Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 3. ledna 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pěkný den, Zita Senková vás vítá u pořadu Jak to vidí. Mým dnešním hostem je světící biskup pražský, Václav Malý. Dobrý den.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Hovořit chceme například o vizích pro příští měsíce, umění odpustit, i o Roku Bible. Inspirativní poslech. Začal nový rok 2020, podle křesťanů to bude Rok Bible, podle OSN Rok zdravých rostlin. S jakými pocity či vizemi, možná i přáním, Vy, pane biskupe Malý, vstupujete do nového roku? Co Vás možná v těch uplynulých měsících potěšilo nebo naopak třeba zklamalo?

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Tak mě potěšilo, že se část naší společnosti probudila, že vyjádřili naši obyvatelé zodpovědnost za věci veřejné, a že se dovedli postavit. Nebyla v tom hrubost, byl v tom také humor, a to myslím, že je opravdu tedy důležité, na druhé straně mě vadí, že se nedovedou opoziční strany dohodnout. Že jsme byli svědky zbytečných osobních výpadů, a to myslím, že oslabuje potom důvěryhodnost politiků, tak bych si přál, aby lídrové a i členové různých opozičních stran se dovedli domluvit. A především nepřenášeli své spory potom na společnost, protože ono to lidi potom podvazuje, řeknou si, no tak oni se hádají a co můžeme jako dělat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Na čem, podle Vás, vázne ta neschopnost, nemožnost se domluvit.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Osobní animozity. A myslím, a vím o čem mluvím, že je třeba to překonat, i v církvi, ne všichni se shodneme, ne všichni se máme rádi, já to řeknu velmi upřímně, ale přece člověk musí být nad věcí, a musí vidět zase i to dobré v tom druhém, s kterým třeba nesouhlasí, nebo který mu není sympatický. A tady jde o společné dobro, a především, když ten člověk je více vidět, tak by měl mít větší zodpovědnost, že to, co řekne, jak se chová, že má obrovské důsledky, že to není nějaký anonymní jedinec, a tohle myslím, že opravdu tedy je vážný problém, zároveň i vyjadřování, víte, ta čeština dostává opravdu, promiňte mi to nehezké slovo, na frak. Je třeba určitou kulturu a kultivovanost projevu. Nedat jenom na nějaké emoce, a teď to ze sebe vychrlit, hlavně tedy opravdu se vyhnout vzájemným urážkám. Já to nechci dramatizovat, jenom mě právě ten veřejný prostor v tomto smyslu vadí, že je narušován těmito postoji, tak já doufám, že na prahu nového roku si lídrové opozičních stran uvědomí, máme společnou zodpovědnost, můžeme mít různé názory na určité otázky, ale na druhé straně, je důležité, abychom spolu dovedli hovořit a ne přes sdělovací prostředky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Za minulým rokem se ve svých projevech, ať už vánočních nebo novoročních, ohlíželi i nejvyšší ústavní činitelé, jenom ve velké zkratce, podle pana prezidenta patří mezi nejpalčivější neduhy Česka pomalost, jak soudních řízení, stavebních řízení, také výstavby, dopravní infrastruktury, Miloš Zeman popřál nám všem, kromě zdraví, štěstí a dlouhých let, i bolest, myšleno v nadsázce jisté, cituji: "Takovou bolest, o které mluvil Tomáš Masaryk, když řekl myšlení bolí." Předseda Senátu, Jaroslav Kubera, ten ve svém poselství mimo jiné kritizoval klimatická hnutí, zelené tsunami je podle něj spojené s byznysem, a kvůli politické korektnosti jsme, podle pana Kubery, přišli o svobodu slova, no a k optimismu nás zase vyzval premiér Andrej Babiš, podle něj se nemáme čeho bát, čeká nás skvělé období a žijeme v nejsvobodnější a ekonomicky nejúspěšnější době. Zmínil také svou představu, že by, pokud by byl Harry Potter, proměnil by kouzelnou hůlkou ve skutečnost vládní investiční plán, a Česko by se okamžitě stalo druhým Švýcarskem. Co Vás zaujalo?

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Tak mě zaujala ta myšlenka, že myšlení bolí. Tak to myslím, že je důležité, abychom si uvědomili, že je třeba dnes přemýšlet o tom, co se děje nejen v mém osobním životě, ale co se děje okolo mě. A tady bych plédoval pro mediální gramotnost, to znamená umět zhodnotit, která informace za to stojí a zhodnotit, která informace souvisí se lží nebo s nějakým zamlžováním. A pokud toho nejsem sám schopen, tak přece mám ve svém okolí lidi, kteří mě mohou třeba pomoci, abych se lépe orientoval. A nevyhledávat jenom ty, s nimiž pořád jenom si souhlasím, s nimiž si přitakávám, ale hledat tedy také ty, kteří třeba v něčem nesouhlasí, tak tohle myslím, že je opravdu důležitá myšlenka, že člověka tvoří člověkem to, že to má být bytost přemýšlející, jistě nemůžeme vědět všechno, ale dnes je možno přece jako se dopátrat i určité pravdy. A tady bych plédoval i pro příští rok, aby se více ta mediální gramotnost rozšiřovala při výuce ve školách, protože si myslím, že nejde jenom o poznatky v různých odborných předmětech, ale právě pomoci těm mladým lidem se dobře orientovat. Není to snadné, a někdy se mi zdá, že je to zanedbáváno, že jakoby ten veřejný prostor se jich netýká, že ty školy jsou jakoby izolované jednotky, ano, kde je snaha jim nějak vtělit dobré poznatky, sdělit dobré poznatky, ale chybí jakýsi výhled do té společenské situace. Tím nemyslím politikaření, tím nemyslím prosazování nějaké politické strany nebo jednotlivé politiky, ale opravdu ta mediální gramotnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co pro ty, pane biskupe, kteří už dávno nejsou ve školních lavicích?

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Ti potřebují také mnozí, aby se lépe orientovali, vím podle sebe, stojí to čas, stojí to námahu, a já když tedy něco nevím, a jsem tázán na svůj názor, tak pokud možno, vyhledám tedy některé své známé, že se jich jako zeptám, jak Ty se na to díváš, vím, že se tím zabýváš. Ale chráním se toho, abych vyslovoval nějaké zjednodušené soudy a samozřejmě s tím potom souvisí předsudky, a to někdy může potom vyústit do nelibosti nebo dokonce nenávisti. A to myslím, že je opravdu špatné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Často se debatuje o tom, jestli vůbec chceme znát a slyšet ten druhý názor, jestli se neuzavíráme právě v těch našich bublinách názorových, stejných.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Ano, já musím sám vyznat, že někdy také rád se utíkám do své bubliny, přece už mám nějakou životní zkušenost, a najednou zjistím, člověče, vždyť najednou ty stojíš myšlenkově a ty jenom už tedy čerpáš z toho, co jsi zakusil, co se osvědčilo z minulosti. Člověk má být, pokud mu rozum slouží, opravdu otevřený, a umět tedy vyslechnout i odůvodněný nesouhlasící názor. A ne hned si říkat, to mě nezajímá, ten člověk mě nezajímá, protože ono to potom přechází do té osobní roviny. A o tom už jsme tady mluvili, že člověk nemůže dát jenom na své sympatie nebo pocity.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte si to, co pan Kubera, že kvůli politické korektnosti jsme přišli o svobodu slova?

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Tak to myslím, že je velmi přehnané, pořád ta svoboda slova tady je. Já lidi stále přesvědčuji, protože pořád slyším, to jsme klíčemi necinkali, vidíte, jak to dopadlo, tak říkám ano, ne všecko se daří, ale pořád se můžeme vyjádřit a nejsme za to trestáni. A záleží na nás, kolik té svobody ve svém nitru máme, kolik té svobody dovedeme také šířit okolo sebe, takže to bych neřekl, že žijeme v prostředí, kde je potlačována svoboda, na druhé straně samozřejmě ta tzv. politická korektnost někdy znamená beztvarost. A já myslím, že někdy je dobré i vyslovit určitý ostrý názor, který vyvolá polemiku, ale zase to musí mít určitou kultivovanost, určitou kulturní úroveň, takže ano, někdy to je taková bezbřehost, abychom náhodou tedy nenarazili, takže v tomto smyslu ano, to je nebezpečí jakési politické korektnosti, aby to bylo vyvážené, ale samozřejmě, člověk, když je o něčem přesvědčen, a když za tím přesvědčením stojí, tak někdy jako to nějak vyostří, a nemůže pořád říci, aby jako to se zalíbilo všem, nebo abych nenarazil, člověk nutně musí někdy narazit, ale ne cíleně, aby zase vyvolal nějaké hrubé protireakce, ale právě když je ten člověk autentický, když to má odůvodněné, když to vyvolá nějaký poprask, tak proč by jako to nemohl říci?

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říká v dnešním Jak to vidí světící biskup pražský Václav Malý. "Zvládneme to." Tak tímto výrokem zakončila svůj první novoroční projev slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. Vybírám možná jen pár dalších jejich myšlenek, hrubost, vulgárnost a manipulace nabírají, podle paní Čaputové, ve veřejné debatě na síle, zastala se a připomněla ženské oběti násilí, národnostní, etnické, sociálně vyloučené i sexuální menšiny, a podle Zuzany Čaputové lidé nemají ztratit ani důvěru v politiky, ne všichni jsou špatní, nedejme se otrávit lhaním a nenávistí. Tolik citace slov slovenské hlavy státu. Co Vy by jste rád, obecně vůbec, slyšel v takovém novoročním poselství?

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
No tak především opravdu to, že jsme součástí nějakého celku, že nemůžeme hledět jenom na své privátní záležitosti, ale umět se podívat okolo sebe. Zároveň umět prohlubovat solidaritu s těmi, kteří jsou na tom hůře. Víte, takové ty optimistické výrazy, které zazněly v projevech některých našich představitelů, tak si myslím, že by potřebovaly trošku korigovat, ano, já jsem velmi rád, že žijeme v prosperující společnosti. Ale na druhé straně, protože hodně jezdím mezi lidi do různých krajů jsem zván, tak vidím, že ne všem se zase tak dobře daří, že jsou opravdu lidé, kteří jsou na hranici chudoby, kteří musí počítat každou korunu. A to mi tak jako v těch projevech trošku chybělo, že je třeba brát ohled i na tyto lidi, a zase jich není málo. My nemůžeme hledět jenom na ty úspěšné, díky bohu, když těm poctivým úspěšným se daří, a nemůžeme zase poměřovat celkovou situaci jenom situací ve velkých městech, kde je mnohem více příležitostí a podobně, ale je třeba vidět i tyto vrstvy, které třeba tolik se nevyjadřují, není o nich slyšet, tak tam bych jako chtěl nějak upozornit naše představitele, aby na to brali zřetel, ne demagogie. Ne zase jako říkat, že jo, já jsem jenom na straně těch nějak tak jako vyváženě. A zároveň, protože tam potom je živná půda pro jistou nespokojenost, pro vyjadřování ne zrovna kulturním způsobem, pro prostor frustrace, marnosti, beznaděje, takže v tomhletom smyslu ta vyváženost je velmi těžká, ale musí to také zaznít, vím o čem mluvím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nebo možná i ta korektnost.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Ano, možná i ta korektnost, protože pod tu se může dneska skrýt všechno. Samozřejmě, tam v tom projevu paní prezidentky zazněly důležité momenty, tak já s tím souhlasím, co ona říkala, nikoho nevylučovat ze svého obzoru, na druhé straně zase i některé ty menšiny bych předpokládal, že i z jejich strany bude určitá ukázněnost, že ne vždycky prosazovat takovým ostrým způsobem své názory proti většině, jenom bych řekl paní prezidentové Čaputové, já jsem včera sledoval zprávy, a ve zprávách bylo, že vyznamenala také Františka Mikloška. A to je můj dobrý přítel z Bratislavy, významný představitel katolického disentu, potom vstoupil po roce 1989 do politiky, tak jsem rád, že je mezi těmi vyznamenanými.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je tam mimochodem, i Milada Horáková byla oceněná včera.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Ano, výborné, výborné, to mě ty zprávy opravdu potěšily.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když bychom se, pane biskupe, zastavili u té problematiky národnostní a etnické, tak dvě neziskové organizace, slovenská a česká, zorganizovali studijní cestu pro středoškoláky z obou zemí, takovým mottem, kam vede nacionalismus a extrémismus. Jaký je ten řetěz nebo řetězec zla? Jak odpustit?

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Víte, mě zaujal článek minulý týden, nevím přesně datum, v deníku N, tam byl rozhovor s jedním Bosňákem, jmenuje se Zijo Ribić. A to je muž, který přišel o celou rodinu, měl šest nebo sedm sourozenců, rodiče a ti byli srbskými četníky, všichni popraveni a hozeni do jámy, včetně něho, ale protože když mu bodli do krku, tak se netrefili úplně do té tepny, takže přežil. A tento člověk, dnes je kuchařem v nějaké mateřské školce v Bosně, a stále tedy mluví o tom, že je třeba odpustit, že není možno podlehnout nacionalismu, to znamená to udělali Srbové nebo to udělali Chorvati, takže já do konce života budu nenávidět Chorvaty nebo Srby. A dělá pro to jako velmi mnoho, je to prostý člověk, je to muslim, nemá nějaké zvláštní vzdělání, ale mě to obrovsky tedy oslovilo, že je schopen nahlédnout i na tu svoji situaci, a tam bych chápal tu frustraci životní, pomstychtivost, nenávist, ne, on říká, ano, spravedlnost musí být, on ty četníky do dneška potkává, a oni nejsou potrestáni, takže on říká, ano, je třeba je potrestat podle spravedlnosti, ale na druhé straně není možné podlehnout nenávisti. A to myslím, že platí i pro nás, protože tady to není tak vyhrocené, ale už jsme o tom mluvili i ze začátku, že takové ty osobní antipatie potom člověku jako zabraňují, že už není schopen na tom druhém vidět nitku dobrého.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co je podle Vás klíčem k odpuštění, klíčem k porozumění?

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Tak především být připraven, že jsem schopen odpustit. Samozřejmě, k odpuštění může dojít tehdy, když ten druhý také si uvědomí, že se něčeho špatného dopustil. To je teprve ten proces odpuštění, ale z mé strany je důležité, abych byl připraven, a víte, mě vždycky jako pomáhá, a mluvím teď ze zkušenosti z minulosti, nechci se vracet k té své minulosti, že jsem v určitých okamžicích také nenáviděl. A řekl jsem si, hochu, kam bys tedy dospěl? A snažil jsem se vidět i na tom, kdo mě ubližoval, že něco dobrého má, že něco dobrého v něm je. Vím, o čem tedy mluvím, a velmi jsem se osvobodil, a proto tedy po roce 1989, já jsem necítil nějakou potřebu, aby honem tam ten byl chycen za krku a honem se s ním zametlo. Víte, člověk potom, jako svobodný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je těžké se oprostit od té zloby?

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Těžké. Já řeknu zase ze své zkušenosti, to vůbec není snadné. To člověk musí v sobě vybojovat, a nevěřím lidem, kteří jenom nad tím mávnou rukou, protože to je falešné, a člověk má také podvědomí, a ono to někde tedy bublá, a potom člověk najednou zjistí, že v některých okamžicích vyjede, a teprve, když potom reflektuje, tak si řekne no jo, ono to má příčinu, žes to někam jako potlačil, tak já si myslím, že okamžitě chce si ho přiznat, ano, teď jako podléhám nenávisti, ale kam by to dospělo žít v nějaké takové uzavřenosti, v nějaké kleci. Vždyť přece já jsem povolán ke svobodě. A ke svobodě patří tak připravenost odpustit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mír sám se sebou?

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Mír sám se sebou, hezky vyjádřeno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Se mnou ve studiu je světící biskup pražský, Václav Malý. Před deseti lety zemřel Ivan Medek, novinář, muzikolog, někdejší kancléř exprezidenta Václava Havla. Mnozí si ho určitě pamatují také z rozhlasových vln. Jeho úvodní slova: "Tady Ivan Medek, Hlas Ameriky, Vídeň." Jak na něj vzpomínáte?

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Je dobře, že jste to připomněla, já na něj vzpomínám velmi vřele, já jsem za ním chodil, když ležel na lůžku tři roky, a před svojí smrtí, a víte, co jsem žasnul, jak on dovedl se oprostit od toho svého utrpení, nemoci, on už potom byl opravdu poslední tři roky odkázán na lůžko, jak v něm nebyla nějaká zatrpklost, proč já, vůbec si nikdy tak jako nestěžoval, a sledoval, co se okolo něj děje velmi pozorně. A byl to člověk, který měl určitou prvorepublikovou noblesu. A to myslím, že dneska právě taky chybí u části veřejných činitelů. A samozřejmě, byl to člověk, který velmi dobře rozuměl hudbě, byl to muž, který měl rozhled, ale nikdy neukazoval na své zásluhy, a velmi tedy jemně mluvil o chybách těch druhých. Jasně, ale jemně. Víte, protože leccos také zažil jako kancléř na Pražském hradě, kde přirozeně ne všecko bylo úplně tak jako světlé, a on to vždycky dovedl tak jako přecházet, víte, taková ta noblesa, a to chybí, to měl Pavel Tigrid, a tito mužové, a já jsem šťastný, že jsem je v životě poznal, mi ukázali, jak by člověk jako mě přistupovat i k těm druhým.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Byl to mimochodem syn legionářského generála a spisovatele Rudolfa Medka, malíře.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
O něm se hraje teď hra na Nové scéně v Praze.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ano. O vánocích navždy utichl hlas Tatiany Fišerové, herečky i političky, mnoho let rovněž promlouvala k posluchačům právě z tohoto pořadu Jak to vidí, když se před lety paní Fišerová ucházela o prezidentský post, tak mimo jiné napsala tato slova, cituji: "Záleží mi na tom, aby u nás každý člověk mohl žít v ovzduší důvěry, vzájemné solidarity a tvořivé činnosti. K tomu je třeba měnit poměry ekonomické i politické." Jak na ni budete vzpomínat?

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Já jsem ji osobně tolik neznal, ale velmi jsem si ji vážil, několikrát jsem ji potkal ve společnosti, tak jsme se pozdravili, samozřejmě jsme se takhle všeobecně znali, ale nikdy jsem neměl příležitost, nebo nenaskytla se příležitost k nějakému hlubšímu osobnímu rozhovoru. Byla to jednak krásná žena, a žena z níž čišelo to přesvědčení, toužící po pravdivosti, a víte, to je za všechna ta slova, která vyslovila, protože z ní člověk cítil čistotu, ona se angažovala v různých dobročinných aktivitách, byla to herečka, která zároveň nepodlehla slávě, starala se o svého hendikepovaného syna a nikdy jako nenaříkala, takže já musím říci, i když jsem ji znal spíše z dáli, že to bylo pro mě takové světýlko, zase vedle těch dalších osobností, teď jsme jmenovali Ivana Medka, Pavla Tigrida, zase úplně jiným způsobem to byla osobnost, která zářila, a kdy člověk viděl, že v ní není nějaký jako falešný úmysl nebo nějaké postranní cestičky, které hledá k lidem, tak je škoda, samozřejmě, že od nás odešla, ale myslím si, že lidé, kterým jde opravdu o nějaké hlubší zakotvení lidské vzájemnosti, lidské důvěry, tak že ji budou mít na paměti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Katolická biblická federace, která oslavila 50 let svého vzniku, vyhlásila rok 2020 Rokem Bible, slavit se začal už o první neděli adventní, 1. prosince 2019, potrvá až do památky Svatého Jeronýma, což bude 30. září letošního roku. Právě on dokázal přeložit písmo do toho řekněme každodenního jazyka obyčejných lidí. Jak se Vám zamlouvá tento projekt? Cílem je totiž jaksi zdůraznit, že to boží slovo je středem života církve.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Já jsem rád, že byl vyhlášen Rok Bible, a tady bych plédoval proto, aby s Biblí se seznamovali více i lidé ve školách, i ve vzdělávacích institucích. Jedna věc je, jestli potom dospějí k víře, ale základní informovanost o Bibli myslím, že patří k základnímu vzdělání. A bohužel, je mnoho a mnoho neznámo z Bible u mnohých našich současníků a souputníků, protože Bible patří k tomu kulturnímu a duchovnímu dědictví Evropy, my některé záležitosti pokládáme jako samozřejmé, ale třeba rovnost muže a ženy, to je bez biblického podloží naprosto jako nemyslitelné. Zdůrazňování lidské individuality, solidarity, svobody svědomí, že člověk je bytost, která má svoji důstojnost, která má rozvinout svoji svobodu, otázka odpuštění, to všechno tedy souvisí s tou biblickou tradicí, samozřejmě židovsko-křesťanská tradice, řecko-římská, ale i dejme tomu demokratické uspořádání, určité hodnoty, které má chránit, no tak bez tohoto pozadí je naprosto tedy nemyslitelné. A myslím si, to, co dneska bereme jako samozřejmost, jako výdobytek současné doby, takže je veliký jako klam, protože díky Bohu, že jsme k tomu dospěli, ale bez tohoto zázemí by to bylo nemyslitelné. Uvědomme si, že žijeme tedy v kulturním prostředí, demokratickém prostředí, to tady často opakuji, když se podíváme na naši planetu, i na ty různé tedy tradice kulturní i duchovní, takže v tomto je to opravdu tady výjimečné. Já neříkám výlučné, neříkám bezvadné, ale opravdu jako jedinečné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je to kniha knih, jak se říká.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Kniha knih, a já sám tedy Bibli čtu každý den, a nejen z důvodu, že na Bibli kážu, často tedy musím mluvit při bohoslužbách a různých setkáních, ale opravdu, každý den, abych do sebe vsákl tu atmosféru toho slova biblického a musím říci, že mě to dělá potěšení, zdaleka neznám všecky ty příběhy, kdy jsem už kolikrát přečetl, kdyby mě někdo zkoušel, zdaleka nevím, v které kapitole je to, který verš, ale do sebe to tak nějak nasávám a vidím, jak mě to jako vnitřně proměňuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Snad Vás, pane biskupe, nezaskočím otázkou, máte-li nějakou oblíbenou pasáž nebo myšlenku, ke které se velmi rád a často třeba vracíte.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Tak já se rád vracím samozřejmě k tomu podobenství o milosrdném samaritánovi a o marnotratném synu. To jsou krásné tedy úryvky, protože to je ukázaný program, jak člověk má být velkorysý vůči tomu, kdo ho zklame, připraven k odpuštění, o tom jsme tady mluvili, milosrdný samaritán, jak nemohu nikoho vyloučit z nějaké lidské blízkosti, jak se nemohu, a to souvisí třeba i s tím nacionalismem a dalšími, jenom zase schovat do nějaké bubliny těch, s kterými si rozumím, takže jistě, mohl bych jmenovat další, ale tohle jsou takové výrazné úryvky z Nového zákona, které mě dodnes oslovují, a na které rád mluvím a hlavně si uvědomuji, že zdaleka tu výzvu nenaplňuji, která je obsažena v těchto nádherných textech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Světící biskup pražský, Václav Malý, a jeho názory a postřehy. Já Vám za ně děkuji a přeji Vám hezký den. Na slyšenou.

Václav MALÝ, světící biskup pražský:
Děkuji za příjemné setkání a posluchačům přeji nejen příjemný víkend, ale příjemný a radostný celý tento rok 2020.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zita Senková se ráda připojuje a zve na pondělní Jak to vidí, mým hostem bude politolog Jan Kubáček. Krásný den s Dvojkou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.