Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 4. 9. 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den, naladili jste si pravidelný rozhovor na aktuální témata, vítá vás u něj Zita Senková. Dnešním hostem je světící biskup pražský Václav Malý, dobrý den, vítejte.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zaměříme se například na solidaritu s velkým i malým S a připomeneme jednu z největších duchovních osobností dvacátého století, nerušený poslech. Zklamání, šok i hněv, tato slova se nejčastěji objevila po vynesení rozsudku specializovaného trestního soudu ve slovenském Pezinku, který v případě dvojnásobné vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové zprostil obžaloby podnikatele Mariana Kočnera a Alenu Zsuzsovou. Podle soudu se skutek sice stal, nicméně nebylo prokázáno, že ho spáchali obžalovaní. Prokurátor se odvolal, případ míří k Nejvyššímu soudu, zklamání rodičů zavražděného páru je obrovské, jaký dojem máte z celého případu i z toho včerejška vy, pane biskupe Malý?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Chápu, že je to šok nejen pro rodiče pana Kuciaka a jeho snoubenky, ale přirozeně pro všechny lidi, které zasáhl, zvláště na Slovensku tento případ. Přirozeně těžko člověk s tím může polemizovat, nicméně bych řekl, že tam je několik jako otazníků, protože pan Kočner je muž, který ovlivňoval slovenskou justici, který měl vazby na různé politiky, který v podstatě měl přístup všude, kde se o něčem podstatném rozhodovalo, takže je to tedy zvláštní, že najednou tedy tento případ je zahalen určitými nejasnostmi. Bude odvolání, takže uvidíme, jak Nejvyšší soud Slovenské republiky rozhodne, samozřejmě tam může být mnoho a mnoho záležitostí ve hře, je třeba také strach z pomsty, protože takový člověk, který měl všude možně vazby, na podsvětí, i na tu scénu justice a politiky, tak rozhodně ty vazby ještě dále lecjakým způsobem trvají, jsou třeba odkryty a tudíž také tam může hrát strach z pomsty, že jo, že, když ty dvě opravdu byl odsouzen, že ještě někdo může zase vytáhnout, obrazně řečeno meč, to všechno může být ve hře, ale samozřejmě to jsou dohady.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A mimochodem docentka trestního práva Eva Szabová odbornice na toto právo v rozhovoru pro slovenský deník Sme říká, že soud nemůže přihlížet na přání lidí. Ten rozsudek, jak jste sám řekl, je zatím nepravomocný, jak podle vás může ovlivnit zemi vztah Slováků k justici, k policii, ke státu, k politikům, k politice?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
No podlomí to důvěru, protože na pana Kočnera teda bylo ukázáno, kde všude se pohyboval, co všechno ovlivňoval, takže ta podezření ze strany lidí budou nadále trvat a jistě, že tedy to mnozí cítí jako nespravedlnost, je pravda, ano soud rozhodl, je dobře, že je další instance, která ještě teďy zhodnotí, jestli ten rozsudek té první instance byl správný nebo ne a přirozeně to neposílí důvěru ani v policii, ani v politiky, ani v justici, to je jasné a že se o tom bude diskutovat. Nakolik zase to probudí nějaké větší hnutí, jako bezprostředně po zavraždění pana Kuciaka a jeho snoubenky, tak to je veliká otázka. Já zas tak slovenskou situaci dobře neznám, takže uvidíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Před 40 lety ustoupili v polském Gdaňsku komunisté stávkujícím dělníkům a povolili vznik nezávislých odborů, toho dnes zrodilo hnutí Solidarita neboli solidárnost, co ukázala a co dokázala?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
No, byl to zásadní zlom v novodobých dějinách nejen Polska, ale zlom novodobých evropských v dějinách v druhé poloviny dvacátého století, protože dělníci si vyvzdorovali, že bylo uznáno jejich hnutí, byly to nejdříve tedy odbory, došlo k domluvě s vládou, kde oni si kladli podmínky, aby se zlepšily tedy finanční a pracovní podmínky, ale samozřejmě ono to mělo širší dopad, protože se tam také jednalo o občanské svobody, o respektování lidských práv a toto hnutí Solidarita nakonec mělo až 10 000 000 členů, tudíž opravdu tam byla ukázána nahota komunistického režimu a odtud lze tedy bych řekl odvíjet to, co potom vyvrcholí v roce 1989. Já si dobře pamatuji, jak jsme sledovali situaci v Polsku a jenom takovou poznámku. Rok předtím v roce 1979 byl na návštěvě papež Jan Pavel II. a ten v podstatě povzbudil Poláky, protože řekl mimo jiné v jednom projevu, není svobody bez solidarity.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A tady bych možná navázala, pane biskupe, stal by se rok 1989 přelomovým, tak jak jsme ho zažili bez polské solidarity?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Nestal. Já stále jako říkám, že Poláci mají zásluhu na tom, že rozbili tu homogenitu takzvaného východního bloku, to znamená území, která byla ovlivňována impériem Sovětského svazu a které tehdejší Sovětský svaz pokládal tedy za území, které má právo ovlivňovat a určovat jeho směrování a Poláci se vzepřeli a byli ochotni dokonce položili životy, protože než vznikla Solidarita, tak předtím byly velké stávky v Daňsku, potom se rozšířily tyto stávky i do jiných měst tehdejšího Polska a přitom byli lidé nejen zranění a také umírali a Poláci tedy pokračovali, i když potom Solidarita byla udušena v prosinci 1981, tak málo platné už to bublalo a bylo důležité, že k těm dělníkům se potom přidali také intelektuálové, významné osobnosti polské kultury, polského vědeckého veřejného života, tudíž solidarita spojovala všechny sociální vrstvy, to bylo tedy také velmi důležité, ale samozřejmě táhli to dělníci a mají obrovskou zásluhu, že vyvalili v život toto hnutí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaký byl význam Solidarity nejenom tedy z té polské perspektivy, kterou jste už asi dostatečně popsal, ale i z té světové, ostatně i té naší československé tehdy nebo středoevropské.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Bylo to velké znamení pro nás, že ten systém není tak pevný, i když samozřejmě je krytý velkým zbrojením a zdá se, že nějaké východisko ke svobodě není a zároveň toho bylo i povzbuzení zase i pro dělníky v různých částech světa, protože nemůžeme říci, že všude je naprostá spravedlnost i v tom svobodném světě, přirozeně byly odbory a ty odbory také ne vždy měly lehkou situaci, tudíž já bych řekl, že to mělo širší dopad na povědomí, že dělník tedy je osobnost, která také tedy si zaslouží, aby žila důstojný život, že je to sociální vrstva, která může podstatně ovlivňovat také dění.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zůstalo dodnes v Polsku něco z těch myšlenek solidárnosti?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
No, tak teď u nás sice byly zmínky, ale velmi tedy řídké bych řekl, samozřejmě v Polsku o tom se mluvilo mnohem více, ale bohužel ono je to poznamenalo také tím, že třeba mnozí nesouhlasí dnes s bývalým tedy prezidentem a hlavně tedy s tím představitelem solidarity Lechem Walesou, takže tam i v rámci tedy té Solidarity potom došlo k rozštěpení k různým jako náhledům a přirozeně ta solidarita symbolizována je Lechem Walesou, ale někteří to nedovedou zase úplně tak skousnout, ale řekl bych, že Poláci mohou být na co hrdí a že rozhodně by se nemělo na tento moment, na tyto dva roky, kdy Solidarita opravdu určovala směr Polska, zapomínat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zastavila bych se solidarity s malým s, papež František připustil, že toto slovo solidarita se může zdát trochu opotřebované a špatně pochopitelné, jak vy vnímáte solidaritu?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Tak jsou solidaritu vnímám především následujícím způsobem, že člověk nežije na světě sám, že jsme závislí na těch druhých různým způsobem, protože musíme chodit nakupovat a samozřejmě někdo ty potraviny dodá, někdo je vypěstuje a tady bychom našli spoustu tedy vazeb, takže nemůže člověk žít jako na ostrově, jsme závislí na těch druhých, to znamená umět se dívat okolo sebe a umět dobře vnímat situaci těch, kteří na tom jsou třeba hůře nebo jsou nespravedlivě zavíráni nebo je s ním jednáno nespravedlivě, solidarita tedy znamená především dívat se okolo sebe a postavit se na stranu těch, kteří jsou potřební, ať už duchovně, ať už materiálně, ať už tím, že jenom taková ta podpora jim dodá sebeúctu a sebeodvahu, takto to já tedy chápu solidaritu, to není nějaká teorie a solidarita je stále třeba, protože nežijeme v absolutně spravedlivém světě, i když se nedějí nějaké vylomenosti, tak to neznamená, že se můžeme spokojeně jenom tak dívat a říkat si, mě se to netýká, protože i nás leckdy určitě potěší, když někdo si všimne, že třeba se nám úplně tak nedaří, a když cítíme tedy vnímající pohled nebo dokonce vnímající pomoc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak řekl /nesrozumitelné/, solidarita zahrnuje vytvoření myšlení, které funguje ve smyslu komunity a priority života všude, mimochodem papež během středeční generální audience vyzval všechny, aby spojili autentickou solidaritu se ctností víry a uzdravili tak sociální neduhy, v postpandemickém světě, kde vy vidíte tady třeba právě roli církve?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Tak především, aby církev byla otevřena všem potřebným lidem, aby se nevyčerpávala tedy jenom charitou, to je velmi tedy důležité, ale aby lidé především cítili přijetí, víte, protože je důležité, když člověk žije ve vědomí, že je přijat, že je brán vážně, že je respektována jeho důstojnost a to myslím tedy, že je hlavní tedy posláním církve a přirozeně potom tedy také poukázat, že život je nejen horizontála, ale také vertikála, jak to vertikálu lidé vnímají, to už jako také záleží na jednotlivci, ale církev je tady právě od toho, aby upozornila na tu vertikálu, ne někoho nutila, ne někoho někam tlačila, ale právě že ten člověk je přijat jako takový a zároveň ho podpořit v jeho hledání vertikály, takhle já bych jako vnímal poslání církve, samozřejmě charita, materiální pomoc a podobně, to myslím, že nemusíme dále rozvíjet, ale že to má ještě další rozměry.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co považujete za ten největší sociální neduh v tom dnešním světě?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Tak já bych řekl především izolaci, postupující izolaci jednotlivých společenských vrstev, víte jsou různé zájmové skupiny, profesní skupiny, které jsou často uzavřeny samy do sebe a žijeme také v atomizované společnosti, ne že bychom k tomu byli nuceni nějakou ideologií nebo některými ideology, ale právě jenom, že je to často společnost zájmů, je dobré, že se člověk sdružuje s někým, s níž má společné zájmy, ale neměla by se z toho stát, jak je dneska moderně říkáno bublina, to znamená vidět, že i mimo to moje prostředí, v které se cejtím dobře, žít další a že i tam já mám svoji spoluzodpovědnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Výběr z událostí dnes komentuje světící biskup pražský Václav Malý. Před 80 lety byla založena ekumenická komunita Teze, v čele byl převor bratr Roche Ir Schütz, protestantský teolog mimochodem nositel ceny UNESCO za výchovu k míru, jaké cíle komunita sleduje, co vlastně hledaly a hledají ty miliony lidí, kteří míří na jih Francie do Burgundska do této vesničky?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Je to komunita, která má ve svém, na své cestě za cíl přispívat ke smíření lidí nejen tedy různých církví, ale lidí jako takových, přijímat člověka, před chvílí jsme o tom mluvili, jako protějšek, zároveň přispívat tedy ke smíření, protože dobře víme, že i mezi křesťanskými církvemi jsou často neshody a zároveň povzbuzovat také mladé lidi, aby hledali, Roche Ir Schütz byla úžasná postava, on tady byl začátkem osmdesátých let. Já jsem měl také tu čest, že jsem potom po roce 90 jednou v Teze byl, dokonce jsem tam sloužil bohoslužbu a je to úžasné společenství bratří, kteří patří do různých křesťanských církví. Jsou také rozseti po světě a zároveň dnes ta komunita se soustřeďuje také na podporu křesťanů, kteří jsou pronásledováni třeba v Číně, v Bangladéši a v některých dalších zemích, zároveň pořádá především v letních měsících setkání pro mladé a co mě fascinovalo, když jsem tam byl v Teze, že nechává těm lidem svobodu, tam se nikdo neptá toho mladého člověka, věříš, nevěříš, jsi evangelík, jsi katolík, jsi pravoslavný. Já tam cítil obrovskou svobodu a i při těch modlitbách někdo stojí, někdo klečí, někdo sedí a já myslím, že to je jako velmi přitažlivé, že tam ty lidé cítí, něco se tam duchovního děje, a přitom já mám volnost. Ono to hnutí je i u nás, ne tak jako početné, ale myslím, že je to výrazná tvář křesťanské tradice a je dobře tedy, že tato komunita a její tedy stoupenci, že obohacuje duchovní život Evropy, oni každý rok potom pořádají v některém městě Evropy pouť důvěry, tady před několika lety také byla ta pouť důvěry, v roce 90 hned tedy přijeli, to si dobře tedy pamatuji, takže dokonce tam jezdějí i mladí pravoslavní, dobře víme, že třeba moskevský patriarcha, tak jako moc ekumenický není, ale to je zajímavé, že i tam z moskevského patriarchátu přijíždějí mladí lidé, což má velikou cenu, že jo, protože ta izolace jistá i duchovní mezi třeba Ruskem a ostatní Evropou ničemu jako neprospívá, to jsem tam také tedy zažil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A jak se daří tedy naplňovat ten cíl té ekumeny, což je tedy to sjednocování nebo sjednocení křesťanů, jak sám jste naznačil, ne všichni k tomu naklonění.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Oni se společně modlí, navzájem se tedy berou vážně, ale rozhodně jako neříkají, tak teď už je ta jednota, spíše ukazují tu ekumenu života, o tom se dneska hodně mluví, protože v těch záležitostech věroučných samozřejmě to je poměrně dost jako složité a nelze být naivní, že dojde tedy k jednotě i věroučné v nějaké dohledné době, ale právě ta ekumena života, že my můžeme být nejen vedle sebe, ale můžeme být spolu a že sepjaté ruce jsou tím základem, abychom vůbec nějaký ekumenismus, to znamená úsilí o sjednocení církví vedli k nějakému cíli a zároveň tedy i ti mladí lidé jsou vychováváni v tomto velkorysém duchu. Neptat se hned se hned, jsi evanglík nebo jsi katolík, si člověk, jsi hledající, chceš brát svůj život vážně, a to je pro mě důležité.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Papež František stanovil 1. září jako Světový den modliteb za péči o stvoření. Navazuje to, pane biskupe Malý vlastně na ty myšlenky, na jeho vizi, na encykliku o ekologii Laudát Sea, tedy buď tobě chvála pane?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Ano v roce 1900, 2017 vyšla tato encyklika Laudáto Sea, buď pochválen, to znamená, bůh, že jo, za to, že stvořil a jsou tam velmi inspirativní myšlenky a co je důležité, on když viděl tu encykliku, tak pozval všechny lidi dobré vůle, nejen tedy katolíky nebo křesťany, aby se zamysleli nad stvořením, aby se zamysleli nad tím, jak tedy přistupujeme ke spoření, jehož jsme součástí a právě když tedy 1. září on vyhlašuje modlitby za péči o stvoření, tak se zase vrací k některým těm myšlenkám této encykliky a ty jsou velmi inspirativní, protože třeba on mluví o tom, že nejde jenom o ekologii jako ochranu přírody, ale ekologií člověka, to znamená pročištění mysli člověka, protože, jak je řečeno, tam v té encyklice my žijeme v mentálním znečištění, jsme zahrnováni mnohými takovými nedobrými zprávami, myšlenkami a je třeba si hlavně udělat pořádek ve své hlavě, ve svém srdci a znovu se zamyslet, co vlastně chci, takže nejde jenom o ochranu přírody, on mluví dokonce, abychom pěstovali bratrství se stvořením, ale nejdřív musíme začít u sebe samém, říká o tom, že my dneska žijeme trochu v situaci despotického antropocentrismu, že se chápeme jako střet všeho a zároveň to ostatní bereme jenom jako k tomu, co můžeme užívat, že jednáme často podle hesla, použij a vyhoď a že toto jaksi nemůže být perspektiva pro další budování a život a potom říká, že musí být ekonomika podřízena politice, to znamená nejen tedy růst, ale především rozvoj člověka a dokonce mluví o ekologii sociální, ekonomické, kulturní, takže všechny rozměry lidských vztahů, lidského života sem do toho zapojený, tudíž někdy to ekologické hnutí, které je zaměřeno jenom na ochranu přírody, je samo o sobě dobré, ale musí začít tedy u ekologie každého z nás.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V čem vy nacházíte, pane biskupe, jaksi mentální detox?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Mentální detox, samozřejmě, že se zamýšlím každý den sám nad sebou, zamyšlím se nad tím, co dělám dobře, co dělám špatně, zda tedy se neuzavírám sám a neusvědčuju a nepřesvědčuji, že já mám tedy tu pravdu a zda si nechávám nabourávat i třeba často tedy osvědčené už myšlenkové pochody, protože být nějak tak jako v duchovním pohybu, čím člověk je starší, tím je to těžší, takže už jako teď jdu do velmi vysokého seniorského věku, takže si snažím uchovat tuhle tu mentální svěžest, takovou tu ekologii ducha.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příští týden uplyne 5 let od úmrtí Radima Palouše, filozofa, pedagoga, komeniologa, někdejšího mluvčího Charty 77 a také bývalého rektora Univerzity Karlovy, jaké myšlenky vás zaujaly?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Tak především já oceňuji Radima Palouše, když se stále po roce 90 rektorem Karlovy univerzity, nebylo to snadné a on to velmi tedy dobře zvládl a potom já chodil také i na semináře, kde přednášel a musím říci, že mu vyslovuji dodnes veliký dík, jakým uklidňujícím způsobem působil v Občanském fóru, když jsme tam byli v té Laterně magice, samozřejmě tam byly různý jako zmatky a podobně a on opravdu působil jako ten, kdo má pevné myšlení a kdo se snažil tu bouřlivou situaci zklidnit. Tohle především bych chtěl vyzdvihnout na osobě Radima Palouše. Teď 10. září to bude 5 let, co opustil naše řady. On byl fenomolog, on se zabýval také etikou a samozřejmě ty jeho důrazy myslím, že byly důležité, nejsem si jist, jestli někdo v tom pokračuje, ale rozhodně je to osobnost, na kterou by se nemělo zapomínat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem v samizdatu šířil Radim Palouš spisy Jana Patočky a další tehdy zakázanou literaturu.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Ano, no Jan Patočka samozřejmě také usilovat o to, aby člověk měl tu ekologii ducha, on to jako takto samozřejmě nikdy neříkal, ale právě to pročištění myšlení, ten život v pravdě, život postavený na určitých jasných pevných postojích, takže Radim Palouš se dá říci, že byl jeho žákem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A narozeniny příští týden oslaví Meda Mládková, sběratelka mecenáška umění, která mimo jiné od roku 1967 jezdila do tehdejšího Československa a pravidelnou sběratelskou činností podporovala umělce, kteří nemohli svobodně vystavovat, v jednom portrétu této dámy jsem četla její recept na dlouhověkost, víno, čokoláda a střídmý život.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Ona teď 8. září bude slavit sté prvé narozeniny a je to žena, která našemu státu dala veliký dar, dílo Františka Kupky a obrazy dalších tedy slavných malířů, opravdová tedy mecenáška a myslím, že bychom si jí měli velmi vážit, protože ona nepoutá pozornost na sebe, ale je ráda, že něco co tak střádala celý život, že bude mít užitek i pro další generace, takže já jí opravdu přeji ještě svěžest a aby ještě dlouho byla mezi námi, protože je to živoucí symbol nezištného mecenášství a myslím, že úplně tak není dostatečně oceněna, nejde o nějaké vyznamenání, ale že do tohoto povědomí společnosti by se měla více dostat jako typ, protože často jsou někteří mecenáši, kteří chtějí o sobě pořád jako mluvit a na sebe ukazovat a dělat okolo sebe reklamu, což ona ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Máme kolem sebe nebo kolem nás hodně inspirativních osobností?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Máme, a proto to má být povzbuzením pro dnešní život, kde pořád jsme jenom strašení, co bude, jak bude, vážit si toho, že mezi námi žijí, ať už známější nebo méně známí lidé velmi obětavý a právě skuteční mecenáši v tom nejlepším slova smyslu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Máte nějakou, případně další osobnost, která je pro vás osobně inspirující?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Je, tak to je, to jste mě teď opravdu velmi zaskočila. Já znám některé lidi, kteří dávají anonymně, nechtějí o sobě mluvit a dělají to dlouhá léta.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Světící biskup pražský Václav Malý a jeho názor, já vám za ně děkuji a přeji vám hezký den, na slyšenou.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Děkuji za příjemné chvíle a taky přeji klidný a vydařený víkend všem posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech Českého rozhlasu, přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.

Další témata rozhovoru: solidarita; největší duchovní osobnost 20. století.