninový koncert na počest legendy české populární hudby. Vy se dobře znáte s paní Kubišovou, znáte se léta, s čím vy si ji spojujete?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Tak já si ji spojuju především s jejím charakterním postojem. Žena velmi slavná, velmi hezká, kterou znala tedy celá tehdejší československá společnost, a ona dovedla se tohoto zříct a nezatrpkla. A zároveň si držela tedy rovnou páteř, protože ti lidé, kteří jsou v tzv. showbyznysu, tak samozřejmě ta popularita činí i s jejich myšlením své a je to pro ně velmi tedy těžké najednou, že přestanou být nějakým objektem pozornosti, že nemůžou pokračovat na této své cestě. A ona nerezignovala lidsky, ale prostě přetvořila tu svoji popularitu v opravdu nasazení pro lidská práva. Toho si tedy velmi vážím a zůstala tedy taková i po roce 89, kdy nepřipomínala zase na každém kroku, koukněte se, jak já jsem se zachovala. Toho si teda také vážím, protože víte, někdy to může vést k takové jisté pýše, no, tak já jsem se zachoval lépe než ti druzí a teď se cítím jako navrch. U ní jsem to tedy nikdy nepocítil. Proto tedy před Martou Kubišovou se opravdu skláním, i když její osobní život nebyl tedy snadný a ta její cesta nebyla vždycky tak jako přímá, jak by si přála, a přesto tedy vytrvala. Takže ať se dožije co nejdelšího věku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Přeje světící biskup pražský Václav Malý a Zita Senková se ráda připojuje. Děkuji za váš čas, za postřehy a přeji vše dobré. Na slyšenou.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Na slyšenou.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka