Přepis: Jak to vidí Václav Malý - 3. března

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem dnešního Jak to vidí je Václav Malý, světící biskup pražský. Dobrý den. Vítejte.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Umíme se ztišit? Jsme schopni něčeho se zříci? Připojte se k našim otázkám a k poslechu. Dobrý den.

Čtěte také

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Křesťanský svět vstoupil do postní doby. Zůstává to poselství, pane biskupe, neměnné? Připomeňme si ho, jaké je?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Podle mého přesvědčení, ano, to poselství je podstatné, neměnné, bez okolností, že velká část společnosti v podstatě to neregistruje. Tuto středu jsme si připomínali tzv. Popeleční středu. V katolické církvi je takový pěkný obřad, kdy na čelo člověka se dělá kříž a přitom se říká: Člověče, prach jsi a v prach se zase navrátíš. Ono to zní tak velmi zasmušile, ale na druhé straně právě to je výzva, aby si člověk uvědomil konečnost svého pozemského putování, a aby se více zamyslel nad sebou, jaký smysl, jakou hlubinu dává svému životu. A právě začíná tzv. postní doba, to znamená doba přípravy na Velikonoce, kdy si křesťané připomínají ukřižování Ježíše, a potom jeho zmrtvýchvstání. Ten půst dříve byl vnímán a celá ta postní doba jako doba velmi vážná, ale já myslím, že je důležité něco jiného. Důležité je si uvědomit, kdo jsem a jestli opravdu se svou svobodou nakládám zodpovědně, protože půst znamená postit se, něco si odříci. A nejde zase jenom o to, abychom si odřekli nějaké dobré pokrmy nebo zábavu, ale abychom si také odřekli to špatné, co provází náš život, abychom se dovedli na sebe podívat. A to myslím, že je důležité, protože žijeme v době plné chvatu, stále jsme bombardováni mnoha informacemi, mnoha podněty a často utíkáme sami od sebe nebo jsme tak už uondáni, že nemáme ani sílu se podívat na sebe, protože chyby okolo sebe registrujeme velmi snadno, ale chyby v sobě, to vyžaduje opravdu se zastavit. A právě ten půst znamená především umět se zastavit, umět se zamyslet sám nad sebou, umět se podívat do sebe. Ono to nemusí být vždy příjemné, stojí to nějaké úsilí, ale nejde o to, abychom začli sebou pohrdat nebo abychom pořád jenom se bičovali a říkali, jak jsme špatní, ale právě abychom se od toho odpíchli. Takže ta doba postní, to je doba pokání. Vidíte, že to slovo se úplně tak jako vytratilo ze slovníku společnosti. Pokání nanejvýš zaznívá tam, když nějaký viník se kaje z toho, že udělal něco špatného. To znamená umět si uvědomit, co jsme špatného udělali a snažit se o to začít činit více dobra než dosud. To je smyslem té postní doby a v tom je také svoboda, protože já se mohu rozhodnout pro něco, co mě stojí třeba i určité síly. Víte, když se mluví o postě, tak většinou má mnoho lidí na mysli zeštíhlet, svůj zdravotní stav mít na zřeteli. Dobře, to je v pořádku, ale to pořád člověk myslí hodně sám na sebe. Ale právě ta postní doba znamená, abychom se dovedli rozhlédnout také okolo sebe.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Půst není jenom dieta třeba pro některé, ostatně už jeden filozof před Kristem řekl, že Velikonoce jsou svátky, během kterých se máme osvobodit od svých vlastních pout a závislostí. Takže lze to vnímat jako příležitost ověřit si, jestli jsme schopni zříct se něčeho?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano, třeba zábavy, povrchnosti. To myslím, že je dneska veliké nebezpečí, že tak jako plujeme na těch vlnách módy, na těch vlnách, co si myslí většina. Nechceme tak nějak příliš vyčnívat. V tomhle já vidím ten půst. Protože jenom si odříci nějaký dobrý pokrm, to nemusí jako stát tolik síly. Nebo si odříci nějaký nevraživý vztah vůči někomu. Nebo hodně sil stojí podat ruku tomu, kdo mě třeba pomluvil, kdo se mě nějak dotkl. To myslím, tam teprve jdeme k jádru věci. Jedná se opravdu o mezilidské vztahy. Jistě, že pro křesťany, že se jedná také o obnovení a oživení vztahu vůči Bohu, ale já si myslím, že ta postní doba v tom smyslu, jak se to snažím naznačit, že může být oslovující pro lidi jakýchkoliv světonázorů nebo životních, duchovních cest.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Často se v posledních letech, pane Malý, objevuje názor, že naše společnosti v Evropě jako kdyby ztratily nové cíle, ambice. Možná by, přemítám s vámi nahlas, takové duchovní a očistné období mohlo třeba nastartovat nějaké osobní ambice nebo přehodnocení nějakých životních priorit?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
To myslím, že ano, že by se člověk měl ptát dost často, jaký smysl dávám svého života, jde mi jenom o mě samotného nebo jde mi také o společné dobro? Chci přispět svým nadáním, svými schopnostmi ke společnému dobru, k zlepšení vztahů v prostředí, v kterém se pohybuji, nebo jde mi jenom o mé osobní ambice, abych naplnil své představy? To je ta postní doba. Právě se zříci nějakých falešných ambicí, které často mohou být dosaženy na úkor těch druhých. Tak znovu říkám, já nejsem přítel nějakých rozmáchlých vizí, ale jsem přítelem právě takového každodenního úsilí a hlavně umět se zastavit a podívat se také trochu za sebe a především tedy okolo sebe.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste na svém facebookovém profilu napsal: Žijeme v akustickém smogu. Možná jste už nyní popsal, co to je. Jaké to má tedy pro nás důsledky?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak dneska je hodně doba vizuální, všechno musí být vidět. I tady v rozhlase je to natáčeno i na nějakou kameru, já to vůbec jako nechápu, protože já si právě rozhlasu vážím proto, že se mohu soustředit na slovo těch, kteří tam právě vystupují. Ale to já nezměním. To jenom tak konstatuji. Ale neméně důležité je, abychom očistili svůj sluch. Víte, dneska se mi zdá, že právě tou vizualizací my ztrácíme smysl naslouchat, poslouchat, soustředit se, co ten druhý říká. Často dáme jenom na vjem, jak ten člověk působí a už tolik ne, co říká. A právě často toho využívají i různí demagogové, kteří potom mluví takové věci, které třeba ani nejsou důstojné člověka, a my to nějak jako přijímáme podprahově, protože nejsme schopni se nad tím zamyslet, co ten druhý projevuje, jak se vyjadřuje a zároveň právě jsme atakováni i tím zvukem, mnohými povrchnostmi nebo i některý styl té hudby. Víte, ten člověka dovádí do transu a já vidím, jak jako lidé mají ty sluchátka na uších a v podstatě vůbec nevnímají, kde jsou a jak se úplně do toho žijí a jakoby ztrácejí sami sebe. A tohle myslím, že všechno patří k tomu smogu. Já to nechci všeobecně odsuzovat, ale že právě člověk by měl zase umět se zastavit a tak se zeptat: Umím opravdu naslouchat tomu druhému? Nedám jenom na ty sluchové dojmy, že někdo řekne nějaká pěkná slova, dá laciné sliby. Zamyslím se nad tím, co ten druhý opravdu říká a stojí to za to mu naslouchat? Tohle myslím, že všecko patří. Já jsem to jenom četl jako citát v jedněch novinách a tohle mě tedy velmi zaujalo, proto jsem to dal na ten svůj Facebook, protože myslím, že je to veliká pravda, a že je to moc hezky stručně vyjádřeno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vidíte, ale i ten Facebook, když jsme se k němu dostali, a vůbec sociální sítě také patří k těm vymoženostem nebo vůbec prvkům té moderní doby, novým technologiím, ke kterým patří vlastně i ten obraz, který vás nebo mnohé může někdy i rozptylovat.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já nejsem proti těm moderním technologiím, také je využívám, ale tak jako žasnu třeba i nad některými reakcemi, například když jsem minule tady mluvil o Palestincích, tak potom právě na tom Facebooku přišly některé akce a divil jsem se té hrubosti těch reakcí, takové zkratkovitosti. Víte, ono to svádí potom člověka, že tam jenom vysype to, co momentálně pociťuje, bez nějaké zodpovědnosti za to slovo, které napíše. A já když jako nějaké slovo napíši, tak za to cítím zodpovědnost. Ne vždy se mi to podaří. Takže ano, využívat a je dobře, že tato komunikace, tento způsob komunikace existuje, ale na druhé straně to nepřeceňovat, protože není nad to mluvit tváří v tvář, jako třeba mluvíme teď my.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se týče těch reakcí, o kterých jste teď mluvil, to asi souvisí i vůbec s tím uměním naslouchat i jiným názorům.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano, právě to je to umění naslouchat, protože člověk něco postřehne, chytne se toho a už ztratí smysl pro tu souvislost nebo okolnosti, za kterých to bylo řečeno a jak to bylo řečeno. To je veliké nebezpečí. Já tomu také někdy podléhám. To já vůbec jako tady nevystupuji jako ten, který vždycky suverénně dovede zhodnotit objektivně. Vždycky je to subjektivní pohled.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Za duchovně hluboké považujete písně a kázání Rytíře české kultury. Tak se jmenuje cena, kterou obdržel Svatopluk Karásek, evangelický farář.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Svatopluka Karáska já si velmi vážím. Znám už ho od 70. let. Jeho písničky mě posilovaly a inspirovaly, když jsem ještě studoval na Bohoslovecké fakultě v Litoměřicích a nejen mě posilovaly a inspirovaly. Svatopluk Karásek je evangelický pastor, který podepsal potom Chartu, odstěhoval se se svojí rodinou do Švýcarska a po roce 1989 se vrátil. Je to písničkář, ale potom po roce 89, když mohl veřejně působit jako farář, působil U Salvátora v Praze. To je významný evangelický sbor. A kázal tam a vydal sbírku těch svých kázání. A to je pro mě tak oslovující. Já zdaleka tak nedovedu umět kázat jako on to dovede napsat. Je to takové živé, naprosto neomšelé a je to člověk, který jde takovou přímou životní cestou. A já si ho velmi vážím a jsem rád, že byl odměněn tou cenou Rytíř české kultury. Ono tam bylo odměněno ještě více lidí. Bylo to minulou neděli ve vinohradském divadle v Praze. Byl také odměněn sochař Otmar Oliva, který žije na Velehradě. Také muž statečný, jehož dílo stojí za to. Mimo jiné také vyzdoboval jeden prostor ve vatikánských prostorách. Potom byl vyznamenám jazzový houslista Ed Vokurka z Kanady. To je člověk zábavný. Já o něm neslyšel dosud, ale jeho vystoupení bylo velmi milé. A čeho si také vážím, že byly odměněny tzv. dámy české kultury. Paní Zuzana Růžičková, známá cembalistka a já jsem nevěděl, když tam bylo řečeno o jejím životě, že v 50. letech nebyla podporována hra na cembalo z důvodu, že to je nějaký nástroj, který se neshoduje s tou zářnou novou dobou, což mě tedy opravdu šokovalo, protože to je žena, že jo, která zanechala stopu. A potom Marie Svatošová, zakladatelka hospicového hnutí. Toho si velmi vážím, protože tato žena opravdu má za sebou dílo, že do povědomí společnosti dostala, že člověk může důstojně ukončovat svůj život, důstojně prožít poslední týdny nebo měsíce svého života a dnes už je celá síť hospiců, to znamená zdravotní zařízení, kde jsou lidi v tom stadiu, kdy už nemají naději na uzdravení, a kde je s nimi důstojně zacházeno. Tak této ženy si velmi vážím. Je to žena energická a je dobře, že zase byla připomenuta veřejnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Známý italský DJ Fabiano Antoniani, který byl od roku 2014 po autonehodě chromý a slepý, podstoupil v pondělí ve Švýcarsku asistovanou sebevraždu. V rodné zemi, kde eutanazie není možná, tím opět rozvířil debatu na toto téma. S jeho dobrovolným rozhodnutím odejít z tohoto světa se mu snažil pomoci dokonce prezident Sergio Mattarella. Jaký je váš pohled vůbec na celou tuto debatu, která se obnovila, a nejenom v Itálii? Já jenom připomenu, že na stejné švýcarské klinice v úterý dobrovolně ukončil svůj život i italský důchodce.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já ty lidi neodsuzuji. Jako věřící si říkám, ano, Pánbůh to rozsoudí, na druhé straně jsem vůči tomu velmi kritický, protože to vychází z vědomí, které je čím dál tím více posilováno, že život patří člověk, a že člověk má právo se svým životem nakládat podle tedy okolností, které pokládá za důležité. Život je především dar, je to zázrak a my se tohoto zázraku jenom dotýkáme. A proto tedy ukončit svůj život, myslím, že už je přesahování jisté meze. Já si dovedu představit to utrpení těch lidí, kteří se k tomuto kroku rozhodnou. Sám chodím do nemocnic za těžce nemocnými, za umírajícími, takže trochu vím, co ti lidé mohou prožívat. To mi vůbec není cizí. Přirozeně, i když pořád je to něco jiného, když člověk přijde k tomu těžce nemocnému, nevyléčitelně nemocnému a zase odejde, ale přece jako leccos s těmi lidmi probírám, s nimi hovořím. Ale na druhé straně myslím, že nelze všeobecně říci tak, teď už já to nemohu vydržet, teď ten život patří mně, já se svobodně rozhodnu. Proto je rozdíl mezi ukončením léčby, o kterou může ten pacient požádat, to znamená odpojení od přístrojů a mezi tím aktivně injekcí si nechat ukončit život. Proto já jsem velmi v tomto kritický a jsem pořád pro uchování života. Přirozeně jsou okolnosti, kdy obětuji život pro toho druhého, například, že jo, při takových vypjatých situacích u výslechu. Ten člověk nechce někoho prozradit, a aby už nemusel prozradit, tak třeba ukončí život, že jo, ve vězeňské cele. To je pochopitelné. Nebo člověk chce vyburcovat nějaké veřejné mínění pro nějakou zásadní věc. To jsou všechno velmi citlivé okolnosti, proto já nemám rád takovéto zevšeobecnění. Je třeba individuálně rozlišovat, ale zásadně nejsem tedy pro tu eutanazii, to znamená pro aktivní ukončení života. Co se týká ukončení léčby, tam je to opravdu otevřená otázka, ale ono je to velmi zneužitelné a toho já se právě bojím, protože i lékaři jsou jenom lidé a ne vždycky je právě snadné posoudit ten stav. Za druhé, dneska přece jsou jako léky i k utišení bolesti, veliké bolesti. A za třetí, ten člověk může prožívat momentálně takový ten okamžik, vidíme to u sebevrahů, kteří by si možná někteří rozmysleli za nějakou dobu, že ten život neukončí. Tohle je všechno velmi tedy citlivé a křehké. Znovu říkám, já nikoho neodsuzuji, ale aby se z toho také nestával, promiňte mi, nějaký takový kšeft.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vatikánský biskup Paula označil tu smrt DJ za, cituji, porážku pro společnost. Podle něj společnost, která není schopna být na blízku, pomoci a dát na vědomí, že je druhý důležitý, uráží. Je i v Česku návrh, pane biskupe, podle kterého by pacienti ve stavu trvalého psychického a fyzického utrpení měli mít možnost zvolit si dobrovolný odchod. Co právě v těch případech, když je to dobrovolné, a když je to už pro toho člověka zcela neúnosná situace, kdy nesmírně trpí, což si nedovedeme představit.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Přesto bych byl velmi opatrný a pořád záleží, kým ten člověk je obklopen a vytvořit i v těch ústavech a nemocnicích to lidské prostředí, protože ten člověk nepotřebuje jenom léčbu, jenom takovou péči zdravotní, ale potřebuje především lidskou blízkost. A myslím, že se na to někdy málo pamatuje. Já do těch nemocnic chodím. Nechci zase zevšeobecňovat, je to různé, ale často mi tam právě chybí taková lidská vřelost a cítím tam takový ten profesionální chlad. A tohle myslím, že je důležité se nad tím zamyslet a tato otázka s tím taky souvisí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S tím souvisí vlastně i jaksi úroveň, rozvoj tzv. paliativní péče.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Péče o lidi jaksi už v terminálním stadiu života.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
A to jsme o tom mluvili právě v souvislosti s paní Marií Svatošovou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Svatošovou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Do druhého čtení se v Poslanecké sněmovně dostala vládní novela zákona o pohřebnictví, která má zavést dohled nad pohřebními službami. Posílí jejich kontrola, upraví se sankce za prohřešky. Noví podnikatelé v oboru budou muset skládat zkoušku a mít povinnou praxi v oboru. Zakážou se také například nejlevnější papírové rakve. Velmi se angažuje v této záležitosti ministryně pro rozvoj paní Šlechtová, která vlastně dlouho objížděla pohřební služby, krematoria. Stane se pohřbívání u nás, ta poslední cesta, pane biskupe, důstojnější?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
No, to je veliká otázka. O tom už jsme tady také mluvili, že dnes není žádné rozloučení s člověkem, což tato tendence sílí. A zároveň, jak jsem se dočetl, že jo, někdy to zacházení s ostatky těch zemřelých vůbec není důstojné. A já myslím, že bychom opravdu měli zachovávat pietu vůči těm zemřelým. Dneska dokonce existují psí hřbitovy, existují psí krematoria, kde se rozlučujou lidi se zemřelými zvířaty a najednou člověk jakoby do toho nepatřil. To myslím, že také svědčí o skvrně na pojetí společnosti vůči smrti, vůči pozůstalým ostatkům, že to vůbec není tedy kladná stránka. Proto je dobře, že si toho zákonodárci budou všímat, že budou ta pravidla přísnější, protože já jsem byl svědkem během své dlouhé služby kněžské několika velmi trapných záležitostí, a to nejen tedy před rokem 89, ale i po roce 89.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Změna se bude týkat také pohřbívání plodů. Do půl kilogramu nyní se vlastně pokládají za odpad. Nově by rodiče mohli rozhodnout o pohřbení ostatků. Na rozmyšlenou by měli mít čtyři dny. Jinak v Česku v posledních letech, pane biskupe, přibývá tzv. sociálních pohřbů. Ve srovnání s rokem 2007 je to zhruba desetkrát více. A jsou to případy, kdy vlastně to hradí obec, kdy se například příbuzní o smrti zesnulého člověka nedozvědí nebo ten člověk nemá příbuzné nebo příbuzní to uhradit nemohou. Jsou to lidé, třeba bezdomovci, ale také sociálně slabí nebo lidé bez příbuzných a tak dále.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Je v pořádku, kdyby na to města více a obce pamatovaly a z těch svých prostředků na to přispěly, protože opravdu je nedůstojné, aby člověk skončil, obrazně řečeno, někde v propadlišti dějin. To důstojné rozloučení je především pro nás živé, abychom si uvědomili, že náš život bude mít také konec, že smrt patří k životu a jak s tím svým životem nakládáme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste nedávno zhlédl výstavu, která se dostala do Prahy, a to je expozice o lidském těle, na kterém si lze prohlédnout více než dvacet tělových a dalších exponátů z různých skutečných lidských těl. Ukazuje výstava třeba srovnání zdravých orgánů a nemocných. Má to takový edukativní charakter. Jak to na vás působilo?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já jsem se šel podívat právě, abych viděl tento styl výstavy, protože vím, že už je tady poněkolikáté. Je to tzv. body exhibiton. Dneska všecko musí být anglicky, aby to opravdu bylo in. To se musím tak usmívat. Jsem zásadně proti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pročpak?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Protože to je komerční využití pozůstatků, ostatků těch zemřelých. Jednak není vůbec známo, jestli oni souhlasili s tím před svojí smrtí, že jejich tělo takto může být vystaveno. Jednak není znám pořádně majitel výstavy a zároveň původ těchto těl. Protože je známo odebírání třeba orgánů v Číně a zároveň také i zneužívání ostatků těch zemřelých, především těch, kteří byli třeba doživotně odsouzeni, a potom zemřou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Opravdu není to známé?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ne, není to ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zjistil jste si to.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano, já jsem se na to ptal lidí, kteří o tom teda něco vědí. Ano, pro lékařský výzkum je v pořádku, když ti medici se učí na pozůstatcích zemřelých, ale není to pro komerční účely. To není nic výchovného a je to nedůstojné, protože člověk má být pochován. Pokud tedy před smrtí souhlasí, že jeho tělo může být k tomu výzkumnému lékařskému účelu použito, prosím, ale ne tedy na ty výstavy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co ten, jak už jsem se zmínila, edukativní prvek tohoto druhu výstavy?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Edukativní prvek, to můžou být různé odborné ilustrace, různé odborné knihy. Proti tomu nic. Ale ten pozůstatek jako takový patří jenom do lékařských rukou, do rukou mediků, kteří se učí, tam je to potřeba, protože se potřebují seznámit s anatomií lidského těla, ale rozhodně ne tyto výstavy. Je to opravdu nechutné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přidáte ještě úplně jiný tip z kultury na závěr dnešního Jak to vidí?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Dneska jsme mluvili o takových trochu tématech velmi ožehavých, ale myslím, že je důležité si to i připomenout. Já bych jenom chtěl říci, že jsem po delší době slyšel hornistu Radka Baboráka při koncertu České filharmonie. Hrál Koncert pro lesní roh a orchestr Richarda Strausse. To je boží člověk. Jeho nadání, to je opravdu od Boha a člověk je vždycky radostný, když ho slyší, protože to je opravdu světový hornista. Tak z toho jsem měl velikou radost. No, a pak jsem viděl, abych byl in, hru Audience u královny, která se hraje ve Stavovském divadle v Praze. Hlavní roli Iva Janžurová. Je to taková líbivá hra, ale výkon Ivy Janžurové, úplně v jiném stylu, než jsme zvyklí z těch filmů, tak myslím, že si zaslouží klobouk dolů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Václav Malý, světící biskup pražský. Já vám děkuji za vaše postřehy a názory. Mějte se pěkně.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Děkuji. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. Jak to vidí se přihlásí opět v neděli. Zbigniew Czendlik si pozval Ludvíka Hesse, zakladatele babyboxů v Česku, literáta i chovatele koní. Dobrý den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.