Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 3. září 2021

Jan BURDA, moderátor
S kým se setká papež František během své cesty po Slovensku? Čím může inspirovat česká světice svatá Ludmila i 1100 let po svém úmrtí? Jak významná je činnost Projektu Šance a s jakými pocity přijímáme zprávy z míst, kde dochází k humanitárním nebo uprchlickým krizím? Dnes se zamyslí Václav Malý, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský. Vítejte.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní, pomocný biskup pražský
Dobrý den.

Jan BURDA, moderátor
K poslechu zve také Jan Burda. Blíží se návštěva papeže Františka na Slovensku a v Maďarsku. Do Budapešti přicestuje 12. září a potom 3 dny bude u našich východních sousedů. Jaký bude program? S jakými myšlenkami nebo poselstvím vlastně na Slovensko přijíždí?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní, pomocný biskup pražský
Ten jeho program na Slovensku je velmi obsažný. A já obdivuji, že člověk, který už má 84 let, tak že je ochoten toto absolvovat. A myslím, že tam bude několik důležitých momentů. Především, když se přesune z Budapešti do Bratislavy, tak v Bratislavě se mimo jiné také sejde s komunitou sester, které pečují o nemocné bezdomovce, kteří organizují tzv. Betlehem centrum. A to myslím, že je důležité, že papež František nepřijíždí jenom pro elity, pro lidi úspěšné, ale že přijíždí také pro lidi, kteří jsou na okraji zájmu anebo dokonce vylučováni, o které třeba nikdo nepečuje. A chce na ně tedy upozornit. Zároveň je důležité, že během návštěvy Bratislavy se sejde také i ze zástupci křesťanských církví, ale se Židy. A to myslím i v dnešní době, že je také důležité, že od něj to není nějaký politický kalkul, ale chce poukázat na to, že kořeny křesťanství jsou v židovství. A že je třeba tedy také i tu židovskou tradici chránit. A jak to říkal hezky zemřelý papež Wojtyla, Jan Pavel II., že jsou to starší bratři ve víře. To já vidím jako velmi důležitý podnět, který papež tedy dává. Mimo jiné také i ze židovskou komunitou se sejde předtím v Budapešti. Potom se přesune do Prešova na východní Slovensko, a to je další důležitý moment, který já pokládám za velmi dobrý, že bude sloužit bohoslužbu ve východním ritu. Tam jsou takzvaní řeckokatolíci, což jsou lidé východního obřadu, kteří jsou sjednocení církví. Řeckokatolická církev vznikla tzv. užhorodskou dohodou unií v roce 1646. A jsou jednak na Podkarpatské Rusi, na Ukrajině a také tedy i na východním Slovensku. A to je veliká tedy čest, že v Prešově tedy bude sloužit tuto bohoslužbu v tom východním ritu. Je jich, těch řeckokatolíků, asi 300 000. Jsou to nejen Slováci, ale také Rusíni, což je národnost na východním Slovensku a samozřejmě také tedy na Podkarpatské Rusi. To je tedy velmi dobré, protože o nich se skoro u nás tady v Čechách neví, i když v Praze samozřejmě je také komunita, kostel řeckokatolický. Jsou řeckokatolíci v různých malých komunitách rozeseti po České republice, ale v podstatě tato tradice příliš jako známá není. A potom se přesune do Košic a tam, myslím, že zase, a to jistě vzbudí velikou pozornost, navštíví čtvrť Luník IX, kde převážně žijí Romové, kde je veliká nezaměstnanost. Je to taková vyloučená lokalita. Samozřejmě i ta vnější neupravenost hned člověka zarazí. A je dobře, že on do tohoto ghetta přichází, aby povzbudil i tuto část slovenského obyvatelstva. Že je to muž, který se tedy neštítí nikoho, který se chce tedy dotknout i takové bolesti, jako je někdy situace Romů na Slovensku. Samozřejmě je to složité. Já nejsem ten, který by věděl, jak to řešit, ale na druhé straně je důležité, že papež na to tedy upozorní. A potom závěr jeho návštěvy 15. září bude na významném poutním místě Šaštín. To je veliký barokní kostel zasvěcený Sedmibolestné Panně Marii, kde tedy se soustředí poutníci. A bude to takový jako veliký závěr, protože Maria, matka Ježíšova, je velmi tedy uctívána na Slovensku. Slovensko dodnes je z velké části i katolickou zemí, i když tam jsou samozřejmě lidé také protestantských tradicí. Není to úplně tak jednoduché, i tam zasahuje sekularizace, ale pořád ještě se dá říci, že dost velká část obyvatelstva se hlásí ke katolické církvi. Tak to bych asi tak jako shrnul význam té návštěvy Františka. Je to povzbuzení tedy i pro Slováky, protože naposled na Slovensku byl papež Jan Pavel II. v roce 2003, takže už je to velká doba. A Slováci se velmi tedy, bych řekl, pozvedli v posledních letech a jsou opravdu podstatnou součástí rodiny evropských států. Jsou tam všelijaké nacionalistické tendence, a tak je dobré, že papež ukáže, že je třeba tedy jít tím směrem, kde je úcta k člověku, kde se člověkem nepohrdá a kde je třeba dávat lidi dohromady.

Jan BURDA, moderátor
Papež František se krom těch setkání, o kterých jste mluvil, i na tom nechvalně známém sídlišti Luník IX v Košicích, setká pochopitelně ale i s prezidentkou Slovenska, s paní Čaputovou, s dalšími lidmi. A celkově je bezesporu návštěva papeže vždy svátkem a významnou událostí nejenom pro věřící. Každopádně papež František míří na Slovensko v době, kdy stále ještě musíme dávat pozor na různá epidemická opatření, protože naneštěstí covid-19 ještě zcela nezmizel. Doufejme, že se to za nějaký čas, co nejbližší čas stane. Jak je jeho cesta organizována v tomto smyslu? Protože se ptám na to, že teď určitě třeba jste někomu připomněl: vlastně, vždyť papež František bude na Slovensku, chtěl bych se na něj jet podívat, ale je to vůbec možné?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní, pomocný biskup pražský
No ze začátku ty požadavky účasti byly velmi přísné. A ukázalo se, že to odradilo velkou část lidí. Tak teď, pokud víme, biskupská konference katolických biskupů Slovenska vydala prohlášení, aby lidé přicházeli. Samozřejmě bude se kontrolovat, jestli jsou očkovaní nebo testovaní, ale na druhé straně není úplně jisto, že všichni tedy na to uslyší. Takže teď je opravdu taková velká výzva. Uvidíme. No ono je třeba jisté opatrnosti, to je samozřejmé. A já zase tedy musím říci, že obdivují papeže, že i do této situace přijíždí, protože přirozeně přichází a přijde do styku s mnoha lidmi, tudíž je tam i jisté tedy ohrožení. Ale je dobře, že tato návštěva se koná.

Jan BURDA, moderátor
Papež bude mít na pódiu 6metrový kříž vyrobený z trámů ze střechy tornádem poničeného kostela v Moravské Nové Vsi na Břeclavsku. To je velice zajímavý symbol. To bude v tom Šaštíně?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní, pomocný biskup pražský
To bude v tom Šaštíně. A to myslím, že je dobře, protože papež se vyjádřil k té katastrofě po tornádu na jižní Moravě a leží mu to tedy na srdci a je to takový pěkný tedy symbol, že solidarita nezná hranic, že solidarita má být tedy mezi lidmi, zvláště tedy mezi těmi, kdo jsou potřební. A tam opravdu na té jižní Moravě ti lidé jsou potřební. Takže to se mi líbí. Nevím, kdo na tento nápad přišel, a je to moc pěkné. Jenom si říci, že třeba na Moravě v Moravské Nové Vsi působí páter Fabián. Já ho osobně neznám. A je velmi tedy čilý a tam rozvíjí úžasnou tedy činnost povzbuzující, naděje plnou pro ty lidi, kteří byli postiženi tím tornádem. To bych také chtěl tedy zdůraznit, že se nachází tedy i mezi duchovními římskokatolické církve jednotlivci, kteří opravdu dovedou zapnout a dovedou být s lidmi. Nejenom tedy vedle lidí, ale s lidmi.

Jan BURDA, moderátor
Říká Václav Malý, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský. 15. září roku 921 v hradišti Tetín zemřela svatá Ludmila. Nechala ji zabít její snacha Drahomíra. A výročí 1100 let od její smrti připomeneme v další části našeho dnešního setkání v pořadu Jak to vidí..., Jak to vidí... Václav Malý. Víte, pane biskupe, o Ludmile většina lidí samozřejmě ví, že to byla babička, vychovatelka vnuka Václava. Ovšem ono je to vlastně docela málo. V čem vidíte vy její přínos, význam pro českou historii? I pro duchovní rozměr.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní, pomocný biskup pražský
Je pravda, že Ludmila v povědomí české společnosti není moc tedy známá. Samozřejmě dává se jméno Ludmila, ale zase není tak rozšířené jako bylo třeba rozšířené v minulosti. A že dobře, že tato pozapomenutá postava bude teď je více připomínána. Především je to první panovnice, protože se nechala se svým mužem v roce 883 na Moravě pokřtít. A v podstatě Bořivoj byl první tedy český, dá se říci, kníže, a tím pádem v podstatě to byl závazek, že křesťanství bude na tomto území přijato a bude kultivovat tehdy velmi drsné zvyky tehdejší společnosti. A Ludmila byla oporou Bořivojovi, který samozřejmě poměrně brzo zemřel, 890. Ale ona tedy potom víceméně stála v pozadí vlády svých synů Spytihněva a Vratislava. A samozřejmě přispívala tedy k pokřesťanštění tehdejší společnosti. To nebyla jednoduchá záležitost, ale rozhodně z té naší společnosti, z toho barbarství, z té hrubosti se postupně kultivovala společnost křesťanská, i když samozřejmě to trvalo potom ještě celá staletí. Tím jako nechci říci, že za jeho života se dospělo k tomu cíli. A to myslím, že dobré si tedy uvědomit, že tehdy potom už Čechy patřily do té oblasti kulturních území. Zároveň já jako obdivuji na ní, že dovedla se stáhnout do ústraní, když tedy po smrti svého syna Vratislava vládla Drahomíra, jeho žena, její snacha, která ji neměla ráda, a že tedy Ludmila nevyzvala k nějakému násilnému boji, ale stáhla se na Tetín. A to, myslím, že je velmi důležité vůbec jaksi i pro působení veřejných činitelů umět se tedy také stáhnout - já nechci tady konkretizovat - a ne tedy vytvářet tady napětí. A tohle jako na té Ludmile cením. Myslím, že to není tak příliš zdůrazňováno, že je potom zdůrazňovaná jistě právem i její taková sociální záležitost, sociální cítění s chudými, potřebnými. Výborné. Ale tohle, že nevolila násilí, nevolila boj, ale dovedla se tedy stáhnout do ústraní. A to není tak úplně snadné pro každého z nás, zvláště pro lidi, kteří jsou více známi, že někdy těžce potom nesou, že už nejsou tedy ve středu pozornosti. Potom si myslím, ano, babička Václava, svatého Václava, že je to symbol generační kontinuity. Ona se dožila poměrně dlouhého věku 61 let, což na tehdejší dobu byl opravdu vysoký věk. A dnes vlastně žijeme už ve čtyřgenerační společnosti, nejenom třígenerační. Už je spoustu prababiček, pradědečků. A je důležité držet tuto kontinuitu, nevidět tedy tu starší generaci jenom jako generaci, která už zatěžuje, protože chce důchody a chce zajištění, ale prostě že přináší také nějaké zkušenosti a předává nějaké zkušenosti. V tomto smyslu myslím, že je důležité držet tuto mezigenerační kontinuitu. Nelze opakovat minulost, ale nelze jaksi říci: tohle už nás nezajímá, to už jsou neproduktivní lidé. A v tomto smyslu tedy je svatá Ludmila i tím symbolem generační kontinuity a přirozeně také výchovy, protože člověk potřebuje někoho, kdo nějakým způsobem taky kultivuje jeho myšlení, kultivuje a pomáhá kultivovat jeho vztahy. A samozřejmě babičky, dědečkové nemohou mluvit do výchovy rodičů, ale na druhé straně mohou být tedy také pomocí. A z toho důvodu svatá Ludmila v katolické církvi u nás je tedy také patronkou škol. A dobře víme, že školy jsou čím dál tím důležitější. Často bohužel na ty děti rodiče nemají čas a že záleží také, jaká je atmosféra ve škole. Tohle bych tak jako viděl velmi důležité na životě svaté Ludmily. A myslím, že jsou to momenty, které mohou inspirovat i lidi, kteří třeba nejsou křesťany nebo kteří nemají nic společného s církví, že připomínka svaté Ludmily teď, tedy v září, že může být takovým podnětem k zamyšlení i pro společnost jako takovou. Já si samozřejmě nedělám iluzi, že většina společnosti to bude prožívat, ale vůbec, že je to připomenuto. Jsou teď výstavy, konají se různé akce, budou různé koncerty, takže myslím, že trošku snad jako svatá Ludmila vejde více do povědomí.

Jan BURDA, moderátor
Tedy kult Ludmily, ten, pravda, zůstal během těch následujících staletí trochu ve stínu jejího vnuka Václava, ale držel se třeba v pražském klášteře benediktinek a drží se u Svatého Jiří a teď jakoby tedy tato světice se vrací do veřejného prostoru. Já jsem našel velice zajímavou vlastně ústřední webovou stránku, která uvádí podrobnosti ke svaté Ludmile a zároveň též upozorňuje na všechny možné společenské kulturní akce. Těšíte se na nějakou zvlášť vy, jakým způsobem tedy ta Ludmila bude připomenuta, to její úmrtí?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní, pomocný biskup pražský
Tak já se těším, bude setkání na Tetíně, bohoslužba, kterou bude sloužit kardinál Schönborn, delegát papežský, že jo, na těchto slavnostech, vídeňský arcibiskup, velmi výrazná postava. A těším se na koncert v pražské katedrále 16. září, kde bude provedeno oratorium svatá Ludmila od Antonína Dvořáka. Připomínáme si 120 let od narození tohoto českého velikána, tak na to se opravdu těším. A pak se těším také na tu atmosféru, která bude, doufáme, velmi pěkná na Tetíně. Já byl také překvapen, když jste zmínil ty webové stránky, co všechno se tedy koná k tomuto výročí. To je pro mě tedy novinka. Člověk přece jako zdaleka ne stačí všecko jako sledovat. A ještě bych k té svaté Ludmile řekl něco. Ona je ctěna i v pravoslavném prostředí třeba na Rusi. A to myslím, že i dnes je velmi tedy důležité, protože víme, jak uléhají ty vztahy společenské, politické i duchovní s Ruskem, a že tohle může být tedy připomínka, že přes všecky ty těžkosti nás něco může také tedy spojovat, nějaká tedy duchovní tradice, protože svatá Ludmila je poměrně dost ctěna v pravoslavném prostředí na Rusi. Tak to bych chtěl také zdůraznit. To myslím, že je jako málo nějak tak vypíchnuto při těch referencích a že to je neméně tedy důležité, zvláště tedy v té současné nepříliš naděje plné situaci.

Jan BURDA, moderátor
Říká Václav Malý, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský. Zastavíme se u Projektu Šance, protože 2. září proběhl další z tradičních koncertů v Obecním domě v Praze ve prospěch Projektu Šance. Ten dlouhá léta pomáhá dětem a mladým lidem, kteří žijí na ulici a jsou obětí obchodu s lidmi nebo komerčního sexuálního zneužívání. Václav Malý tento projekt též dlouhodobě sleduje a podporuje. Proto se vás zeptám, jaký byl včerejší koncert? Opět Ondřej Havelka?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní, pomocný biskup pražský
Včerejší koncert v Obecním domě v Praze, ano, byl Ondřej Havelka a jeho Melody Makers. Výborné. Krásná atmosféra, plný sál. Konečně zase po tom období pandemie člověk se může setkat s mnoha lidmi. A já bych chtěl zdůraznit, že si velmi vážím té iniciativy lidí v Projektu Šance. Založil to pan László Sümegh, který dodnes tedy stojí v čele a už 26 let nějakým způsobem se snaží pomoci dětem ulice. Víte, Praha je krásná. Spoustu reklam, spoustu památek. Praha opravdu je takové výstavní místo. Já jsem hrdý, protože jsem rozený Pražák, na Prahu. A sjezdil jsem kus světa, ale vždycky tedy tu Prahu kladu na první místo. Ale na druhé straně Praha má stíny. A bohužel tedy vedle těch bezdomovců, které můžeme tedy leckdy tady i zahlédnout i v pražských ulicích, tak jsou také tedy ještě další lidé, a to jsou tzv. děti ulice. To jsou bezprizorní děti, často zneužívané, často z dětských domovů. A právě Šance jim dává možnost, aby se postavily na vlastní nohy. Pomáhá jim, aby třeba přišli k lékaři, pomáhá jim vyřídit určité doklady, pomáhá jim, aby se naučily pracovat. Není to snadné a já si vážím této činnosti, že tam nemůže člověk počítat se stoprocentním úspěchem. Víte, dneska žijeme v době, kdy chci okamžitě úspěch a teď, že to všecko klapne a vyjde. Tady to je veliké riziko, a přesto tedy pan Sümegh a jeho pomocníci toto riziko podstupují. A daří se jim poměrně dost velkou část těchto lidí, které oni kontaktují, dostat tedy do roviny, že jejich další život už není cikcak, jenom tedy pád, ale také i povstání. A ono je důležité, abychom si uvědomili, že tito lidé jsou mezi námi. Možná, že je někdy potkáváme v metru, v tramvaji, možná, že je potkáváme i na ulici a vůbec to tedy netušíme. Takže já rád tuto iniciativu podporuji a jsem rád, že pan Havelka, který, jak jsem slyšel, je velmi velmi zaměstnán, tak že si vyhradil se svojím Melody Makers čas a že opravdu ten benefiční koncert byl a velmi pěkně proběhl.

Jan BURDA, moderátor
V Projektu Šance pomáhají lékaři, psychologové, terénní pracovníci. Ona je to vlastně kompilace, syntéza různých odborníků, kteří pod vedením pana László Sümegh a další lidé, Projekt Šance se snaží pomoci, někdo delší dobu, někdo třeba kratší dobu. Je to to, co na tom též oceňujete?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní, pomocný biskup pražský
No velmi, protože že vůbec ti lidé tomu věnují čas, že nevidí jenom svoji osobní kariéru, že se nějak nedotýkají, jak já říkám, nejen toho čistého, ale že se dotýkají právě i těchto ran. A často, když to řeknu obrazně, hnisavých ran. A že vůbec to berou jako podstatu do svého obzoru své činnosti. Velmi si toho vážím. Tito lidé netouží ani po nějaké reklamě. Víte, dneska někdy, když se něco udělá, to mě trochu tak vadí, tak okamžitě veliká reklama. A tito lidé jako po té reklamě netouží. Mnohdy ani o nich nevíme. Já sám jako neznám ta jména. A na druhé straně vím, že tito lidé pracují. Klobouk dolů a díky Bohu za to, že v naší společnosti takoví lidé jsou. A to mi dodává velikou naději i radost, že s tou naší společnosti to není tak zlé, jak někdy to slyšíme v líčení různých lidí.

Jan BURDA, moderátor
Říká a děkuje Václav Malý, římskokatolický duchovní. V závěru našeho dnešního setkání, Jak to vidí..., ještě jeden pohled, tentokrát k našim severním sousedům. Slyšeli jsme i před hodinou ve zprávách, že polský prezident Andrzej Duda vyhlásil výjimečný stav v pásmu přiléhajícímu k hranicím s Běloruskem. A polská pohraniční stráž, ta uvedla, že zkrátka zasahuje zhruba 3,5 tisíce případů pokusů o nelegální překročení té zmíněné hranice. To je velice složitá situace, která má jistě bezpečnostní a politické konotace. Každopádně na polsko-běloruské hranici už několik týdnů také žije na několika metrech čtverečních více než 30 lidí na útěku. A ti lidé nemohou ani dopředu ani zpátky. Jak se na to díváte? Je udržitelné vlastně v Evropě v roce 2021, aby nastala takováto situace?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní, pomocný biskup pražský
Je to ostuda. A alespoň by měl být umožněn přístup humanitárním pracovníkům mezi tyto lidi, protože z jedné strany jsou běloruští četníci, z druhé straně polští četníci. Chápu, že to není jednoduchá situace, ale nelze tyto lidi nechat takto bezprizorně. A myslím si, že by těch 30 lidí Polsko mělo prostě propustit. Vím, že je to složité. Bohužel tito lidé se stávají oběťmi vysoké politické hry, to je třeba říci. Je třeba jednat, tedy s těmi státy na Blízkém východě, tu situaci nějakým způsobem se snažit tedy mapovat, ale na druhé straně není možno nechávat tyto lidi v takovémto stavu. Je to ostuda. Jsme v Evropě 21. století .Já neříkám, že musí být otevřené brány všem za každých okolností. Je třeba určité úvahy, určitého postupu, ale na druhé straně, když jsou takovéto opravdové ti lidi nouzi, no tak si myslím, že kulturní země by měla otevřít tu bránu.

Jan BURDA, moderátor
Trochu se a trochu pomalu, ale jistě se mění i vlastní svět, ve kterém žijeme, protože právě v reakci na krize na Blízkém východě mnohé země, ať už je to Turecko nebo z Evropské unie Řecko, Bulharsko, zkrátka staví ploty. Zdá se, že budeme nadále žít ve světě, kam se ty ploty vrátily po 30, 35 letech.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní, pomocný biskup pražský
Bohužel těch plotů přibývá. Ale je to taky záležitostí globalizace. Víte, setkávají se různé kultury a my na to nejsme v podstatě připraveni. Takže to bude dlouhodobý proces a je třeba přirozeně také určité vzdělanosti a informovanosti v těch zemích, odkud ti utečenci přicházejí. Je třeba dělat osvětu a vysvětlit, v čem tedy spočívá podstata také života v těch rozvinutých zemích. Víte, my se často nějak tak prezentujeme jenom takovou tou naivní filmovou tvorbou a ti lidé mají potom představu, že tady je ráj. Ale ta úroveň, které bylo tady dosaženo, to je práce mnohých a mnohých generací. Zároveň je to setkávání různých náboženských kultur, setkávání společnosti demokratické a setkávání společnosti kmenové. Takže já myslím, že prvním stupněm je opravdu, aby byly podporovány ty humanitární organizace, aby tam byla nejen tedy taková ta charitativní pomoc, ale osvětová pomoc, v čem tedy spočívá ta kultivovanost. A zároveň se zamyslet my z toho jakoby rozvinutého světa, jak my se prezentujeme tam. A já, víte, jsem to zažil, protože jsem byl také v několika velmi chudých afrických zemích, jak naivně se prezentujeme jakoby takový skoro ráj na zemi. A potom je třeba rozbít tedy tu strašnou skupinu těch převaděčů, kteří zneužívají těchto lidí a na tom /nesrozumitelné/. Tak že to je také záležitost i tajných služeb. A tady myslím, že tajné služby i států vyspělých, že selhávají.

Jan BURDA, moderátor
Domnívá se, Václav Malý, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský, který byl dnešním hostem Jak to vidí... Mnohokrát vám děkuji, hezký den.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní, pomocný biskup pražský
Já také děkuji a přeji posluchačům příjemný víkend. Na shledanou.

Jan BURDA, moderátor
Za pozornost děkuje také Jan Burda.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.