Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 3. května 2019
Hostem byl světící biskup pražský Václav Malý.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den, Zita Senková vás vítá u pořadu ‚Jak to vidí‘ a se mnou ve studiu je světící biskup pražský Václav Malý. Buďte vítán, dobrý den.
Václav MALÝ, biskup:
Dobrý den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
O zahlazování paměti i o samozřejmosti míru a demokracie. I o tom bude dnešní rozhovor. Dobrý den. – Generál, diplomat, politik a jeden ze zakladatelů Československé republiky Milan Rastislav Štefánik se stal vítězem ankety Největší Slovák. Na druhém místě skončil jazykovědec Ľudovít Štúr a třetí místo obsadil kněz Anton Srholec. O pořadí rozhodlo přes 100 tisíc hlasů, které slovenští diváci posílali. Zvolili dobře, pane biskupe?
Václav MALÝ, biskup:
Mě to velmi mile překvapilo, ten výsledek ankety. 4. května 1919 zahynul Milan Rastislav Štefánik, významný generál, který se také zasloužil o vznik Československého státu v roce 1918. Žil v Paříži, byl ve styku s Benešem, byl ve styku s Masarykem... Takže je to významná osobnost. To je pěkné, že skončil na prvním místě. Zítra budou veliké slavnosti na Bradle, kde má velikou mohylu. Ľudovít Štúr, to je tvůrce moderní slovenštiny, a dokázal něco, o čem se tolik nemluví, protože v roce 1947 přijali tuto formu slovenštiny nejen evangelíci, ale také katolíci, což byl takový významný mezník a málo se to zdůrazňuje. A co mě překvapilo, a to je milé, že na třetím místě skončil salesián Anton Srholec, významný katolický kněz, který se po roce 1989 věnoval především bezdomovcům, lidem, kteří by jinak byli v životě ztraceni. Ten naplnil opravdu to, co stále zdůrazňuje současný papež, že církev má být polní nemocnicí. Získal tím také respekt vůči katolické církvi, protože i na Slovensku jsou různé názory ve společnosti na katolickou církev, která je sice většinová, ale přesto je také kritizovaná. On nastavoval takové zrcadlo... Já jsem měl tu čest, že jsem ho dlouhá léta znal, že jsem s ním byl dlouhá léta ve styku... I když v posledních letech jsem se s ním už nesetkával, z dáli jsem sledoval jeho bohulibou činnost. Zatímco Štefánik a Štúr byli evangelíci, významně přispěli ke kulturnímu rozvoji evangelíků na Slovensku, Anton Srholec byl katolický kněz a člen salesiánského řádu. Také z tohoto hlediska je to zajímavé. Na dalších místech skončili například Husák, Dubček, Anton Hlinka, Jánošík, a dokonce také slovanští věrozvěsti Cyril a Metoděj.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kolem těch dalších jmen, zejména té finálové desítky, byla na Slovensku obrovská diskuze. Vy jste je téměř všechny vyjmenoval. Ještě se tam umístil cyklista Peter Sagan a Josef Gabčík, který se spolupodílel v roce 1942 na atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. Jemu místo „přepustila“ zpěvačka Marika Gombitová. Co si myslíte ani ne o té finálové desítce, jak diváci hlasovali, ale o tom, jaký smysl mají podobné akce, anketa Největší Slovák, Největší Čech? Také u nás se konala před pár lety.
Václav MALÝ, biskup:
Myslím, že je dobré připomínat pro paměť společnosti, pro paměť národa veliké osobnosti dějin. Jistě, že to není úplně směrodatné, protože nehlasují všichni, každá anketa je také s jistým otazníkem, nicméně odráží alespoň částečně smýšlení lidí, jejich vztah také vůči velikým osobnostem. To je důležité, že ty osobnosti symbolizují nějakou ctnost, nějaký postoj, a je dobré si to připomínat i v současnosti. Z tohoto hlediska, myslím, ta anketa je opravdu zajímavá. Ty další jmenované už nebudeme rozebírat, to bychom tady museli být dlouho, a samozřejmě některé ty osobnosti vyvolávají veliké otazníky.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Japonsko zažilo převratnou změnu. Císař Akihito abdikoval. Na jeho místo usedl jeho prvorozený syn Naruhito. Začala nová éra Reiwa, v překladu harmonický řád. Bude podle všeho pokračovat kontinuita a Naruhito je prvním císařem, který se narodil po konci druhé světové války. Mimochodem, my si ukončení bojů v Evropě připomeneme příští týden ve středu 8. května. Mír ale není takovou samozřejmostí, pane biskupe...
Václav MALÝ, biskup:
To opravdu ne. Já bych se jen vrátil k tomu Japonsku. To je úplně jiný systém, pro nás Evropany nepředstavitelný, protože jak jsem se dočetl, ten obřad uvedení toho císaře je velmi tajuplný. Jsou mu předány meč a další insignie a v podstatě ten císař ztělesňuje přízeň bohů. Je ve styku s božstvem, což je nepředstavitelné pro evropskou kulturu, kdyby nějaký politik vystupoval na veřejnosti s tím, že je symbolem spojení s Bohem. To jenom taková poznámka. Jinak je to také pluralitní systém a Japonsko udělalo velký kus pokroku po druhé světové válce, ve které také negativně působilo. Ano, mír není samozřejmostí a buďme šťastní, že od roku 1945 prožíváme v našem státě mír. Teď bylo zajímavé sledovat velmi dobré diskuze různých lidí, včetně bývalých předsedů vlád, kde se mluvilo o výhodách a nevýhodách EU. 1. května jsme slavili 15 let vstupu do EU. Mě to překvapilo třeba i u těch předsedů vlád, kteří velmi rozumně mluvili. Opravdu jsme si to s pozorností vyslechl. Stále jenom zdůrazňovali ekonomické výhody, volný pohyb zboží, bezcelní prostor, volné cestování, ekonomicky že jsme se pozvedli... To je všechno pravda, to já vidím na každém kroku. Ale v podstatě se nemluvilo o tom, že ta EU je také jistou zárukou demokratického prostoru. A to není tak úplně samozřejmé. Já stále dokola zdůrazňuji, když se podíváme na mapu světa, tak my tvoříme ten prostor, kde opravdu můžeme žít v demokracii. Já říkám kulhavá demokracie, už jsme tady o tom v minulosti několikrát mluvili, ale pořád je to něco velmi pozitivního. Pokud by člen EU opravdu porušoval zásadně demokracii, tak by také hrozilo jeho vyloučení. Takže to jistá kontrola. Demokracie znamená nezávislost tří mocí, výkonné, zákonodárné a soudní, zároveň tedy podpora občanských svobod, podpora individuality, rovnosti všech lidí. O tom tam skoro vůbec nebyla řeč. Jenom o bezpečnosti... To je pravda. Ale že je to také prostor demokratický, i když můžeme mít všelijaké výhrady, o tom se mlčelo.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč podle vás hodnotíme to členství víceméně zejména z toho ekonomického pohledu nebo přínosu našim občanům?
Václav MALÝ, biskup:
Protože je to viditelné. Demokracie přirozeně také vyžaduje určité úsilí, vyžaduje občanský zájem. Je to jistá námaha, aby člověk sám do sebe také vsákl demokratické smýšlení. To znamená toleranci, ochotu k rozhovoru, respektování důstojnosti druhého člověka, vylučování rasismu, nenávisti... A to samozřejmě začíná u každého člověka. Je vnější zákonodárný rámec, ale ten je třeba naplňovat osobním zodpovědným občanstvím. Svoboda opravdu někdy bolí. Proto si myslím, že se o tom tolik nemluví, protože to je viditelné a někdy nám to trochu padá do klína.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co děláme pro to, abychom udrželi demokracii, zachovali mír na našem kontinentu?
Václav MALÝ, biskup:
Já myslím, že teď se v posledních dnech ukázalo, že část našich spoluobčanů nechce být jenom, a promiňte mi, že to řeknu tak nehezky, ovcemi, že pozvedli svůj hlas, že jsou nespokojeni s určitými mocenskými machinacemi. Zároveň, že to probíhá velmi klidně, důstojně, s humorem a že se probouzí jistá občanská iniciativa. To myslím, že je velmi důležité. Zároveň musím pochválit mnohé lidi, že pořád vidí i za hranice našeho státu, nejen v rámci EU, ale že jsou různé sbírky na různé účely lidí, kteří jsou v nouzi ve světě, a musím říct, že Češi jsou velmi štědří. To je třeba pochválit a toho si velmi vážím.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
19 kněží a akademiků zveřejnilo na internetové stránce dokument, který papeže Františka vyzývá k odstoupení. Prý se vzdaluje katolické doktríně. Hlavě katolické církve vyčítají liberální postoj k homosexuálům, rozvedeným lidem nebo také luteránům. Co si o tom myslíte, pane biskupe?
Václav MALÝ, biskup:
Já to nesdílím. Papež František není dokonalý, mluví spontánně, takže někdy to není úplně tak přesné, a to mu také vyčítají... Ale ono to působí velmi pozitivně, protože on mluví ze srdce. On nic nepředstírá. Nekouká po kamerách, jestli ho zabírají, když se usmívá. Je takový, jaký je, v soukromí i na veřejnosti. A to si myslím, že je velmi důležité. Za druhé: Chce povzbudit každého člověka, aby si uvědomil svoji důstojnost. A když ten člověk upadá do všelijakých pádů, do všelijakých selhání, pořád ho vidí jako někoho, koho je třeba podpořit, komu je třeba dodat jisté odvahy změnit svůj život. Tohle je to podstatné a ukazuje to opravdu přívětivou tvář církve. A víte, čeho si obrovsky vážím? Ono to tady proběhlo jenom jako taková krátká zpráva... V dubnu se sešli dva znepřátelení vůdcové Jižního Súdánu v Římě a on je prosil o smíření. A to gesto doprovodil tím, že jim políbil nohy. No, naprosto něco nepředstavitelného... Ještě donedávna byl papež s tiárou, na nosítkách, a najednou tento člověk, který stojí v čele více než miliardy věřících, se skloní před těmito lidmi, kteří mají krev na rukou... To je gesto, které mluví za všechno. Tohle je, myslím, třeba vidět na Františkovi. Zároveň on je dost chytrý a vzdělaný. To není žádný prosťáček. On dobře ví, že když otevírá prostor pro reflexi i v určitých teologických otázkách, tak že to není jenom nějaká spontaneita, že chce pootevřít světélko i na tom teologickém poli, ale především v té praxi být blízko člověku. A proč jsme tady jako křesťané? Abychom byli blízko člověku bez ohledu na jeho světonázory.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaký je cíl jeho apoštolské cesty do Bulharska a Severní Makedonie, kam odlétá tuto neděli?
Václav MALÝ, biskup:
Je velmi dobře, že 5. až 7. května, tedy za několik dní, odcestuje na krátkou návštěvu do Bulharska. Bulharsko je sice členem EU, členem NATO, ale je to země, která hospodářsky zrovna nevzkvétá. Zároveň jsou v čele tohoto státu bývalí komunisté, předsedou vlády je bývalý člen tajných služeb, něco podobného jako prezident Putin v Rusku. Je to země, odkud odcházejí mladí lidé, dva miliony Bulharů žijí mimo hranice, tudíž je důležité tyto lidi povzbudit. A zároveň je důležité, že papež cestuje do prostoru, kde je nejvíce věřících členy ortodoxní pravoslavné církve. Bohužel je vedení této církve velmi uzavřené. Bulharská pravoslavná církev vystoupila ze světové rady církví, je velmi zdrženlivá i vůči návštěvě papeže Františka, nezúčastní se ekumenického setkání na jednom z hlavních náměstí v Sofii, které je plánováno. A papež chce právě otevřít dveře vztahu i vůči pravoslavným, i když tam zrovna není úplně moc vítán. Setká se tady s menšinou katolíků, kterých je tam opravdu jenom několik tisíc, a to v jednom městě, které se nazývá Rakovski. Tam udělí první přijímání 250 dětem. Takže z tohoto hlediska je to odvaha. Tak jako byl nedávno v Emirátech, v Maroku, aby otevíral dveře vůči muslimům, tak se o to snaží i vůči pravoslavným. A že jede do Makedonie... Víme, že tady byl veliký spor v posledních letech o název Makedonie. Teď se jmenuje Severní Makedonie... A mj. je hlavní město Skopje rodištěm Matky Terezy, známé to charitativní řeholní sestry, která dokonce dostala Nobelovu cenu. Takže papež jede do této země, která potřebuje postavit na nohy, protože je tam napětí mezi Slovany, Albánci... Zdaleka ta situace není tak klidná. Bude se tam tedy prosit také za mír a pokoj. A je zajímavé, že jak v Bulharsku, tak v Makedonii jsou muslimové Slovani. Jsou to tzv. Pomakové. V Bulharsku jich žije asi 130 tisíc, v Makedonii asi 60 tisíc a také žijí v Albánii. Takže když se řekne „muslim“, tak to neznamená, že je to člověk jenom tureckého nebo arabského původu, ale dokonce i slovanského. A v té Makedonii to souvisí i s naší historií... Žák sv. Metoděje Klement založil klášter v Ochridu, který funguje dodneška. Je to takové významné místo v rámci Makedonie. Tam už papež nestačí zajet. (Ale souvisí to tedy s našimi dějinami.)
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak udržet vůbec stabilní základnu věřících? Na to se ptáme nejen v Česku, ale třeba i v Německu. Podle aktuálního výzkumu freiburské univerzity hrozí prý do r. 2060 německé katolické, ale i protestantské církvi ztráta snad až poloviny věřících. Těmi důvody jsou klesající počet věřících, zejména odchod dospělých od těchto církví, méně časté křty nebo také stárnoucí populace. A ten výzkum si zadaly církve – německá biskupská konference a evangelická církev.
Václav MALÝ, biskup:
Ono to souvisí s celkovou takovou duchovní atmosférou v Evropě. Životní úroveň se velmi zvýšila. A samozřejmě v době vysoké životní úrovně není tak snadné to spojit s nějakým duchovním úsilím. Myslím si, že v Německu hraje velmi významnou roli tzv. církevní daň. Tomu, kdo je členem církve, ať už katolické, nebo evangelické, se automaticky z platu odebírá tzv. církevní daň. Teď nevím přesně kolik...
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Až 9 % to může činit.
Václav MALÝ, biskup:
To je poměrně vysoká částka. A z toho důvodu mnozí ne, že by přestali věřit, ale vystupují z církve. Takže ono je třeba být velmi opatrný. Na druhé straně si člověk klade otazník, jestli to opravdu má být důvodem. Co jsem tak četl, tak v tom hrají podle mě roli také ty skandály, o kterých jsme minule mluvili a o kterých se tolik hovoří. A je to jisté zpohodlnění. Ta mladá generace má dneska opravdu otevřený prostor. Už to není generace poválečná. Týká se to katolíků i evangelíků, kteří cítili spoluvinu za německý národ za to, co rozpoutal ve 20. století. Tato mladá generace už si říká: Co my s tím máme společného? To je otázka našich dědů, nanejvýš ještě našich rodičů, ale my už žijeme v něčem jiném. Ty církve právě pomáhaly k tomu tzv. zpytování svědomí. Víte, je úžasné, jak Němci učinili sebereflexi v těch prvních desetiletích po druhé světové válce. Zdaleka třeba nedošlo k takové očistě v tomto smyslu v naší společnosti po r. 1989. Takže to je taky jeden z důvodů toho rozvolnění. Zároveň mladá generace nemá ráda instituce. Je zajímavé, že má ráda různé rituály v podobě různých hudebních skupin a různých takových zvyků a na druhé straně se nechce vázat na nějakou instituci. Takže ono je to mnoho a mnoho činitelů, podle mého, které v tom hrají roli.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak tedy udržet věřící?
Václav MALÝ, biskup:
Myslím si, že tu cestu, aniž ho glorifikuju, ukazuje papež František. Opravdu ukázat srdce, ukázat, že víra není únik ze světa, ale je to naopak pronikání našeho konkrétního prostředí, je blízkostí vůči lidem. Zároveň je třeba brát vážně partnerství a ukazovat, že není v životě jenom horizontála, ale také vertikála, že to, co žijeme, je také z velké části veliký dar, který si nezasloužíme. Ale k tomuto vědomí dospět, to samozřejmě vyžaduje ztišení. Dnešní doba ale není moc pro ztišení, pořád se někam kvapí, pořád musíme něco zařizovat a organizovat. Ztišení člověka vede také k tomu, aby se tak trochu více zamyslel nad tím, proč, k čemu tady na světě je...
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V tomto kontextu, pane biskupe, je pak dobrou zprávou, že v Česku roste počet sňatků.
Václav MALÝ, biskup:
To mě docela překvapilo, že přibývá sňatků. Nedávno jsem o tom četl zprávu. Jestli je to trend... Je příliš brzy na to poukazovat. Dokonce se trochu snižuje věk, kdy mladí lidé uzavírají sňatek. Volí k tomu různé kulisy, různá místa. Když se mluví o sňatku, ať už je v kostele, nebo mimo kostel, tak to je přece ukázání zodpovědnosti, že tu společnost beru vážně. A ta společnost musí vážně brát mě. A ten sňatek je veřejným úkonem, kdy se zavazuji k tomu, že chci s tím druhým být. Že mnoho manželství ztroskotává, to je jiná věc. Nebudu tady moralizovat. To bychom museli mluvit ještě mnohem déle... Ale myslím si, že je pozitivní, že mladí lidé chápou, že to není jenom kus papíru. To mě docela zaráží, když občas slyším nebo cítím, že někteří, i slavné osobnosti, řeknou: Já k tomu papír nepotřebuji. Nejde o ten papír...
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Několikrát jste se teď zmínil o mladých lidech. Já využiju příležitosti. 16letá švédská studentka Greta Thunbergová, která v posledním půlroce inspirovala statisíce studentů na celém světě k boji za ochranu klimatu, se zúčastnila veřejné audience u papeže Františka. Ani jemu není lhostejný osud naší planety. On dokonce v r. 2015 věnoval tomuto tématu svou druhou encykliku. Jak on vnímá právě ochranu klimatu, životní prostředí?
Václav MALÝ, biskup:
To je téma, která František oficiálně vnesl do života katolické církve. Dosud jistě byly náznaky v různých dokumentech, ale teď to byla dokonce encyklika, což je taková ta nejvyšší hodnota papežského vyjádření, Laudato si´. Buď pochválen, Bůh, za stvoření... Člověk je součástí stvoření, má za to stvoření zodpovědnost. On tam říká pěkně na začátku té encykliky, že dneska se lidé řídí tím, spotřebuj a vyhoď, a že takto se stvořením nemůžeme zacházet. A dokonce mluví o ekologii člověka. To znamená, abychom byli šetrní, abychom pěstovali vůči přírodě jemnější vztah, vnímali se jako součást, a tedy ti zodpovědní za stvoření jako takové byli skutečnými správci. To jsou impulzy, které sice nejsou úplně nové, ale takhle souhrnně jsou vyjádřeny v této encyklice. Myslím si, že je to důležité. Musím říct, že se snažím žít ekologicky, ale že bych zpytoval svědomí... Protože se říká, jaký mám vztah k Bohu, jaký mám vztah vůči bližním, jak provádím svoji službu... A teprve po této encyklice opravu vždycky přemýšlím, když zkoumám svou duši, jestli jsem vůči té přírodě fajn... A zjišťuji, že někdy taky úplně ne, že člověk je někdy v pokušení něco takhle vyhodit. Ono to začíná u maličkostí. Takže já jsem vděčný za tuto ekologickou encykliku, doporučuji ji ke čtení. Je dobře, že papež tu mladou dívku při té generální audienci osobně pozdravil.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pro papeže Františka je ta ekologická otázka také otázkou sociální...
Václav MALÝ, biskup:
Přesně. Samozřejmě. Když jsou potom takové ty nerovnosti, tak získat potom obživu úplně nepravými způsoby vede také k poškozování stvoření.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A na závěr tradičně vaše postřehy z kultury... Co vás v poslední době oslovilo, potěšilo?
Václav MALÝ, biskup:
Oslovilo mě představení od Ibsena: Přízraky v Dejvickém divadle v Praze. Konečně klasický Ibsen, veliký dramatik... Jsem rád, že Dejvické divadlo, které je výborné, a viděl jsem tam i několik dalších představení, také vsadilo na tuto klasiku. Žádné improvizace, žádná exhibice režiséra, co všechno vymyslel, ale normálně klasická hra. Výborné výkony Kláry Melíškové, Martina Myšičky a dalších herců. Takže jsem byl velmi spokojen. Doporučuji toto představení.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co dalšího? Třeba z oblasti hudby...?
Václav MALÝ, biskup:
V Praze probíhá výstava Josefa Šímy, jednoho z největších českých malířů. Jednak ve Valdštejnské jízdárně a jednak v Galerii Moderna v Praze. Doporučuji. Je to také zásluha odvolaného generálního ředitele Národní galerie Jiřího Fajta. Jsem rád, že tato výstava je. V loňském roce byla výstava Františka Kupky, souhrnná, ale teď máme možnost ve větším celku poznat dílo Josefa Šímy, který by neměl být zapomenut, protože to je opravdu vynikající reprezentant českého umění.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem Klára Melíšková byla také hostem Blízkých setkání. Zita Senková se v tuto chvíli loučí. Mým hostem v pořadu 'Jak to vidí' byl světící biskup pražský Václav Malý. Děkuji a přeji vám hezký den.
Václav MALÝ, biskup:
Děkuji za příjemné chvíle a přeji všem posluchačům klidný a pokojný víkend. Na shledanou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.